Vincent van Gogh, Dopisy (45)

Etten, 3. dubna 1877

Nejmilejší Theo!
Snažím se, abys opět brzy obdržel dopis; jak vidíš, píši zase z Ettenu. Včera ráno jsem dostal z domova dopis, v němž otec psal, že Aertsen umírá a že byl znova u něho, poněvadž si přál ještě jednou ho vidět a s ním mluvit. Když jsem se to doslechl, tak mě srdce táho do Zundertu, že se mi také zachtělo ještě se tam podívat.
V sobotu večer jsem odejel posledním vlakem z Dordrechtu do Oudenbosche a odtud jsem šel pěšky do Zundertu. Tam ve vřesovišti bylo tak pěkně, a přesto, že bylo tma, přece bylo možno rozeznat, jak daleko se prostírají plochy vřesovišť, jedlového porostu a bařiny. Připomnělo mi to Bodmerův obraz, který visí v otcově pracovně. Obloha byla zamlžená, večernice však prosvítala mraky a chvílemi bylo vidět také jiné hvězdy. -

Bylo ještě velmi časně, když jsem přišel na hřbitov do Zundertu, kde byl naprostý klid; šel jsem se ještě jednou podívat na stará místa a malé pěšinky a čekal jsem, až slunce vyjde. Znáš příběh o zmrtvýchvstání; toho rána na tichém hřbitově všechno mi jej přípomínalo. - U Aertsena a Mientje jsem se dozvěděl, jakmile vstali, jak jejich otec této noci zemřel. Oh, ti byli tak zarmouceni a srdce všech byla plná smutku, neboť už prišel i Hein. Cítil jsem vnitřní uspokojení, že jsem byl u nich a cítil s nimi; vždyť jsem měl toho muže opravdu rád. Tety Tě pozdravují a také Jan Doorne, kterého jsem též navštívil Odtud jsem šel s Heinem do Rysbergenu a zdržel jsem se u nich téměř hodinu; společně jsme četli. Woutje Prinsová* probděla tři noci u nebožtíka a pomáhala mu do poslední chvíle. Jeho smrt byla klidná. Nezapomenu na tu ušlechtilou hlavu, jež tu ležela na polštářích a na níž přes všechny známky utrpení byl patrný výraz klidu a čehosi svatého. to bylo tak krásné, chtěl bych říci, že to vyjadřovalo všechny charakteristické vlastnosti této země a život brabantského lidu. Všichni hovořili jen o otci a čím pro ně vždycky byl a jak si navzájem sebe vážili. Potom jsem se s Heinem Aertsenem odebral do Ettenu a teď jsem zase doma, abych zítra ráno odcestoval. Měj se dobře, hochu; musím odnést dopis na poštu; přijmi v duchu stisk ruky a buď ujištěn, s pozdravy Tvým spolubydlícím, že jsem vždycky Tvůj
Tě milující bratr Vincent.

* Jejich stará chůva.

Vincent van Gogh, Dopisy (43,44)

Dopis, 43

Dordrecht, 22. března 1877

Milý Theo!

Snažím se, abys na cestě dostal ještě jeden dopis. Strávili jsme spolu v Amsterodamu opravdu příjemný den! Díval jsem se za vlakem, s nímž jsi odjížděl, ještě tak dlouho, dokud ho bylo vidět; jsme přece tak věrní přátelé; kolikrát jsme spolu putovali ze Zundertu mezi černými poli s mladou zelení obilí, kde jsme s otcem v této roční době poslouchali skřivana. Ráno jsem šel se strýcem C. ke strýci Str. a dlouho jsme hovořili o thematu, jež znáš. Večer o půl sedmé mě strýc C. vyprovázel na dráhu; byl krásný večer a všechno, jako by hovořilo, počasí bylo klidné a v ulicích bylo trochu mlhy, jak je to většinou na příklad v Londýně. Ještě jsme šli též na květinový trh; je něco dobrého v lásce ke květinám, k zeleni jedle, břečťanu a hlohu, na něž se od malička díváme. Ještě jsem napsal domů, jak jsme se měli v Amsterodamu a o čem jsme hovořili. Když jsem se vrátil, nalezl jsem u Rykena dopis z domova.

Otec nemohl minulou neděli kázat a zastupoval ho farář Kam. Jeho srdce, vím o tom, oplývalo horoucí nadějí, a proto jsem mohl s bezmeznou oddaností poslouchat jeho slova; otec mi na to neustále poukazoval. Kéž se to uskuteční a je požehnáno! Pouze s Tebou si tak dopisuji o tom, co mám před sebou, jenom tak si vyjasňuji a ustaluji myšlenky.

Především myslím na výrok: "Pane, ať je mým údělem, že dostojím Tvým slovům". Tak toužím osvojit si pokladnici biblických textů, důkladně a s láskou poznat všechny staré děje a obzvlášť poznat, co víme o Kristu. On je v naší rodině, jež je jistě v pravém slova smyslu křesťanská. V naší rodině, jak daleko lze nahlédnout do její minulosti, z pokolení do pokolení vždycky byl někdo sluhou evangelia; proč by nemohl být tento hlas slyšen i v tomto a následujícím pokolení. Proč by se teď nemohl též jeden člen této rodiny cítit povolán k této službě a proč by se neměl jaksi oprávněně domnívat, že to smí dát najevo a že musí hledat prostředky, aby dospěl k cíli? Za to se modlím a vroucně toužím, aby duch mého otce a děda též na mně spočinul a aby mi bylo dopřáno být křesťanem a dělníkem Krista, jemuž by se měl můj život čím dál více podobat: neboť hleď, to staré víno je dobré, a já si nežádám žádné nové, nežli toto od Něho, kterého tu jmenuji.

Theo, hochu, můj bratře, jehož mám rád, nesmírně po tom toužím, ale jak dosáhnu cíle?

Vroucně bych si přál, abych už měl za sebou mnoho namáhavé práce a stal se služebníkem evangelia.

Měj se dobře na své cestě, brzy mi zas jednou napiš a přijmi v duchu upřímný stisk ruky. Sbohem, a buď ujištěn, že jsem vždy Tvůj Tě milující bratr

Vincent.

O velikonocích chci být v Ettenu, budeme-li opět pohromadě, jistě bude zase dobře.

 

Dopis, 44:

/Nedatováno/

Milý Theo!

Děkuji Ti za včerejší dopis; poněvadž mám chvilku kdy, ještě dnes Ti na něj odpovídám.

Vzpomněl jsem si, že když jsme byli v Museu van der Hoopa, hovořili jsme o Burgerově knížce; dostaneš ji v příloze poštou. Najdeš v ní pro svou sbírku Dorého dřevoryt "Judita a Holofernes", a jeden podle Brionaa. Jenom v té sbírce pokračuj, časem bude už pěkná.

Klidně přijmi ode mne malý příspěvek; těmito dárky chci zůstat s Tebou ve spojení. Kdykoli vstupuji do své světničky, tisky na stěně mi Tě po každé připomenou.

Bratrská láska je silnou oporou v životě, to je od pradávna poznaná pravda, hledejme tuto oporu, ať životní zkušenosti posílí mezi námi tento svazek, zůstaňme navzájem upřímní a prostosrdeční, ať mezi námi nejsou žádné tajnosti - tak jak je tomu dnes. Děkuji Ti mnohokrát za dopis. "Ještě tomu není konec", říkáš. Nikoli, to ještě nemůže být, Tvé srdce se bude potřebovat svěřit a vylít, poněvadž se octneš v rozporu - ona, nebo otec! - Věřím, že náš otec Tě má raději než ona, že jeho láska má větší cenu.

Toto jsou zlatá slova:

Het kind vertrouwt zich aan zijn Vader

Dat is die Vader waard

Uw Vader toch Wien hebt ge nader

In Hemel of op aard.–*

Jen tam ještě zajdi, kdyby Tě to tížilo. Tento týden jsem dostal dopis od strýce Vincenta, který píše, že nepokládá za potřebné nadále pokračovat v korespondenci, že mi též v tomto případě nemůže pomoci. - Zároveň přišel dopis od pana Gladwella, v němž se zmiňuje o Harrym; ten asi vytrpěl hrozné úzkosti a dostal se do kruté tísně, že byl donucen jednat tak, jak jednal.

Dnes je v Ettenu pan Gerlitz, aby promluvil s otcem o uprázdněném učitelském místě v De Leur.** Upřímně doufám, že je dostane.

Dnes bylo po prvé jitřní kázání, jehož jsem se zúčastnil. Bylo pěkné a týkalo se příhody, jak se Ježíš zjevil učedníkům na jezeře Tiberiadském (Jan, 21). Připojuji několik Uhlandových básní, jež mě upoutaly. Opět mi, hochu, brzy napiš. Pozdravuj ode mne srdečně své spolubydlící a přijmi v duchu stisk ruky od svého milujícího Tě bratra

Vincenta.

Tu je několik květin, jež Gerlitz přinesl z Ettenu.

* Dítě se svěřuje otci,

což otci lichotí.

Váš otec je přece nablízku,

na nebi nebo na zemi.

** De Leur - malá vesnička u Ettenu

 

 

zdroj: http://vangoghletters.org/vg/letters/let111/letter.html

 

Vincent van Gogh, Dopisy (42)

Dopis, 42

/Dordrecht/

dopis nedatován

Milý Theo!

Adam Bede je za 2,60 zl., nazpět tedy dostaneš 1,40 zl. Teď jen doufám, že se to bude doma líbit, aspoň se domnívám.

Děkuji Ti za dopis, který mě velmi potěšil; až se teď opět setkáme, pohlédneme si navzájem zpříma do očí.

Často mě blaží pomyšlení, že máme opět stejnou půdu pod nohama a že hovoříme stejnou řečí.

Minulý týden jsme tu měli povodeň. Když jsem šel v noci mezi dvanáctou a jednou hodinou z obchodu, prošel jsem se ještě jednou kolem velkého chrámu. V jilmech, jež ho obklopují, hučelo, měsíc svítil skrze deštivé mraky a odrážel se v grachtech, jež byly plné, až přetékaly.

V noci o třetí hodině jsme byli všichni u obchodníka Rykena, u něhož bydlím, zaměstnáni vynášením předmětů ze skladiště nahoru, neboť voda už stála v domě na loket vysoko. To nikterak nebyl malý shon a poplach, všude v přízemních místnostech byli zaměstnání lidé, aby vynesli, co mohli, a člun projížděl ulicí. Když se ráno začalo rozednívat, bylo vidět na konci uličky skupinu mužů, jak se jeden za druhým brodili ke svým skladištím. Způsobilo to mnoho škody; také do místa, kde má pan Braat uskladněn papír a jiné zboží, pronikla voda, nikoli však záplavou, nýbrž silným tlakem ze země.

Pan Braat prohlašuje, že ho to bude stát mnoho peněz. Půl druhého dne jsme byli zaměstnáni vynášením věcí do vyššího patra. - Je to přece příjemná změna, musíš-li tak někdy celý den tělesně pracovat, jenom škoda, že příčinou toho byla povodeň. - Měl bys vidět, jak toho večer svítilo slunce; ulice se zdály jako ze zlata, jak to často maloval Cuyp.

Nemohu se dočkat kufru, který je na cestě, též proto, abych měl zase některé obrazy ve svém pokoji. Teď mám pověšen obraz "Kristus utěšitel", ten je od Tebe, a dva anglické dřevoryty, a to "Učedníky z Emauz".

V životě se vyskytují doby, kdy je člověk vším takřka unaven a kdy má pocit, jako by všechno, co dělá, bylo nesmyslné; něco na tom je.

Měl by to být snad pocit, jehož se musí člověk stříci a potlačovat ho, nebo měl by to být "stesk po Bohu, jehož se nesmíme obávat, nýbrž musíme dávat pozor, zda by nás snad nemohl nabádat k dobrému," měl by to snad být "božský stesk, jenž přispívá k blaženosti, lítost, které nikdo nelituje".

Minulou neděli ráno jsem byl ve francouzském kostele, jenž vypadá velmi přísně a vznešeně a má cosi přitažlivého. Text zněl: "Hle, brzy přijdu, braň, co máš, aby ti nikdo nevzal korunu."

Po kostele jsem se pěkně prošel sám po hrázi kolem mlýnů; nad lukami se chvěl vzduch a odrážel se v příkopech.

     

V jiných zemích je též cosi rázovitého, na příklad francouzské pobřeží, jež jsem viděl u Dieppe, strmé břehy, nahoře porostlé zelenou trávou, moře a vzduch, přístav se starými čluny, jak je maluje Daubigny, s hnědými sítěmi a plachtami, malé chaloupky, mezi nimi několik hostinců s bílými záclonkami a zelenými jedlovými větvemi v oknech - káry s bělouši, postrojenými velkými modrými ohlávkami a červeným třepením, vozkové v modrých halenách, vousatí rybáři v šatech promaštěných olejem a francouzské ženy bledých obličejů, tmavých a někdy poněkud vpadlých očí, v černém kabátě a bílém čepci; nebo na příklad londýnské ulice v dešti s lucernami, a noc, strávená tam na prahu starého šedého kostelíka, jak se mi to přihodilo loni v létě po té dlouhé chůzi z Ramsgate. - V jiných zemích je též cosi charakteristického. - Když jsem však minulou neděli chodil sám po hrázi, tu jsem uvažoval, jak je dobrá tato holandská půda, a cítil jsem cosi jako "dnes je mi u srdce tak, jako bych měl vejít ve spolek s Bohem"; - neboť vtírala se mi vzpomínka na minulost, jak jsme často v posledních únorových dnech chodívali s otcem na procházku do Rysbergenu atd. a poslouchali skřivana nad černými poli s mladou zelení obilí v chvějícím se modrém vzduchu s bílými oblaky nad hlavou, a pak na cestu s buky - ó Jerusaleme, Jerusaleme!" Nebo raději, ó Zunderte, ó Zunderte! Kdoví, zdali se ještě jednou tohoto léta neprojdeme k moři. Theo, musíme zůstat stůj co stůj dobrými přáteli a jenom věřit v Boha a spoléhat na něho se starou důvěrou v Něho, jenž je mocný, povýšen nad veškeré modlení a myšlení. Upřímně Ti blahopřeji k dnešnímu dni;* je skoro půl druhé a je tedy už 8. února Bože zachovej nám ještě dlouho otce! Buď veselé mysli a pozdravuj všechny u Roosových a zvlášť pana a paní Tersteegovy a přijmi v myšlenkách stisk ruky a buď ujištěn, že jsem neustále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.

Řekni panu Tersteegovi, ať mi nezazlívá, že se předlohy ke kreslení tak dlouho zdržely. Jde o II.B.S., už třicet jich vybrali - pro večerní školu však chtějí ještě víc vyhledat, a proto si je musí ponechat ještě asi týden. Dostaneš je nazpět, jakmile to bude možné.

* Narozeniny jejich otce. V Holandsku je zvykem, že si o narozeninách každého člena rodiny navzájem blahopřejí všichni příbuzní

 

 

 

odkaz: http://vangoghletters.org/vg/letters/let102/letter.html