neděle 26. dubna 2015
Vincent van Gogh, Dopisy (50)
Dopis, 50:
Amsterodam, 28. května 1877
Milý Theo!
Strýc Jan našel dnes ještě nějaké šaty po Henderikovi, jenž z nich vyrostl, a ptal se mne, zdali bych je nemohl potřebovat: řekl jsem mu, že je velmi rád přijmu, jestliže se smím s Tebou rozdělit. Přibaluji tedy jedny soukenné kalhoty, jež Ti jistě mohou na podzim a v zimě přijít vhod; časem budeš snad jedny potřebovat; já mám černé.
Dnes byl bouřlivý den. Když jsem šel ráno do hodiny a podíval jsem se od mostu směrem k Zuiderskému moři, táhl se po obzoru bílý pruh, proti němu se odrážela dlouhá řada domů s Oosterkerkem a nad nimi visely tmavošedé mraky, z nichž se v dálce šikmými pruhy lilo.
Strýc Jan byl včera v Leidenu, a proto jsem byl celý den sám; ráno jsem si zašel do Oosterkerku, odpoledne jsem se přošel k Zuiderskému moři a pak celý den psal. Práce a psaní ještě mi nejde tak rychle a lehce, jak bych si přál; cvičení dělá mistra, doufám; kdybych však mohl, chlapče, přeskočil bych nejraději několik let. Člověk se teprve jaksi uklidní, když má už za sebou několik let jistoty a cítí, že je na dobré cestě.
Dnes ráno jsem byl v studovně strýce Strickera; tam visí na stěně Kalvínova podobizna podle Ary Scheffera, rád bych byl však viděl na stěnách víc obrazů.
Minulý týden jsem se dostal až ke XXIII. kapitole Genese, k pohřbu Sáry na poli, jež koupil Abraham, aby ji tam pohřbil v jeskyni, ležící proti Mambre; bezděky jsem si nakreslil, jak jsem si to místo představoval; není to nic zvláštního, přece však Ti kresbu posílám.
Včera jsem dostal z domova pěkný dopis, dnes odpovídám; opět mi brzy napiš pár řádků, neboť po nich velmi toužím. Zrovna teď jdou z loděnice všichni dělníci domů; je v tom cosi charakteristického; záhy zrána už je slyšíš, myslím, že je jich téměř tři tisíce. Zvuk jejich kroků se podobá šumění moře.
Dnes ráno jsem koupil od jednoho antikváře "Tobiáše" podle Rembrandta, malou rytinu za šest centů. Jak se daří paní Tersteegové? Rád bych věděl, zdali jsi byl u Manuela. Zanedlouho jedou teta Mina a Pavlova nevěsta do Ettenu, to budou mít doma radost. Otec psal, že kostel je vybílen a varhany natřeny. Včera tam byly pokřtěny tři děti. Lipsovi ještě není lépe a žena Viléma van Eekelena též velmi stůně. Slyšels, že strýc Vincent má opět bronchitidu? Přitom se zdá být dost silný. Štěstí, že je strýc zase na venkově a ve vlastním domě a že otec s matkou ho mohou denně aspoň jednou navštěvovat.
Nuže, chlapče, měj se dobře, pozdravuj své spolubydlící a nezazlívej mi, že jsem nemohl balíček vyplatit; milý hochu, jen mi opět brzy napiš, a přijmi v duchu upřímný stisk ruky.
Tvůj upřímně Tě milující bratr Vincent.
Milý Theo!
Strýc Jan našel dnes ještě nějaké šaty po Henderikovi, jenž z nich vyrostl, a ptal se mne, zdali bych je nemohl potřebovat: řekl jsem mu, že je velmi rád přijmu, jestliže se smím s Tebou rozdělit. Přibaluji tedy jedny soukenné kalhoty, jež Ti jistě mohou na podzim a v zimě přijít vhod; časem budeš snad jedny potřebovat; já mám černé.
Dnes byl bouřlivý den. Když jsem šel ráno do hodiny a podíval jsem se od mostu směrem k Zuiderskému moři, táhl se po obzoru bílý pruh, proti němu se odrážela dlouhá řada domů s Oosterkerkem a nad nimi visely tmavošedé mraky, z nichž se v dálce šikmými pruhy lilo.
Strýc Jan byl včera v Leidenu, a proto jsem byl celý den sám; ráno jsem si zašel do Oosterkerku, odpoledne jsem se přošel k Zuiderskému moři a pak celý den psal. Práce a psaní ještě mi nejde tak rychle a lehce, jak bych si přál; cvičení dělá mistra, doufám; kdybych však mohl, chlapče, přeskočil bych nejraději několik let. Člověk se teprve jaksi uklidní, když má už za sebou několik let jistoty a cítí, že je na dobré cestě.
Dnes ráno jsem byl v studovně strýce Strickera; tam visí na stěně Kalvínova podobizna podle Ary Scheffera, rád bych byl však viděl na stěnách víc obrazů.
Minulý týden jsem se dostal až ke XXIII. kapitole Genese, k pohřbu Sáry na poli, jež koupil Abraham, aby ji tam pohřbil v jeskyni, ležící proti Mambre; bezděky jsem si nakreslil, jak jsem si to místo představoval; není to nic zvláštního, přece však Ti kresbu posílám.
Včera jsem dostal z domova pěkný dopis, dnes odpovídám; opět mi brzy napiš pár řádků, neboť po nich velmi toužím. Zrovna teď jdou z loděnice všichni dělníci domů; je v tom cosi charakteristického; záhy zrána už je slyšíš, myslím, že je jich téměř tři tisíce. Zvuk jejich kroků se podobá šumění moře.
Dnes ráno jsem koupil od jednoho antikváře "Tobiáše" podle Rembrandta, malou rytinu za šest centů. Jak se daří paní Tersteegové? Rád bych věděl, zdali jsi byl u Manuela. Zanedlouho jedou teta Mina a Pavlova nevěsta do Ettenu, to budou mít doma radost. Otec psal, že kostel je vybílen a varhany natřeny. Včera tam byly pokřtěny tři děti. Lipsovi ještě není lépe a žena Viléma van Eekelena též velmi stůně. Slyšels, že strýc Vincent má opět bronchitidu? Přitom se zdá být dost silný. Štěstí, že je strýc zase na venkově a ve vlastním domě a že otec s matkou ho mohou denně aspoň jednou navštěvovat.
Nuže, chlapče, měj se dobře, pozdravuj své spolubydlící a nezazlívej mi, že jsem nemohl balíček vyplatit; milý hochu, jen mi opět brzy napiš, a přijmi v duchu upřímný stisk ruky.
Tvůj upřímně Tě milující bratr Vincent.
Vincent van Gogh, Dopisy (49)
Dopis, 49 napsal(a):
Amsterodam, 21. května 1877
Milý Theo!
Děkuji Ti za dopis a církevní potvrzení. Škoda, že jsi nebyl o svatodušních svátcích v Ettenu a upřímně doufám, že tam zajedeš některou příští neděli. Dostals to potvrzení snadno? Děkuji za námahu.
Včera ráno jsem byl na ranní bohuslužbě a poslechl jsem si kázání "Nechci se věčně přít s lidmi"; jak po období zklamání a hoře může v životě nadejít doba, kdy se mohou splnit nejvroucnější tužby a přání. Ráno v 10 hodin jsem vyslechl strýce Strickera mluvit o Skutcích apoštolských II, 1-4; velmi krásná, upřímná a vřelá promluva. Dnes ráno si jdu opět poslechnout strýce a teď tam musím pospíšit; hned Ti napíši, jaký byl text. Dnes je deštivé počasí; podnikl jsem dlouhou procházku přes Buitenkant k Noorderkerku.
Tady, u Schreyrstorenu*, a díváš-li se odtud na Y, vypadá město jako obraz od Jacoba Marise. Text kázání byl z 1. Epištoly ke Korintským, kapitola 12, verš 13: "Nebo zajisté skrze jednoho ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme."
Jsou tu pěkné kostely. Tento týden jsem se dostal až k Zuiderskému moři po hrázi do Zeeburgu. Potom se jde podle židovského hřbitova, kde jsem též byl. Je velmi jednoduchý, plný zpříma stojících starých kamenných náhrobků s hebrejskými nápisy, tu a tam s šeříkovým keřem a zarostlý dlouhou, tmavě zbarvenou trávou. Včera v neděli jsem byl se strýcem Janem v Baarnu. Je tu krásně! Procházeli jsme se sosnovými a bukovými alejemi a v lese a viděli jsme zapadat slunce za mladou dubinu. Jistě si dovedeš představit, že tu, u loděnice, v docích a na břehu Y je zvečera krásně, jako na příklad včera, když jsme se vraceli domů; a pak je tam úžasně příjemný zápach dehtu, jenž připomíná jedlové lesy. Znáš starou anglickou rytinu "Vikářova dcerka", jež visí v Baarnu, a včera mi napadlo, aby sis jí všiml, až sem přijedeš. Náladou připomíná "Večerní klekání".
Dnes ráno jsem viděl v kostele starou babičku, bezpochyby "stoovenzetster", jež mi připomínala Rembrandtovu rytinu, ženu, jež s hlavou opřenou dlaněmi usnula při čtení bible. Krásně a s hlubokým citem líčí to Ch. Blanc, a domnívám se, že též Michelet ve svém "il n'y a point de vieille femme". Též na to upomíná de Genestetův verš "osaměle ubíhá jí pěšinka života". Nebudeme na sklonku svého života, aniž bychom to věděli? Když cítíme, jak nám ulétají dny a stále rychleji prchají, pak je mi někdy blaze při pomyšlení a důvěře, že "l’homme s’agite et Dieu le mène".
Byls ráno o svatodušních svátcích v kostele? Doufám, žes je strávil příjemně.
22. května. Včera večer jsem byl u strýce Strickera, kde bylo velmi milé prostředí. Byli tam V.K., Pavlova nevěsta a Jan; domů jsem se vrátil teprve po jedenácté a potom ještě jsem vysedával a psal do dvanácti hodin. Vroucně jsem si přál, abychom tu byli spolu a mohli někam jít společně, bylo by mě těšilo, kdybys byl býval včera večer přitom! Máš-li chvilku kdy, napiš mi brzy pár řádků. Dnes ráno musím jaksepatří pracovat, vidím, že to není lehké a že pro mne to bude jistě mnohem těžší. Avšak pevně doufám, že se mi to podaří; jsem též přesvědčen, že se ustavičnou prací naučím pracovat a že má práce bude lepší a důkladnější. Teď už začínám studovat bibli, ale pouze večer, po skončení denního zaměstnání, anebo časně zrána - to je zatím nejdůležitější; mou povinností je teď věnovat se jinému studiu, což také dělám. U Strickerů jsem musel včera vyprávět o Londýně a o Paříži, a přitom vždycky opět všechno vidím před sebou. Všechno může být z té minulosti k čemusi dobré.
Byl jsem tu zahrnut láskou, ale tak tomu bylo všude, kde jsem byl; cítím to, procházím-li haagskými ulicemi nebo na přílad zundertskými; tak snadno nezapomenu na poslední jízdu tam. Dříve než jsem šel ke Strickerům, zaběhl jsem do Trippenhuisu podívat se ještě jednou na jednotlivé obrazy; jistě víš, které.
Nuže, Theo, pozdravuj známé a napiš opět brzy; měj se dobře, pokud je to možno, a přijmi v duchu pevný stisk ruky od
svého upřímně Tě milujícího bratra Vincenta.
* Brána nářku. Dříve odtud vyplouvaly lodi do Indie, pojmenování tedy podle slz při loučení.
Milý Theo!
Děkuji Ti za dopis a církevní potvrzení. Škoda, že jsi nebyl o svatodušních svátcích v Ettenu a upřímně doufám, že tam zajedeš některou příští neděli. Dostals to potvrzení snadno? Děkuji za námahu.
Včera ráno jsem byl na ranní bohuslužbě a poslechl jsem si kázání "Nechci se věčně přít s lidmi"; jak po období zklamání a hoře může v životě nadejít doba, kdy se mohou splnit nejvroucnější tužby a přání. Ráno v 10 hodin jsem vyslechl strýce Strickera mluvit o Skutcích apoštolských II, 1-4; velmi krásná, upřímná a vřelá promluva. Dnes ráno si jdu opět poslechnout strýce a teď tam musím pospíšit; hned Ti napíši, jaký byl text. Dnes je deštivé počasí; podnikl jsem dlouhou procházku přes Buitenkant k Noorderkerku.
Tady, u Schreyrstorenu*, a díváš-li se odtud na Y, vypadá město jako obraz od Jacoba Marise. Text kázání byl z 1. Epištoly ke Korintským, kapitola 12, verš 13: "Nebo zajisté skrze jednoho ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme."
Jsou tu pěkné kostely. Tento týden jsem se dostal až k Zuiderskému moři po hrázi do Zeeburgu. Potom se jde podle židovského hřbitova, kde jsem též byl. Je velmi jednoduchý, plný zpříma stojících starých kamenných náhrobků s hebrejskými nápisy, tu a tam s šeříkovým keřem a zarostlý dlouhou, tmavě zbarvenou trávou. Včera v neděli jsem byl se strýcem Janem v Baarnu. Je tu krásně! Procházeli jsme se sosnovými a bukovými alejemi a v lese a viděli jsme zapadat slunce za mladou dubinu. Jistě si dovedeš představit, že tu, u loděnice, v docích a na břehu Y je zvečera krásně, jako na příklad včera, když jsme se vraceli domů; a pak je tam úžasně příjemný zápach dehtu, jenž připomíná jedlové lesy. Znáš starou anglickou rytinu "Vikářova dcerka", jež visí v Baarnu, a včera mi napadlo, aby sis jí všiml, až sem přijedeš. Náladou připomíná "Večerní klekání".
Dnes ráno jsem viděl v kostele starou babičku, bezpochyby "stoovenzetster", jež mi připomínala Rembrandtovu rytinu, ženu, jež s hlavou opřenou dlaněmi usnula při čtení bible. Krásně a s hlubokým citem líčí to Ch. Blanc, a domnívám se, že též Michelet ve svém "il n'y a point de vieille femme". Též na to upomíná de Genestetův verš "osaměle ubíhá jí pěšinka života". Nebudeme na sklonku svého života, aniž bychom to věděli? Když cítíme, jak nám ulétají dny a stále rychleji prchají, pak je mi někdy blaze při pomyšlení a důvěře, že "l’homme s’agite et Dieu le mène".
Byls ráno o svatodušních svátcích v kostele? Doufám, žes je strávil příjemně.
22. května. Včera večer jsem byl u strýce Strickera, kde bylo velmi milé prostředí. Byli tam V.K., Pavlova nevěsta a Jan; domů jsem se vrátil teprve po jedenácté a potom ještě jsem vysedával a psal do dvanácti hodin. Vroucně jsem si přál, abychom tu byli spolu a mohli někam jít společně, bylo by mě těšilo, kdybys byl býval včera večer přitom! Máš-li chvilku kdy, napiš mi brzy pár řádků. Dnes ráno musím jaksepatří pracovat, vidím, že to není lehké a že pro mne to bude jistě mnohem těžší. Avšak pevně doufám, že se mi to podaří; jsem též přesvědčen, že se ustavičnou prací naučím pracovat a že má práce bude lepší a důkladnější. Teď už začínám studovat bibli, ale pouze večer, po skončení denního zaměstnání, anebo časně zrána - to je zatím nejdůležitější; mou povinností je teď věnovat se jinému studiu, což také dělám. U Strickerů jsem musel včera vyprávět o Londýně a o Paříži, a přitom vždycky opět všechno vidím před sebou. Všechno může být z té minulosti k čemusi dobré.
Byl jsem tu zahrnut láskou, ale tak tomu bylo všude, kde jsem byl; cítím to, procházím-li haagskými ulicemi nebo na přílad zundertskými; tak snadno nezapomenu na poslední jízdu tam. Dříve než jsem šel ke Strickerům, zaběhl jsem do Trippenhuisu podívat se ještě jednou na jednotlivé obrazy; jistě víš, které.
Nuže, Theo, pozdravuj známé a napiš opět brzy; měj se dobře, pokud je to možno, a přijmi v duchu pevný stisk ruky od
svého upřímně Tě milujícího bratra Vincenta.
* Brána nářku. Dříve odtud vyplouvaly lodi do Indie, pojmenování tedy podle slz při loučení.
 |
| Zdroj: http://vangoghletters.org/vg/letters/let115/letter.html |
Vincent van Gogh, Dopisy (48)
Dopis, 48:
Amsterodam, 19. května 1877
Milý Theo!
Strávili jsme spolu krásný den, jenž nám utkví ve vzpomínkách; snažím se, abys našel dopis, jakmile se vrátíš z Ettenu. Doma ses měl jistě dobře, brzy mi napiš, jak jsi strávil ten den. V příloze dostaneš cosi pro svou sbírku, totiž litografii podle Jacoba Marise, jež by mohla mít titul "Chudá v království Božím", a litografii podle Mollingera. Už jsi ji dříve viděl? Já ještě ne. Měl jsem možnost vybrat si je z většího počtu u antikváře, který mi obstarává latinské a řecké knihy, jež potřebuji. Neplatil jsem je draho, 13 kusů za sedmdesát centů. Myslel jsem, že si ještě některé vyberu pro svou světničku, tím se totiž vnese trochu nálady, a to je nutné k vybavení myšlenek a k jejich povzbuzení.
Podrobně Ti uvedu, které to jsou, pak si představíš, jak to tu vypadá a co tu je pověšeno.
1 podle Jamina /jež visí též v Tvém pokojíku. - 1 podle Jacoba Marise, Chlapec na cestě do školy. - 5 kusů podle Bosbooma - van der Maaten, Pohřeb v Kornu. - Israels, Chudý muž na silnici. Zima se sněhem. - 1 Ostade, Atelier. - Potom ještě Allebé, stará babička, jež si došla zimního rána pro vodu a oheň,* zatím co v ulicích ležel sníh. Tuto litografii jsem poslal Corovi k narozeninám. Antikvář měl ještě mnoho pěkných věcí. Nemohl jsem však víc přibrat, a dokud tu či onu nepověsím, nebudu je přece hromadit.
Strýc C. mi včera poslal trochu starého papíru, jako je tento arch, na němž ti píši; nepíše se na něm výborně?
Teď mám hodně práce a nikoli lehké; avšak jenom trpělivost a jistě si na ni zvyknu, stačí, vzpomenu-li si na břečťan, “which stealeth on though he wears no wings,”** jak se pne po zdech vzhůru, tak musí pero po papíře.
Každý den běžím na jiný konec města; naposled jsem šel velmi pěknou končinou, když jsem totiž kráčel po Buitenkantu*** k nádraží podél Holandské železnice, tu jsem u Y **** viděl pracovat muže s vozíky na písek a chodil jsem všelijakými úzkými uličkami se zahradami plnými břečťanu. Mělo to v sobě cosi z Ramsgatu. U nádraží jsem zahnul vlevo, kde na cestě podél grachtu stojí mnoho mlýnů. Všechno mi tu připomínalo Rembrandtovy rytiny.
V těchto dnech též začínám s všeobecnými dějinami podle Streckefussovy knihy, nebo spíše už jsem s nimi začal.
Není to maličkost, ale budu-li postupovat krok za krokem a budu-li důkladně dělat, co dělám, pevně doufám, že to jistě povede k úspěchu. Tomu se však musí věnovat čas, to dosvědčí mnozí a nejen Corot: "... k tomu nebylo třeba nic jiného, než čtyřicet let práce, myšlení a pozorování." Práce mužů, jako je otec a strýc Stricker a mnozí jiní, vyžaduje nesmírně mnoho cviku, právě tak mnoho jako malování. Možná, že si kolikrát říkají: "Jak to jen udělám?"
Daří se paní Tersteegové nadále dobře a navštívils opět Mauva? Jen buď statečný, v budoucnu se můžeme mít ještě dobře, jestliže nás chce Bůh zachovat na živu a požehnat naší práci.
Jestlipak někdy posedíš u mne v některém kostelíku? Dej to Bůh, a věřím, že nám to dopřeje.
Navštvíš mě ještě někdy v neděli v mé malé pracovně a půjdeme spolu ještě jednou do kostelíka v Scheveningen? Doufám.
Pozdravuj své spolubydlící a přijmi v duchu stisk ruky od svého
upřímně Tě milujícího bratra Vincenta.
Včera jsem se ještě podíval na Micheletovu podobiznu, ještě jednou jsem si ji prohlížel a vmyslil jsem se do "jeho života inkoustu a papíru". Večer jsem unaven a nemohu vstávat tak časně, jak chci; to však jistě přijde a věřím, že se k tomu přinutím.
* V Holandsku lze v chudých čtvrtích koupit v malých krámech teplou vodu a žhavé rašelinové uhlí.
** ..."který se vzpíná, třebaže nemá křídel," ...
*** Buitenkant, známá ulice v Amsterodamu
**** Y je chobot Zuiderského moře na sev. straně Amsterodamu. Podobá se písmenu Y. odtud jeho jméno.
Milý Theo!
Strávili jsme spolu krásný den, jenž nám utkví ve vzpomínkách; snažím se, abys našel dopis, jakmile se vrátíš z Ettenu. Doma ses měl jistě dobře, brzy mi napiš, jak jsi strávil ten den. V příloze dostaneš cosi pro svou sbírku, totiž litografii podle Jacoba Marise, jež by mohla mít titul "Chudá v království Božím", a litografii podle Mollingera. Už jsi ji dříve viděl? Já ještě ne. Měl jsem možnost vybrat si je z většího počtu u antikváře, který mi obstarává latinské a řecké knihy, jež potřebuji. Neplatil jsem je draho, 13 kusů za sedmdesát centů. Myslel jsem, že si ještě některé vyberu pro svou světničku, tím se totiž vnese trochu nálady, a to je nutné k vybavení myšlenek a k jejich povzbuzení.
Podrobně Ti uvedu, které to jsou, pak si představíš, jak to tu vypadá a co tu je pověšeno.
1 podle Jamina /jež visí též v Tvém pokojíku. - 1 podle Jacoba Marise, Chlapec na cestě do školy. - 5 kusů podle Bosbooma - van der Maaten, Pohřeb v Kornu. - Israels, Chudý muž na silnici. Zima se sněhem. - 1 Ostade, Atelier. - Potom ještě Allebé, stará babička, jež si došla zimního rána pro vodu a oheň,* zatím co v ulicích ležel sníh. Tuto litografii jsem poslal Corovi k narozeninám. Antikvář měl ještě mnoho pěkných věcí. Nemohl jsem však víc přibrat, a dokud tu či onu nepověsím, nebudu je přece hromadit.
Strýc C. mi včera poslal trochu starého papíru, jako je tento arch, na němž ti píši; nepíše se na něm výborně?
Teď mám hodně práce a nikoli lehké; avšak jenom trpělivost a jistě si na ni zvyknu, stačí, vzpomenu-li si na břečťan, “which stealeth on though he wears no wings,”** jak se pne po zdech vzhůru, tak musí pero po papíře.
Každý den běžím na jiný konec města; naposled jsem šel velmi pěknou končinou, když jsem totiž kráčel po Buitenkantu*** k nádraží podél Holandské železnice, tu jsem u Y **** viděl pracovat muže s vozíky na písek a chodil jsem všelijakými úzkými uličkami se zahradami plnými břečťanu. Mělo to v sobě cosi z Ramsgatu. U nádraží jsem zahnul vlevo, kde na cestě podél grachtu stojí mnoho mlýnů. Všechno mi tu připomínalo Rembrandtovy rytiny.
V těchto dnech též začínám s všeobecnými dějinami podle Streckefussovy knihy, nebo spíše už jsem s nimi začal.
Není to maličkost, ale budu-li postupovat krok za krokem a budu-li důkladně dělat, co dělám, pevně doufám, že to jistě povede k úspěchu. Tomu se však musí věnovat čas, to dosvědčí mnozí a nejen Corot: "... k tomu nebylo třeba nic jiného, než čtyřicet let práce, myšlení a pozorování." Práce mužů, jako je otec a strýc Stricker a mnozí jiní, vyžaduje nesmírně mnoho cviku, právě tak mnoho jako malování. Možná, že si kolikrát říkají: "Jak to jen udělám?"
Daří se paní Tersteegové nadále dobře a navštívils opět Mauva? Jen buď statečný, v budoucnu se můžeme mít ještě dobře, jestliže nás chce Bůh zachovat na živu a požehnat naší práci.
Jestlipak někdy posedíš u mne v některém kostelíku? Dej to Bůh, a věřím, že nám to dopřeje.
Navštvíš mě ještě někdy v neděli v mé malé pracovně a půjdeme spolu ještě jednou do kostelíka v Scheveningen? Doufám.
Pozdravuj své spolubydlící a přijmi v duchu stisk ruky od svého
upřímně Tě milujícího bratra Vincenta.
Včera jsem se ještě podíval na Micheletovu podobiznu, ještě jednou jsem si ji prohlížel a vmyslil jsem se do "jeho života inkoustu a papíru". Večer jsem unaven a nemohu vstávat tak časně, jak chci; to však jistě přijde a věřím, že se k tomu přinutím.
* V Holandsku lze v chudých čtvrtích koupit v malých krámech teplou vodu a žhavé rašelinové uhlí.
** ..."který se vzpíná, třebaže nemá křídel," ...
*** Buitenkant, známá ulice v Amsterodamu
**** Y je chobot Zuiderského moře na sev. straně Amsterodamu. Podobá se písmenu Y. odtud jeho jméno.
Vincent van Gogh, Dopisy (46, 47)
Dopis, 46:
16. dubna 1877
Drahý Theo!
Děkuji Ti za dopis; buď silný a On posilní Tvé srdce. Dnes jsem obdržel z domova dlouhý dopis, v němž se mne otec táže, zdali bychom si to oba nemohli tak zařídit, abychom mohli příští neděli přijet do Amsterodamu ke strýci C. Souhlasíš-li, pak přijedu za Tebou v sobotu vlakem, jenž přijíždí do Haagu v jedenáct hodin, a ráno potom pojedeme prvním vlakem do Amsterodamu a zdržíme se tam až do večera.
Musíme to asi udělat; otce to, jak se zdá, velmi potěší, a my tak budeme též příští neděli opět pohromadě. Je ostatně možné, že u Tebe přenocuji - jinak bych šel do Toelastu.* Ještě mi napiš lístek, zdali souhlasíš; jen držme pevně pohromadě.
Už je pozdě. Dnes v poledne jsem si vyšel na procházku, poněvadž jsem to velmi potřeboval; nejprve kolem velkého chrámu, pak kolem nového a podél hráze, kde stojí všechny ty mlýny, jež vidíš v dálce, když si vyjdeš podle trati na procházku. V této svérázné krajině a v okolí je tolik čehosi jímavého a co se zdá říkat: "Buď klidné mysli a neboj se!" Ó, kéž je mi otevřena cesta, abych více než dosud zasvětil svůj život službě Boží a evangelia. Vytrvám a usilovně budu stát na svém a věřím, že budu vyslyšen. Říkám to s veškerou pokorou. Se stanoviska lidského vzato, mohl by někdo namítnout, že se to nemůže stát; ale když o tom uvažuji vážněji a proniknu pod povrch toho, co lidé považují za nemožné, potom má duše klidně patří na Boha, neboť u Něho je to možné, On řekne, a stane se, On přikáže, a je to tu, a je to nezvratné. Ó, Theo, Theo, můj hochu, kdyby se mi to mělo přece podařit a kdybych byl zbaven té nezměrné sklíčenosti nade vším, co jsem podnikal a v čem jsem ztroskotal, kdybych byl zbaven toho přívalu výčitek, jež jsem vyslechl a pocítil, kdyby mi mohla být dána příležitost a potřebná síla, abych dosáhl úspěchu a vydržel a v tom setrval, pak bychom s otcem vroucně děkovali Pánu! V duchu stisk ruky a pozdrav Roosovým.
Vždy Tvůj Tě milující bratr Vincent.
* Hotel v Haagu.
Drahý Theo!
Děkuji Ti za dopis; buď silný a On posilní Tvé srdce. Dnes jsem obdržel z domova dlouhý dopis, v němž se mne otec táže, zdali bychom si to oba nemohli tak zařídit, abychom mohli příští neděli přijet do Amsterodamu ke strýci C. Souhlasíš-li, pak přijedu za Tebou v sobotu vlakem, jenž přijíždí do Haagu v jedenáct hodin, a ráno potom pojedeme prvním vlakem do Amsterodamu a zdržíme se tam až do večera.
Musíme to asi udělat; otce to, jak se zdá, velmi potěší, a my tak budeme též příští neděli opět pohromadě. Je ostatně možné, že u Tebe přenocuji - jinak bych šel do Toelastu.* Ještě mi napiš lístek, zdali souhlasíš; jen držme pevně pohromadě.
Už je pozdě. Dnes v poledne jsem si vyšel na procházku, poněvadž jsem to velmi potřeboval; nejprve kolem velkého chrámu, pak kolem nového a podél hráze, kde stojí všechny ty mlýny, jež vidíš v dálce, když si vyjdeš podle trati na procházku. V této svérázné krajině a v okolí je tolik čehosi jímavého a co se zdá říkat: "Buď klidné mysli a neboj se!" Ó, kéž je mi otevřena cesta, abych více než dosud zasvětil svůj život službě Boží a evangelia. Vytrvám a usilovně budu stát na svém a věřím, že budu vyslyšen. Říkám to s veškerou pokorou. Se stanoviska lidského vzato, mohl by někdo namítnout, že se to nemůže stát; ale když o tom uvažuji vážněji a proniknu pod povrch toho, co lidé považují za nemožné, potom má duše klidně patří na Boha, neboť u Něho je to možné, On řekne, a stane se, On přikáže, a je to tu, a je to nezvratné. Ó, Theo, Theo, můj hochu, kdyby se mi to mělo přece podařit a kdybych byl zbaven té nezměrné sklíčenosti nade vším, co jsem podnikal a v čem jsem ztroskotal, kdybych byl zbaven toho přívalu výčitek, jež jsem vyslechl a pocítil, kdyby mi mohla být dána příležitost a potřebná síla, abych dosáhl úspěchu a vydržel a v tom setrval, pak bychom s otcem vroucně děkovali Pánu! V duchu stisk ruky a pozdrav Roosovým.
Vždy Tvůj Tě milující bratr Vincent.
* Hotel v Haagu.
Dopis, 47:
Dordrecht, 23. dubna 1877
Milý Theo,
dostal jsem od Tebe dopis z 21. dubna; děkuji Ti za to, že jsi brzy napsal a i dopis sám o sobě vzbudil ve mně radostný pocit, jaký by asi měla žena, kdyby se shledala se svým ztraceným manželem; píšeš totiž, že se náhodou při úklidu u Roosových našel malý psací pult tety Koos s otcovými a matčinými dopisy. - S jakou úzkostí a starostí jsem se po něm minulého roku sháněl, poněvadž jsem se domníval, že jsem si ho vzal s sebou do Anglie a že tam zůstal stát v některém z domů, v nichž jsem v Londýně bydlel. Je znamenité, že se našel, jsem za to povděčen; prozatím jej opatruj, až budu v Amsterodamu, budu jej potřebovat. - Teď si velmi dobře vzpomínám, že jsem ho zanechal u Roosových před svým odjezdem do Anglie, poněvadž v kufru nebylo dost místa a ježto jsem se domníval, že tam bude jistější, nežli kdyby se se mnou potloukal po cizině.
To je pro mne takřka nový důkaz a pokyn, jichž - jak jsem přesvědčen - jsem v poslední době pozoroval více, že na mých snahách spočine požehnání, že se mi to podaří a že dosáhnu, po čem tak horoucně toužím. Ve mně žije cosi ze staré důvěry, že se mé myšlenky ustálí a můj duch omládne a duše se ve staré víře uzdraví. Nicméně rozhoduji se pro celý život!
Také Ty pevně upírej srdce a mysl na něco dobrého, na dobrou věc a vypros si ji od Pána.
Strýc Jan byl v Ettenu a říkal, že už je pro mne připraven pokojík - pan Braat s kýmsi vyjednává; v květnu se tedy pustím do práce.
V tom pokojíku si pověsím reprodukce, jež mám od Tebe, tak si na Tebe denně vzpomenu.
Dnes ráno jsem si poslechl krásné kázání faráře Kellera z Hoornu; Gerlitz, Mager, ten Broek byli se mnou v poledne v museu podívat se na Scheffery - jsou přece pěkní. Psal jsem Ti už, že se Gerlitz byl v Ettenu ucházet o učitelské místo, jež je tam v De Leur uprázdněno? Vrátil se pln dojmů z toho, co všechno tam viděl; otec kázal o Jakubovi, jenž usnul na poli u Bethelu; a to všechno ho velmi dojalo.
Přál bych mu, aby dostal místo, potom se bezpochyby brzy ožení. - Minulý týden jsem dostal dopis od Harry Gladwella, je tam v nebezpečném prostředí - je tam moc chytráků a po čertech mazaných. Doufám, že se brzy dozvím něco bližšího a pak si o tom ještě pohovoříme.
O Tainově životě vím málo, předpokládám, že mnoho cestoval ve Francii, v Italii, v Anglii a též v Holandsku, to lze přece vyrozumět z jeho spisů. Ale je to umělec. - Sám ještě mám prvou knihu od Burgera, "Musées". Dnes jen, Theo, pěkně užij neděle. Až přijedu do Amsterodamu, doufám, že Tě ještě uvidím. "Rozsevači slova", jímž se, doufám, stanu, přinese každý den dost vlastních trampot a země rozličné trní a bodláčí, zrovna tak jako rozsevači obilí. - Zůstaňme si navzájem oporou a hledejme bratrskou lásku. -
Sbohem, pozdravuj spolubydlící a přijmi v duchu stisk ruky a buď ujištěn, že jsem stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Dnes tu prší a skoro by si člověk myslel, že je v Londýně. Když tento dopis nesu na poštu, hned bych měl chuť se ještě jednou projít po chodníčku za nádražím, kde jsme se spolu procházívali.
Milý Theo,
dostal jsem od Tebe dopis z 21. dubna; děkuji Ti za to, že jsi brzy napsal a i dopis sám o sobě vzbudil ve mně radostný pocit, jaký by asi měla žena, kdyby se shledala se svým ztraceným manželem; píšeš totiž, že se náhodou při úklidu u Roosových našel malý psací pult tety Koos s otcovými a matčinými dopisy. - S jakou úzkostí a starostí jsem se po něm minulého roku sháněl, poněvadž jsem se domníval, že jsem si ho vzal s sebou do Anglie a že tam zůstal stát v některém z domů, v nichž jsem v Londýně bydlel. Je znamenité, že se našel, jsem za to povděčen; prozatím jej opatruj, až budu v Amsterodamu, budu jej potřebovat. - Teď si velmi dobře vzpomínám, že jsem ho zanechal u Roosových před svým odjezdem do Anglie, poněvadž v kufru nebylo dost místa a ježto jsem se domníval, že tam bude jistější, nežli kdyby se se mnou potloukal po cizině.
To je pro mne takřka nový důkaz a pokyn, jichž - jak jsem přesvědčen - jsem v poslední době pozoroval více, že na mých snahách spočine požehnání, že se mi to podaří a že dosáhnu, po čem tak horoucně toužím. Ve mně žije cosi ze staré důvěry, že se mé myšlenky ustálí a můj duch omládne a duše se ve staré víře uzdraví. Nicméně rozhoduji se pro celý život!
Také Ty pevně upírej srdce a mysl na něco dobrého, na dobrou věc a vypros si ji od Pána.
Strýc Jan byl v Ettenu a říkal, že už je pro mne připraven pokojík - pan Braat s kýmsi vyjednává; v květnu se tedy pustím do práce.
V tom pokojíku si pověsím reprodukce, jež mám od Tebe, tak si na Tebe denně vzpomenu.
Dnes ráno jsem si poslechl krásné kázání faráře Kellera z Hoornu; Gerlitz, Mager, ten Broek byli se mnou v poledne v museu podívat se na Scheffery - jsou přece pěkní. Psal jsem Ti už, že se Gerlitz byl v Ettenu ucházet o učitelské místo, jež je tam v De Leur uprázdněno? Vrátil se pln dojmů z toho, co všechno tam viděl; otec kázal o Jakubovi, jenž usnul na poli u Bethelu; a to všechno ho velmi dojalo.
Přál bych mu, aby dostal místo, potom se bezpochyby brzy ožení. - Minulý týden jsem dostal dopis od Harry Gladwella, je tam v nebezpečném prostředí - je tam moc chytráků a po čertech mazaných. Doufám, že se brzy dozvím něco bližšího a pak si o tom ještě pohovoříme.
O Tainově životě vím málo, předpokládám, že mnoho cestoval ve Francii, v Italii, v Anglii a též v Holandsku, to lze přece vyrozumět z jeho spisů. Ale je to umělec. - Sám ještě mám prvou knihu od Burgera, "Musées". Dnes jen, Theo, pěkně užij neděle. Až přijedu do Amsterodamu, doufám, že Tě ještě uvidím. "Rozsevači slova", jímž se, doufám, stanu, přinese každý den dost vlastních trampot a země rozličné trní a bodláčí, zrovna tak jako rozsevači obilí. - Zůstaňme si navzájem oporou a hledejme bratrskou lásku. -
Sbohem, pozdravuj spolubydlící a přijmi v duchu stisk ruky a buď ujištěn, že jsem stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Dnes tu prší a skoro by si člověk myslel, že je v Londýně. Když tento dopis nesu na poštu, hned bych měl chuť se ještě jednou projít po chodníčku za nádražím, kde jsme se spolu procházívali.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Milý Theo!
Děkuji Ti za dnešní dopis; ještě mám cosi na práci, a proto píši narychlo. Tvůj dopis jsem odevzdal strýci Janovi, upřímně Tě pozdravuje a děkuje Ti za něj.
V tvém dopise byla věta, jež mě velmi zarazila: "...nejraději bych ode všeho utekl, všeho jsem příčinou a jiným způsobuji jenom mrzutost; sám jsem způsobil toto soužení sobě i ostatním."
Tento výrok mě zarazil, protože se mi tentýž, docela tentýž pocit úplně stejně ozývá ve svědomí. Když si vzpomínám na minulost a když myslím na budoucnost, na téměř nepřekonatelné obtíže, na spoustu namáhavé a tak protivné práce, že bych se raději neviděl, a když si pomyslím na tolik lidí, jejichž oči jsou na mne upřeny, kteří budou vědět, v čem to vězí, když neobstojím, kteří mi nebudou dělat všední výčitky, ale poněvadž jsou zkušení a rozeznají, co je dobré a ušlechtilé a takřka ryzí zlato, prozradí výrazem své tváře: "... pomohli jsme Ti, byli jsme Ti vzorem, udělali jsme pro Tebe, co jsme mohli. Opravdu jsi chtěl to, co je teď naší odměnou a ovocem naší práce?" Hleď, když na to všechno pomyslím a ještě na všechno ostatní - je toho příliš mnoho, nežli lze vypočítat - na všechny svízele a starosti, jichž během života neubude, na utrpení, na zklamání, na nebezpečí neúspěchu a nadto na ostudu, pak věz, že též nejsem vzdálen touhy: "... nejraději bych ode všeho utekl!"
A přece - pokračuji - ale opatrně a v naději, že by se mi mohlo podařit zdolat všechny ty věci, takže na výčitky, jež mi hrozí, budu mít odpověď v důvěře, že přes to všechno, co se zdá být proti mně, dosáhnu cíle, po němž toužím, a jestli je to vůle boží, naleznu milost v očích těch, kteří po mně přijdou.
Je psáno: "Vztáhni ochablé ruce a líná kolena", a když učedníci celou noc pracovali a nic neulovili, tu jim bylo řečeno: "Vyplujte na moře a ještě jednou vrhněte sítě!" Někdy mám hlavu otupělou a často mě pálí a mé myšlení je zmatené - nevím, jak zvládnu tato obtížná a obšírná studia - ; není vždycky lehké zvyknout si teď po tak neklidných letech ještě na jednoduchou pravidelnou práci a vytrvat. A přece pokračuji; jsme-li unaveni, není to proto, že už jsme urazili kus cesty, a je-li pravda, že člověk má na zemi bojovat, není potom pocit únavy a pálení hlavy znamením, že jsme bojovali? Pracuje-li kdo na obtížném díle a přičiňuje se o dobrou věc, pak bojuje dobrý boj, jehož odměnou je jistě už to, že byl ušetřen mnohé bolesti. A Bůh vidí námahu a trampoty a přese všechno může pomoci.
Mám pevnou víru v Boha. On není iluse, není klamné poblouznění, nýbrž On je, On je v pravdě: je jeden Bůh, jenž žije a On je s našimi rodiči a Jeho oko bdí nad námi, a jsem jist, že má též s námi svůj úmysl a že my takřka sami sobě nejsme pány. - A tento Bůh není nikdo jiný než Kristus, o němž čteme v bibli, a jeho slovo a život tkví také hluboko v Tvém srdci. Kdybych se byl jen o to dříve snažil s veškerým úsilím, bylo by to věru pro mne lehčí, On však bude i teď silnou oporou a je v Jeho moci, aby nám učinil život snesitelný, aby nás ostříhal od všeho zlého, aby se nám všechno dařilo a abychom zemřeli v míru a pokoji.
Ve světe a také v nás je mnoho zla, strašné věci, a není třeba hluboko se ponořit v život, abychom se mnohého děsili a pociťovali potřebu pevné naděje v život po tomto životě a abychom věděli, že bez víry v Boha nelze žít, že bez ní to nelze vydržet. - Avšak s touto vírou lze to vydržet dlouho.
Když jsem stál nad Aertsenovou mrtvolou, tu se klid, vážnost a slavnostní ticho tak odrážely od nás žijících, že všichni jsme zplna vyciťovali, co ve své prostotě řekla jeho dcera: "... je osvobozen od břemene života, jež my ještě musíme nést".
A přece lpíme na tomto starém životě, poněvadž proti sklíčené náladě máme naději, a naše srdce a naše duše se radují jako skřivan, jenž musí zrána zpívat, i když už někdy klesáme na duchu a jsme v úzkostech. A vzpomínka na všechno, co jsme milovali, zůstává, a na sklonku života se k nám navrací. To vše nezemřelo, ale spí, a je dobré nahromadit si z toho poklad. Přijmi v duchu stisk ruky, ať se Ti daří co nejlépe a opět brzy napiš
svému upřímně Tě milujícímu bratru Vincentovi.