Dopis, 46:
16. dubna 1877
Drahý Theo!
Děkuji Ti za dopis; buď silný a On posilní Tvé srdce. Dnes jsem obdržel z domova dlouhý dopis, v němž se mne otec táže, zdali bychom si to oba nemohli tak zařídit, abychom mohli příští neděli přijet do Amsterodamu ke strýci C. Souhlasíš-li, pak přijedu za Tebou v sobotu vlakem, jenž přijíždí do Haagu v jedenáct hodin, a ráno potom pojedeme prvním vlakem do Amsterodamu a zdržíme se tam až do večera.
Musíme to asi udělat; otce to, jak se zdá, velmi potěší, a my tak budeme též příští neděli opět pohromadě. Je ostatně možné, že u Tebe přenocuji - jinak bych šel do Toelastu.* Ještě mi napiš lístek, zdali souhlasíš; jen držme pevně pohromadě.
Už je pozdě. Dnes v poledne jsem si vyšel na procházku, poněvadž jsem to velmi potřeboval; nejprve kolem velkého chrámu, pak kolem nového a podél hráze, kde stojí všechny ty mlýny, jež vidíš v dálce, když si vyjdeš podle trati na procházku. V této svérázné krajině a v okolí je tolik čehosi jímavého a co se zdá říkat: "Buď klidné mysli a neboj se!" Ó, kéž je mi otevřena cesta, abych více než dosud zasvětil svůj život službě Boží a evangelia. Vytrvám a usilovně budu stát na svém a věřím, že budu vyslyšen. Říkám to s veškerou pokorou. Se stanoviska lidského vzato, mohl by někdo namítnout, že se to nemůže stát; ale když o tom uvažuji vážněji a proniknu pod povrch toho, co lidé považují za nemožné, potom má duše klidně patří na Boha, neboť u Něho je to možné, On řekne, a stane se, On přikáže, a je to tu, a je to nezvratné. Ó, Theo, Theo, můj hochu, kdyby se mi to mělo přece podařit a kdybych byl zbaven té nezměrné sklíčenosti nade vším, co jsem podnikal a v čem jsem ztroskotal, kdybych byl zbaven toho přívalu výčitek, jež jsem vyslechl a pocítil, kdyby mi mohla být dána příležitost a potřebná síla, abych dosáhl úspěchu a vydržel a v tom setrval, pak bychom s otcem vroucně děkovali Pánu! V duchu stisk ruky a pozdrav Roosovým.
Vždy Tvůj Tě milující bratr Vincent.
* Hotel v Haagu.
Drahý Theo!
Děkuji Ti za dopis; buď silný a On posilní Tvé srdce. Dnes jsem obdržel z domova dlouhý dopis, v němž se mne otec táže, zdali bychom si to oba nemohli tak zařídit, abychom mohli příští neděli přijet do Amsterodamu ke strýci C. Souhlasíš-li, pak přijedu za Tebou v sobotu vlakem, jenž přijíždí do Haagu v jedenáct hodin, a ráno potom pojedeme prvním vlakem do Amsterodamu a zdržíme se tam až do večera.
Musíme to asi udělat; otce to, jak se zdá, velmi potěší, a my tak budeme též příští neděli opět pohromadě. Je ostatně možné, že u Tebe přenocuji - jinak bych šel do Toelastu.* Ještě mi napiš lístek, zdali souhlasíš; jen držme pevně pohromadě.
Už je pozdě. Dnes v poledne jsem si vyšel na procházku, poněvadž jsem to velmi potřeboval; nejprve kolem velkého chrámu, pak kolem nového a podél hráze, kde stojí všechny ty mlýny, jež vidíš v dálce, když si vyjdeš podle trati na procházku. V této svérázné krajině a v okolí je tolik čehosi jímavého a co se zdá říkat: "Buď klidné mysli a neboj se!" Ó, kéž je mi otevřena cesta, abych více než dosud zasvětil svůj život službě Boží a evangelia. Vytrvám a usilovně budu stát na svém a věřím, že budu vyslyšen. Říkám to s veškerou pokorou. Se stanoviska lidského vzato, mohl by někdo namítnout, že se to nemůže stát; ale když o tom uvažuji vážněji a proniknu pod povrch toho, co lidé považují za nemožné, potom má duše klidně patří na Boha, neboť u Něho je to možné, On řekne, a stane se, On přikáže, a je to tu, a je to nezvratné. Ó, Theo, Theo, můj hochu, kdyby se mi to mělo přece podařit a kdybych byl zbaven té nezměrné sklíčenosti nade vším, co jsem podnikal a v čem jsem ztroskotal, kdybych byl zbaven toho přívalu výčitek, jež jsem vyslechl a pocítil, kdyby mi mohla být dána příležitost a potřebná síla, abych dosáhl úspěchu a vydržel a v tom setrval, pak bychom s otcem vroucně děkovali Pánu! V duchu stisk ruky a pozdrav Roosovým.
Vždy Tvůj Tě milující bratr Vincent.
* Hotel v Haagu.
Dopis, 47:
Dordrecht, 23. dubna 1877
Milý Theo,
dostal jsem od Tebe dopis z 21. dubna; děkuji Ti za to, že jsi brzy napsal a i dopis sám o sobě vzbudil ve mně radostný pocit, jaký by asi měla žena, kdyby se shledala se svým ztraceným manželem; píšeš totiž, že se náhodou při úklidu u Roosových našel malý psací pult tety Koos s otcovými a matčinými dopisy. - S jakou úzkostí a starostí jsem se po něm minulého roku sháněl, poněvadž jsem se domníval, že jsem si ho vzal s sebou do Anglie a že tam zůstal stát v některém z domů, v nichž jsem v Londýně bydlel. Je znamenité, že se našel, jsem za to povděčen; prozatím jej opatruj, až budu v Amsterodamu, budu jej potřebovat. - Teď si velmi dobře vzpomínám, že jsem ho zanechal u Roosových před svým odjezdem do Anglie, poněvadž v kufru nebylo dost místa a ježto jsem se domníval, že tam bude jistější, nežli kdyby se se mnou potloukal po cizině.
To je pro mne takřka nový důkaz a pokyn, jichž - jak jsem přesvědčen - jsem v poslední době pozoroval více, že na mých snahách spočine požehnání, že se mi to podaří a že dosáhnu, po čem tak horoucně toužím. Ve mně žije cosi ze staré důvěry, že se mé myšlenky ustálí a můj duch omládne a duše se ve staré víře uzdraví. Nicméně rozhoduji se pro celý život!
Také Ty pevně upírej srdce a mysl na něco dobrého, na dobrou věc a vypros si ji od Pána.
Strýc Jan byl v Ettenu a říkal, že už je pro mne připraven pokojík - pan Braat s kýmsi vyjednává; v květnu se tedy pustím do práce.
V tom pokojíku si pověsím reprodukce, jež mám od Tebe, tak si na Tebe denně vzpomenu.
Dnes ráno jsem si poslechl krásné kázání faráře Kellera z Hoornu; Gerlitz, Mager, ten Broek byli se mnou v poledne v museu podívat se na Scheffery - jsou přece pěkní. Psal jsem Ti už, že se Gerlitz byl v Ettenu ucházet o učitelské místo, jež je tam v De Leur uprázdněno? Vrátil se pln dojmů z toho, co všechno tam viděl; otec kázal o Jakubovi, jenž usnul na poli u Bethelu; a to všechno ho velmi dojalo.
Přál bych mu, aby dostal místo, potom se bezpochyby brzy ožení. - Minulý týden jsem dostal dopis od Harry Gladwella, je tam v nebezpečném prostředí - je tam moc chytráků a po čertech mazaných. Doufám, že se brzy dozvím něco bližšího a pak si o tom ještě pohovoříme.
O Tainově životě vím málo, předpokládám, že mnoho cestoval ve Francii, v Italii, v Anglii a též v Holandsku, to lze přece vyrozumět z jeho spisů. Ale je to umělec. - Sám ještě mám prvou knihu od Burgera, "Musées". Dnes jen, Theo, pěkně užij neděle. Až přijedu do Amsterodamu, doufám, že Tě ještě uvidím. "Rozsevači slova", jímž se, doufám, stanu, přinese každý den dost vlastních trampot a země rozličné trní a bodláčí, zrovna tak jako rozsevači obilí. - Zůstaňme si navzájem oporou a hledejme bratrskou lásku. -
Sbohem, pozdravuj spolubydlící a přijmi v duchu stisk ruky a buď ujištěn, že jsem stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Dnes tu prší a skoro by si člověk myslel, že je v Londýně. Když tento dopis nesu na poštu, hned bych měl chuť se ještě jednou projít po chodníčku za nádražím, kde jsme se spolu procházívali.
Milý Theo,
dostal jsem od Tebe dopis z 21. dubna; děkuji Ti za to, že jsi brzy napsal a i dopis sám o sobě vzbudil ve mně radostný pocit, jaký by asi měla žena, kdyby se shledala se svým ztraceným manželem; píšeš totiž, že se náhodou při úklidu u Roosových našel malý psací pult tety Koos s otcovými a matčinými dopisy. - S jakou úzkostí a starostí jsem se po něm minulého roku sháněl, poněvadž jsem se domníval, že jsem si ho vzal s sebou do Anglie a že tam zůstal stát v některém z domů, v nichž jsem v Londýně bydlel. Je znamenité, že se našel, jsem za to povděčen; prozatím jej opatruj, až budu v Amsterodamu, budu jej potřebovat. - Teď si velmi dobře vzpomínám, že jsem ho zanechal u Roosových před svým odjezdem do Anglie, poněvadž v kufru nebylo dost místa a ježto jsem se domníval, že tam bude jistější, nežli kdyby se se mnou potloukal po cizině.
To je pro mne takřka nový důkaz a pokyn, jichž - jak jsem přesvědčen - jsem v poslední době pozoroval více, že na mých snahách spočine požehnání, že se mi to podaří a že dosáhnu, po čem tak horoucně toužím. Ve mně žije cosi ze staré důvěry, že se mé myšlenky ustálí a můj duch omládne a duše se ve staré víře uzdraví. Nicméně rozhoduji se pro celý život!
Také Ty pevně upírej srdce a mysl na něco dobrého, na dobrou věc a vypros si ji od Pána.
Strýc Jan byl v Ettenu a říkal, že už je pro mne připraven pokojík - pan Braat s kýmsi vyjednává; v květnu se tedy pustím do práce.
V tom pokojíku si pověsím reprodukce, jež mám od Tebe, tak si na Tebe denně vzpomenu.
Dnes ráno jsem si poslechl krásné kázání faráře Kellera z Hoornu; Gerlitz, Mager, ten Broek byli se mnou v poledne v museu podívat se na Scheffery - jsou přece pěkní. Psal jsem Ti už, že se Gerlitz byl v Ettenu ucházet o učitelské místo, jež je tam v De Leur uprázdněno? Vrátil se pln dojmů z toho, co všechno tam viděl; otec kázal o Jakubovi, jenž usnul na poli u Bethelu; a to všechno ho velmi dojalo.
Přál bych mu, aby dostal místo, potom se bezpochyby brzy ožení. - Minulý týden jsem dostal dopis od Harry Gladwella, je tam v nebezpečném prostředí - je tam moc chytráků a po čertech mazaných. Doufám, že se brzy dozvím něco bližšího a pak si o tom ještě pohovoříme.
O Tainově životě vím málo, předpokládám, že mnoho cestoval ve Francii, v Italii, v Anglii a též v Holandsku, to lze přece vyrozumět z jeho spisů. Ale je to umělec. - Sám ještě mám prvou knihu od Burgera, "Musées". Dnes jen, Theo, pěkně užij neděle. Až přijedu do Amsterodamu, doufám, že Tě ještě uvidím. "Rozsevači slova", jímž se, doufám, stanu, přinese každý den dost vlastních trampot a země rozličné trní a bodláčí, zrovna tak jako rozsevači obilí. - Zůstaňme si navzájem oporou a hledejme bratrskou lásku. -
Sbohem, pozdravuj spolubydlící a přijmi v duchu stisk ruky a buď ujištěn, že jsem stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Dnes tu prší a skoro by si člověk myslel, že je v Londýně. Když tento dopis nesu na poštu, hned bych měl chuť se ještě jednou projít po chodníčku za nádražím, kde jsme se spolu procházívali.
Žádné komentáře:
Okomentovat