Dopis, 49 napsal(a):
Amsterodam, 21. května 1877
Milý Theo!
Děkuji Ti za dopis a církevní potvrzení. Škoda, že jsi nebyl o svatodušních svátcích v Ettenu a upřímně doufám, že tam zajedeš některou příští neděli. Dostals to potvrzení snadno? Děkuji za námahu.
Včera ráno jsem byl na ranní bohuslužbě a poslechl jsem si kázání "Nechci se věčně přít s lidmi"; jak po období zklamání a hoře může v životě nadejít doba, kdy se mohou splnit nejvroucnější tužby a přání. Ráno v 10 hodin jsem vyslechl strýce Strickera mluvit o Skutcích apoštolských II, 1-4; velmi krásná, upřímná a vřelá promluva. Dnes ráno si jdu opět poslechnout strýce a teď tam musím pospíšit; hned Ti napíši, jaký byl text. Dnes je deštivé počasí; podnikl jsem dlouhou procházku přes Buitenkant k Noorderkerku.
Tady, u Schreyrstorenu*, a díváš-li se odtud na Y, vypadá město jako obraz od Jacoba Marise. Text kázání byl z 1. Epištoly ke Korintským, kapitola 12, verš 13: "Nebo zajisté skrze jednoho ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme."
Jsou tu pěkné kostely. Tento týden jsem se dostal až k Zuiderskému moři po hrázi do Zeeburgu. Potom se jde podle židovského hřbitova, kde jsem též byl. Je velmi jednoduchý, plný zpříma stojících starých kamenných náhrobků s hebrejskými nápisy, tu a tam s šeříkovým keřem a zarostlý dlouhou, tmavě zbarvenou trávou. Včera v neděli jsem byl se strýcem Janem v Baarnu. Je tu krásně! Procházeli jsme se sosnovými a bukovými alejemi a v lese a viděli jsme zapadat slunce za mladou dubinu. Jistě si dovedeš představit, že tu, u loděnice, v docích a na břehu Y je zvečera krásně, jako na příklad včera, když jsme se vraceli domů; a pak je tam úžasně příjemný zápach dehtu, jenž připomíná jedlové lesy. Znáš starou anglickou rytinu "Vikářova dcerka", jež visí v Baarnu, a včera mi napadlo, aby sis jí všiml, až sem přijedeš. Náladou připomíná "Večerní klekání".
Dnes ráno jsem viděl v kostele starou babičku, bezpochyby "stoovenzetster", jež mi připomínala Rembrandtovu rytinu, ženu, jež s hlavou opřenou dlaněmi usnula při čtení bible. Krásně a s hlubokým citem líčí to Ch. Blanc, a domnívám se, že též Michelet ve svém "il n'y a point de vieille femme". Též na to upomíná de Genestetův verš "osaměle ubíhá jí pěšinka života". Nebudeme na sklonku svého života, aniž bychom to věděli? Když cítíme, jak nám ulétají dny a stále rychleji prchají, pak je mi někdy blaze při pomyšlení a důvěře, že "l’homme s’agite et Dieu le mène".
Byls ráno o svatodušních svátcích v kostele? Doufám, žes je strávil příjemně.
22. května. Včera večer jsem byl u strýce Strickera, kde bylo velmi milé prostředí. Byli tam V.K., Pavlova nevěsta a Jan; domů jsem se vrátil teprve po jedenácté a potom ještě jsem vysedával a psal do dvanácti hodin. Vroucně jsem si přál, abychom tu byli spolu a mohli někam jít společně, bylo by mě těšilo, kdybys byl býval včera večer přitom! Máš-li chvilku kdy, napiš mi brzy pár řádků. Dnes ráno musím jaksepatří pracovat, vidím, že to není lehké a že pro mne to bude jistě mnohem těžší. Avšak pevně doufám, že se mi to podaří; jsem též přesvědčen, že se ustavičnou prací naučím pracovat a že má práce bude lepší a důkladnější. Teď už začínám studovat bibli, ale pouze večer, po skončení denního zaměstnání, anebo časně zrána - to je zatím nejdůležitější; mou povinností je teď věnovat se jinému studiu, což také dělám. U Strickerů jsem musel včera vyprávět o Londýně a o Paříži, a přitom vždycky opět všechno vidím před sebou. Všechno může být z té minulosti k čemusi dobré.
Byl jsem tu zahrnut láskou, ale tak tomu bylo všude, kde jsem byl; cítím to, procházím-li haagskými ulicemi nebo na přílad zundertskými; tak snadno nezapomenu na poslední jízdu tam. Dříve než jsem šel ke Strickerům, zaběhl jsem do Trippenhuisu podívat se ještě jednou na jednotlivé obrazy; jistě víš, které.
Nuže, Theo, pozdravuj známé a napiš opět brzy; měj se dobře, pokud je to možno, a přijmi v duchu pevný stisk ruky od
svého upřímně Tě milujícího bratra Vincenta.
* Brána nářku. Dříve odtud vyplouvaly lodi do Indie, pojmenování tedy podle slz při loučení.
Milý Theo!
Děkuji Ti za dopis a církevní potvrzení. Škoda, že jsi nebyl o svatodušních svátcích v Ettenu a upřímně doufám, že tam zajedeš některou příští neděli. Dostals to potvrzení snadno? Děkuji za námahu.
Včera ráno jsem byl na ranní bohuslužbě a poslechl jsem si kázání "Nechci se věčně přít s lidmi"; jak po období zklamání a hoře může v životě nadejít doba, kdy se mohou splnit nejvroucnější tužby a přání. Ráno v 10 hodin jsem vyslechl strýce Strickera mluvit o Skutcích apoštolských II, 1-4; velmi krásná, upřímná a vřelá promluva. Dnes ráno si jdu opět poslechnout strýce a teď tam musím pospíšit; hned Ti napíši, jaký byl text. Dnes je deštivé počasí; podnikl jsem dlouhou procházku přes Buitenkant k Noorderkerku.
Tady, u Schreyrstorenu*, a díváš-li se odtud na Y, vypadá město jako obraz od Jacoba Marise. Text kázání byl z 1. Epištoly ke Korintským, kapitola 12, verš 13: "Nebo zajisté skrze jednoho ducha my všichni v jedno tělo pokřtěni jsme."
Jsou tu pěkné kostely. Tento týden jsem se dostal až k Zuiderskému moři po hrázi do Zeeburgu. Potom se jde podle židovského hřbitova, kde jsem též byl. Je velmi jednoduchý, plný zpříma stojících starých kamenných náhrobků s hebrejskými nápisy, tu a tam s šeříkovým keřem a zarostlý dlouhou, tmavě zbarvenou trávou. Včera v neděli jsem byl se strýcem Janem v Baarnu. Je tu krásně! Procházeli jsme se sosnovými a bukovými alejemi a v lese a viděli jsme zapadat slunce za mladou dubinu. Jistě si dovedeš představit, že tu, u loděnice, v docích a na břehu Y je zvečera krásně, jako na příklad včera, když jsme se vraceli domů; a pak je tam úžasně příjemný zápach dehtu, jenž připomíná jedlové lesy. Znáš starou anglickou rytinu "Vikářova dcerka", jež visí v Baarnu, a včera mi napadlo, aby sis jí všiml, až sem přijedeš. Náladou připomíná "Večerní klekání".
Dnes ráno jsem viděl v kostele starou babičku, bezpochyby "stoovenzetster", jež mi připomínala Rembrandtovu rytinu, ženu, jež s hlavou opřenou dlaněmi usnula při čtení bible. Krásně a s hlubokým citem líčí to Ch. Blanc, a domnívám se, že též Michelet ve svém "il n'y a point de vieille femme". Též na to upomíná de Genestetův verš "osaměle ubíhá jí pěšinka života". Nebudeme na sklonku svého života, aniž bychom to věděli? Když cítíme, jak nám ulétají dny a stále rychleji prchají, pak je mi někdy blaze při pomyšlení a důvěře, že "l’homme s’agite et Dieu le mène".
Byls ráno o svatodušních svátcích v kostele? Doufám, žes je strávil příjemně.
22. května. Včera večer jsem byl u strýce Strickera, kde bylo velmi milé prostředí. Byli tam V.K., Pavlova nevěsta a Jan; domů jsem se vrátil teprve po jedenácté a potom ještě jsem vysedával a psal do dvanácti hodin. Vroucně jsem si přál, abychom tu byli spolu a mohli někam jít společně, bylo by mě těšilo, kdybys byl býval včera večer přitom! Máš-li chvilku kdy, napiš mi brzy pár řádků. Dnes ráno musím jaksepatří pracovat, vidím, že to není lehké a že pro mne to bude jistě mnohem těžší. Avšak pevně doufám, že se mi to podaří; jsem též přesvědčen, že se ustavičnou prací naučím pracovat a že má práce bude lepší a důkladnější. Teď už začínám studovat bibli, ale pouze večer, po skončení denního zaměstnání, anebo časně zrána - to je zatím nejdůležitější; mou povinností je teď věnovat se jinému studiu, což také dělám. U Strickerů jsem musel včera vyprávět o Londýně a o Paříži, a přitom vždycky opět všechno vidím před sebou. Všechno může být z té minulosti k čemusi dobré.
Byl jsem tu zahrnut láskou, ale tak tomu bylo všude, kde jsem byl; cítím to, procházím-li haagskými ulicemi nebo na přílad zundertskými; tak snadno nezapomenu na poslední jízdu tam. Dříve než jsem šel ke Strickerům, zaběhl jsem do Trippenhuisu podívat se ještě jednou na jednotlivé obrazy; jistě víš, které.
Nuže, Theo, pozdravuj známé a napiš opět brzy; měj se dobře, pokud je to možno, a přijmi v duchu pevný stisk ruky od
svého upřímně Tě milujícího bratra Vincenta.
* Brána nářku. Dříve odtud vyplouvaly lodi do Indie, pojmenování tedy podle slz při loučení.
 |
| Zdroj: http://vangoghletters.org/vg/letters/let115/letter.html |
Žádné komentáře:
Okomentovat