Pro dnešek končím otázkou: Theo, kdybys byl mohl předvídat moje dnešní práce, když jsi začal hovořit o mém malování, byli bychom váhali, abych se stal malířem (nebo kreslířem, to je stejné), nebo byli bychom to uznali za správné?
středa 17. listopadu 2021
Vincent van Gogh, Dopisy (178)
Pro dnešek končím otázkou: Theo, kdybys byl mohl předvídat moje dnešní práce, když jsi začal hovořit o mém malování, byli bychom váhali, abych se stal malířem (nebo kreslířem, to je stejné), nebo byli bychom to uznali za správné?
Vincent van Gogh, Dopisy (177)
Je pro mne radostná zpráva, že hodláš začátkem srpna přijet do
Holandska, neboť se mi po Tobě stýská, jak jsem Ti dost často psal.
Nu, ještě jednou jsem mluvil s de Bockem, mohu si u něho nechávat své
věci, chci-li dělat v Scheveningen studie. Doufám, že co nevidět
navštívím též zas jednou Blommerse. S de Bockem jsem hovořil o jeho
obraze "Listopad" v Salonu,, jehož reprodukce v katalogu se mi opravdu
líbila. Musí mít k tomu ještě skizzu, kterou bych si někdy přál vidět.
Co se týče mého úmyslu odejet dříve nebo později na delší nebo kratší
dobu do Londýna, myslím, že se mi tam spíše naskytne příležitost k
zužitkování mých prací; kromě toho spoléhám na to, že bych se mohl ještě
částečně mnohému přiučit, kdybych se tam seznámil s některými lidmi.
Ujišťuji Tě, že bych tam neměl nouzi o látku ke kreslení. V docích na
Temži by se mohly udělat pěkné věci! Nuže, až přijedeš, musíme si opět
pohovořit o různých věcech. Doufám, že potom nebudeš mít naspěch, neboť
máme dost látky k úvahám. Přál bych si ovšem, abych si mohl ještě jednou
v Brabantsku udělat na podzim několik studií.
Především bych si přál nakreslit studie brabantského statku, tkalce a
vesnického hřbitova v Nuenen. Ale to všechno stojí peníze. Nu, mnoho
pozdravů a ještě jednou dík za dopis a přiložený obnos. Měj se dobře.
Sbohem, milý hochu, se stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent.
(Dodatek.)
Připojuji tu ještě několik řádků, abych Ti pověděl něco bližšího o
Breitnerovi - právě jsem se totiž vrátil z jeho provisorního atelieru
(víš, že nyní bydlí vlastně v Rotterdamu). Znáš přece Vierge nebo
Urrabieta, kreslíře pro Illustration. Nuže, někdy mi připomíná Vierge,
ale to velmi zřídka.
Když jsou jeho věci dobré, podobají se povrchní práci Viergeově, když
je však on sám, totiž B., povrchní anebo nepropracuje věci, což se
většinou stává, potom je těžko říci, odkud něco mají, neboť potom se
vůbec ničemu nepodobají - leda pruhům staré zašlé tapety z nevím
kterého, ale rozhodně podivného a dávného věku. Představ si, vstupuji do
podkrovní komůrky, kterou u Siebenhaaru obývá. V ní se místo nábytku
kupí hromady krabiček od zápalek (prázdné) a dále tu byla břitva nebo
něco podobného a bedna, v níž si zřídil lůžko. Na krbu vidím něco stát,
tři nekonečně dlouhé pruhy, které jsem zprvu považoval za okenice. Avšak
při bližším pozorování jsem zjistil, že to byla plátna a to úzkého
podlouhlého formátu.
Tato jsou pomalována poněkud mystickým dramatem, bezpochyby z
Apokalypsy; tak by se na první pohled zdálo. Ale jak mi říkal, jsou to
dělostřelecké manévry v dunách. Směle je odhaduji na dobré čtyři metry
délky a tři čtvrtě metru šířky.
Druhý obraz byl příběh muže, který stál opřen o zeď u samého levého
konce obrazu, zatím co až na pravém konci stálo několik žen, které
vypadaly jako příšery a civěly na muže; tak vznikl mezi oběma skupinami
značnější prázdný prostor. A pak mi vysvětloval, že muž v levém roku
představuje opilce, a nechci ani dost málo pochybovat, že by autorovým
úmyslem mohlo být něco jiného.
Třetí obraz je snad o něco lepší; je to skizza, kterou udělal loni na
trhu. Ta však má představovat španělský trh místo holandského, pokud
lze vůbec ještě něco z toho rozeznat.
Z určité vzdálenosti jsou to skvrny vybledlé barvy, jaké je vidět na
vyrudlé, ztrouchnivělé a zplesnivělé tapetě, a po té stránce jsou v tom
kvality, které mi však jsou naprosto nechutné.
Vůbec nechápu, jak může někdo něčemu takovému propadnout.
Loňského roku, když jsem se už uzdravil, přesto však neustále trpěl
nespavostí a horečkou, míval jsem okamžiky, kdy jsem se chtěl donutit
přese všechno pracovat, a tehdy jsem udělal věci, ale díky Bohu ne tak
nesmyslně velké, o nichž jsem později nemohl pochopit, jak jsem je mohl
udělat.
Proto si myslím, že i B. dojista též najde správnou cestu - ale tyto
věci považuji za nesmyslné. V jednom rohu se povaloval zmačkaný akvarel,
studie jediné malé břízky v dunách, která byla mnohem lepší. Ale tyto
velké věci, to nic není. U v.d. Weeleho viděl jsem ještě jeho další,
velmi ošklivé věci a hlavu, jež byla celkem dobrá, ale pak též načatou
podobiznu v.d.Weela, opět velmi špatnou.
V některých chvílích mám rád věci Hoffmannovy a Edgara Poea (Contes
fantastiques, Havrana atd.), ale tyto věci považuji za nechutné,
poněvadž fantasie je v nich nejapná a bezúčelná a poněvadž nemá téměř
žádný vztah ke skutečnosti.
V.d.Weele má od něho dvě malé, dost znamenité kresby, které jsou
velmi zručně akvarelovány a mají jisté je ne sais quoi, to, co Angličané
nazývají "weird".* (zvláštní).
Nu, uvidíme, co z toho bude. Je dost inteligentní, ale je v něm
jakási parti pris excentričnosti, kterou přese všechno prosazuje.
Tento týden začínám tedy v Scheveningen; přál bych si ovšem, aby mi
spadl do klína nějaký zvláštní příspěvek, neboť pak bych si opatřil
nějaké malířské potřeby.
Nyní si dám pořídit u fotografa, který fotografoval též kresby ter
Meulenovy, Duchatelovy a Zilckenovy, fotografie některých kreseb v
kabinetním formátu nebo trochu větším, abych viděl, jak působí při
zmenšení. Dělá je za 75 centů, to není drahé, že ano? Nejdříve si dám
udělat rozsevače a rašelináře, to je kresba s mnoha menšími figurami, a
jinou s větší figurou. Podaří-li se tyto, mohu později, až bych měl
hotovou kresbu, poslat její fotografii třeba Buhotovi, abych se
dozvěděl, je-li snad vhodná pro uveřejnění. Pro reprodukci mohou dostat
samy kresby těch věcí, které by si lidé přáli mít, nebo je mohu přenést
na jejich papír.
Ještě jednou mnoho pozdravů, Theo, všechno dobré. Ale napiš opět brzy.
Dám udělat fotografie, neboť musíme udržet Buhorův zájem; musím se
snažit něco vydělat, abych opět začal něco nového a abych také mohl zase
jednou něco namalovat, neboť teď zrovna mám náladu.
Myslím, že od C.M. není velmi milé, že mi na dopis neodpověděl ani
slůvkem - a dokonce jsem si dal námahu a připojil dvě zběžné skizzy
podle zmíněné kresby. Rovněž je, myslím, málo roztomilé od T., že ke mně
ani jednou nepřišel, když jsem se sám pokusil prolomit ledy. Že má
mnoho práce, je jenom výmluva - to není důvod, neboť jednou do roka by k
tomu mohl najít čas.
Ostatně nejsem jediný, kdo se nepohodl s Mauvem - na př. Zilcken, abych jen jednoho jmenoval, rovněž s ním tak pochodil.
Před krátkým časem jsem viděl od Z. rytiny, a zrovna u fotografa,
fotografie jeho kreseb. O sobě nemluvím; ale když jsem uviděl tyto
kresby, prohlašuji, že nedovedu pochopit, co M. namítal proti Z., neboť
jeho kresby byly dobré a nikterak špatné. Něco takového jsou Mauvovy
vrtochy.
Ještě připojuji půl stránky, abych si zas jednou s Tebou pohovořil o Brabantsku.
Mezi postavami lidových typů, které jsem dělal, jsou některé, které
mají vůbec to, co mnohý - i vzhledem k pojetí - nazve snad staromódním
charakterem; na př. kopáč, který má víc z postav, jak je lze někdy
spatřit na plochých, do dřeva řezaných reliefech gotických kostelních
lavic nežli z novodobé kresby. Velmi často myslím na brabanské postavy
jako na něco, co je mi zvlášť sympatické.
Něco, co bych si nesmírně přál mít a o čem cítím, že bych to také
mohl dělat, předpokládaje trpělivé pózování, je otcova postava na pěšině
ve vřesovišti; postava nakreslená v přísném charakteru, a jak jsem
řekl, s kusem hnědé půdy vřesoviště, kterým probíhá úzká bílá písečná
pěšina, a s bouřlivou oblohou - to všechno náležitě vyznačeno.
Dále pomýšlím na kresbu otce a matky - ruku v ruce - v podzimní
krajině nebo u bukového lesa se suchým listím. Také bych chtěl mít
otcovu postavu, udělám-li někdy selský pohřeb, jednou se určitě do toho
pustím, ač mi to dá hodně dřiny. Bez ohledu na to, že nemáme stejné
náboženské názory - to zde ovšem nerozhoduje - je mi postava chudého
vesnického faráře jako typ a charakter tak sympatická, jak mi jen nějaká
může být, a byl bych sám proti sobě, kdybych se jednou nepustil do
tohoto námětu.
Až přijedeš, přál bych si s Tebou uvážit, jak by se dala uskutenit
cesta do Nuenen. Teprve až uvidíš, na př. kresby mužů ze starobince,
dojista pochopíš, co chci a jak to míním.
Nebude to totiž otcova podobizna, nýbrž spíše typ chudého venkovského
faráře, který chce navštívit nemocného. Taktéž ani ta dvojice, vedoucí
se pod paždí u bukového lesa, nebude podobiznou rodičů - ačkoli doufám,
že mi budou k ní pózovat - jako spíš typ muže a ženy, kteří spolu
zestárli a jejichž láska a věrnost vytrvala. Ale musí pochopit, že je to
vážně míněno, a poněvadž snad nejsou s to sami si to ujasnit, nebude-li
snad přesná podobnost, museli by se na to trochu připravit, a jestli
vůbec něco z toho bude, i na to, že musí tak stát při pózování, jak je
postavím a že na tom nesmějí nic měnit.
Nu, to by dojista šlo, a poněvadž nepracuji tak pomalu, nemusela by
to být pro ně zvlášť velká námaha. Záleží mi velmi na tom, abych to
dělal.
Hodně se obírám zjednodušováním postav. Na figurách, které Ti ukáži, uvidíš, že některé jsou tak udělány.
Kdybych jel do Brabantska, myslím, že by to nebyl ani výlet a ani
cesta pro zábavu, nýbrž krátký čas tvrdé a bleskurychlé práce. Poněvadž
hovoříme o výrazu postavy - stále víc docházím k přesvědčení, že výraz
nespočívá ani tak v rysech obličeje, jako spíš v celém držení postavy.
Málo věcí shledávám tak odporných, jako většinu akademických výrazných
hlav. Tu se raději podívám někdy na "Noc" od Michelangela nebo na
Daumierova pijáka, nebo Milletova kopáče a jeho velký dřevoryt
"Pasačka", nebo na starého koně od Mauva atd.
Vincent van Gogh, Dopisy (176)
Nyní víš, že mám dojem, že zcela určitě nezůstal pozadu.
Onehdy jsem Ti psal, že velmi usilovně pomýšlím na přestěhování zvlášť proto, že bych byl rád blíže moři.
S de Bockem jsem hovořil o bytech v Scheveningen - nu, musím být zcela klidný a nesmím vysoko přehnat cenu svého atelieru, srovnám-li ji s výlohami, které mají ostatní; starý Blommersův dům je na př. k pronajmutí - činže je 400 fr a já platím ročně 170 fr. A přitom atelier není větší než můj, a co se týče účelnosti, dám svému přednost. Sám de Bock platí zrovna tolik co Blommers, a to naprosto souhlasí s tím, co jsem slyšel loni o průměrném nájemném. Jestliže bych se rozhodl stěhovat se k moři, pak by vůbec nebylo na Scheveningen pomyšlení. Spíše bych pak zas musel jít více stranou, na př. do Hoek v. Holland anebo na Marken.
Chtěl bych se však de Bocka optat, nechtěl-li by mi postoupit koutek u sebe na půdě jako nocleh, a tam si pak uložím malířské nářadí, abych je nemusel tahat s sebou. Když člověk přichází na místo unaven (nemusel-li by ihned pracovat, nedbal by této nepatrné námahy), práce jde nějaký čas chabě a ruka není tak jistá. Pospíchá-li a všechno táhne s sebou, tak se zapotí a unaví, že se musí cítit rozrušen. Tedy nocleh u de Bocka a trochu častější použití tramvaje už by mi snad mohly umožnit přece něco udělat z moře a ze Scheveningen; a to by ovšem bylo vážnější, než co jsem dosud vytvořil.
De Bock přijde tento týden ke mně a pak bychom si o tom ještě jednou pohovořili. I on pomýšlí na přestěhování - najal to do května - a říkal, že by snad jeho dům byl několik měsíců prázdný; nu, uvidíme. Opět se ptal na Tebe, řekl jsem mu, že letos v létě bezpochyby ke mně přijedeš. - Jeho velký obraz v Salonu se ovšem neprodal. Jak se Ti líbil? Názory kritiky se poněkud rozcházely. Myslím, že to s tím noclehem u něho dojista půjde a že budu zvlášť letos na podzim hodně v Scheveningen. Uvidíme - skutečně velmi toužím udělat něco z pobřeží.
V tomto týdnu jsem udělal studii muže, táhnoucího škutu a nosiče rašeliny, a nyní jsem neustále zaměstnán kopáči brambor. Doufám, že se budu nyní s de Bockem častěji stýkat - snad by to nám oběma neškodilo, snad bychom se mohli jeden od druhého něčemu naučit.
Nakoupil si mnoho starožitností a celkem to u něho vypadá pěkně, ale myslím, že ho to musí stát dost peněz.
Napíšeš mi brzy? - Nyní jsem Ti napsal zas jednou o de Bockovi jako onehdy o Rappardovi; aspoň tak přece slyšíš něco o známých.
Rappard je na cestách, psal mi ještě, že teď už přišel na to používat tiskařské černi, jak jsem mu poradil, a že se tak s ní, s terpentýnem, mnohem lépe pracuje. Víš, že jsem vždycky říkal o svém nynějším atelieru, že je dobrý, zvlášť po těch změnách, i když myslím nyní též občas na změnu - přece mnohem raději bych to tak zařídil, abych se nemusel stěhovat, neboť ve srovnání s ostatními jsem to dobře chytil.
A potom člověk také lpí na tom, co si sím zařídil a v čem se cítí doma.
Hleď, hochu, abys mi něco opět brzy poslal, neboť bych to dojista potřeboval. I de Bock se zabral do četby Zoly a přečetl i Naboba od Daudeta. Znáš Germinie Lacerteux od Julia a Ed. de Goncourtů, to musí být velmi dobré po způsobu Zolově. Pokusím se opatřit si to. Nyní jsem si obstaral fixační přístroj, aby se mohla uhlokresba i při práci v plenéru zafixovat, neboť pak ji lze trochu důkladněji udělat. Jsem na to zvědav.
S de Bockem jsme nalezli v dunách za majákem podivuhodná brambořiště.
Buď zdráv, milý bratře, měj se dobře a brzy piš, sbohem, se stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent.
V třěchto dnech jsem se zahloubal do Régameyovy kresby, která představuje diamantový důl; na prvý pohled se neliší od žádné z povrchních kreseb, jichž jsou plny ilustrované časopisy - snadno bys ji přehlédl - ale díváš-li se na ni delší dobu, pak se všechno stává tak krásné a tak zvláštní, že Tě to upoutá. Régamey je znamenitý - tento list je od Felixe Régameye, který často maluje Japonce.