Milý Theo!
Daří-li se Ti tak jako mně, potom dojista také někdy náhle zatoužíš
zas jednou vyhledat někoho, koho jsi dlouho neviděl. Tak tomu bylo s de
Bockem, a teď bych Ti chtěl podat zprávu, co jsem u něho viděl, poněvadž
ho znáš od dřívějška, a dokonce lépe než já. V předsíni jsem nejprve
uviděl velkou skizzu - ohromný větrný mlýn celý zasněžený u jakéhosi
grachtu či kanálu. Zpola romantická, zpola realistická - kombinace slohů
- ale energicky uchopená, a byl v ní krásnější, silnější efekt. Zkrátka
něco, nač se člověk vždycky podívá s potěšením, a že není dokončena, to
mě zlobí; tento motiv, tak jak je, bych si přál mít pověšen v atelieru,
poněvadž je v něm něco výmluvného. Líbila se mi také jiná skizza, ta k
obrazu v Salonu, je však ještě romantičtější. Dále tu bylo několik
trochu plavě načrtnutých obrazů a různé pěkné studie.
Dojem, jaký na mne sám udělal, byl skoro tentýž jako loni, ale snad o
odstín kladnější a vážnější. Několik skizz jsem shledal zralejších a
správnějších v tónu a barvě nežli loňského roku, a půda se víc zpevnila.
Zdá se mi však, že ještě pořád jaksepatří neurčuje vzájemné vztahy
hloubek a hmot, zatím co právě u Corota, Rousseaua, Diaze, Daubignyho a
Dupréa je naprostá věrnost k těmto vztahům. Podle mého zdání je těmto
všem navzájem společná po té stránce naprostá přesnost a i pozadí jsou u
nich vždycky velmi výrazná a nikoli neurčitá. Mezi de Bockovými pracemi
jsou však velmi důkladné věci, ale s ještě větším potěšením by ses na
ně díval, kdyby byly pojaty méně zasněně. Musel by se stát ještě trochu
víc realistou, potom by byly jeho práce geniálnější. Nechápu, že nehledá
také trochu víc změnu - já jsem na př. tento týden udělal zase několik
krajinářských studií, jednu včera u de Bocka, brambořiště v dunách, a
den předtím náměstí s kaštany; konečně krajinu s hromadami kamenného
uhlí. Teď se dostávám poměrně zřídka ke kreslení krajin, ale nyní, když
jsem je zase dělal, okamžitě mám tři různé motivy. Když je přece
rozhodně krajinář, proč to nedělá mnohem, mnohem častěji, místo aby
pořád trčel u téže duny se stromečkem a hrstkou řídké trávy. Samo o sobě
je to docela pěkné, ale přece je tolik právě tak pěkných motivů, o
nichž se lze domnívat, že by ho musely upoutat.
Nyní víš, že mám dojem, že zcela určitě nezůstal pozadu.
Onehdy jsem Ti psal, že velmi usilovně pomýšlím na přestěhování zvlášť proto, že bych byl rád blíže moři.
S de Bockem jsem hovořil o bytech v Scheveningen - nu, musím být zcela klidný a nesmím vysoko přehnat cenu svého atelieru, srovnám-li ji s výlohami, které mají ostatní; starý Blommersův dům je na př. k pronajmutí - činže je 400 fr a já platím ročně 170 fr. A přitom atelier není větší než můj, a co se týče účelnosti, dám svému přednost. Sám de Bock platí zrovna tolik co Blommers, a to naprosto souhlasí s tím, co jsem slyšel loni o průměrném nájemném. Jestliže bych se rozhodl stěhovat se k moři, pak by vůbec nebylo na Scheveningen pomyšlení. Spíše bych pak zas musel jít více stranou, na př. do Hoek v. Holland anebo na Marken.
Chtěl bych se však de Bocka optat, nechtěl-li by mi postoupit koutek u sebe na půdě jako nocleh, a tam si pak uložím malířské nářadí, abych je nemusel tahat s sebou. Když člověk přichází na místo unaven (nemusel-li by ihned pracovat, nedbal by této nepatrné námahy), práce jde nějaký čas chabě a ruka není tak jistá. Pospíchá-li a všechno táhne s sebou, tak se zapotí a unaví, že se musí cítit rozrušen. Tedy nocleh u de Bocka a trochu častější použití tramvaje už by mi snad mohly umožnit přece něco udělat z moře a ze Scheveningen; a to by ovšem bylo vážnější, než co jsem dosud vytvořil.
De Bock přijde tento týden ke mně a pak bychom si o tom ještě jednou pohovořili. I on pomýšlí na přestěhování - najal to do května - a říkal, že by snad jeho dům byl několik měsíců prázdný; nu, uvidíme. Opět se ptal na Tebe, řekl jsem mu, že letos v létě bezpochyby ke mně přijedeš. - Jeho velký obraz v Salonu se ovšem neprodal. Jak se Ti líbil? Názory kritiky se poněkud rozcházely. Myslím, že to s tím noclehem u něho dojista půjde a že budu zvlášť letos na podzim hodně v Scheveningen. Uvidíme - skutečně velmi toužím udělat něco z pobřeží.
V tomto týdnu jsem udělal studii muže, táhnoucího škutu a nosiče rašeliny, a nyní jsem neustále zaměstnán kopáči brambor. Doufám, že se budu nyní s de Bockem častěji stýkat - snad by to nám oběma neškodilo, snad bychom se mohli jeden od druhého něčemu naučit.
Nakoupil si mnoho starožitností a celkem to u něho vypadá pěkně, ale myslím, že ho to musí stát dost peněz.
Napíšeš mi brzy? - Nyní jsem Ti napsal zas jednou o de Bockovi jako onehdy o Rappardovi; aspoň tak přece slyšíš něco o známých.
Rappard je na cestách, psal mi ještě, že teď už přišel na to používat tiskařské černi, jak jsem mu poradil, a že se tak s ní, s terpentýnem, mnohem lépe pracuje. Víš, že jsem vždycky říkal o svém nynějším atelieru, že je dobrý, zvlášť po těch změnách, i když myslím nyní též občas na změnu - přece mnohem raději bych to tak zařídil, abych se nemusel stěhovat, neboť ve srovnání s ostatními jsem to dobře chytil.
A potom člověk také lpí na tom, co si sím zařídil a v čem se cítí doma.
Hleď, hochu, abys mi něco opět brzy poslal, neboť bych to dojista potřeboval. I de Bock se zabral do četby Zoly a přečetl i Naboba od Daudeta. Znáš Germinie Lacerteux od Julia a Ed. de Goncourtů, to musí být velmi dobré po způsobu Zolově. Pokusím se opatřit si to. Nyní jsem si obstaral fixační přístroj, aby se mohla uhlokresba i při práci v plenéru zafixovat, neboť pak ji lze trochu důkladněji udělat. Jsem na to zvědav.
S de Bockem jsme nalezli v dunách za majákem podivuhodná brambořiště.
Buď zdráv, milý bratře, měj se dobře a brzy piš, sbohem, se stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent.
V třěchto dnech jsem se zahloubal do Régameyovy kresby, která představuje diamantový důl; na prvý pohled se neliší od žádné z povrchních kreseb, jichž jsou plny ilustrované časopisy - snadno bys ji přehlédl - ale díváš-li se na ni delší dobu, pak se všechno stává tak krásné a tak zvláštní, že Tě to upoutá. Régamey je znamenitý - tento list je od Felixe Régameye, který často maluje Japonce.
Nyní víš, že mám dojem, že zcela určitě nezůstal pozadu.
Onehdy jsem Ti psal, že velmi usilovně pomýšlím na přestěhování zvlášť proto, že bych byl rád blíže moři.
S de Bockem jsem hovořil o bytech v Scheveningen - nu, musím být zcela klidný a nesmím vysoko přehnat cenu svého atelieru, srovnám-li ji s výlohami, které mají ostatní; starý Blommersův dům je na př. k pronajmutí - činže je 400 fr a já platím ročně 170 fr. A přitom atelier není větší než můj, a co se týče účelnosti, dám svému přednost. Sám de Bock platí zrovna tolik co Blommers, a to naprosto souhlasí s tím, co jsem slyšel loni o průměrném nájemném. Jestliže bych se rozhodl stěhovat se k moři, pak by vůbec nebylo na Scheveningen pomyšlení. Spíše bych pak zas musel jít více stranou, na př. do Hoek v. Holland anebo na Marken.
Chtěl bych se však de Bocka optat, nechtěl-li by mi postoupit koutek u sebe na půdě jako nocleh, a tam si pak uložím malířské nářadí, abych je nemusel tahat s sebou. Když člověk přichází na místo unaven (nemusel-li by ihned pracovat, nedbal by této nepatrné námahy), práce jde nějaký čas chabě a ruka není tak jistá. Pospíchá-li a všechno táhne s sebou, tak se zapotí a unaví, že se musí cítit rozrušen. Tedy nocleh u de Bocka a trochu častější použití tramvaje už by mi snad mohly umožnit přece něco udělat z moře a ze Scheveningen; a to by ovšem bylo vážnější, než co jsem dosud vytvořil.
De Bock přijde tento týden ke mně a pak bychom si o tom ještě jednou pohovořili. I on pomýšlí na přestěhování - najal to do května - a říkal, že by snad jeho dům byl několik měsíců prázdný; nu, uvidíme. Opět se ptal na Tebe, řekl jsem mu, že letos v létě bezpochyby ke mně přijedeš. - Jeho velký obraz v Salonu se ovšem neprodal. Jak se Ti líbil? Názory kritiky se poněkud rozcházely. Myslím, že to s tím noclehem u něho dojista půjde a že budu zvlášť letos na podzim hodně v Scheveningen. Uvidíme - skutečně velmi toužím udělat něco z pobřeží.
V tomto týdnu jsem udělal studii muže, táhnoucího škutu a nosiče rašeliny, a nyní jsem neustále zaměstnán kopáči brambor. Doufám, že se budu nyní s de Bockem častěji stýkat - snad by to nám oběma neškodilo, snad bychom se mohli jeden od druhého něčemu naučit.
Nakoupil si mnoho starožitností a celkem to u něho vypadá pěkně, ale myslím, že ho to musí stát dost peněz.
Napíšeš mi brzy? - Nyní jsem Ti napsal zas jednou o de Bockovi jako onehdy o Rappardovi; aspoň tak přece slyšíš něco o známých.
Rappard je na cestách, psal mi ještě, že teď už přišel na to používat tiskařské černi, jak jsem mu poradil, a že se tak s ní, s terpentýnem, mnohem lépe pracuje. Víš, že jsem vždycky říkal o svém nynějším atelieru, že je dobrý, zvlášť po těch změnách, i když myslím nyní též občas na změnu - přece mnohem raději bych to tak zařídil, abych se nemusel stěhovat, neboť ve srovnání s ostatními jsem to dobře chytil.
A potom člověk také lpí na tom, co si sím zařídil a v čem se cítí doma.
Hleď, hochu, abys mi něco opět brzy poslal, neboť bych to dojista potřeboval. I de Bock se zabral do četby Zoly a přečetl i Naboba od Daudeta. Znáš Germinie Lacerteux od Julia a Ed. de Goncourtů, to musí být velmi dobré po způsobu Zolově. Pokusím se opatřit si to. Nyní jsem si obstaral fixační přístroj, aby se mohla uhlokresba i při práci v plenéru zafixovat, neboť pak ji lze trochu důkladněji udělat. Jsem na to zvědav.
S de Bockem jsme nalezli v dunách za majákem podivuhodná brambořiště.
Buď zdráv, milý bratře, měj se dobře a brzy piš, sbohem, se stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent.
V třěchto dnech jsem se zahloubal do Régameyovy kresby, která představuje diamantový důl; na prvý pohled se neliší od žádné z povrchních kreseb, jichž jsou plny ilustrované časopisy - snadno bys ji přehlédl - ale díváš-li se na ni delší dobu, pak se všechno stává tak krásné a tak zvláštní, že Tě to upoutá. Régamey je znamenitý - tento list je od Felixe Régameye, který často maluje Japonce.
Dnes mě ve Vincentově dopise snad nejvíce zaujala zmínka o tramvaji. Bohužel, nijak se o tomto dopravním prostředku více nerozepisuje, a tak jsem si hledala na internetu.
OdpovědětVymazatNež uvedu odkazy, pro zajímavost vyjímám, jak název tramvaj asi vznikla :
"Pochází z anglického slova tramway (tram označovalo kolej nebo důlní vozík, way cestu), které se zpočátku užívalo u průmyslových železnic. Označení tram pro kolej pravděpodobně vzniklo v saských dolech, kde byly na podlahy kladeny trámy pro usnadnění přepravy důlních vozíků. Do trámů byla posléze vyhloubena drážka a vozíky byly opatřeny kolíkem klouzajícím v drážce pro bezpečné vedení po trati, čímž vznikl jeden z předků železnice."
A tady již několik málo odkazů v českém jazyce:
http://1url.cz/WOov
Koněspřežná dráha
http://cs.wikipedia.org/wiki/Parn%C3%AD_tramvaj
parní tramvaj
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tramvaj
tramvaj
Hezký den :-)