Vincent van Gogh, Dopisy (171)

Milý Theo!

   Děkuji Ti mnohokrát za dopis a přiložený obnos. Dnes je neděle, tento týden jsem zuřivě pracoval a vyhrazuji si tedy dnešek, abych Ti v klidu trochu obšírněji napsal, než jsem mohl dělat v poslední době, poněvadž mě mnoho od toho odvádělo. Tím spíš Ti potřebuji napsat, když se dovídám z Tvého dopisu, že se Ti všechno nedaří, jak si přeješ, a chtěl bych Ti psát srdečněji než obvykle. - -

   Mohu Ti sdělit, že moje první komposice, jejíž zběžnou skizzu jsem Ti poslal, je už do určitého stupně skoro hotová. Nejprve jsem udělal kresbu uhlem a potom jsem na ní pracoval štětcem a tiskařskou černí. Tímto způsobem, poněkud zesílila, a jsem přesvědčen, že když se na ni někdo po druhé podívá, najde v ní něco, co po prvé neviděl.

   A potom, co jsem Ti poslal tu skizzu, vzníkla druhá s podobným motivem.

  Ještě si pamatuješ, žes mi svého času (minulého roku) líčil neštěstí v kamenolomu na vršku Montmartru, kdes viděl skupinu dělníků, z nichž jeden se poranil v jámě.

   Nu, to je podobný případ, jenže dělníci prostě pracují.

   Byl jsem s v.d.Weelem v Dekkersduinu, kde jsme přišli k pískovně a od té doby pořád jsem tam chodil, a proto jsem měl den co den hodně modelů, a tak je teď hotová  i druhá komposice.

   Jsou to chlapi s kolečky a kopáči - pokusím se také udělat podle toho skizzu, je to však obtížná komposice a na zběžné skizze nelze snad všechno tak dobře vidět.

   Postavy jsou kresleny podle důkladných studií.

   Velmi bych si přál, kdyby se mohly reprodukovat.

   První komposice je na šedivém, jiná na žlutém papíře. Nemohu se, Theo, dočkat, až Tě opět uvidím v atelieru, neboť je tu opět mnoho studií, a Ty teď můžeš také poznat, s jakým úmyslem dělám tyto studie - dalo by se z toho udělat mnohem víc.

   Dal jsem si udělat rámek nebo spíš paspartu z obyčejného dřeva a dal jsem mu barvu ořechového dřeva s černým vnitřním krajem, který dobře odděluje kresbu a v rámku lze příjemně pracovat. Zařídil jsem se na větší komposice a opět jsem si zhotovil napínací rámy pro dvě nové komposice; někdy bych chtěl také dělat rubání dřeva v lese a ulici s hadráři a vybírání bramborů v dunách.

   Bylo dobře, že jsem si jednou zajel k Rappardovi, neboť jeho sympatie mě povzbudila, když jsem neměl dost sebedůvěry.

   Ale uvidíš-li, Theo, tyto kresby a studie, pak pochopíš, že jsem měl letos tolik starostí a námahy, kolik jsem jen mohl snést. Je hrozně těžké skout figuru dohromady. Skutečně je to s ní jako s železem- pracuješ podle modelu a pracuješ na něm neustále, z počátku se to nedaří, ale konečně to povoluje a potom nacházíš figuru, tak jako se železo stává kujným, když je rozžhavené, a teprve potom můžeš na něm jak se patří dál pracovat. K těmto oběma kresbám jsem měl pořád model a dřel jsem se do úpadu od rána do noci. Byl jsem zklamán, žes mi musel napsat, že obchody se valně nedaří; kdyby měly být poměry choulostivější, pak zdvojnásobíme energii. Věnuji dvojnásobnou pozornost kresbám a Ty budeš také dvojnásob pozorný v zasílání peněz. Pro mne to znamená model, atelier a chléb, každé omezení má za následek něco jako udušení nebo utonutí, a ujišťuji Tě, že jich nyní mohu právě tak málo postrádat nebo s menším obnosem vystačit, jako se nemohu obejít bez vzduchu. Obě tyto kresby jsem měl už dávno na mysli, neměl jsem však peníze, abych je vytvořil, a dostal jsem se k tomu teprve nyní díky penězům od Rapparda. Tvořivou sílu nelze zadržet, co člověk cítí, musí se projevit.

   Víš, o čem často přemýšlím? Chtěl bych se pokusit navázat v Anglii styky s Graphicem anebo s London News. Velmi bych si přál pokračovat v práci na několika větších komposicích -. teď se mi to daří - které by byly vhodné pro ilustrované časopisy. Boughton dělá společně s Abbeyem pro Harpera v New Yorku (také agent Graphicu) kresby "picturesque Holand".

   Viděl jsem tyto ilustrace (velmi propracované, i když jsou malé, pravděpodobně, jsou dělány podle větších kreseb) u Rapparda, Nyní mi napadá, že by se snad Graphic a Harper, posílají-li své kreslíře do Holandska, nevzpíraly angažovat jednoho holandského kreslíře, který by jim lacino dodával něco pěkného. S radostí bych se přičinil o to, abych byl trvale zaměstnán za měsíční plat - bylo by mi to milejší nežli tu a tam poměrně draho prodat kresbu - a abych se tím zavázal udělat serii komposic asi jako tyto dvě, které nyní stojí na štaflích anebo ty, které k nim ještě udělám. Myslel jsem, že bych udělal lépe, kdybych se jednou sám se studiemi a kresbami vypravil do Londýna a vyhledal vedoucí různých redakcí, nebo ještě lépe kreslíře: Herkomera, Greena, Boughtona (někteří jsou v této chvíli v Americe), nebo jiné, jsou-li v Londýně - tam bych se též mohl lépe poučit o různých zkušenostech než kdekoli jinde. Kdoví, zda by Rappard nejel s sebou a nevzal také kresby.

   Zdá se mi, že bych měl něco takového udělat, s eventuálními změnami plánu. Už bych se odvážil dodat přibližně každý měsíc velkou kresbu pro dvoustránkovou ilustraci, double page engraving, a pak bych se jednou též věnoval jiným formátům, na stránku, whole page, a na půl stránky, half page.

   Vím ovšem, že lze reprodukovat ve velkém i v malém formátu, ale dvoustránka se lépe hodí pro věci ze široka pojednané; menší formáty nutno kreslit jiným způsobem, např. perem a tužkou.

   Jsem přesvědčen, že redaktoři ilustrovaných časopisů nenajdou každý den někoho, kdo by pohlížel na ilustrování takřka jako na svůj úkol.

   Na malé skizze, kterou jsem udělal právě ve čtvrthodině po velké kresbě a kterou Ti tu připojuji, vidíš, že dostanu-li se vůbec k tomu, nic by mi nevadilo dělat formát větší nebo menší; vím-li určitě, že si někdo přeje mít to či ono v určité velikosti, pak to dovedu udělat. Ale pro své vlastní studium pracuji raději v poněkud větších formátech, abych mohl v podrobnostech důkladněji prostudovat ruce, nohy a hlavu.

   Nemyslíš také, že by se mohla v témže stylu, v němž jsem nyní zhotovil rašelináře a pískaře, vytvořit spousta motivů s drvoštěpy atd., kteří, myslím, mají tím způsobem dost živosti, aby mohli sloužit jako ilustrace?

   Ale opakuji, pokud nenajdu zaměstnání, rozhodně se neobejdu bez peněz od Tebe. Pokud jde o ty, které jsem dnes od Tebe obdržel, tedy musím okamžitě zaplatit přibližně tolik, kolik, jsem dostal; musím zaplatit třem modelům, které jsem měl víckrát, truhláři, nájemné, pekaři a obchodníkovi a dokonce i ševci, a musím opět něco nakoupit. Nu, a před nosem mám dva prázdné archy pro nové komposice a musím se přece do nich pustit. Den ze dne bych si musel zase brát model a zápasit, až by z toho něco bylo.  Přese všechno se do toho pouštím, ale pochopíš, že se za několik dní octnu zase na suchu, a pak ty strašné dlouhé dny, kdy se nemohu hnout s místa a čekám - čekám, až opět bude desátého.

   Ano, milý hochu, kéž bychom jen našli někoho, kdo by si vzal kresby.

   Rozhodně potřebuji pracovat, nemohu s tím vlastně počkat, nic jiného mě víc netěší nežli práce, t.z. radost z něčeho ihned mizí a stávám se melancholickým, nemohu-li se s prací hnout kupředu. Mám pocit tkalce, když vidí, že se mu vlákna cuchají a že vzorek, který měl na stavu, je v pekle, a že myšlení a námaha jsou teď bez výsledku. 

   Snaž se to tedy tak zařídit, abychom to energicky udělali. Poprosím o dovolení, abych směl pracovat v útulku pro staré lidi. Už mám hodně studií ze starobince, ale musím mít i ženy a též prostředí na místě samém. Nu, sám máš na starosti ženu, a tedy dostatečně víš, že já ještě k tomu se dvěma dětmi nemám to po té stránce pohodlné.

   Skutečně je třeba, abys zhlédl studie a velké kresby, právě též vzhledem k finanční otázce. Ty kroky, které bych podnikl v Londýně u lidí z ilustrovaných časopisů, mohl bys, myslím, udělat také v Paříži, kdybys jim mohl předložit několik velkých kreseb. Ale v tom případě by bylo podle mého mínění rozumné nezačínat s tím, dokud si nejsme jisti, že je rádi vezmou.

   Tyto velké komposice vyžadují mnohé výlohy, chce-li je člověk svědomitě pojednat. Neboť, milý chlapče, všechno se musí dělat podle modelů, a i když používáš hotových studií, musíš si vypomoci modelem. Kdybych mohl ještě víc používat modelu, mohl bych je udělat ještě mnohem, mnohem lépe.

   Myslíš-li si tedy, milý hochu, že bych se mohl též jen jedinkrát obejít bez Tvé pomoci, pak si dej říci, že ji nyní naopak potřebuji víc než kdy jindy - ale odkazuji Tě na vyhlídku, jež nám kyne, vydržím-li. Rappardovy peníze už mi zaopatřily rozličné věci, skizzáře, atd., a všechno, co mi nyní posíláš, obrací se v kresby, a jsem přesvědčen, že to, na čem nyní pracuji, shledáš lepším nežli to dřívější. Buďme tedy odvážní a energičtí.

   U více kreseb z pobřeží, které plánuji, mi vadí, že nemám ženský scheveningenský kostym. Dovedeš si představit, že bych mohl skutečně dobře udělat takovou komposici s scheveningenskými postavami, asi po způsobu přiložené zběžné skizzy. Ale kreslím-li takovou postavičku jenom v plenéru, je to ovšem velmi povrchní. To se musí správně uchopit a propracovat s modelem, a k tomu je třeba kostymů. Nuže, to by byl jeden úkol, z něhož bych mohl klidně udělat tři čtyři kresby, které mám v hlavě, kdybych ho mohl uskutečnit.

   Ale jak mohu - ve třech dnech, jak už jsem řekl, je všechno, co mám, spotřebováno, neboť musím skoro všechno ihned vydat. K těmto oběma kresbám jsem také potřeboval různé haleny, kalhoty, námořnický klobouk atd. Každý model nemá k tomu vždycky pěknou halenu, která by působila malebně, tedy se vymění, a potom, je to hodnověrnější a víc to říká. Až sem přijedeš, musíš se někdy podívat, jak jsou propracovány studie na prvním plánu skizzy. Dělal jsem je venku na hromadě písku u zahradníka. Na počátku dopisu ještě píšeš, že Tě těší, že co se týče ženy, není důvodu k znepokojování. Nu, nic takového bezprostředně také není, potud, pokud sám hledím zachovat i po této stránce veselost a dobrou mysl. Ale přesto mám obavy, ba těžké obavy, a nechybějí ani obtíže. Pokusil jsem se zachránit ženu přes všechny obtíže, a přes všechny obtíže jsem to dělal až dodnes, ale i v budoucnosti nebude všechno couleur de rose* (růžové barvy). Nu, musíme tolik pracovat, kolik můžeme. Víš, Theo, jaké byly obtíže, které jsem měl se ženou, když jsem Ti nedávno psal - její rodina hleděla mi ji odcizit; kromě matky nikdy jsem se o nikoho nestaral, poněvadž jsem jim nedůvěřoval. Čím více jsem se namáhal analysovat příběh této rodiny, tím víc u mne sílil tento pocit. Právě proto, že jsem si jich úmyslně nevšímal, nyní intrikují, a tak došlo k záludnému útoku.

   O těchto úmyslech jsem řekl ženě své mínění, rovněž že musí volit mezi svou rodinou a mnou, že si však nepřeji žádný styk s jejími příbuznými, to především, poněvadž jsem přesvědčen, že styk s její rodinou by ji mohl opětně přivést do jejího dřívějšího špatného života. Rodina jí navrhla, aby  vedla společně s matkou domácnost jednomu ze svých bratrů, který žije odloučeně od své ženy a je zpustlé individuum. Důvod, proč jí rodina radila, aby ode mne odešla, byl, že prý příliš málo vydělávám a nezacházím s ní dobře, že všechno dělám jen kvůli pózování a že bych ji později nechal na holičkách. Nota bene, letos celý rok jsem měl z jejího pózování poměrně málo kvůli malému dítěti, že ano.

   Nu, Ty ovšem víš, jak dalece byly odůvodněny tyto domněnky o mně. No, tak se tedy pokradmo hovořilo za mými zády, a konečně mi to vyprávěla žena.

   Řekl jsem jí, dělej si co chceš, ale neopustím tě, vždyť by ses musela rovnou vrátit k svému dřívějšímu způsobu života. Je ničemné, Theo, že se pokoušejí tímto způsobem odvrátit ženu s její cesty, když se nám někdy nedaří dobře, a že na př. to zpustlé individuum, její bratr, se snaží zavést ji zpět na dřívější cestu. Nuže, mohu jen říci, že bych považoval od ní za odvahu a velkodušnost, kdyby s rodinou přerušila veškeré styky. Sám jsem ji zrazoval, aby tam nechodila, ale když chce chodit, pak ji nechápu, ať chodí. A pokušení, ukazovat své dítě, ji často zavádí k rodině. A tento vliv je osudný, je mu přístupná právě proto, že vychází od její rodiny a poněvadž její příbuzní ji balamutí, říkajíce: "Nechá tě přece v bryndě" - a pokoušejí se tímto způsobem nechat mne v bryndě. Sbohem, milý chlapče, pracujme, zachovejme jasnou mysl a snažme se jednat správně. Víš, jak jsem na tom s penězi, tedy jde-li to, pomoz mi.

                                      Vincent.

Vincent van Gogh, Dopisy (170)

Milý Theo!

   Správně jsem obdržel Tvůj dopis s vloženými 50 fr., které byly pro mne vysvobozením a dovolily mi opět si vydechnout. Zároveň jsem dostal také zprávu od přítele Rapparda - ještě však nepíše nic určitého.

   Jeho dopis je odpovědí na můj, pomůže mi a také přijede, mimo to však píše: "A opět nejsem v pořádku"; a končí: "Přikládám peníze.

   Post scriptum: ach, raději, přijedu ihned a sám je přivezu - přijedu zítra."

   Nato příští den přichází depeše: Nepřijedu, dopis následuje později.

   Ačkoli tedy mám zprávu, ještě trčím na témže místě, skoro jako ve hře na husy,* (hra v kostky), při níž, pamatuješ-li se, se můžeš dostat k huse a postupovat dál, ale máš-li smůlu anebo dostaneš-li se k té, která ukazuje zobákem nazpátek, musíš v tom případě počítat zpět až k svému východisku.

   Není to však jeho vinou, neboť byl skutečně velmi vážně nemocen a má z toho smutné následky. Nadto jeho sestra měla tutéž nemoc, což jim působilo velké starosti; avšak teď se už i jí daří dobře.

   Ostatně myslím, že přítel Rappard dělá věci, které ho stojí mnoho energie a nervového vypětí, a nestojí za fajfku tabáku; tak jsem slyšel před jeho onemocněním o dekoracích pro jubilejní slavnost utrechtského malířského spolku, a nyní opět o ornamentech pro kostel. Náhodou jsem mu napsal o obojím, že vlastně něco podobného neuznávám za dobré - a jako předešle tak i tentokrát onemocněl; schvaloval bych, kdyby se dřel s obyčejnými věcmi, ale tohle, myslím, jak už jsem řekl, nestojí za fajfku tabáku, a proto jsem mu psal ještě jednou: Jsi střelec, jakých je dnes málo, patrony máš v kapse. Střílej jenom v těch případech, kdy je rána nevyhnutelná.

   Obávám se, milý bratře, že peníze, které jsi půjčil našemu milému bratranci H., okamžitě asi nabyly podoby zlého loveckého psa, nebo jiné podobné pamětihodnosti; neboť si myslím, že se nechává při podobných nákupech častěji napálit, později pak nemůže penězům v této formě znovu vrátit podobu bankovek nebo stříbrných mincí, protože jako mnoho jiných milovníků koní a psů sedl na lep nějakému obchodníkovi. Jsem z těch, jež mu přejí v těchto obchodech co největší štěstí, a nic bych neviděl raději nežli úspěch, který by mu usnadnil vrátit obratem, co Ti je dlužen. Svého času měl dalekosáhlé plány na založení velkého psince. Tento chov zvířat je sice chvalitebný, ale v tomto okamžiku si netroufám o tom říci nic víc, než že doufám, že by to mohlo být neobyčejně výnosné.

   Vrátila se už Tvá pacientka z nemocnice?

   Bude to ještě asi mnoho dní plných starostí a stejně vážných jako za jejího pobytu v nemocnici.

   Správně říká Michelet" une femme est une malade.** (Ženě pořád něco chybí.)  Mění se, Theo, mění jako počasí. Nuže, kdo se dovede dívat, uvidí v každém počasí něco krásného a dobrého; shledá, že pěkný je sníh, zářící slunce, bouřka i klidné počasí, že zima a horko jsou k něčemu dobré, má rád všechna roční období, nechce postrádat jediný den v roce a v podstatě je spokojen s tím, že všechno je tak, jak je; i když  však člověk takto chápe počasí a střídající se roční období a zrovna tak proměnlivou ženskou povahu - a v podstatě též o ní připouští, že též uvažování je u ní záhadou - i když se uskrovní tam, kde nechápe, pravím, i kdyby to tak pojímal, přece není vždycky a v každém okamžiku naše vlastní povaha a způsob nazírání v souladu a ve stejné náladě s náladami a pocity ženy, ke které jsme připoutáni, a tak pociťujeme starost, nespokojenost a pochybovačnost přes víru, klidnou mysl anebo klid, které máme.  Až do plného uzdravení mé ženy uplynou léta, jak mi řekl profesor, který jí pomáhal při porodu. To znamená, že nervový systém zůstává pořád neobyčejně citlivý a že vrtkavost ženská je u ní velmi silná.

   Je velké nebezpečí, že znovu upadne do dřívějších zbloudilostí - to chápeš. Ačkoli je toto nebezpečí mravní, souvisí s tělesným stavem. A toto, řekl bych, kolísání mezi nápravou a upadnutím do dřívějších špatných návyků budí ve mně neustálé a často vážné obavy. Dovede být v náladě, že i pro mne je to téměř nesnesitelné; zlostná, svévolná, nerozumná - zkrátka, někdy se vzdávám naděje.

   Poté však přichází opět k sobě - a později mi potom často říká: sama potom nevím, co dělám. 

   Víš, loňského roku jsi mi psal "že se bojíš, že mi matka bude na obtíž". Někdy si přeji, aby se to bylo stalo. Matka je tak obratná, chce-li, a mohla by mít na ni po stránce mnohem lepší vliv, nežli měla. Teď ji častěji rozčiluje, nežli pomáhá.

   Zkrátka - jedná-li žena nerozumně, pak je to mnohdy matčinou vinou, a jedná-li matka nerozumně, je to někdy zase rodina, která stojí za matkou. Záležitosti, které samy o sobě nejsou tak zlé, brání nápravě a potlačují dobré vlivy anebo neutralisují.

   Moje žena má svým způsobem určité chyby a nerozumnosti - jinak to není možné - ale domnívám se, že proto ještě není špatná.

   Ale všechno nerozumné musí pryč, navyklá nedbalost, lhostejnost, nedostatek chuti do práce a obratnosti; ó, spousta věcí, které však všechny mají tentýž původ: špatná výchova a po léta veskrze zvrácené pojetí života, osudné vlivy špatné společnosti. Tohle Ti říkám důvěrně, slyšíš - a nikoli ze zoufalství, nýbrž abys pochopil, že to není pro mne láska z měsíčního svitu a vůně růží, nýbrž něco tak prosaického jako pondělní ráno.

   Malý obraz od Tissota představuje ženskou postavičku ve sněhu mezi zvadlými květinami. Voie des fleurs, voie des pleurs.* (Cesta květů, cesta slz). Nuže, moje žena se už neprochází po voie des fleurs, jako tehdy, když byla mladší a dělala, co chtěla, a když jednala podle svých náklonností - život je trnitější a pro ni byl voie des pleurs především loňského roku; avšak i tento rok má trní, a budou je mít ještě i příští léta, ale přemůže je svou vytrvalostí.

   Čas od času se dostavuje krise - zvlášť potom, odvažuji-li se pokárat některou její chybu, kterou jsem už dlouho klidně pozoroval. Tak na př., abych jen něco jmenoval, vyspravení věcí nebo zhotovení obleku pro děti. Nakonec to však přece skončí tím, že se do toho jednoho krásného dne pustí, a po leckteré stránce se už hodně napravila.

   I já se musím v mnohém ještě velmi změnit a musím se postarat, aby měla ve mně dobrý příklad v práci a trpělivosti, ale je zatraceně těžké, bratře, být takovým, abys mohl jinému nepřímo něco ukázat, a já též nedovedu vždycky všechno dokázat, a abych u ní vzbudil chuť, musím nejprve sebe sama lépe vychovat.
   Klučinovi se ostatně daří zvlášť dobře - děvče bylo dříve velmi nemocné a zanedbané.
  Ale malý klučina se má obdivuhodně k světu, jako by se už nyní chtěl vzepřít společenským zřízením a konvencím. Pokud vím, všechny děti se krmí jakousi chlebovou kaší. Ten by ji však určitě naprosto odmítl; ačkoli ještě nemá zuby, s chutí se zakousne do kusu chleba a kdeco spolyká vždycky se smíchem, výskotem a rámusem, ale před kaší atd. atd., úplně zavírá pusu.
   Často sedí u mne v atelieru na podlaze v koutě na několika pytlech nebo na něčem takovém a pokřikuje na kresby; v atelieru je způsobný, protože pokukuje po věcech na stěně; ó, to je veselý klučina!
   Stále přibývá počtu studií - až přijedeš, myslím, že dojista najdeš mezi nimi také něco, co si snad budeš moci v mapě uložit ve svém pokoji - nu, to musíš sám vědět; jen když víš, že co se Ti líbí, musíš samozřejmě považovat za své vlastnictví. Ze studií musí však vzniknout opět jiné věci a ze starých ještě lepší studie.
   Sám přesně nevím, jak to s tím je, a proto velmi toužím, abych Tě zas jednou viděl.
  S velkým zájmem jsem si prohlížel vydání Salonu z r.1883, první vydání, sešit s vyobrazeními, mnohé z nich mimořádně dobré. Jsou dělány novou reprodukční technikou. Abonoval jsem se na to, přesto že mám mnoho výdajů, zvlášť vzhledem k tomu, že sám teď dělám tiskařskou černí a litografickou křídou. Poslyš, určitě věřím, že mnohé z mých věcí, reprodukovány tímto způsobem, by dobře působily - zvlášť takové, v nichž se litografickou křídou a tiskařskou černí dosáhlo silné černé barvy. A také mohu dostat to nahnědlé tónování, s jakým se setkávám na zmíněných listech.
   Nu, až přijedeš, pak můžeme o tom či onom rozhodnout.
   Někdy Ti snad také podrobně vypíši rozmanité věci, o nichž musíme mít jasno, potom bys mohl vzít s tímto dopisem některé moje studie a ukázat je na př. Buhotovi, a ten by mi potom snad mohl podat vysvětlení o některých věcech.
   Teď jsem četl "Samec" od Camila Lemonniera - velmi důkladně udělaná kniha jako od Zoly, všechno vypozorováno podle skutečnosti a všechno analysováno. Potom jsem viděl ve výkladní skříni G.& Co. velkého Fromentina "Rvačka felahů".
   Také jsem viděl novinky, ovšem ne snad všechny! Juliena Dupréa, o němž jsem Ti psal, jsem našel opět ve dvou věcech, které jsou podle mého mínění méně hezké a konvenčnější nežli ten z jeho obrazů, který jsem viděl letos v zimě v jednom ilustrovaném časopise.
   Víš už, že Rappardovi přijali tentokrát v Amsterodamu obraz?
   Nu, už je pozdě; děkuji Ti za přesnou zásilku - jen doufám, že Rappardovo "dopis následuje" nepotrvá dlouho, a že H. v G. bude mít úspěch s chovem zvířat. Sbohem - ve všem dobrý úspěch.
                                Zcela Tvůj Vincent.

Fromentin je velmi důkladný - je hledač a někdo, kdo něco dokáže, a to svědomitě.