Vincent van Gogh, Dopisy (171)

Milý Theo!

   Děkuji Ti mnohokrát za dopis a přiložený obnos. Dnes je neděle, tento týden jsem zuřivě pracoval a vyhrazuji si tedy dnešek, abych Ti v klidu trochu obšírněji napsal, než jsem mohl dělat v poslední době, poněvadž mě mnoho od toho odvádělo. Tím spíš Ti potřebuji napsat, když se dovídám z Tvého dopisu, že se Ti všechno nedaří, jak si přeješ, a chtěl bych Ti psát srdečněji než obvykle. - -

   Mohu Ti sdělit, že moje první komposice, jejíž zběžnou skizzu jsem Ti poslal, je už do určitého stupně skoro hotová. Nejprve jsem udělal kresbu uhlem a potom jsem na ní pracoval štětcem a tiskařskou černí. Tímto způsobem, poněkud zesílila, a jsem přesvědčen, že když se na ni někdo po druhé podívá, najde v ní něco, co po prvé neviděl.

   A potom, co jsem Ti poslal tu skizzu, vzníkla druhá s podobným motivem.

  Ještě si pamatuješ, žes mi svého času (minulého roku) líčil neštěstí v kamenolomu na vršku Montmartru, kdes viděl skupinu dělníků, z nichž jeden se poranil v jámě.

   Nu, to je podobný případ, jenže dělníci prostě pracují.

   Byl jsem s v.d.Weelem v Dekkersduinu, kde jsme přišli k pískovně a od té doby pořád jsem tam chodil, a proto jsem měl den co den hodně modelů, a tak je teď hotová  i druhá komposice.

   Jsou to chlapi s kolečky a kopáči - pokusím se také udělat podle toho skizzu, je to však obtížná komposice a na zběžné skizze nelze snad všechno tak dobře vidět.

   Postavy jsou kresleny podle důkladných studií.

   Velmi bych si přál, kdyby se mohly reprodukovat.

   První komposice je na šedivém, jiná na žlutém papíře. Nemohu se, Theo, dočkat, až Tě opět uvidím v atelieru, neboť je tu opět mnoho studií, a Ty teď můžeš také poznat, s jakým úmyslem dělám tyto studie - dalo by se z toho udělat mnohem víc.

   Dal jsem si udělat rámek nebo spíš paspartu z obyčejného dřeva a dal jsem mu barvu ořechového dřeva s černým vnitřním krajem, který dobře odděluje kresbu a v rámku lze příjemně pracovat. Zařídil jsem se na větší komposice a opět jsem si zhotovil napínací rámy pro dvě nové komposice; někdy bych chtěl také dělat rubání dřeva v lese a ulici s hadráři a vybírání bramborů v dunách.

   Bylo dobře, že jsem si jednou zajel k Rappardovi, neboť jeho sympatie mě povzbudila, když jsem neměl dost sebedůvěry.

   Ale uvidíš-li, Theo, tyto kresby a studie, pak pochopíš, že jsem měl letos tolik starostí a námahy, kolik jsem jen mohl snést. Je hrozně těžké skout figuru dohromady. Skutečně je to s ní jako s železem- pracuješ podle modelu a pracuješ na něm neustále, z počátku se to nedaří, ale konečně to povoluje a potom nacházíš figuru, tak jako se železo stává kujným, když je rozžhavené, a teprve potom můžeš na něm jak se patří dál pracovat. K těmto oběma kresbám jsem měl pořád model a dřel jsem se do úpadu od rána do noci. Byl jsem zklamán, žes mi musel napsat, že obchody se valně nedaří; kdyby měly být poměry choulostivější, pak zdvojnásobíme energii. Věnuji dvojnásobnou pozornost kresbám a Ty budeš také dvojnásob pozorný v zasílání peněz. Pro mne to znamená model, atelier a chléb, každé omezení má za následek něco jako udušení nebo utonutí, a ujišťuji Tě, že jich nyní mohu právě tak málo postrádat nebo s menším obnosem vystačit, jako se nemohu obejít bez vzduchu. Obě tyto kresby jsem měl už dávno na mysli, neměl jsem však peníze, abych je vytvořil, a dostal jsem se k tomu teprve nyní díky penězům od Rapparda. Tvořivou sílu nelze zadržet, co člověk cítí, musí se projevit.

   Víš, o čem často přemýšlím? Chtěl bych se pokusit navázat v Anglii styky s Graphicem anebo s London News. Velmi bych si přál pokračovat v práci na několika větších komposicích -. teď se mi to daří - které by byly vhodné pro ilustrované časopisy. Boughton dělá společně s Abbeyem pro Harpera v New Yorku (také agent Graphicu) kresby "picturesque Holand".

   Viděl jsem tyto ilustrace (velmi propracované, i když jsou malé, pravděpodobně, jsou dělány podle větších kreseb) u Rapparda, Nyní mi napadá, že by se snad Graphic a Harper, posílají-li své kreslíře do Holandska, nevzpíraly angažovat jednoho holandského kreslíře, který by jim lacino dodával něco pěkného. S radostí bych se přičinil o to, abych byl trvale zaměstnán za měsíční plat - bylo by mi to milejší nežli tu a tam poměrně draho prodat kresbu - a abych se tím zavázal udělat serii komposic asi jako tyto dvě, které nyní stojí na štaflích anebo ty, které k nim ještě udělám. Myslel jsem, že bych udělal lépe, kdybych se jednou sám se studiemi a kresbami vypravil do Londýna a vyhledal vedoucí různých redakcí, nebo ještě lépe kreslíře: Herkomera, Greena, Boughtona (někteří jsou v této chvíli v Americe), nebo jiné, jsou-li v Londýně - tam bych se též mohl lépe poučit o různých zkušenostech než kdekoli jinde. Kdoví, zda by Rappard nejel s sebou a nevzal také kresby.

   Zdá se mi, že bych měl něco takového udělat, s eventuálními změnami plánu. Už bych se odvážil dodat přibližně každý měsíc velkou kresbu pro dvoustránkovou ilustraci, double page engraving, a pak bych se jednou též věnoval jiným formátům, na stránku, whole page, a na půl stránky, half page.

   Vím ovšem, že lze reprodukovat ve velkém i v malém formátu, ale dvoustránka se lépe hodí pro věci ze široka pojednané; menší formáty nutno kreslit jiným způsobem, např. perem a tužkou.

   Jsem přesvědčen, že redaktoři ilustrovaných časopisů nenajdou každý den někoho, kdo by pohlížel na ilustrování takřka jako na svůj úkol.

   Na malé skizze, kterou jsem udělal právě ve čtvrthodině po velké kresbě a kterou Ti tu připojuji, vidíš, že dostanu-li se vůbec k tomu, nic by mi nevadilo dělat formát větší nebo menší; vím-li určitě, že si někdo přeje mít to či ono v určité velikosti, pak to dovedu udělat. Ale pro své vlastní studium pracuji raději v poněkud větších formátech, abych mohl v podrobnostech důkladněji prostudovat ruce, nohy a hlavu.

   Nemyslíš také, že by se mohla v témže stylu, v němž jsem nyní zhotovil rašelináře a pískaře, vytvořit spousta motivů s drvoštěpy atd., kteří, myslím, mají tím způsobem dost živosti, aby mohli sloužit jako ilustrace?

   Ale opakuji, pokud nenajdu zaměstnání, rozhodně se neobejdu bez peněz od Tebe. Pokud jde o ty, které jsem dnes od Tebe obdržel, tedy musím okamžitě zaplatit přibližně tolik, kolik, jsem dostal; musím zaplatit třem modelům, které jsem měl víckrát, truhláři, nájemné, pekaři a obchodníkovi a dokonce i ševci, a musím opět něco nakoupit. Nu, a před nosem mám dva prázdné archy pro nové komposice a musím se přece do nich pustit. Den ze dne bych si musel zase brát model a zápasit, až by z toho něco bylo.  Přese všechno se do toho pouštím, ale pochopíš, že se za několik dní octnu zase na suchu, a pak ty strašné dlouhé dny, kdy se nemohu hnout s místa a čekám - čekám, až opět bude desátého.

   Ano, milý hochu, kéž bychom jen našli někoho, kdo by si vzal kresby.

   Rozhodně potřebuji pracovat, nemohu s tím vlastně počkat, nic jiného mě víc netěší nežli práce, t.z. radost z něčeho ihned mizí a stávám se melancholickým, nemohu-li se s prací hnout kupředu. Mám pocit tkalce, když vidí, že se mu vlákna cuchají a že vzorek, který měl na stavu, je v pekle, a že myšlení a námaha jsou teď bez výsledku. 

   Snaž se to tedy tak zařídit, abychom to energicky udělali. Poprosím o dovolení, abych směl pracovat v útulku pro staré lidi. Už mám hodně studií ze starobince, ale musím mít i ženy a též prostředí na místě samém. Nu, sám máš na starosti ženu, a tedy dostatečně víš, že já ještě k tomu se dvěma dětmi nemám to po té stránce pohodlné.

   Skutečně je třeba, abys zhlédl studie a velké kresby, právě též vzhledem k finanční otázce. Ty kroky, které bych podnikl v Londýně u lidí z ilustrovaných časopisů, mohl bys, myslím, udělat také v Paříži, kdybys jim mohl předložit několik velkých kreseb. Ale v tom případě by bylo podle mého mínění rozumné nezačínat s tím, dokud si nejsme jisti, že je rádi vezmou.

   Tyto velké komposice vyžadují mnohé výlohy, chce-li je člověk svědomitě pojednat. Neboť, milý chlapče, všechno se musí dělat podle modelů, a i když používáš hotových studií, musíš si vypomoci modelem. Kdybych mohl ještě víc používat modelu, mohl bych je udělat ještě mnohem, mnohem lépe.

   Myslíš-li si tedy, milý hochu, že bych se mohl též jen jedinkrát obejít bez Tvé pomoci, pak si dej říci, že ji nyní naopak potřebuji víc než kdy jindy - ale odkazuji Tě na vyhlídku, jež nám kyne, vydržím-li. Rappardovy peníze už mi zaopatřily rozličné věci, skizzáře, atd., a všechno, co mi nyní posíláš, obrací se v kresby, a jsem přesvědčen, že to, na čem nyní pracuji, shledáš lepším nežli to dřívější. Buďme tedy odvážní a energičtí.

   U více kreseb z pobřeží, které plánuji, mi vadí, že nemám ženský scheveningenský kostym. Dovedeš si představit, že bych mohl skutečně dobře udělat takovou komposici s scheveningenskými postavami, asi po způsobu přiložené zběžné skizzy. Ale kreslím-li takovou postavičku jenom v plenéru, je to ovšem velmi povrchní. To se musí správně uchopit a propracovat s modelem, a k tomu je třeba kostymů. Nuže, to by byl jeden úkol, z něhož bych mohl klidně udělat tři čtyři kresby, které mám v hlavě, kdybych ho mohl uskutečnit.

   Ale jak mohu - ve třech dnech, jak už jsem řekl, je všechno, co mám, spotřebováno, neboť musím skoro všechno ihned vydat. K těmto oběma kresbám jsem také potřeboval různé haleny, kalhoty, námořnický klobouk atd. Každý model nemá k tomu vždycky pěknou halenu, která by působila malebně, tedy se vymění, a potom, je to hodnověrnější a víc to říká. Až sem přijedeš, musíš se někdy podívat, jak jsou propracovány studie na prvním plánu skizzy. Dělal jsem je venku na hromadě písku u zahradníka. Na počátku dopisu ještě píšeš, že Tě těší, že co se týče ženy, není důvodu k znepokojování. Nu, nic takového bezprostředně také není, potud, pokud sám hledím zachovat i po této stránce veselost a dobrou mysl. Ale přesto mám obavy, ba těžké obavy, a nechybějí ani obtíže. Pokusil jsem se zachránit ženu přes všechny obtíže, a přes všechny obtíže jsem to dělal až dodnes, ale i v budoucnosti nebude všechno couleur de rose* (růžové barvy). Nu, musíme tolik pracovat, kolik můžeme. Víš, Theo, jaké byly obtíže, které jsem měl se ženou, když jsem Ti nedávno psal - její rodina hleděla mi ji odcizit; kromě matky nikdy jsem se o nikoho nestaral, poněvadž jsem jim nedůvěřoval. Čím více jsem se namáhal analysovat příběh této rodiny, tím víc u mne sílil tento pocit. Právě proto, že jsem si jich úmyslně nevšímal, nyní intrikují, a tak došlo k záludnému útoku.

   O těchto úmyslech jsem řekl ženě své mínění, rovněž že musí volit mezi svou rodinou a mnou, že si však nepřeji žádný styk s jejími příbuznými, to především, poněvadž jsem přesvědčen, že styk s její rodinou by ji mohl opětně přivést do jejího dřívějšího špatného života. Rodina jí navrhla, aby  vedla společně s matkou domácnost jednomu ze svých bratrů, který žije odloučeně od své ženy a je zpustlé individuum. Důvod, proč jí rodina radila, aby ode mne odešla, byl, že prý příliš málo vydělávám a nezacházím s ní dobře, že všechno dělám jen kvůli pózování a že bych ji později nechal na holičkách. Nota bene, letos celý rok jsem měl z jejího pózování poměrně málo kvůli malému dítěti, že ano.

   Nu, Ty ovšem víš, jak dalece byly odůvodněny tyto domněnky o mně. No, tak se tedy pokradmo hovořilo za mými zády, a konečně mi to vyprávěla žena.

   Řekl jsem jí, dělej si co chceš, ale neopustím tě, vždyť by ses musela rovnou vrátit k svému dřívějšímu způsobu života. Je ničemné, Theo, že se pokoušejí tímto způsobem odvrátit ženu s její cesty, když se nám někdy nedaří dobře, a že na př. to zpustlé individuum, její bratr, se snaží zavést ji zpět na dřívější cestu. Nuže, mohu jen říci, že bych považoval od ní za odvahu a velkodušnost, kdyby s rodinou přerušila veškeré styky. Sám jsem ji zrazoval, aby tam nechodila, ale když chce chodit, pak ji nechápu, ať chodí. A pokušení, ukazovat své dítě, ji často zavádí k rodině. A tento vliv je osudný, je mu přístupná právě proto, že vychází od její rodiny a poněvadž její příbuzní ji balamutí, říkajíce: "Nechá tě přece v bryndě" - a pokoušejí se tímto způsobem nechat mne v bryndě. Sbohem, milý chlapče, pracujme, zachovejme jasnou mysl a snažme se jednat správně. Víš, jak jsem na tom s penězi, tedy jde-li to, pomoz mi.

                                      Vincent.