Vincent van Gogh, Dopisy (170)

Milý Theo!

   Správně jsem obdržel Tvůj dopis s vloženými 50 fr., které byly pro mne vysvobozením a dovolily mi opět si vydechnout. Zároveň jsem dostal také zprávu od přítele Rapparda - ještě však nepíše nic určitého.

   Jeho dopis je odpovědí na můj, pomůže mi a také přijede, mimo to však píše: "A opět nejsem v pořádku"; a končí: "Přikládám peníze.

   Post scriptum: ach, raději, přijedu ihned a sám je přivezu - přijedu zítra."

   Nato příští den přichází depeše: Nepřijedu, dopis následuje později.

   Ačkoli tedy mám zprávu, ještě trčím na témže místě, skoro jako ve hře na husy,* (hra v kostky), při níž, pamatuješ-li se, se můžeš dostat k huse a postupovat dál, ale máš-li smůlu anebo dostaneš-li se k té, která ukazuje zobákem nazpátek, musíš v tom případě počítat zpět až k svému východisku.

   Není to však jeho vinou, neboť byl skutečně velmi vážně nemocen a má z toho smutné následky. Nadto jeho sestra měla tutéž nemoc, což jim působilo velké starosti; avšak teď se už i jí daří dobře.

   Ostatně myslím, že přítel Rappard dělá věci, které ho stojí mnoho energie a nervového vypětí, a nestojí za fajfku tabáku; tak jsem slyšel před jeho onemocněním o dekoracích pro jubilejní slavnost utrechtského malířského spolku, a nyní opět o ornamentech pro kostel. Náhodou jsem mu napsal o obojím, že vlastně něco podobného neuznávám za dobré - a jako předešle tak i tentokrát onemocněl; schvaloval bych, kdyby se dřel s obyčejnými věcmi, ale tohle, myslím, jak už jsem řekl, nestojí za fajfku tabáku, a proto jsem mu psal ještě jednou: Jsi střelec, jakých je dnes málo, patrony máš v kapse. Střílej jenom v těch případech, kdy je rána nevyhnutelná.

   Obávám se, milý bratře, že peníze, které jsi půjčil našemu milému bratranci H., okamžitě asi nabyly podoby zlého loveckého psa, nebo jiné podobné pamětihodnosti; neboť si myslím, že se nechává při podobných nákupech častěji napálit, později pak nemůže penězům v této formě znovu vrátit podobu bankovek nebo stříbrných mincí, protože jako mnoho jiných milovníků koní a psů sedl na lep nějakému obchodníkovi. Jsem z těch, jež mu přejí v těchto obchodech co největší štěstí, a nic bych neviděl raději nežli úspěch, který by mu usnadnil vrátit obratem, co Ti je dlužen. Svého času měl dalekosáhlé plány na založení velkého psince. Tento chov zvířat je sice chvalitebný, ale v tomto okamžiku si netroufám o tom říci nic víc, než že doufám, že by to mohlo být neobyčejně výnosné.

   Vrátila se už Tvá pacientka z nemocnice?

   Bude to ještě asi mnoho dní plných starostí a stejně vážných jako za jejího pobytu v nemocnici.

   Správně říká Michelet" une femme est une malade.** (Ženě pořád něco chybí.)  Mění se, Theo, mění jako počasí. Nuže, kdo se dovede dívat, uvidí v každém počasí něco krásného a dobrého; shledá, že pěkný je sníh, zářící slunce, bouřka i klidné počasí, že zima a horko jsou k něčemu dobré, má rád všechna roční období, nechce postrádat jediný den v roce a v podstatě je spokojen s tím, že všechno je tak, jak je; i když  však člověk takto chápe počasí a střídající se roční období a zrovna tak proměnlivou ženskou povahu - a v podstatě též o ní připouští, že též uvažování je u ní záhadou - i když se uskrovní tam, kde nechápe, pravím, i kdyby to tak pojímal, přece není vždycky a v každém okamžiku naše vlastní povaha a způsob nazírání v souladu a ve stejné náladě s náladami a pocity ženy, ke které jsme připoutáni, a tak pociťujeme starost, nespokojenost a pochybovačnost přes víru, klidnou mysl anebo klid, které máme.  Až do plného uzdravení mé ženy uplynou léta, jak mi řekl profesor, který jí pomáhal při porodu. To znamená, že nervový systém zůstává pořád neobyčejně citlivý a že vrtkavost ženská je u ní velmi silná.

   Je velké nebezpečí, že znovu upadne do dřívějších zbloudilostí - to chápeš. Ačkoli je toto nebezpečí mravní, souvisí s tělesným stavem. A toto, řekl bych, kolísání mezi nápravou a upadnutím do dřívějších špatných návyků budí ve mně neustálé a často vážné obavy. Dovede být v náladě, že i pro mne je to téměř nesnesitelné; zlostná, svévolná, nerozumná - zkrátka, někdy se vzdávám naděje.

   Poté však přichází opět k sobě - a později mi potom často říká: sama potom nevím, co dělám. 

   Víš, loňského roku jsi mi psal "že se bojíš, že mi matka bude na obtíž". Někdy si přeji, aby se to bylo stalo. Matka je tak obratná, chce-li, a mohla by mít na ni po stránce mnohem lepší vliv, nežli měla. Teď ji častěji rozčiluje, nežli pomáhá.

   Zkrátka - jedná-li žena nerozumně, pak je to mnohdy matčinou vinou, a jedná-li matka nerozumně, je to někdy zase rodina, která stojí za matkou. Záležitosti, které samy o sobě nejsou tak zlé, brání nápravě a potlačují dobré vlivy anebo neutralisují.

   Moje žena má svým způsobem určité chyby a nerozumnosti - jinak to není možné - ale domnívám se, že proto ještě není špatná.

   Ale všechno nerozumné musí pryč, navyklá nedbalost, lhostejnost, nedostatek chuti do práce a obratnosti; ó, spousta věcí, které však všechny mají tentýž původ: špatná výchova a po léta veskrze zvrácené pojetí života, osudné vlivy špatné společnosti. Tohle Ti říkám důvěrně, slyšíš - a nikoli ze zoufalství, nýbrž abys pochopil, že to není pro mne láska z měsíčního svitu a vůně růží, nýbrž něco tak prosaického jako pondělní ráno.

   Malý obraz od Tissota představuje ženskou postavičku ve sněhu mezi zvadlými květinami. Voie des fleurs, voie des pleurs.* (Cesta květů, cesta slz). Nuže, moje žena se už neprochází po voie des fleurs, jako tehdy, když byla mladší a dělala, co chtěla, a když jednala podle svých náklonností - život je trnitější a pro ni byl voie des pleurs především loňského roku; avšak i tento rok má trní, a budou je mít ještě i příští léta, ale přemůže je svou vytrvalostí.

   Čas od času se dostavuje krise - zvlášť potom, odvažuji-li se pokárat některou její chybu, kterou jsem už dlouho klidně pozoroval. Tak na př., abych jen něco jmenoval, vyspravení věcí nebo zhotovení obleku pro děti. Nakonec to však přece skončí tím, že se do toho jednoho krásného dne pustí, a po leckteré stránce se už hodně napravila.

   I já se musím v mnohém ještě velmi změnit a musím se postarat, aby měla ve mně dobrý příklad v práci a trpělivosti, ale je zatraceně těžké, bratře, být takovým, abys mohl jinému nepřímo něco ukázat, a já též nedovedu vždycky všechno dokázat, a abych u ní vzbudil chuť, musím nejprve sebe sama lépe vychovat.
   Klučinovi se ostatně daří zvlášť dobře - děvče bylo dříve velmi nemocné a zanedbané.
  Ale malý klučina se má obdivuhodně k světu, jako by se už nyní chtěl vzepřít společenským zřízením a konvencím. Pokud vím, všechny děti se krmí jakousi chlebovou kaší. Ten by ji však určitě naprosto odmítl; ačkoli ještě nemá zuby, s chutí se zakousne do kusu chleba a kdeco spolyká vždycky se smíchem, výskotem a rámusem, ale před kaší atd. atd., úplně zavírá pusu.
   Často sedí u mne v atelieru na podlaze v koutě na několika pytlech nebo na něčem takovém a pokřikuje na kresby; v atelieru je způsobný, protože pokukuje po věcech na stěně; ó, to je veselý klučina!
   Stále přibývá počtu studií - až přijedeš, myslím, že dojista najdeš mezi nimi také něco, co si snad budeš moci v mapě uložit ve svém pokoji - nu, to musíš sám vědět; jen když víš, že co se Ti líbí, musíš samozřejmě považovat za své vlastnictví. Ze studií musí však vzniknout opět jiné věci a ze starých ještě lepší studie.
   Sám přesně nevím, jak to s tím je, a proto velmi toužím, abych Tě zas jednou viděl.
  S velkým zájmem jsem si prohlížel vydání Salonu z r.1883, první vydání, sešit s vyobrazeními, mnohé z nich mimořádně dobré. Jsou dělány novou reprodukční technikou. Abonoval jsem se na to, přesto že mám mnoho výdajů, zvlášť vzhledem k tomu, že sám teď dělám tiskařskou černí a litografickou křídou. Poslyš, určitě věřím, že mnohé z mých věcí, reprodukovány tímto způsobem, by dobře působily - zvlášť takové, v nichž se litografickou křídou a tiskařskou černí dosáhlo silné černé barvy. A také mohu dostat to nahnědlé tónování, s jakým se setkávám na zmíněných listech.
   Nu, až přijedeš, pak můžeme o tom či onom rozhodnout.
   Někdy Ti snad také podrobně vypíši rozmanité věci, o nichž musíme mít jasno, potom bys mohl vzít s tímto dopisem některé moje studie a ukázat je na př. Buhotovi, a ten by mi potom snad mohl podat vysvětlení o některých věcech.
   Teď jsem četl "Samec" od Camila Lemonniera - velmi důkladně udělaná kniha jako od Zoly, všechno vypozorováno podle skutečnosti a všechno analysováno. Potom jsem viděl ve výkladní skříni G.& Co. velkého Fromentina "Rvačka felahů".
   Také jsem viděl novinky, ovšem ne snad všechny! Juliena Dupréa, o němž jsem Ti psal, jsem našel opět ve dvou věcech, které jsou podle mého mínění méně hezké a konvenčnější nežli ten z jeho obrazů, který jsem viděl letos v zimě v jednom ilustrovaném časopise.
   Víš už, že Rappardovi přijali tentokrát v Amsterodamu obraz?
   Nu, už je pozdě; děkuji Ti za přesnou zásilku - jen doufám, že Rappardovo "dopis následuje" nepotrvá dlouho, a že H. v G. bude mít úspěch s chovem zvířat. Sbohem - ve všem dobrý úspěch.
                                Zcela Tvůj Vincent.

Fromentin je velmi důkladný - je hledač a někdo, kdo něco dokáže, a to svědomitě.