Vincent van Gogh, Dopisy (84, 85, 86)

(Etten)

Milý Theo!

   Připojuji několik řádek, poněvadž Ti naši píší, neboť jsem myslel, že bys též jistě rád ode mne slyšel, co vlastně dělám.

   Neprší-li, chodím každý den do přírody, většinou do vřesoviště. Studie kreslím dost velké, jak jsi už některé viděl při své poslední návštěvě. Tak jsem mezi jiným udělal chalupu v het Heike a též stodolu s mechovou střechou na Roozendaalské cestě. Nazývají ji tu protestantská stodola.

   Snad si vzpomínáš, co tím míním. Potom mlýny přímo tam naproti pastvě a jilmy na hřbitově.

   A také kresbu drvoštěpů, kteří jsou zaměstnáni na rozsáhlé rovině, kde byl vykácen velký jedlový les. A dále se pokouším kreslit předměty, jako káru, pluh, brány, grakaře atd., atd.

   Kresba s drvoštěpy se mi poměrně nejlépe podařila a myslím, že by se ti líbila. Ještě toto léto přijede sem snad na nějaký čas Rappard, mám od něho dopis.

   V duchu stisk ruky.   

                                                                                  Zcela Tvůj Vincent.

Milý Theo!

   Už je čas, abych Ti opět napsal pár slov.

   Představ si, byl tu Rappard, asi 12 dní, a teď opět odcestoval. to víš, že Tě pozdravuje.

   Hodně jsme spolu chodili na vycházky, mezi jiným několikrát do vřesoviště u Seppe k tak zvanému Passievaartu, velkému močálu. Rappard tam namaloval velkou studii (1 m x 0,50), jež byla velmi pěkná. Jinak udělal asi 10 malých sépiových studií, také v Liesboschu. Zatím co maloval, udělal jsem perokresbu jiného místa močálu, kde rostlo mnoho kosatců (u Roozendaalské cesty).

   Byli jsme spolu také v Prinsenhage, ale strýc ležel v posteli a opět mu není dobře. Rappard přece jen dělá, myslím, v práci pokroky; podle toho, co jsem se od něho dověděl, získal doma pěkně zařízený atelier. Tento týden odchází do Loosdrechtu, kde se hodlá zdržet měsíc. Také pracuje pravidelně a hodně. Dostal jsem Casagnovo "Pojednání o akvarelu" a teď je studuji; i když nebudu dělat akvarely, přece tam najdu mnoho na př. pro sépii a inkoust. Neboť jsem až dodnes pořád kreslil výhradně tužkou, perem vytahoval a opravoval, v případě potřeby rákosovým perem, s nímž se lépe pracuje.

   Co jsem nakreslil v poslední době, vyžadovalo tento způsob práce, poněvadž to byly takové náměty, kde bylo třeba hodně kreslit a přitom také perspektivně, bylo to totiž několik řemeslnických dílen ve zdejší vesnici, kovárna, truhlářská dílna a výrobce dřeváků.

   W. teď odcestovala a to mě mrzí, velmi dobře seděla modelem; mám její kresbu a ještě jedné dívky, jež tu byla na návštěvě. Nakreslil jsem tam šicí stroj. Dnes už neexistují kolovraty, a opravdu je to škoda pro malíře a kreslíře; jejich místo však zabralo něco jiného, co není méně malebné, a to je šicí stroj.

   Jak je to vlastně letos v létě s Tvým příjezdem, není na něj naděje? Doufám, že něco z toho bude.

   Rappard má asi v Loosdrechtu vlastní malý člun; to je moc pěkné.

   Z Loosdrechtu chce jet do Gelderlandu. Tuže rád by se s Tebou jednou setkal,  slíbil jsem mu, že mu oznámím, přijedeš-li a kdy, dozvím-li se to předem, poněvadž by se pokusil zařídit si to tak, aby Tě uviděl.

   Nevím, vrátí-li se opět do Paříže. Vůbec se o tom nezmiňuje. Nevím, znamená-li to, že na to už nepomýšlí, nebo zdali naopak tajně osnuje svůj plán. Uvážím-li okolnost, mimo jiné stejně významnou, že je mu teprve třiadvacet let, neudivilo by mě, kdyby tomu tak bylo. Doufám, že mi určitě napíšeš, budeš-li mít chvilku kdy. Byl bych Ti velmi povděčen, kdybys mi příležitostně obstaral katalog Salonu.

   Rappard si opatří, jak říkal, všechny knihy od Cassagna. Ještě se hmoždí s perspektivou a já nevím o lepším léku na tyto bolest; já aspoň, kdybych se tím sám vyléčil, děkoval bych za to těmto knihám, totiž praktickému užití jejich theorie. Ale praktické použití si člověk koupit nemůže, kdyby tomu tak bylo, měly by ty knihy asi větší odbyt.

   Nuže sbohem, se stiskem ruky

                                                                      Zcela Tvůj Vincent.

http://vangoghletters.org/vg/letters/let168/letter.html

   Milý Theo!

   Ačkoli jsem Ti psal teprve před nedávnem, chci Ti tentokrát říci přece něco více.

   V mém kreslení nastala totiž změna jak ve způsobu práce, tak v jejím výsledku. Podnícen také lecčíms, co mi Mauve říkal, začal jsem znovu pracovat podle živého modelu. Mohl jsem pro to získat různé osoby, mezi jiným na štěstí též dělníka Pieta Kaufmanna.

   Pečlivé studium, vytrvale opakované kreslení podle Barguova "Exercices au fusain", poskytlo mi lepší názor na kreslení figur. Naučil jsem se odměřovat a vidět a hledat velké linie, takže co se mi dříve zdálo zoufale těžké, nyní se ponenáhlu, díky Bohu, stalo možným.

   Pětkrát jsem kreslil v různých posicích sedláka s rýčem,  dvakrát rozsevače, dvakrát dívku s koštětem. Kromě toho ženu v bílém čepci loupající brambory, pastýře, opřeného o hůl a konečně starého nemocného sedláka, sedícího na židli u krbu, s hlavou v dlaních a s lokty opřenými o kolena.

   Při tom ovšem nezůstane, poněvadž když už se pár ovcí dostane přes lávku, následuje pak celé stádo - kopáče, rozsevače, oráče, muže a ženy musím nyní kreslit bez ustání, právě tak, jak to dělali a dělají mnozí jiní. Teď už nestojím před přírodou tak bezmocně jako dříve.

   Z Haagu jsem si přivezl křídy ve dřevě, rovněž tužky; pracuji s tím hodně. Začínám se vpravovat do malování štětcem a těrkou, sepií a tuší a tu a tam trochu barvou. Kresby, jež jsem udělal v poslední době, jistě se velmi málo podobají předešlým.

   Jsou velké asi jako list z Exercices au fusain. Co se týče krajiny, domnívám se, že tím nikterak neutrpěla, naopak získala.

   Připojuji několik malých skizz, aby sis udělal o tom představu. Lidem, kteří mi sedí modelem, musím ovšem zaplatit, sice nikoli moc, ale ježto se to denně opakuje, je o jedno vydání víc, pokud se nedostanu k prodeji kreseb. Poněvadž se mi však málokdy figura úplně nepodaří, už se mi, jak se zdá, poměrně venkoncem výdaje za modely vyplatí; neboť teď si může jistě každý, kdo se naučil figuru uchopit a udržet, aby na papíře pevně stála, něco vydělat. Netřeba Ti ovšem říkat, že Ti posílám tyto skizzy jen proto, abych Ti naznačil myšlenku postoje figur; načmáral jsem je dnes docela narychlo a pozoruji, že by se tu dalo mnoho vytknout proporcím, nesporně víc, než u skutečných kreseb. Dostal jsem pěkný dopis od Rapparda, jenž asi pilně pracuje; poslal mi velmi pěkné skizzy krajin.

   Přál bych si, aby sem ještě přijel na několik dní.

   Toto je oranisko či strnisko, na němž lidé ořou a sejí; udělal jsem podle toho dost velkou skizzu s přicházející bouřkou.

   Obě další jsou malé skizzy posic kopáčů, doufám, že jich ještě nadělám mnoho a různých.

   Jiný rozsevač má koš.

   Úžasně rád bych měl modelem ženu s košem na satbu, abych vystihl posici postavičky, kterou jsem Ti z jara ukázal a kterou vidíš v popředí první skizzy. Konečně podle slov Mauva "továrna jde naplno".

   Můžeš-li a chceš-li, pak nezapomeň na papír Ingres, barvy nebíleného plátna.

   Brzy mi napiš a v duchu přijmi stisk ruky.

                                                                           Zcela Tvůj Vincent.

   http://vangoghletters.org/vg/illustrations/2344.jpg

http://vangoghletters.org/vg/illustrations/2345.jpg

http://vangoghletters.org/vg/illustrations/2347.jpg

Vincent van Gogh, Dopisy (83)

(Etten, srpen.)

Milý Theo!

   Právě jsem se vrátil domů z vyjížďky do Haagu; dnes večer jsem sám doma, poněvadž otec s matkou jsou ještě v Prinsenhage; tak je tedy vhodná příležitost o lecčems Ti povědět. Odejel jsem minulé úterý, teď je pátek večer. V Haagu jsem navštívil pana Tersteega, Mauva a de Bocka. Pan Tersteeg byl velmi přívětivý a říkal, že si všiml, jaké jsem udělal pokroky. Poněvadž jsem znovu udělal celou serii "Exercices au fusain" 1- 60, vzal jsem ji s sebou, a hlavně vzhledem k tomu mluvil o těch pokrocích, neboť ještě stále připisuje určitou cenu tomu, že je kreslím a že tu a tam kopíruji figury podle Milleta, Boughtona nebo jiných malířů, kdežto ostatní to většinou podceňují. Tak jsem měl jakési zadostiučinění za tuto práci. U Mauva jsem byl jednou v poledne a jednou večer a uviděl jsem v jeho atelieru mnoho pěkného. Mauva velmi zajímaly mé kresby. Dal mi mnoho pokynů, což mě těší, a smluvil jsem s ním, že za ním v poměrně krátké době znovu přijedu, jakmile bych měl opět nějaké studie.

   Dovolil mi prohlédnout si celou spoustu studií a ty mi objasnily, že to nejsou skizzy ke kresbám či návrhy k obrazům, nýbrž skutečné studie, zdánlivě bezvýznamné. Chce mě získat pro malování.  Příjemně jsem se seznámil s de Bockem; byl jsem u něho v atelieru. Ale ten chlapík musí, podle mého mínění, kreslit figury, aby dokázal ještě docela jiné věci. Věřím, že má pravý malířský temperament a že ještě nevyřkl poslední slovo. Horuje pro Milleta a Corota. Ale nevěnovali tito dva hodně píle figurám? Ano či ne? Corotovy postavy nejsou ovšem tak známé jako jeho krajiny, to však přece nevylučuje,  že je dělal.

   Ostatně je u Corota každý kmen stromu kreslen a modelován pozorně a s láskou, jako by měl stejný význam jako postava. A kmen stromu u Corota je cosi zcela jiného nežli u de Bocka. Za nejhezčí z de Bockových prací jsem uznal kopii podle Corota. Jako pravý Corot sice tak lehce neobstojí, ale byla udělána velmi svědomitě, svědomitěji nežli mnohý falešný Corot, jeho rozdíl od pravého nebije tak do očí.

   Potom jsem s ním prohlížel Mesdagovo panorama. To je práce před níž každý musí mít respekt. Přitom jsem si vzpomněl na výrok měšťana Thoréa, myslím, že to bylo o Rembrandtově Anatomii: "Jedinou chybou tohoto obrazu je, že je bez chyby."

   Tři Mesdagovy kresby na výstavě měly snad více chyb, okamžitě však vzbuzovaly sympatii,; aspoň u mne tomu tak bylo. Abych se zmínil o výstavě - je tu nádherná kresba Isaraelsova "Škola šití v Katwyku"; Mauve tu měl stádo překrásných ovcí v dunách a pak ještě jednu jednotlivou figuru; dělníka sedícího večer na zemi, aby si odpočinul.

   Artz měl tři kresby, vzpomínám-li si správně, scénu z útulku, kde starci se stařenami sedí při jídle, velmi pečlivou, velmi dobrou a vážnou; potom dvě studie hlav, plné charakteru, muže a ženy ze Scheveningen.

   Weissenbruch  vystavoval mezi jiným kresbu, kosatce, tak jednoduché, tak dokonale stylové, tak plné umění a lásky, že mnohé kresby z ostatních nemohly vedle nich obstát. Na této výstavě bylo možno rovněž vidět, že mezi mladými je mnoho zdatných krajinářů. Mezi jinými Duchatel a Neuhuys.

   Alb. Neuhuys měl tu velkou figurální kresbu, jež byla nádherná; dívka se dvěma dětmi. Novým zjevem byly práce Clary Montalbové. Je to velmi zvláštní talent a v mnohých věcech mi připomíná Rochussena.

   Také u pana Tersteega jsem viděl ještě mnoho pěkného od Valkenburga, Neuhuyse atd., atd.

   J. Maris měl na výstavě nádherné věci, mezi jiným dvě dívky v bílém u klavíru a mlýn ve sněhu. Willem Marise jsem zahlédl ještě u de Bocka. Ten měl od něho pěknou skizzu, cestu v zimě s postavičkou pod deštníkem.

   Bosboom viděl náhodou mé studie, něco mi ještě k nim poznamenal; přál jsem si, aby se mi aspoň jednou naskytla  příležitost, aby mi ukázal, jak si mám počínat. Bosboom je jeden z lidí, jež jsou obdařeni nadáním také ostatní něčemu naučit a učinit jim to srozumitelným. Na výstavě měl tři nebo čtyři dobré kresby.

   Potom jsem šel ještě do Dordtu, protože jsem tam na jednom místě uviděl z vlaku řadu mlýnů, jež bych si rád nakreslil. Ačkoli pršelo, přece jsem je dodělal, a tak jsem si ještě přinesl z výletu upomínku.

   U Stama jsem našel papír Ingres, ještě jednou tak silný než obyčejný, na tom se lépe pracuje. Bohužel je však bílý; mohl bys mi příležitostně obstarat nějaký toho druhu, který má přibližně barvu nebíleného kopřivového nebo lněného plátna, jako byly některé archy předešlé partie, kterou jsem měl od Tebe, a jako je ten, na němž jsou tištěny Exercices au fusain. Jestliže člověk kreslí na bílém, bezpodmínečně musí, dříve než začne, celý papír podložit tónem.

   Tak jsem byl tedy v Haagu, snad to může být začátkem vážnější známosti s Mauvem a s ostatními. To bych si ovšem přál.

   V duchu Ti tisknu ruku. Přijmi dík za to, že mi tak věrně přitom pomáháš. Snad bych to byl kvůli výdajům nechal nebo aspoň odsunul.

                                                                                   Zcela Tvůj Vincent.

Vincent van Gogh, Dopisy (81, 82)

12.4. 81

Milý Theo!

   Ježto se dovídám od otce, že možná příští neděli přijedeš do Ettenu, a poněvadž by bylo dobře, kdybych tam i já pak byl, tedy tam dnes odjíždím.

   Doufám, že Tě tam zastihnu a už se na to těším. U Rapparda jsem též naskizzoval dvě kresby, "nosiče svítilen" a "nosiče břemen", a o nichž bych si rád s Tebou promluvil kvůli dalšímu propracování. Abych je dodělal, musím se stůj co stůj snažit získat vhodné modely; pak uvěřím, že z toho vyjde něco slušného, totiž několik komposic, jež mohu ukázat Smeetonu Tillymu nebo lidem z "Illustration" nebo z podobného časopisu.

   Dnes tedy odjíždím a sděluji Ti to, aby ses snad v Bruselu po mně nesháněl. V Ettenu bych rád udělal ještě několik skizz ve vřesovišti, proto tam odjíždím na pár dní.

   Doufám tedy, že se brzy uvidíme, a v duchu Ti tisknu ruku.

                                                                                       Zcela Tvůj Vincent.

    http://vangoghletters.org/vg/illustrations/2330.jpg

Etten, 1. května 1881

Milý Theo!

   K Tvým narozeninám upřímné blahopřání! Pořád ještě vzpomínám na Tvou návštěvu. Jsem rád, že jsme si spolu opět pohovořili. V létě snad ještě jednou přijedeš.

   Teď jsem tu už několik dní a venku je tak krásně, počasí mi však přece nedovoluje každý den venku pracovat.

   Zatím jsem začal Millety, "Rozsevač" je hotov a naskizzovány jsou "4 hodiny denní práce". K tomu teď musí ještě přijít "Polní práce".  Jak víš, byl jsem v Bruselu na výstavě akvarelů, jež byla dost zajímavá. Byli tu čtyři Mauvové (m.j. Drvoštěpové), J. Maris (Duny), úplně jako obraz od Ruysdaela nebo van der Velda, pak J.N. Weissenbruch, pět nádherných velkých kreseb, Roelofsové, také pět kusů, potom Gabriel a v.d.Sande-Bakhuyzen, jakož i Valkenburg, v. Trigt, P.Stortenbeker a Vogel z Holanďanů.

   Pak tu byl jeden Mesdag, jejž si musí člověk odmyslit, aby se vůbec mohl podívat na ostatní kresby; mně se to aspoň tak stalo.

   Pobřeží u Scheveningen, bouřlivé počasí, obloha s šedivými mraky a narudlou září zapadajícího slunce.

   V popředí rybář na koni, štíhlá, neobyčejně tmavá silueta, jež se odráží od bílých zpěněných vln. Tato postava hovoří s lidmi u zábradlí pinky*, jež se houpe na vlnách v druhém plánu obrazu.

   Na palubě kutí cosi lidé s lucernou a zřejmě hovoří s mužem na koni o kotvě, kterou musel přijít vytáhnout.

   Byla to velká imposantní kresba, široce vyvedená a tak silná, že vlastně všechno ostatní, jak jsem Ti řekl, vedle ní neobstálo.

   Ještě na mne mocně působily obě kresby od Termeulena, ovce v dunách a ovce ve sněhu; Tersteegovi se líbily. Jestliže si správně vzpomínám, viděl jsem toho muže hmoždit se a lopotit u Bakhuyzena v atelieru, a přece dosáhl cíle, aspoň obě kresby byly výborné. Kromě toho byly tu kresby od Meuniera, "Pacholek ve stodole", vynikající v barvě, pojednáním a pojetím, jednoduchostí a věrností přírody, upomínající Milleta; rovněž od něho tu byli ještě topič a tovární dělník. Také tu byly různé kresby od Rochussena a ještě mnoha jiných, z Belgičanů mě však vlastně překvapil jen Meunier.

   Rappard odjíždí za tři neděle do Holandska, bezpochyby bude letos v létě pracovat venku a příští zimu snad pojede do Paříže, prozatím však nikoli natrvalo. Domnívám se, že tam přece skutečně svého času pohořel, ale to není příčinou, že by neměl mít během nového pobytu úspěch. Je jisté, že od té doby udělal velké pokroky.

   Přece jsem tuze rád, že je to tak zařízeno, abych tu mohl nějaký čas vážně pracovat; doufám, že udělám tolik studií,kolik jen mohu, neboť to je semeno, z něhož později vzejdou kresby.

  Čas od času mi napiš a soustavně mě zpravuj o všech svých nápadech; kdyby ses doslechl, že někde hledají kreslíře, pak na mne pamatuj. A teď už musím odnést dopis na poštu; budu Tě pravidelně uvědomovat o všem, co dělám, a ty mi zase čas od času řekneš, co bys mi zvlášť radil kreslit a hledat. Snad mi to může prospět, snad také ne, ale všechno mi jen klidně řekni, též to udělám, a pak se musíme oba dva snažit rozeznávat plevy od pšenice.

                                                      Sbohem, v duchu tiskne Ti ruku         Vincent.

* trojstěžňová loď s plachtami

http://vangoghletters.org/vg/letters/let166/letter.html

   http://vangoghletters.org/vg/illustrations/1140.jpg

Vincent van Gogh, Dopisy (80)

72, Boulevard du Midi, Brusel 21.IV.81

   Milý Theo!

   Musím Ti leccos říci v odpověď na oba Tvé pěkné dopisy a k návštěvě otcově, po níž jsem už dlouho toužil.

   Především jsem slyšel od otce, žes pro mne už dávno bez mého vědomí posílal peníze a že mi tím účinně pomáháš, abych se dostal kupředu. Přijmi za to můj nejsrdečnější dík. Pevně důvěřuji, že toho nebudeš litovat. Vyučím se tak povolání, a ačkoli z něho určitě nezbohatnu, až budu zdatnějším kreslířem a dostanu objednávky, přece si měsíčně seženu sto franků, jež člověk potřebuje aspoň na živobytí.

   Cos mi sdělil o malíři Heyerdahlovi, vzbudilo jak můj, tak van Rappardův zájem.

   Poněvadž Ti on bezpochyby sám o tom napíše, zmiňuji se o této věci jen potud, pokud se mne osobně více méně dotýká.

   Tvé poznámky o holandských malířích, že totiž pochybuješ, zdali by od nich mohl člověk získat jasné poučení o problémech perspektivy, považuji v jistém smyslu za velmi správné a pravdivé. Říkáš, že Heyerdahl hledá s velkým úsilím proporce pro kresbu - a to je právě to, co potřebuji. Mnohý dobrý malíř nemá nejmenší ponětí, co jsou v kresbě poměry, krásné linie nebo výrazná komposice, myšlenky a poesie.

   A přece jsou to důležité otázky, jimiž se velmi obírali Feyen Perrin, Butin a Alphons Legros, nemluvě o Bretonovi, Milletovi a Israelsovi, a jež nikdy nepouštěli se zřetele.

   Mnohý holandský malíř ani za mák neporozumí umění takového Boughtona, Markse, Millaise, Pinwella, Dumourieze, Herkomera a Walkera, abych jmenoval jen některé umělce, kteří, nehledě na jejich ostatní kvality, jsou jako kreslíři opravdoví mistři. Nad takovou prací pokrčí mnohý rameny, jak se to rovněž děje nad prací de Grouxe i tady v Belgii mezi malíři. kteří by to měli přece lépe vědět.

   Tento týden jsem viděl od de Grouxe věci, jež jsem ještě neznal, totiž "Odchod odvedence" a kresbu "Piják"; dvě komposice, jež mi tak značně připomínaly Boughtona, že jsem byl překvapen tou podobností - člověku tu maně napadne myšlenka na dva bratry, kteří se spolu nikdy nesetkali, a přesto se přece shodují. Vidíš tedy, že sdílím Tvůj názor o Heyerdahlovi, že se budu pokládat za šťastného, jestliže mě budeš moci později seznámit s tímto mužem a že nechci nadále prosazovat pobyt v Holandsku, aspoň ne v tom případě, když mi později kyne vyhlídka na Paříž a když se na to mohu více méně spolehnout.

   Co mám teď zatím dělat, co bys pokládal za nejlepší? Několik týdnů mohu ještě pracovat u Rapparda, potom však odcestuje. Moje ložnička je  malinká, také světlo je špatné a lidé by neradi viděli, kdybych zpola zastíral okno; na stěnu si nesmím pověsit ani rytinu nebo své kresby.

   Jakmile tedy Rappard v květnu odtud odejde, musím se vystěhovat a potom bych nejraději pracoval nějaký čas na venkově, v Heystu, Calmpthoutu, Ettenu, Secheveninge, Katwyku, nebo i, což je blíž, v Schaerbeeku, Haerenu nebo Groenendaelu. Nejraději v místě, kde by byla příležitost dostat se do styku s jinými malíři a pokud možná společně bydlet a pracovat, poněvadž je to levnější a lepší. Živobytí stojí měsíčně, jako kdekoli jinde, nejméně sto franků, má-li člověk méně, musí se nuzovat jak tělesně, tak v nezbytném materiálu a nástrojích. Chci říci, že tuto zimu jsem měsíčně spotřeboval průměrně sto franků, ve skutečnosti to však sotva bylo tolik. Velmi značnou část z toho jsem vydal za kreslicí materiál a též jsem si pořídil šaty. Koupil jsem si dva pracovní obleky z hrubého černého sametu, jemuž se, myslím, říká veloutin. Pěkně mi sluší a mám něco na střídání, a kromě toho mi budou později užitečné, poněvadž jako každý jiný malíř potřebuji pro své modely rozmanité dělnické šaty. Za tím účelem si musím ponenáhlu opatřovat od vetešníka různé části oděvů jak mužských, tak ženských. Všechno to se však nemusí stát najednou, i když jsem s tím už začal a budu v tom pokračovat.

   Finanční otázky, jak správně říkáš, už leccos ve světě uspíšily nebo zdržely. Que soit, a pravdivý zůstává výrok Bernarda Palissyho: "Pauvreté empëche les bons esprits de parvenir". Když však o tom správně uvažuji, musím Ti říci toto: V naší rodině dva páni van Goghové, kteří rovněž patří k uměleckému oboru - totiž C.M. a náš strýc v Prinsenhage - jsou velmi bohatí; z nynější generace my dva, Ty a já, jsme si zvolili každý svým způsobem tentýž obor; nebylo by za těchto okolností vskutku možné, abych mohl po dobu, jež nutně uplyne, než dostanu objednávky jako kreslíř, stále počítat se sto franky na měsíc?

   Před třemi lety jsem měl se strýcem Corem spor o zcela jinou otázku, ale to snad nemůže být příčinou, aby C.M. o mně nadosmrti nepřátelsky smýšlel? Aby si o mně nikdy nemyslel nic zlého, mnohem raději připustím, ať na to pohlíží jako na nedorozumění a veškerou vinu svede na mne, mnohem raději, než abych uvažoval, pokud to je či není mou vinou; vždyť nemám kdy na takové úvahy. Jestliže strýc Cor tak často dělá něco pro jiné kreslíře, mělo by být tedy zcela přirozené, kdyby také o mne skutečně projevil zájem, když se mu k tomu naskýtá příležitost. Nicméně to všechno neříkám proto, abych dosáhl od jeho blahorodí peněžní výpomoci; mohl by mi ještě zcela jinak pomoci nežli jen penězi, a to tím, že by mě dříve či později seznámil s lidmi, od nichž bych se mnoho naučil anebo od nichž bych mohl dostat objednávky na nějaké ilustrace. V tomto smyslu jsem hovořil také s otcem; zmínil jsem se, že se hovoří o zvláštním a nepochopitelném faktu, že  musím tak strádat, ačkoli patřím k té a k té rodině.

   Také nyní jsem na to opět odpověděl, že se domnívám, že je to přechodné a že se později všechno uspořádá. Přesto jsem považoval za správné pohovořit si o tom ještě jednou s otcem i s Tebou. Zmínil jsem se o tom též panu Tersteegovi, avšak ten pán asi nepochopil můj úmysl, poněvadž si to vykládal tak, jako bych chtěl žít na útraty svého strýce, a ve smyslu tohoto svého názoru napsal mi velmi zarážející dopis a řekl, že bych na něco takového neměl právo.

   Odpověděl jsem mu, že se ani dost málo nedivím, že takto chápe můj dopis, poněvadž i Ty sám jsi kdysi hovořil o "hře na rentiera". Jako teď tón Tvého dopisu svědčí o tom, že už nevidíš mou obtížnou situaci v tom trapném světle, a poněvadž jsi mi to dal též najevo svým účinným přispěním, právě tak i doufám, že také pan Tersteeg ponenáhlu změní své mínění, tím spíše, když mi jako první, vypomohl s Barguy (předlohami), za což mu zůstanu neustále vděčný.

   A pak se zmiňuješ o manekýnu. To tak nespěchá, ale mohl by mi být užitečný při komponování a hledání posic, to jistě chápeš. Raději však počkám nějaký čas, až dostanu lepšího, než hned teď značně polámaný kus. Především však pátrej po všech možných tabulkách a knihách o proporcích a jak jen můžeš, ptej se po nich, poněvadž to má nesmírně velkou cenu; bez toho nelze rychle načrtnout figurální komposici; dále je mi velmi vítáno cokoli o anatomii koně, ovce a krávy, nikoli se stanoviska zvěrolékařského, nýbrž se zřetelem ke kreslení živých zvířat. Žádám-li Tě o to všechno, děje se to proto, že snad máš příležitost velmi levně sehnat takové listy, jako se už i mně samému podařilo několik jich nalézt. Jestliže bys měl během doby příležitost optat se na příklad rovnou Bargua nebo Viollet-le-Duca na tabulky proporcí, pak by to byla nejspolehlivější adresa pro takovou informaci.

   To se ví, že bych nadšeně uvítal později s Tebou bydlet, ale tak daleko ještě nejsme. Kdyby se stalo a C.M. se uvolil zasadit se, abych se mohl někde předběžně zapracovat, opravdu bych tím nepohrdl. Člověk se může někdy nepřímo mnoho naučit i od poměrně špatného umělce, jako se na příklad Mauve mnoho poučil od Verschuura, pokud jde o perspektivu stáje, vozu a anatomii koně - a přece jak vyniká Mauve nad Verschuura!

   Můžeš-li snad doporučit v Salonu Madiolův obraz, udělej to; vždyť je v tom hodně krásy a ten člověk tře bídu s mnoha malými dětmi. Maluje kovárnu, která je také dobrá, a nedávno maloval starou babičku, jež v kresbě a obzvlášť v barvě je nádherná. Přece je však velmi nevyrovnaný. Jeho kresby křídou jsou často vynikající.

   Tento dopis je ovšem trochu dlouhý, nemohu ho však zkrátit. Říkám-li, že by bylo žádoucí, kdyby C.M. a ostatní aspoň vůči lidem změnili o mně své mínění - jistě by bylo mnohem lepší, kdyby je změnili skutečně - činím to proto, že na příklad někdo, jako Roelofs, neví, co si má myslet o takovém pochybném postavení, jako je moje; buďto musí být chyba na mé nebo na druhé straně, vidí však že je někde něco špatného.

   Proto jsou někteří lidé poněkud příliš opatrní a zatím se se mnou nespolčují, a to právě v okamžiku, kdy bych nejvíc potřeboval rady či návodu. Takové zkušenosti jsou při nejmenším nepříjemné; je otázka, zdali ani vytrvalejší a energičtější prací nepokročím ponenáhlu kupředu. Myslím, že přece. Kdo chce, ten může. A mohlo by se mi později zazlívat, kdybych to pak oplácel?

   Kreslíř přece nekreslí v odvetu za něco, nýbrž z lásky ke kreslení, a tato ho k tomu pohání silněji než bůhvíjaká jiná pohnutka. Možná, že se tedy později shledáme ještě s mnohými věcmi, jež teď ještě nejsou v pořádku.

   Letos v zimě jsem nasbíral mnoho dřevorytů. Tvoji Milletové se rozmnožili o různé jiné listy, as uvidíš, že máš svůj kapitál v dřevorytech u mne uložen nikoli bezúročně. Od Milleta a podle něho mám teď čtyřiadvacet dřevorytů "Polní práce" v to počítaje. Cílem všeho musí však být mé vlastní kreslení, to je nejdůležitější.

   Nejlevnější by arci bylo, kdybych strávil toto léto v Ettenu, tam je dost látky ke kreslení. Zdá-li se ti to žádoucí, můžeš o tom napsat otci, jsem ochoten, pokud jde o oděv a ostatní věci, zařídit se podle jejich přání, neboť snad letos v létě přece jednou vběhnu C.M. do cesty. Jsem přesvědčen, že o tom netřeba skutečně pohybovat. V rodině či mimo ni bude se o mně všelijak soudit a hovořit a člověk bude pořád slyšet pronášet nejprotichůdnější mínění. Nikomu to nezazlívám, poněvadž zpravidla poměrně málo lidí ví, proč si umělec počíná tak či onak.

Člověka, který, aby našel malebná místa a postavy, prolézá všechna možná zákoutí, kouty a díry, jež jiný s oblibou nevyhledává, mají sedláci a měšťáci v podezření ze špatnosti a zlých úmyslů, které ho ani ve snu nenapadnou. Sedlák, jenž mě spatří kreslit starý pařez a vidí, že sedím nad tím celou hodinu, myslí si, že jsem se minul s rozumem a jistě se mi vysmívá. Mladá dáma, která krčí nos nad dělníkem v záplatovaných, ošoupaných a propocených pracovních šatech, nemůže zajisté pochopit, proč někdo navštěvuje Borinage či Heyst a spouští se až do šachet uhelného dolu; také ona dojde k závěru, že jsem se zbláznil. Ale to všechno

je mi lhostejné, jen když Ty, pan Tersteeg, C.M. a otec, jakož i ostatní, s nimiž se stýkám, lépe tomu rozumíte a nenapadá vás dělat o tom poznámky. Říkáte: Tvé povolání to nese s sebou a chápeme, proč je tomu tak.

   Nuže, neexistují vlastně žádné určité důvody, proč bych na příklad nemohl, když to jde, odejít do Ettenu nebo do Haagu, i když se konečně bude o tom něco mluvit mezi těmi panáčky a paničkami. Vzhledem k tomu, že mi otec při své návštěvě říkal: "Jen dopiš Theovi a poraď se s ním, co by bylo nejlepší a nejlevnější" - sděl mi, ovšem co nejdříve, jaký máš na to názor.

   Heyst nebo Calmpthout jsou velmi malebné, v Ettenu je také dost látky k malování, z nouze i zde, ačkoli bych se potom mohl přestěhovat do Schaerbeeku. Kdyby C.M. změnil o mně svůj názor, šlo by to snad i do Scheveningen a Katwyku a pak bych mohl přímo či nepřímo leccos pochytit od holandských umělců. Co se týče nákladů na živobytí, vypočetl jsem je průměrně nejméně na sto franků měsíčně, méně není možné,  "neutahuj hubu trmácejícímu se volovi."

   Očekávám tedy od Tebe odpověď na tyto věci; prozatím pracuji u Rapparda. Namaloval několik znamenitých studií, mezi jiným několik bezvadně pojatých věcí podle modelu z akademie. Neškodilo by mu trochu víc vášně či zápalu, trochu víc sebedůvěry a trochu víc odvahy. Kdosi mi jednou řekl: "Musíme vynaložit úsilí jako zatracenci, jak zoufalci". To ještě nedělá. Jeho kresby perem, krajiny, považuji za velmi duchaplné a líbivé - leč i v těch by mělo být rovněž poněkud víc vášně! Už se loučím, tiskna Ti v duchu ruku, a jsem neustále Tvůj

                                                                                                                               Vincent.

Vincent van Gogh, Dopisy (79)

Brusel, 16. února 1881

Milý otče a matko!

Dostal jsem od Vás dopis a měl jsem z něho velkou radost, poněvadž už jsem se ho nemohl dočkat, zvlášť vzhledem k otcově nemoci. Štěstí, že se mu teď daří lépe. S prací se mi to stále lepší, ačkoli je ještě nedokonalá a musí se ještě zlepšit. V jednom malířském atelieru jsem našel velmi pěkný obraz kostry. Poněvadž je poměrně obtížné nalézt potřebné věci toho druhu, zeptal jsem se malíře, zdali by mi ho laskavě nepůjčil na několik dní ke kopírování.

Z počátku dělal potíže, poněvadž se bezpochyby domníval, že to nebudu umět nebo že bych příliš dlouho podle něho pracoval, já však nedal a tak nakonec svolil. To bylo minulou neděli v poledne. Jakmile jsem byl doma, pustil jsem se do toho, v pondělí večer to bylo na papíře a už v úterý ráno k jeho údivu jsem mu obraz vrátil. Moje kresba se mu líbila a také opravdu není tak špatná. Od toho muže zajisté získám ještě víc, jen má-li dost času, je o mnohém, a zejména o perspektivě, dobře poučen a já se tak mohu od něho ještě mnoho naučit.

Teď Vám musím sdělit ještě něco jiného.

Jak jsem Vám psal, koupil jsem si asi před měsícem z druhé ruky kabát a kalhoty. Tak se mi to zalíbilo, že jsem si vzal u téhož obchodníka ještě jeden kabát a kalhoty. Tou první koupí byl jsem sice poněkud zaopatřen, ale je vlastně lépe, má-li člověk obleky dva, neboť je může střídat, také se hned tak rychle neobnosí. V dopise Vám posílám vzorek látky. Musel jsem si také doplnit spodní prádlo trojími spodky - za kus jsem zaplatil 2,75 fr,; kromě toho jsem si koupil pár bot za 4 fr. Tyto různé věci jsem si nepořídil opravdu zbytečně. To všechno mi udělalo do měsíčního rozpočtu patrnou díru, a musím více méně utáhnout opasek, zejména že jsem dal malíři pět franků zálohy za hodiny. Neznepokojujte se nad těmito výlohami a neviňte mne z bohaprázdnosti; vždyť vlastně opak je má chyba, a kdybych mohl vydat víc, pak bych snad byl ještě dříve hotov a dostal se dále. Můžete-li mi tento měsíc ještě něco poslat, aniž Vám to způsobí nesnáze, prosil bych Vás o to.

Jestliže však nemůžete, pak to zrovna nespěchá; neboť jsem o tom hovořil s hostinským, že bych se možná musel tento měsíc poněkud omezovat, a on souhlasí, abych zaplatil, kdy to bude pro mne příhodné, poněvadž teď mě už dost dlouho zná, takže ode mne výslovně nežádá, abych aspoň na část měsíce zaplatil předem. Se zmíněným oblekem mám ještě jiný úmysl, nežli ho jen sám co nejdéle nosit; až se totiž trochu obnosí, musí mi být ještě jinak užitečný. Vězte, že si teď musím udělat sbírku dělnických šatů, abych mohl do nich oblékat modely ke svým kresbám, na př. modrou brabantskou halenu, šedý plátěný oděv havířů a jejich kožený klobouk, dále slaměný klobouk a dřeváky, hnědý rybářský kostym s námořnickým kloboukem a velmi pravděpodobně též šaty z nějakého černého či hnědého sametu, jež jsou velmi malebné a zvláštní, dále červenou flanelovou bluzu či kamizolu a rovněž několik ženských kostymů, na př. z Kempen a z okolí Antverp s brabantským čepcem, a konečně jeden kostym z okolí Blankenberghe, Scheveningen nebo Katwyku. Toto všechno si však nemíním pořídit najednou, nýbrž si to seženu pomalu a příležitostně, kus po kuse. Je celkem snadné opatřit si to, protože šaty lze koupit ve vetešnictví. A všechno si hezky uspořádám, teprve až dostanu někde nějaký atelier.

Chce-li člověk něčeho dosáhnout, je kreslení podle modelu v určitém kostymu jedině správný způsob. A jenom tehdy, chopím-li se důkladně a vážně kreslení a vynasnažím-li se vždycky znázorňovat skutečnost, něčeho dosáhnu, a pak přes všechna nezbytná vydání mohu v tom ještě nalézt existenci. Dnes může dobrý kreslíř velmi lehce nalézt práci, je po nich poptávka, a může si získat dobře placené místo. Proto jde o to, aby se člověk snažil být co možná nejvíce zdatný. V Paříži je mnoho kreslířů, kteří vydělávají denně deset nebo patnáct franků, ba i víc, a rovněž v Londýně nebo někde jinde; toho se však nedosáhne najednou a já nikterak nejsem ještě tak daleko, může se to však uskutečnit, podaří-li se mi navázat styky s lidmi, jako jsou pan Tersteeg a Theo, a zejména s dobrými malíři a kreslíři. Ale to se musí úžasně pracovat a studovat, to je podmínka.
Neudiví Vás, říkám-li, že jsem neobyčejně zvědav, jaký byl asi Theův návrh, a rovněž bych rád něco slyšel o panu Tersteegovi.
Vždyť přece musím aspoň v polovině března vědět, čeho se mám držet a jak a kde budu moci na jaře a v letních měsících pracovat. Vůbec by mi nebylo nepříjemné, kdybych se ponenáhlu dostal k výdělku, ačkoli hlavní věc je, že dělám pokroky a že jsem v kreslení zručnější, neboť se potom později najde ještě mnoho, ať už by to bylo v kratší či delší době. Modely jsou drahé, aspoň poměrně drahé, a kdybych je mohl zaplatit a používat jich, pak by se mi mnohem lépe pracovalo, ale pak bych též nezbytně potřeboval atelier.
Pan Tersteeg, Theo i ostatní to velmi dobře vědí.
Konečně musím vyčkat, až něco napíší, a zatím dělat, co mohu. Udělal jsem ještě jednu kresbu havířů ve sněhu, jež je už o něco lepší než ta z minulé zimy; je výraznější a efektnější.
Sbírám opět též dřevoryty a vlepuji je do alba, jak to kdysi měli též Theo a Willemina, neboť jestliže bych to měl trochu plné, mohlo by mi to být ještě užitečné; totiž mohlo by to vést k tomu, že bych časem skutečně dělal dřevoryty.
Zmíněné obleky, jež jsem si koupil, mají dobrý střih a sluší mi lépe než mi, jak si vzpomínám, kdy co slušelo. Říkám Vám to, abyste si nemysleli, že je to něco nápadného či neobyčejného. Tato látka se zvlášť nosí v atelierech. A teď končím s pozdravy všem a s blahopřáním k Anniným narozeninám a s ujištěním, že jsem Váš Vás milující
Vincent.
Malíř, u něhož se učím, pracuje nyní na velmi pěkném obraze rybáře z Blankenberghe.

Vincent van Gogh, Dopisy (78)

Brusel, leden 81

Milý Theo!

Zajisté mi promineš, řeknu-li Ti, že poslední dopis jsem Ti napsal ve chvíli špatné nálady. Kresby se mi nedařily, a protože jsem nevěděl kudy kam, dal jsem se do psaní. Zajisté bych byl udělal lépe, kdybych vyčkal příznivější okamžik, ale právě z toho vidíš, že bezpochyby patřím k tomu druhu lidí, kteří si nikdy nerozváží, co říkají a dělají. Poněvadž je tomu tak, nechme toho. V každém případě musíš vědět, že v posledních dnech nastal u mne přiznivý obrat. Dokončil jsem křídou a perem nejméně tucet kreseb, nebo spíše návrhů, jež jsou, jak se mi zdá, o poznání lepší. Nepatrně se podobají určitým kresbám od Lancona nebo určitým anglickým dřevorytům, jsou však mnohem neobratnější, ještě mnohem nemotornější. Mezi jiným představují posluhu, uhlokopa, uklizeče sněhu, procházku ve sněhu, staré ženy, starého muže (Ferragus z "Historie třinácti" od Balzaca) atd.

Posílám Ti dvě malé kresby, "U krbu" a "Cestou". Uznávám ovšem, že to není ještě dobré, ale přece se to začíná rozvíjet. Téměř každý den mám nějaký model, starého posluhu, nějakého dělníka nebo chlapce, kteří mi pózují. Příští neděli budou mi stát modelem snad jeden nebo dva vojáci. A protože teď už nejsem ve špatné náladě, mám o Tobě a vůbec o každém všeobecně docela jiné a lepší mínění. Také jsem opět nakreslil krajinu, vřesoviště, což jsem dlouho nedělal. Mám velmi rád obraz krajiny, ale desetkrát víc studie ze života, jež bývají někdy děsně pravdivé, jak je tak mistrovsky kreslili Gavarni, Henri Monnier, Daumier, de Lemud, Henri Pille, Th. Schuler, Ed. Morin, G. Doré (na př. ve svém Londýně), A. Lancon,de Groux, Félcien Rops, atd., atd. I když se teď také nijak neodvažuji tvrdit, že bych mohl dosáhnout někdy takové výše jako tito, přece jen doufám, že soustavným kreslením těch dělnických typů dosáhnu toho, že budu poněkud schopen dělat ilustrace pro noviny a ke knihám. Zejména kdyby mi poměry dopřály častěji používat modelu a také ženských modelů, udělal bych ještě větší pokroky. Cítím to a vím to. Bezpochyby se také dostanu k malbě podobizen. Avšak jen s podmínkou, že budu hodně pracovat, "pas un jour sans une ligne",* jak říkával Gavarni.

Je tedy ujednáno, že tu prozatím zůstávám a čekám, až mi něco navrhneš. Čas od času mi však napiš. Teď se zaměstnávám tím, že už po třetí kreslím "Exercices au fusain" od Bargua.

Zmínil ses o výměně personálu v obchodním domě G.& Co., jakož i o jakési změně v Tvém postavení. Blahopřeji Ti k tomu, a co se týče pánů G.& Co., jsem ochoten věřit, že i jim lze jistě též gratulovat k tomu vyčištění. Stále jsem si myslel, že tito pánové sami jsou ušlechtilejšího a vznešenějšího ducha než ti, co teď konečně odešli.

Snad postavení, jež tito tak dlouho v obchodě zastávali, jejich vliv, a skutečnost, že pánové G.& Co., trpěli tuto hegemonii, odpuzovalo některé jiné zaměstnance, kteří byli opomíjeni, avšak nyní dohnáni do krajnosti, konečně s tím skoncovali a jejich nadvládu jaksi zlomili. Poněvadž ses mi kdysi jen tak mimochodem zmínil, že bych se měl dostat do Paříže - buď přesvědčen, že si nic toužebněji nepřeji, než abych se tam jednoho dne dostal, jestliže by mi přálo štěstí a dozvěděl ses, že tam najdu takové zaměstnání, abych si měsíčně vydělal nejméně sto franků. Rozhodně věz, že když jsem teď začal kreslit, nezanechám toho, a také se vynasnažím v tom pokračovat a dostat se kupředu.

Zobrazování postav a scén ze života nevyžaduje jenom vědomosti o kresbě a prostředí, nýbrž i podrobná literární studia, důkladnou znalost lidské tváře atd., což lze získat jen s velkými obtížemi. Pro dnešek dost. Tisknu Ti ruku; máš-li chvilku kdy, napiš mi a buď ujištěn, že jsem zcela Tvůj

Vincent. 

V těchto dnech hodlám vyhledat pana Horba.

* ani den bez čárky.

Vincent van Gogh, Dopisy (77)

Brusel, leden 81

Milý!

Poněvadž je to tak dlouho, už několik měsíců, co jsem o Tobě neslyšel a na poslední dopis nedostal ani nejnepatrnější odpověď, nebude se Ti zajisté zdát nevhodné, žádám-li Tě, abys projevil známku života. Nepsat je dobré, ale jednou příležitostně napsat, též není špatné, ba v určitých případech je to i žádoucí.

Co tak na Tebe myslím, říkám si bezděky: Proč vůbec nepíše? Bojí-li se, že by ho u pánů G.& Co. kompromitoval vztah ke mně - copak je jeho postavení vůči těmto pánům tak povážlivě vratké, že by se musel mít tolik na pozoru? Nebo je to proto, že má strach, abych ho neprosil o peníze? Kdyby však toto bylo příčinou Tvého mlčení, pak bys mohl alespoň počkat, až bych se Tě pokusil požádat o peníze. Nechci však protahovat tento dopis vypočítáváním veškerých myšlenek, jež mě napadají, když uvažuji o příčinách, jež by Tě mohly přimět k mlčení. Tuto zimu až do nynějška jsem kreslil a také ještě hodně četl, neboť nepřímo to velmi potřebuji. Myslím, že vcelku jsem udělal pokroky, přece však by to mohlo jít rychleji. Rád bych se Tě zeptal, proč nemám zajet k panu Tersteegovi nebo k Mauvovi, a to je hlavní pohnutkou mého psaní. Věřím, že by mi prospělo, kdybych odešel na nějaký čas do Haagu. Kdybych však určitě věděl, že by pan Tersteeg raději viděl, abych tam nechodil, mohlo by mě to přimět ke změně mého úmyslu. Co si o tom myslíš? Pana van Rapparda jsem viděl málokdy, poněvadž jsem si namlouval, že pozoruji, jako by si nepřál být vyrušován. Dokud jsem neudělal větší pokroky, musím se vyhýbat mladým umělcům, kteří vždycky neuvažují o tom, co dělají a co mluví.

A přesto si toužebně přeji nalézt někoho, kdo více ví než já a kdo by mi proto mohl pomoci. Pověz mi však, zdali vidíš nepřekonatelnou překážku v tom, odjedu-li na nějaký čas do Haagu, a zdali snad víš o jiném způsobu pro případ, že by tomu cosi překáželo. Tisknu Ti ruku v očekávání, že mi co možná rychle napíšeš.

Vincent.

72, Boulevard du Midi.

Vincent van Gogh, Dopisy (76)

Brusel, 72. Boulevard du Midi, 1. listopadu

Milý Theo!

Jedno Ti chci říci jako odpověď na dopis. Že především den nato, co jsem obdržel Tvůj dopis, byl jsem u pana Roelofse - řekl mi, že podle jeho mínění od nynějška musím hlavně kreslit podle přírody, že se však, ať už je to podle sádrových odlitků nebo podle modelu, neobejdu bez vedení někoho, kdo tomu dobře rozumí. Vážně mi poradil, právě tak jako ostatní, abych v každém případě pracoval nějaký čas na akademii, ať už zde nebo v Antverpách, nebo někde jinde. Ačkoli mi to není obzvlášť příjemné, domníval jsem se, že přec musím udělat potřebné kroky, abych byl připuštěn na akademii. Zde v Bruselu je vyučování bezplatné (v Amsterodamu to stojí ročně, jak slyším, sto zlatých), a člověk může pracovat v řádně vytopených a osvětlených místnostech, což je obzvlášť v zimě velmi důležité. S předlohami od Bargua jsem pokročil a už se mi to daří lépe. Mimo to jsem v těchto dnech nakreslil cosi, co mi ovšem dalo hodně práce, jsem však velmi rád, že jsem to udělal. Nakreslil jsem totiž perem kostru, a to dost velkou, na pěti arších papíru Ingres.

1 list: hlava, kostra a svaly;

1 list: trup, kostra;

1 list: ruka zpředu, kostra a svaly;

1 list: ruka zezadu, kostra a svaly;

1 list: pánev a nohy, kostra.

Udělal jsem to podle Johnova návodu "Esquisses anatomiques a l'usage des artistes". Je v nich ještě mnoho jiných vyobrazení ruky, nohy a j., jež se mi zdají být velmi účelné a srozumitelné.

Dokončím ještě kresbu svalů, totiž na trupu a na nohou; s těmi už hotovými bude to vcelku tvořit lidské tělo. Potom ještě následuje tělo zezadu a se strany. Vidíš, že na tom usilovně pracuji; věc není tak zcela jednoduchá, vyžaduje času a poměrně mnoho trpělivosti. 

Abych byl přijat na akademii, musím mít povolení od starosty a musím být zapsán; teď očekávám odpověď na svůj dotaz.

Jakkoli šetřím, jakkoli se i nuzuji, vím dobře, že v Bruselu bude mnohem dráž než na příklad v Cuesmes; bez návodu nemohu ničeho dosáhnout, a pracuji-li s napětím veškerých sil, doufám, že možná strýc Cent nebo strýc Cor něco udělají, i když ne kvůli mně, tak přece kvůli otci. Mám v úmyslu získat na zdejší zvěrolékařské škole anatomická vyobrazení koně, krávy a ovce a kreslit je zrovna tak, jako anatomii člověka. Existují zákony proporce, světla a stínu a perspektivy, jež musí člověk znát, aby mohl sám něco nakreslit; nemít tyto znalosti, pak veškerá práce je neplodným zápasem a člověk se nikdy nedostane k tomu, aby něco dokázal.

Proto, jestliže se teď chopím věci, se domnívám, že zamířím rovnou k cíli, budu-li věc chápat tak, jak ji nyní chápu, a chci se vynasnažit během této zimy nastřádat si zásobu vědomostí z anatomie; nevyplatilo by se déle s tím čekat, a nakonec by se to ještě prodražilo, neboť by to byla ztráta času. Doufám, že to bude i Tvůj názor. Kreslení je tvrdý a namáhavý zápas; kdyby bylo možné, že bych tu našel nějaké stálé zaměstnání, tím lépe, ještě se však neodvažuji na to spoléhat, poněvadž se sám musím ještě tolik učit.

Jednou jsem byl také u pana van Rapparda, jenž teď bydlí v ulici Travestiere 64, a hovořil jsem s ním. Působí dobrým dojmem; z jeho prací jsem viděl pouze několik perokreseb krajin. Bydlí však poněkud velkolepě a nevím, především z finančních důvodů, zdali je osobností, s níž bych mohl po případě společně bydlet a pracovat. Rozhodně však k němu ještě jednou zajdu. Měl jsem dojem, že je velmi vážný.
V Cuesmes nebyl bych to déle vydržel, abych se z té mizerie nerozstonal. Nedomnívej se, že tu žiji marnotratně; mé jídlo se skládá hlavně ze suchého chleba a několika brambor nebo kaštanů, jež tu lidé prodávají na rozích ulic. Kdybych však mohl mít o něco lepší světnici a občas pojíst v restauraci, pak bych to už docela dobře vydržel. Během téměř dvouletého pobytu v Borinagi už jsem prodělal leccos, co nebyla žádná cesta za zábavou. Konečně s šedesáti franky člověk bude moci přece něco svést; jinak to skutečně nejde. Na příklad materiál ke kreslení a předlohy pro anatomii, to všechno něco stojí, a to přece jsou skutečně nepostradatelné věci, jen tak se to může později rentovat, a jinak nikdy nedosáhnu cíle.
S velkým uspokojením jsem četl v těchto dnech výtah z Lavaterova a Gallova díla "Fysiognomie a frenologie", jak se projevuje povaha v tazích obličeje a tvarech lebky. Podle Braunovy fotografie, kterou jsem našel u Schmidta a kterou mi půjčil zároveň s "Večerním klekáním", nakreslil jsem Milletova "Kopáče". Obě kresby jsem poslal otci, aby viděl, že něco dělám. Napiš mi brzy na adresu: 72 Bd. du Midi. Bydlím tu v malém hostinci za padesát franků měsíčně, za to tu mám jídlo ráno, v poledne a večer a šálek kávy. Není to příliš levné, je tu však všude draho.
Holbeinové z "Modeles d'apres les maitres" jsou nádherní, to pozoruji; kreslím je teď ještě víc než dříve. Ale není to snadné, to Tě ujišťuji.
O tom, že pan Schmidt byl zapleten do jakési peněžní záležitosti, na níž měla účast rodina v G. a kvůli níž může být on, pan S., soudně stíhán, jsem nevěděl ani co by se za nehet vešlo, když jsem šel za ním, a teprve z Tvého dopisu jsem se to dozvěděl. Nechytl jsem to tedy příliš štastně, ačkoli pan S. mě přesto velmi srdečně přijal. Ale protože teď vím, jak tomu je, nebude jistě radno příliš často za ním docházet, ale není nutno, abych se proto úmyslně vyhýbal setkání s ním. Byl bych už dříve napsal, ale měl jsem hodně práce s kostrou.
Věřím, že čím déle budeš o tom uvažovat, tím spíše dojdeš k názoru, že jsem se nutně potřeboval dostat do umělečtějšího prostředí. Neboť jak se má člověk naučit kreslit, když mu to nikdo neukáže? Bez neustálého styku s hotovými umělci nedosáhne člověk při nejlepší vůli zhola ničeho.
Bez příležitosti k rozvoji nestačí dobrá vůle sama. Co Ti mám říci o průměrných umělcích (artistes médiocres), k nimž bych, jak se domníváš, nerad patřil? Záleží na tom co kdo rozumí pod tím pojmem "průměrný". Udělám, co mohu, vůbec však neopovrhuji pojmem "průměrný" v jeho prostém významu. A člověk se jistě nepovznese nad tuto míru, když opovrhuje tím, co je prostřední, a zdá se mi, že aspoň z počátku musíme mít jakýsi respekt i před tím médiocre a vědomí, že i to už něco znamená a že i k tomu se člověk dopracovává s velkou námahou. Pro dnešek sbohem. V duchu Ti tisknu ruku. Opět mi brzy napiš, můžeš-li.
Vincent.

Hans Holbein the Younger - Daughter of Jacob Meyer, illustration in Charles Bargue, Cours de dessin. Paris 1868-1870, no. 10

 Vincent van Gogh - Daughter of Jacob Meyer (after Hans Holbein the Younger) (F 833 / JH 13)

Jean-François Millet - The two diggers

Vincent van Gogh - Diggers (after Jean-François Millet) (F 829 / JH C.B.)

Vincent van Gogh, Dopisy (75)

Brusel, říjen 1880 - duben 1881

Brusel, 15. října 1880

Milý Theo!

Jak vidíš, píši Ti z Bruselu, neboť jsem teď uznal za lepší změnit bydliště. A sice z různých příčin. Především to bylo naléhavě třeba, ponvědaž komůrka, kde jsem bydlel a kterou jsi minulého roku viděl, byla tak těsná a světlo tam bylo tak mizerné, že ke kreslení byla velmi nepohodlná. Ve skutečnosti byl bych tam zůstal, kdybych byl mohl mít jinou světnici, avšak ti lidé ji potřebovali pro svou domácnost a pro prádlo, takže i kdybych byl o něco víc platil, nebyl bych ji mohl dostat. Je sice pravda, že jsem tam přesto, bud v té komůrce nebo venku na zahradě, nakreslil studie uhlem a Barguovy předlohy podle sádrových odlitků, teď však, co kreslím podobizny podle Holbeina atd. z třetího dílu Cours de dessin, už to nešlo. Proto jsem se přestěhoval, a abych se trochu rázně chopil věci, začal jsem uskutečňovat následující plán.

V Bruselu jsem navštívil pana Schmidta a hovořil jsem s ním o věci, totiž optal jsem se ho, zda bych nemohl jeho prostřednictvím navázat spojení s některým umělcem v tom smyslu, že bych mohl pokračovat v učení v opravdovém atelieru. Pociťuji, že je naprosto nutné divat se na dobré věci a vidět umělce při práci, vždyť to mi více ukáže, co mi chybí, a zároveň poučí o způsobu, jak se zbavit nedostatků.

Už dlouho jsem neviděl jaksepatří ani obrazy, ani kresby, a už pohled na jakékoli pěkné věci znovu mi takřka dodává odvahy a znásobuje přání učit se a sám dělat dobré věci.

Kdyby pan Schmidt s někým laskavě promluvil, nepochybuji, že by se ta záležitost dala dost účelně zařídit. Srdečně mě přijal, jestliže bys však chtěl u něho ztratit slovo v můj prospěch a doporučit mu, aby si všiml mé věci, účinkovalo by to na něj víc, než bych to byl já s to vykonat; neboť je jasné, že asi na mne pohlíží s jakousi nedůvěrou, poněvadž jsem byl dříve zaměstnán u firmy G.& Co., pak přesedlal a teď se přece jen zas vracím k umění.

Kdybys mu chtěl tedy obratem pošty napsat pár řádek, prokázal bys mi velkou službu a ušetřil bys mi čas.

Ihned jsem se znovu ujal práce, totiž na třetím díle Bargua, a mám mnohem příhodnější světnici, než tu komůrku, v malém bytě na bulváru du Midi. Otec mi psal, že prozatím mohu počítat, že měsíčně dostanu jeho prostřednictvím šedesát zlatých. Je více mladých lidí, kteří začínají kreslířská studia a kteří jsou v téže situaci jako já a rovněž nejsou bohatí.

Za takových okolností dodává člověku síly, že není stále sám, nýbrž že se stýká s jinými, kteří jsou ve stejné situaci.

A proto si tedy vroucně přeji, aby se mi prostřednictvím pana Schmidta otevřela jakási brána, abych se tu mohl seznámit s některým z mladých umělců. Vyřídil bys tedy v tomto smyslu tuto věc a panu Schmidtovi napsal pár řádků?
Ještě jsem udělal perokresbu podle Milletova "Drvoštěpa" (podle dřevorytu, jejž máš). Věřím, že kreslení perem je dobrá průprava pro toho, kdo se chce později naučit rytectví. Perem lze mnoho udělat, ba zlepšit i kresbu tužkou, člověku se to však napoprvé nedaří. Perem bych rád pracoval právě vzhledem ke kopírování Ruysdaelova "Le Buisson" a připravuji se na to tím, že to zkouším s jinými kresbami. Mezi jiným jsem udělal jednu podle Dantovy hlavy, jež se poněkud podobá rytině, není to však tak snadné, jak se to zdá.
Při našem rozhovoru mi pan Schmidt navrhoval, abych šel do École des beaux arts, řekl jsem mu však přímo, že bych ve svém zvláštním případě, jak se mi zdá, daleko raději dal přednost práci u nějakého umělce. Zejména proto, že jsem už udělal dvě Barguovy serie a na třetí pracuji, což všechno mohl bych ještě snad doplnit uhlovými studiemi od Allongé. Ale myšlenku s École des beaux arts docela nezamítám, poněvadž bych tam mohl, pokud jsem tu, na příklad večer docházet, jestliže je vyučování bezplatné anebo levné. Avšak teď, jakmile se naučím dělat kresby, jež bych mohl ukázat a jež by byly prodejné, musí zůstat mým cílem, abych si začal svou prací něco vydělávat; neboť se k tomu cítím zavázán.
Napíšeš-li mi, adresuj, prosím, dopis panu Schmidtovi, neboť nevím, jak dlouho zůstanu v nynějším bytě. Myslím, že oceníš, s čím se Ti svěřuji, neboť abych se dostal kupředu, je třeba energicky pokračovat. Jakmile dokonale ovládnu tužku, akvarel nebo rytinu, mohu se vrátit do kraje uhelných dolů a tkalců, abych mohl lépe než dosud pracovat podle přírody. Nejprve však musím nabýt jakési obratnosti.
Prozatím končím s nadějí, že schvaluješ, co jsem Ti řekl.
Domnívám se, že byt, a to lepší než v Borinagi, rovněž přispěje k tomu, abych se dostal trochu výš. Neboť v belgickém "black country" jsem snášel příliš mnoho odříkání a v poslední době ani mé zdraví nebylo dost dobré. Jestliže však jednoho dne dospěji tak daleko, že budu moci skutečně kreslit to, co si přeji vyjádřit, tak na všechno zapomenu a připomenu si jen dobrou stránku věci, jež také existuje, jen když si jí chce člověk všimnout. Mermomocí se musím pokusit dostat se trochu výš, poněvadž potřebuji veškerou svou energii.
Se stiskem ruky Vincent.

http://vangoghletters.org/vg/letters/let159/letter.html