Brusel, 72. Boulevard du Midi, 1. listopadu
Milý Theo!
Jedno Ti chci říci jako odpověď na dopis. Že především den nato, co jsem obdržel Tvůj dopis, byl jsem u pana Roelofse - řekl mi, že podle jeho mínění od nynějška musím hlavně kreslit podle přírody, že se však, ať už je to podle sádrových odlitků nebo podle modelu, neobejdu bez vedení někoho, kdo tomu dobře rozumí. Vážně mi poradil, právě tak jako ostatní, abych v každém případě pracoval nějaký čas na akademii, ať už zde nebo v Antverpách, nebo někde jinde. Ačkoli mi to není obzvlášť příjemné, domníval jsem se, že přec musím udělat potřebné kroky, abych byl připuštěn na akademii. Zde v Bruselu je vyučování bezplatné (v Amsterodamu to stojí ročně, jak slyším, sto zlatých), a člověk může pracovat v řádně vytopených a osvětlených místnostech, což je obzvlášť v zimě velmi důležité. S předlohami od Bargua jsem pokročil a už se mi to daří lépe. Mimo to jsem v těchto dnech nakreslil cosi, co mi ovšem dalo hodně práce, jsem však velmi rád, že jsem to udělal. Nakreslil jsem totiž perem kostru, a to dost velkou, na pěti arších papíru Ingres.
1 list: hlava, kostra a svaly;
1 list: trup, kostra;
1 list: ruka zpředu, kostra a svaly;
1 list: ruka zezadu, kostra a svaly;
1 list: pánev a nohy, kostra.
Udělal jsem to podle Johnova návodu "Esquisses anatomiques a l'usage des artistes". Je v nich ještě mnoho jiných vyobrazení ruky, nohy a j., jež se mi zdají být velmi účelné a srozumitelné.
Dokončím ještě kresbu svalů, totiž na trupu a na nohou; s těmi už hotovými bude to vcelku tvořit lidské tělo. Potom ještě následuje tělo zezadu a se strany. Vidíš, že na tom usilovně pracuji; věc není tak zcela jednoduchá, vyžaduje času a poměrně mnoho trpělivosti.
Abych byl přijat na akademii, musím mít povolení od starosty a musím být zapsán; teď očekávám odpověď na svůj dotaz.
Jakkoli šetřím, jakkoli se i nuzuji, vím dobře, že v Bruselu bude mnohem dráž než na příklad v Cuesmes; bez návodu nemohu ničeho dosáhnout, a pracuji-li s napětím veškerých sil, doufám, že možná strýc Cent nebo strýc Cor něco udělají, i když ne kvůli mně, tak přece kvůli otci. Mám v úmyslu získat na zdejší zvěrolékařské škole anatomická vyobrazení koně, krávy a ovce a kreslit je zrovna tak, jako anatomii člověka. Existují zákony proporce, světla a stínu a perspektivy, jež musí člověk znát, aby mohl sám něco nakreslit; nemít tyto znalosti, pak veškerá práce je neplodným zápasem a člověk se nikdy nedostane k tomu, aby něco dokázal.
Proto, jestliže se teď chopím věci, se domnívám, že zamířím rovnou k cíli, budu-li věc chápat tak, jak ji nyní chápu, a chci se vynasnažit během této zimy nastřádat si zásobu vědomostí z anatomie; nevyplatilo by se déle s tím čekat, a nakonec by se to ještě prodražilo, neboť by to byla ztráta času. Doufám, že to bude i Tvůj názor. Kreslení je tvrdý a namáhavý zápas; kdyby bylo možné, že bych tu našel nějaké stálé zaměstnání, tím lépe, ještě se však neodvažuji na to spoléhat, poněvadž se sám musím ještě tolik učit.
Jednou jsem byl také u pana van Rapparda, jenž teď bydlí v ulici Travestiere 64, a hovořil jsem s ním. Působí dobrým dojmem; z jeho prací jsem viděl pouze několik perokreseb krajin. Bydlí však poněkud velkolepě a nevím, především z finančních důvodů, zdali je osobností, s níž bych mohl po případě společně bydlet a pracovat. Rozhodně však k němu ještě jednou zajdu. Měl jsem dojem, že je velmi vážný.
V Cuesmes nebyl bych to déle vydržel, abych se z té mizerie nerozstonal. Nedomnívej se, že tu žiji marnotratně; mé jídlo se skládá hlavně ze suchého chleba a několika brambor nebo kaštanů, jež tu lidé prodávají na rozích ulic. Kdybych však mohl mít o něco lepší světnici a občas pojíst v restauraci, pak bych to už docela dobře vydržel. Během téměř dvouletého pobytu v Borinagi už jsem prodělal leccos, co nebyla žádná cesta za zábavou. Konečně s šedesáti franky člověk bude moci přece něco svést; jinak to skutečně nejde. Na příklad materiál ke kreslení a předlohy pro anatomii, to všechno něco stojí, a to přece jsou skutečně nepostradatelné věci, jen tak se to může později rentovat, a jinak nikdy nedosáhnu cíle.
S velkým uspokojením jsem četl v těchto dnech výtah z Lavaterova a Gallova díla "Fysiognomie a frenologie", jak se projevuje povaha v tazích obličeje a tvarech lebky. Podle Braunovy fotografie, kterou jsem našel u Schmidta a kterou mi půjčil zároveň s "Večerním klekáním", nakreslil jsem Milletova "Kopáče". Obě kresby jsem poslal otci, aby viděl, že něco dělám. Napiš mi brzy na adresu: 72 Bd. du Midi. Bydlím tu v malém hostinci za padesát franků měsíčně, za to tu mám jídlo ráno, v poledne a večer a šálek kávy. Není to příliš levné, je tu však všude draho.
Holbeinové z "Modeles d'apres les maitres" jsou nádherní, to pozoruji; kreslím je teď ještě víc než dříve. Ale není to snadné, to Tě ujišťuji.
O tom, že pan Schmidt byl zapleten do jakési peněžní záležitosti, na níž měla účast rodina v G. a kvůli níž může být on, pan S., soudně stíhán, jsem nevěděl ani co by se za nehet vešlo, když jsem šel za ním, a teprve z Tvého dopisu jsem se to dozvěděl. Nechytl jsem to tedy příliš štastně, ačkoli pan S. mě přesto velmi srdečně přijal. Ale protože teď vím, jak tomu je, nebude jistě radno příliš často za ním docházet, ale není nutno, abych se proto úmyslně vyhýbal setkání s ním. Byl bych už dříve napsal, ale měl jsem hodně práce s kostrou.
Věřím, že čím déle budeš o tom uvažovat, tím spíše dojdeš k názoru, že jsem se nutně potřeboval dostat do umělečtějšího prostředí. Neboť jak se má člověk naučit kreslit, když mu to nikdo neukáže? Bez neustálého styku s hotovými umělci nedosáhne člověk při nejlepší vůli zhola ničeho.
Bez příležitosti k rozvoji nestačí dobrá vůle sama. Co Ti mám říci o průměrných umělcích (artistes médiocres), k nimž bych, jak se domníváš, nerad patřil? Záleží na tom co kdo rozumí pod tím pojmem "průměrný". Udělám, co mohu, vůbec však neopovrhuji pojmem "průměrný" v jeho prostém významu. A člověk se jistě nepovznese nad tuto míru, když opovrhuje tím, co je prostřední, a zdá se mi, že aspoň z počátku musíme mít jakýsi respekt i před tím médiocre a vědomí, že i to už něco znamená a že i k tomu se člověk dopracovává s velkou námahou. Pro dnešek sbohem. V duchu Ti tisknu ruku. Opět mi brzy napiš, můžeš-li.
Vincent.
V Cuesmes nebyl bych to déle vydržel, abych se z té mizerie nerozstonal. Nedomnívej se, že tu žiji marnotratně; mé jídlo se skládá hlavně ze suchého chleba a několika brambor nebo kaštanů, jež tu lidé prodávají na rozích ulic. Kdybych však mohl mít o něco lepší světnici a občas pojíst v restauraci, pak bych to už docela dobře vydržel. Během téměř dvouletého pobytu v Borinagi už jsem prodělal leccos, co nebyla žádná cesta za zábavou. Konečně s šedesáti franky člověk bude moci přece něco svést; jinak to skutečně nejde. Na příklad materiál ke kreslení a předlohy pro anatomii, to všechno něco stojí, a to přece jsou skutečně nepostradatelné věci, jen tak se to může později rentovat, a jinak nikdy nedosáhnu cíle.
S velkým uspokojením jsem četl v těchto dnech výtah z Lavaterova a Gallova díla "Fysiognomie a frenologie", jak se projevuje povaha v tazích obličeje a tvarech lebky. Podle Braunovy fotografie, kterou jsem našel u Schmidta a kterou mi půjčil zároveň s "Večerním klekáním", nakreslil jsem Milletova "Kopáče". Obě kresby jsem poslal otci, aby viděl, že něco dělám. Napiš mi brzy na adresu: 72 Bd. du Midi. Bydlím tu v malém hostinci za padesát franků měsíčně, za to tu mám jídlo ráno, v poledne a večer a šálek kávy. Není to příliš levné, je tu však všude draho.
Holbeinové z "Modeles d'apres les maitres" jsou nádherní, to pozoruji; kreslím je teď ještě víc než dříve. Ale není to snadné, to Tě ujišťuji.
O tom, že pan Schmidt byl zapleten do jakési peněžní záležitosti, na níž měla účast rodina v G. a kvůli níž může být on, pan S., soudně stíhán, jsem nevěděl ani co by se za nehet vešlo, když jsem šel za ním, a teprve z Tvého dopisu jsem se to dozvěděl. Nechytl jsem to tedy příliš štastně, ačkoli pan S. mě přesto velmi srdečně přijal. Ale protože teď vím, jak tomu je, nebude jistě radno příliš často za ním docházet, ale není nutno, abych se proto úmyslně vyhýbal setkání s ním. Byl bych už dříve napsal, ale měl jsem hodně práce s kostrou.
Věřím, že čím déle budeš o tom uvažovat, tím spíše dojdeš k názoru, že jsem se nutně potřeboval dostat do umělečtějšího prostředí. Neboť jak se má člověk naučit kreslit, když mu to nikdo neukáže? Bez neustálého styku s hotovými umělci nedosáhne člověk při nejlepší vůli zhola ničeho.
Bez příležitosti k rozvoji nestačí dobrá vůle sama. Co Ti mám říci o průměrných umělcích (artistes médiocres), k nimž bych, jak se domníváš, nerad patřil? Záleží na tom co kdo rozumí pod tím pojmem "průměrný". Udělám, co mohu, vůbec však neopovrhuji pojmem "průměrný" v jeho prostém významu. A člověk se jistě nepovznese nad tuto míru, když opovrhuje tím, co je prostřední, a zdá se mi, že aspoň z počátku musíme mít jakýsi respekt i před tím médiocre a vědomí, že i to už něco znamená a že i k tomu se člověk dopracovává s velkou námahou. Pro dnešek sbohem. V duchu Ti tisknu ruku. Opět mi brzy napiš, můžeš-li.
Vincent.
 |
| Hans Holbein the Younger - Daughter of Jacob Meyer, illustration in Charles Bargue, Cours de dessin. Paris 1868-1870, no. 10 |
 |
 |
| Jean-François Millet - The two diggers |
 |
| Vincent van Gogh - Diggers (after Jean-François Millet) (F 829 / JH C.B.) |
Je zajímavé sledovat Vincentovy snahy věrně kopírovat obrázky podle předlohy. Ano, pro začátečníka je to zřejmě dobrý způsob seznamování se s uměním. Učí se především "vidět" a také musí dokázat viděné ztvárnit vlastní myslí a rukou. Pamatuji sama, z dřívější zkušenosti, jak snadným se takový způsob práce jeví, avšak i při pouhém kopírování je zapotřebí značných dovedností, a ty se musí naučit. Nu, je to jen začátek cesty :-)
OdpovědětVymazatHezký den :-)