Petites Wasmes, 26. prosince 1878
Borinage, Hainaut
Milý Theo!
Je na čase, abych Ti opět jednou napsal, především abych Ti blahopřál k Novému roku - ať Ti tento rok, jejž začínáme, přinese mnoho dobrého a Boží požehnání ať spočine na Tvé práci.
Nemohu se dočkat od Tebe dopisu, abych zas jednou uslyšel, co děláš a jak se Ti daří, a také snad abych slyšel, zda jsi v poslední době viděl něco krásného a vzácného. Co se mne týče, jistě chápeš, že tu, v Borinagi, nejsou žádné obrazy, ba že tu vůbec nikdo nemá ani nejmenší ponětí, co je to obraz, a proto se samo sebou rozumí, že jsem od odjezdu z Bruselu zhola nic neviděl z oblasti umění. To však nevylučuje, že by tu nebyla velmi rázovitá a malebná krajina, všechno tu takřka mluví a je plné osobitosti.
V těchto dnech, v pochmurných předvánočních dnech, lehl sníh a všechno tu připomínalo středověké obrazy, jakoby selského Brueghela a tolika ostatních, kteří dovedli přesvědčivě vyjádřit zvláštní efekt červené a zelené, černé a bílé barvy. Co tu člověk vidí, vždycky jako by mu připomínalo práce Thyse Marise anebo Albrechta Dürera.
Jsou tu úvozy, zarostlé trnitým křovím a starými vyvrácenými stromy s podivnými kořeny, jež se dokonale vyrovnají oné cestě na Dürerově mědirytině "Rytíř, smrt a čert". Tak na příklad dneska večer za soumraku při tom bílém sněhu byla neobyčejná podívaná na dělníky, jak vycházeli z důlních závodů. Když se tito lidé vracejí ze šachet na denní světlo, jsou celí černí jako kominíci. Jejich obydlí, roztroušená podél tohoto úvozu, mezi keři a na svazích pahorku, jsou většinou malá, proto jim vlastně musíme říkat chaloupky. Tu a tam je ještě vidět střechy pokryté mechem, a večer okny s malými tabulkami vlídně září světlo. Okolo zahrad, polí a niv jsou vidět trnité ploty, jako u nás v Brabantsku zakrské stromy a dubové křoví a jako v Holandsku zakrslou vrbu. Spolu se sněhem to teď působí dojmem písma na bílém papíře, vypadá to jako stránky z Evangelia.
Už jsem tu mluvil na různých místech, několikrát v dost velké místnosti, zařízené zvlášť pro náboženská shromáždění, i v dělnických obydlích při jiných schůzkách, jež se konávají večer a jež lze nejlépe nazvat biblické hodiny. Mluvil jsem mezi jiným o podobenství o zrnu hořčičném, o neplodném fíkovníku a o slepém od narození, o vánocích samozřejmě o chlévě betlemském a o míru na zemi.
Ze srdce bych si přál, aby mi bylo s požehnáním božím dopřáno trvale tu působit.
Všude v okolí je tu vidět velké komíny a u vchodu do dolů příšerné hory kamenného uhlí, tak zvané charbonnages. Máš přece velkou Boosboomovu kresbu "Chaudfontaine" - ta dobře vyjadřuje charakter zdejšího kraje, jenže tady všechno je uhlí, zatím co na severu, v Hennegavsku, je víc kamenolomů a v Chaudfonataine víc železa.
Tak často myslím na den, kdy jsi byl v Bruselu, a na naši návštěvu v museu, a někdy bych si přál, abys byl blíže v sousedství, abychom se mohli poněkud víc stýkat. Napiš mi opět brzy. Vždycky znova uvažuji o rytině "Mladý občan". Řeč havířů není lehce srozumitelná, kdo však rozumí obyčejné francouzštině a dovede-li jen živě a rychle hovořit, pak se bezpečně shodne s nářečím úžasně rychle hovořeným. Tento týden jsem mluvil ve shromáždění na text ze Skutků apoštolských, kap. XVI, verš 9: "I ukázalo se Pavlovi v noci viděni: Muž nějaký macedonský stál a prosil ho, řka: Přijď do Macedonie a pomoz nám." A každý zbožně naslouchal, když jsem se pokusil vylíčit, jak vypadal ten Makedoňan, jak potřeboval a toužil po útěše evangelia a po poznání jediného pravého Boha, a že my si ho musíme představovat jako dělníka s rysy bolesti, utrpení a namáhavé práce v tváři, bez lesku a nádhery, ale s nesmrtelnou duší, jež potřebuje pokrm, který nezaniká, totiž slovo boží.
Hovořil jsem o tom, jakým mistrem je Ježíš Kristus, jenž může takového muže jako tohoto Makedoňana, muže práce a dělníka, jenž měl krušný život, posílit, utěšit a osvítit, poněvadž sám je velkým mužem bolesti, jenž zná naše neduhy, jenž sám je nazýván synem tesaře, ačkoli byl synem Božím. Jak pracoval 30 let v tesařské dílně, aby vyplnil vůli Boží; jak Bůh chce, aby člověk, následuje Krista, žil a byl pokorně na zemi, aby netoužil příliš vysoko, nýbrž aby se v pokoře podrobil a naučil se z evangelia být laskavým a pokorného srdce.
Už jsem měl příležitost navštívit několik nemocných, neboť tu stůně mnoho lidí.
Dnes jsem dopsal předsedovi Výboru pro šíření evangelia (Comité d'Evangélisation) a poprosil ho, aby na prvním zasedání Výboru byla laskavě projednána moje záležitost.
V noci na dnešek tálo; nedovedu Ti vylíčit, jak je pahorkatá krajina při takové oblevě malebná. Teď tu taje sníh a opět prohlédla černá pole se zelení ozimů. Zdejší vesnice, jež se táhnou nesčetnými úzkými ulicemi a uličkami plnými dělnických domků jak dole na úpatí, tak vzhůru po svahu a na vršku kopce, připadají cizinci jako skutečné bludiště. Tyto vesnice se úžasně podobají, zvlášť záhumením, vesnici, jako je Scheveningen nebo také vesnicím v Bretagni, jež známe z obrazů. Ostatně sám jsi projížděl tímto krajem cestou z Paříze a jistě se na ně trochu pamatuješ. Protestantské kostelíky jsou malé, podobají se hoevenským, jsou však o něco větší. Velká místnost, o níž jsem se už zmínil, je prostě větší prostor a může pojmout nanejvýš 100 osob. Zúčastnil jsem se též cvičeni v pobožnosti v jakési stáji či stodole, je to tam jednoduché a dost originální.
Napiš mi brzy opět, máš-li kdy, a věz, že na Tebe vždycky, ba neustále myslím.
Zatím Ti ještě jednou přeji, abys měl v novém roce hojnost božího požehnání, a v duchu tiskna Ti ruku, ujišťuji Tě, že jsem neustále
Tvůj upřímně Tě milující bratr Vincent.
Pozdravuj všechny u Roosových, jakož i každého, kdo by se na mne optal. Když napíšeš, adresuj, prosím, dopis panu van der Haegenovi, roznašeči v Paturages, u Monsu. Borinage, Hainaut.
Právě jsem navštívil stařičkou matičku ve staré havířské rodině; je vážně nemocná, avšak věřící a trpělivá. Četl jsem s ní jednu kapitolu a se všemi se modlil. Lid ve svém prostotě a dobrosrdečnosti má tu přece cosi zvláštního, právě jako brabantský lid v Zundertu nebo v Ettenu.
Hovořil jsem o tom, jakým mistrem je Ježíš Kristus, jenž může takového muže jako tohoto Makedoňana, muže práce a dělníka, jenž měl krušný život, posílit, utěšit a osvítit, poněvadž sám je velkým mužem bolesti, jenž zná naše neduhy, jenž sám je nazýván synem tesaře, ačkoli byl synem Božím. Jak pracoval 30 let v tesařské dílně, aby vyplnil vůli Boží; jak Bůh chce, aby člověk, následuje Krista, žil a byl pokorně na zemi, aby netoužil příliš vysoko, nýbrž aby se v pokoře podrobil a naučil se z evangelia být laskavým a pokorného srdce.
Už jsem měl příležitost navštívit několik nemocných, neboť tu stůně mnoho lidí.
Dnes jsem dopsal předsedovi Výboru pro šíření evangelia (Comité d'Evangélisation) a poprosil ho, aby na prvním zasedání Výboru byla laskavě projednána moje záležitost.
V noci na dnešek tálo; nedovedu Ti vylíčit, jak je pahorkatá krajina při takové oblevě malebná. Teď tu taje sníh a opět prohlédla černá pole se zelení ozimů. Zdejší vesnice, jež se táhnou nesčetnými úzkými ulicemi a uličkami plnými dělnických domků jak dole na úpatí, tak vzhůru po svahu a na vršku kopce, připadají cizinci jako skutečné bludiště. Tyto vesnice se úžasně podobají, zvlášť záhumením, vesnici, jako je Scheveningen nebo také vesnicím v Bretagni, jež známe z obrazů. Ostatně sám jsi projížděl tímto krajem cestou z Paříze a jistě se na ně trochu pamatuješ. Protestantské kostelíky jsou malé, podobají se hoevenským, jsou však o něco větší. Velká místnost, o níž jsem se už zmínil, je prostě větší prostor a může pojmout nanejvýš 100 osob. Zúčastnil jsem se též cvičeni v pobožnosti v jakési stáji či stodole, je to tam jednoduché a dost originální.
Napiš mi brzy opět, máš-li kdy, a věz, že na Tebe vždycky, ba neustále myslím.
Zatím Ti ještě jednou přeji, abys měl v novém roce hojnost božího požehnání, a v duchu tiskna Ti ruku, ujišťuji Tě, že jsem neustále
Tvůj upřímně Tě milující bratr Vincent.
Pozdravuj všechny u Roosových, jakož i každého, kdo by se na mne optal. Když napíšeš, adresuj, prosím, dopis panu van der Haegenovi, roznašeči v Paturages, u Monsu. Borinage, Hainaut.
Právě jsem navštívil stařičkou matičku ve staré havířské rodině; je vážně nemocná, avšak věřící a trpělivá. Četl jsem s ní jednu kapitolu a se všemi se modlil. Lid ve svém prostotě a dobrosrdečnosti má tu přece cosi zvláštního, právě jako brabantský lid v Zundertu nebo v Ettenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat