Wasmes, červen 1879
Milý Theo!
Už je poněkud pozdě, bude dvanáct hodin, chci Ti však ještě dnes napsat pár řádek, poněvadž už je to tak dávno od té doby, co jsem Ti psal. Avšak, chlapče, co Ti mám psát; jesm tolik zaneprázdněn různými pracemi, že dny často utíkají, aniž člověk má kdy o tom přemýšlet nebo se starat o věci, jež ho jindy přece zajímaly.
Do psaní mě však obzvlášť nutí zpráva z domova, že Ti bylo nabídnuto, abys jel na šest neděl do Paříže. Cestou tam jedeš přes Borinage. Rád bych Ti navrhl, abys uvažoval, zdali by ses tu nemohl zastavit na den anebo na delší dobu, pokud by to bylo možné. Velmi bych si přál, abys poznal tento kraj, a to proto, že tu může člověk vypozorovat obzvlášť mnoho zvláštního, totiž, člověk, který zbožně pozoruje věci.
Kdyby někdo nikdy neviděl vesnici u moře, nebyly by mu Scheveningen nebo Katwyk nebo některá jiná přímořská vesnice vzácnou podívanou?
Nuže, tady není moře, ale povaha všech věcí je zajímavá a je hodna, aby ji člověk poznal. Kdybys pocítil chuť a touhu a našel si čas a příležitost, pak se tu klidně zdrž, napřed však napiš, kdy přijedeš, kterým vlakem a kam, na kterém nádraží Tě najdu.
Tento dopis dám s sebou matce, neboť se s ní pravděpodobně setkám, až se bude vracet z Paříze. Velmi toužím ji uvidět.
Zdá se, že strýc byl zatím ještě šťastně uchráněn neštěstí. Velmi mne rozrušila zpráva o smrti Franze Solka; rád bych se od Tebe dozvěděl ještě nějaké bližší podrobnosti, jež se k tomu vztahují, znáš-li je. Ubožák, v životě neměl nic snadného, musel o vše velmi bojovat.
Před několika dny jsme tu měli večer v jedenáct hodin pořádnou bouřku. Zcela blízko odtud je místo,odkud lze daleko přehlédnout velkou část Borinage. Komíny, haldy kamenného uhlí, malá dělnická obydlí a za dne pobíhání malých černých postav jako v mraveništi; úplně v dálce tmavé jedlové lesy, před nimi bílé dělnické domky a ještě dále několik kostelních věžiček a starý mlýn. Nade vším většinou visí jakási mlha, nebo také prchající stíny oblak vytvářejí překvapující efekty světla a stínu, jež upomínají na obrazy Rembrandtovy, Michelovy nebo Ruysdaelovy. Za bouřky té noci, kdy bylo tma jako v pytli, působilo zvláštním efektem, když bylo v záři blesku všechno občas na okamžik vidět. Docela nablízku o samotě a úplně isolovány stojí na volném poli velké ponuré budovy dolu Marcasse, podle nichž sis v této noci mohl představit, že se tak asi vyjímal kolos Noemovy archy v průtrži mračen a ve tmě potopy při svitu šlehajícího blesku. Pod dojmem této bouřky jsem dnes večer líčil v biblické hodině ztroskotání lodi.
Hodně teď čtu Chaloupku strýčka Toma.* Na světě je ještě tolik otroctví, a v této podivuhodné knize se pojednává o této velmi závažné věci moudře, s láskou a s dychtivostí a se zájmem o opravdové blaho ubohých rabů, že se k ní člověk bezděky stále vrací a po každé v ní víc nachází. Nevím ještě o žádné lepší definici pro umění, než je tato: "L’Art c’est l’homme ajouté à la nature, qui’il dégage."** Příroda, skutečnost, pravda - leč s významností, pojetím, charakterem, jež umělec v ní zdarazňuje a jimž dává výraz. Obraz od Mauva, Marise nebo Israelse říká více než sama příroda. Právě tak je to s knihami a v Chaloupce strýčka Toma umělec docela zvláštním způsobem staví skutečnosti do nového světla, a tak v této knize znovu všechny ožívají, ačkoli byla napsána před lety a už zastarává. Je to tak jemně procítěné, tak promyšlené, tak mistrovské; je to napsáno s takovou opravdovostí a tak upřímně. Je to tak pokorné a jednoduché, ale zároveň opravdu povznášející, tak ušlechtilé a tak vynikající.
V těchto dnech jsem četl knihu o anglické uhelné oblasti, neobsahuje však příliš mnoho podrobností. V příloze Ti posílám do sbírky dřevoryt. Nedávno jsem se seznámil s člověkem, jenž byl dlouhá léta důlním dozorcem. Je nízkého původu, sám se však vypracoval. Nyní má vážnou plicní chorobu a je naprosto neschopný nesmírně namáhavé práce dole v šachtě. Je svrchovaně zajímavé poslouchat jeho hovory o tamějších poměrech. Zůstal přítelem dělníků na rozdíl od tolika ostatních, kteří se též svou prací povznesli, jež však k tomu pudily málo ušlechtilé a někdy opravdu nízké pohnutky, totiž láska k penězům, ale ne proto, aby vynikli. Má srdce dělníka, věrné, čestné a srdnaté, nad většinu z nich však vyniká vyspělým rozumem. Byl jedinou osobností, jež nejedenkrát dovedla použít svého vlivu na dělníky při ulejváctví. Nikoho nechtěli vyslechnout, nikoho kromě něho neposlouchali, v kritickém okamžiku neuposlechli nikoho, leč jeho. Když jsem se s ním po prvé setkal, vzpomněl jsem si na dobře známou rytinu podle Meissoniera "Náruživý čtenář". - Jeden z Denisových synů je takřka zasnouben s jeho dcerou, proto přichází k nim do rodiny, ačkoli velmi zřídka, a tak jsem se s ním seznámil. Od té doby jsem ho několikrát navštívil.
Četls někdy "Otcové a děti" od Legouvéa? Je to znamenitá kniha; našel jsem ji u něho doma a se zájmem jsem si ji přečetl.
Před několika dny jsem obdržel od faráře Jonese z Isleworthu dopis, kde mi píše o stavbě malého dřevěného kostela v Borinagi. Dá-li se to uskutečnit, pak by to bylo žádoucí. Měl by chuť pracovat pro ten účel, pro zřízení prvního takového domu. Říká, že to sem přijede na podzim sám vyjednávat.
Opravdu velmi bych si přál, aby se mohlo něco takového uskutečnit.
Máš-li kdy, napiš mi pár slov, a můžeš-li, zastav se tu na cestě do Paříze. Pokud je to možné, dej mi určitě vědět, kterým vlakem projíždíš krajinou u Wasmes a na kterém nádraží stavíš; vynasnažím se, abych tam byl.
Stále Tvůj Tě milující bratr Vincent.
*Beecher-Stowe Harriet Elizabeth, "Uncle Tom's Cabin", 1852. Český překlad "Chaloupka strýčka Toma" od F.M.Klácela, 1854, Brno.
** "Umění, to je člověk spojený s přírodou, kterou odkrývá."
Žádné komentáře:
Okomentovat