Brusel, říjen 1880 - duben 1881
Brusel, 15. října 1880
Milý Theo!
Jak vidíš, píši Ti z Bruselu, neboť jsem teď uznal za lepší změnit bydliště. A sice z různých příčin. Především to bylo naléhavě třeba, ponvědaž komůrka, kde jsem bydlel a kterou jsi minulého roku viděl, byla tak těsná a světlo tam bylo tak mizerné, že ke kreslení byla velmi nepohodlná. Ve skutečnosti byl bych tam zůstal, kdybych byl mohl mít jinou světnici, avšak ti lidé ji potřebovali pro svou domácnost a pro prádlo, takže i kdybych byl o něco víc platil, nebyl bych ji mohl dostat. Je sice pravda, že jsem tam přesto, bud v té komůrce nebo venku na zahradě, nakreslil studie uhlem a Barguovy předlohy podle sádrových odlitků, teď však, co kreslím podobizny podle Holbeina atd. z třetího dílu Cours de dessin, už to nešlo. Proto jsem se přestěhoval, a abych se trochu rázně chopil věci, začal jsem uskutečňovat následující plán.
V Bruselu jsem navštívil pana Schmidta a hovořil jsem s ním o věci, totiž optal jsem se ho, zda bych nemohl jeho prostřednictvím navázat spojení s některým umělcem v tom smyslu, že bych mohl pokračovat v učení v opravdovém atelieru. Pociťuji, že je naprosto nutné divat se na dobré věci a vidět umělce při práci, vždyť to mi více ukáže, co mi chybí, a zároveň poučí o způsobu, jak se zbavit nedostatků.
Už dlouho jsem neviděl jaksepatří ani obrazy, ani kresby, a už pohled na jakékoli pěkné věci znovu mi takřka dodává odvahy a znásobuje přání učit se a sám dělat dobré věci.
Kdyby pan Schmidt s někým laskavě promluvil, nepochybuji, že by se ta záležitost dala dost účelně zařídit. Srdečně mě přijal, jestliže bys však chtěl u něho ztratit slovo v můj prospěch a doporučit mu, aby si všiml mé věci, účinkovalo by to na něj víc, než bych to byl já s to vykonat; neboť je jasné, že asi na mne pohlíží s jakousi nedůvěrou, poněvadž jsem byl dříve zaměstnán u firmy G.& Co., pak přesedlal a teď se přece jen zas vracím k umění.
Kdybys mu chtěl tedy obratem pošty napsat pár řádek, prokázal bys mi velkou službu a ušetřil bys mi čas.
Ihned jsem se znovu ujal práce, totiž na třetím díle Bargua, a mám mnohem příhodnější světnici, než tu komůrku, v malém bytě na bulváru du Midi. Otec mi psal, že prozatím mohu počítat, že měsíčně dostanu jeho prostřednictvím šedesát zlatých. Je více mladých lidí, kteří začínají kreslířská studia a kteří jsou v téže situaci jako já a rovněž nejsou bohatí.
Za takových okolností dodává člověku síly, že není stále sám, nýbrž že se stýká s jinými, kteří jsou ve stejné situaci.
A proto si tedy vroucně přeji, aby se mi prostřednictvím pana Schmidta otevřela jakási brána, abych se tu mohl seznámit s některým z mladých umělců. Vyřídil bys tedy v tomto smyslu tuto věc a panu Schmidtovi napsal pár řádků?
Ještě jsem udělal perokresbu podle Milletova "Drvoštěpa" (podle dřevorytu, jejž máš). Věřím, že kreslení perem je dobrá průprava pro toho, kdo se chce později naučit rytectví. Perem lze mnoho udělat, ba zlepšit i kresbu tužkou, člověku se to však napoprvé nedaří. Perem bych rád pracoval právě vzhledem ke kopírování Ruysdaelova "Le Buisson" a připravuji se na to tím, že to zkouším s jinými kresbami. Mezi jiným jsem udělal jednu podle Dantovy hlavy, jež se poněkud podobá rytině, není to však tak snadné, jak se to zdá.
Při našem rozhovoru mi pan Schmidt navrhoval, abych šel do École des beaux arts, řekl jsem mu však přímo, že bych ve svém zvláštním případě, jak se mi zdá, daleko raději dal přednost práci u nějakého umělce. Zejména proto, že jsem už udělal dvě Barguovy serie a na třetí pracuji, což všechno mohl bych ještě snad doplnit uhlovými studiemi od Allongé. Ale myšlenku s École des beaux arts docela nezamítám, poněvadž bych tam mohl, pokud jsem tu, na příklad večer docházet, jestliže je vyučování bezplatné anebo levné. Avšak teď, jakmile se naučím dělat kresby, jež bych mohl ukázat a jež by byly prodejné, musí zůstat mým cílem, abych si začal svou prací něco vydělávat; neboť se k tomu cítím zavázán.
Napíšeš-li mi, adresuj, prosím, dopis panu Schmidtovi, neboť nevím, jak dlouho zůstanu v nynějším bytě. Myslím, že oceníš, s čím se Ti svěřuji, neboť abych se dostal kupředu, je třeba energicky pokračovat. Jakmile dokonale ovládnu tužku, akvarel nebo rytinu, mohu se vrátit do kraje uhelných dolů a tkalců, abych mohl lépe než dosud pracovat podle přírody. Nejprve však musím nabýt jakési obratnosti.
Prozatím končím s nadějí, že schvaluješ, co jsem Ti řekl.
Domnívám se, že byt, a to lepší než v Borinagi, rovněž přispěje k tomu, abych se dostal trochu výš. Neboť v belgickém "black country" jsem snášel příliš mnoho odříkání a v poslední době ani mé zdraví nebylo dost dobré. Jestliže však jednoho dne dospěji tak daleko, že budu moci skutečně kreslit to, co si přeji vyjádřit, tak na všechno zapomenu a připomenu si jen dobrou stránku věci, jež také existuje, jen když si jí chce člověk všimnout. Mermomocí se musím pokusit dostat se trochu výš, poněvadž potřebuji veškerou svou energii.
Se stiskem ruky Vincent.
Ještě jsem udělal perokresbu podle Milletova "Drvoštěpa" (podle dřevorytu, jejž máš). Věřím, že kreslení perem je dobrá průprava pro toho, kdo se chce později naučit rytectví. Perem lze mnoho udělat, ba zlepšit i kresbu tužkou, člověku se to však napoprvé nedaří. Perem bych rád pracoval právě vzhledem ke kopírování Ruysdaelova "Le Buisson" a připravuji se na to tím, že to zkouším s jinými kresbami. Mezi jiným jsem udělal jednu podle Dantovy hlavy, jež se poněkud podobá rytině, není to však tak snadné, jak se to zdá.
Při našem rozhovoru mi pan Schmidt navrhoval, abych šel do École des beaux arts, řekl jsem mu však přímo, že bych ve svém zvláštním případě, jak se mi zdá, daleko raději dal přednost práci u nějakého umělce. Zejména proto, že jsem už udělal dvě Barguovy serie a na třetí pracuji, což všechno mohl bych ještě snad doplnit uhlovými studiemi od Allongé. Ale myšlenku s École des beaux arts docela nezamítám, poněvadž bych tam mohl, pokud jsem tu, na příklad večer docházet, jestliže je vyučování bezplatné anebo levné. Avšak teď, jakmile se naučím dělat kresby, jež bych mohl ukázat a jež by byly prodejné, musí zůstat mým cílem, abych si začal svou prací něco vydělávat; neboť se k tomu cítím zavázán.
Napíšeš-li mi, adresuj, prosím, dopis panu Schmidtovi, neboť nevím, jak dlouho zůstanu v nynějším bytě. Myslím, že oceníš, s čím se Ti svěřuji, neboť abych se dostal kupředu, je třeba energicky pokračovat. Jakmile dokonale ovládnu tužku, akvarel nebo rytinu, mohu se vrátit do kraje uhelných dolů a tkalců, abych mohl lépe než dosud pracovat podle přírody. Nejprve však musím nabýt jakési obratnosti.
Prozatím končím s nadějí, že schvaluješ, co jsem Ti řekl.
Domnívám se, že byt, a to lepší než v Borinagi, rovněž přispěje k tomu, abych se dostal trochu výš. Neboť v belgickém "black country" jsem snášel příliš mnoho odříkání a v poslední době ani mé zdraví nebylo dost dobré. Jestliže však jednoho dne dospěji tak daleko, že budu moci skutečně kreslit to, co si přeji vyjádřit, tak na všechno zapomenu a připomenu si jen dobrou stránku věci, jež také existuje, jen když si jí chce člověk všimnout. Mermomocí se musím pokusit dostat se trochu výš, poněvadž potřebuji veškerou svou energii.
Se stiskem ruky Vincent.
Žádné komentáře:
Okomentovat