Milý Theo!
Už je na čase, abys opět o mně něco uslyšel. Z domova jsem se dozvěděl, žes byl několik dní v Ettenu a na obchodních cestách.
Teď jistě přijdeš tu a tam do dun a do Scheveningen. Z jara je to tu venku též poutavé, a jsou tu místa, kde by se leckdo pro ty kopce mohl domnívat, že je v dunách.
Před krátkem jsem udělal velmi zajímavou vycházku, byl jsem totiž celých šest hodin v dole, a to v nejstarší a nejnebezpečnější šachtě celého kraje, zvané Marcasse. Má velmi špatnou pověst, poněvadž v ní zahynulo tolik lidí, ať při sjíždění nebo vyjíždění, ať dusivým vzduchem a výbochem plynů, spodní vodou nebo zřícením prastarých chodeb. Je to ponuré místo a na prvý pohled všechno v okolí má cosi smutného a mrtvolného. Dělníci jsou tam většinou horečkou vychrtlí bledí lidé a vypadají unavení a zedření, sešlí a předčasně zestárlí, ženy mají většinou nažloutlou pleť a jsou odkvetlé. Kolem jámy jsou chudičká hornická obydlí s několika odumřelými stromy, úplně černá od kouře, s trnitými ploty, hromadami hnoje a popela, haldami odpadového kamenného uhlí atd. Maris by z toho vytvořil nádherný obraz. Později se pokusím nakreslit skizzu toho, aby sis o tom vytvořil jakousi představu.
Měl jsem dobrého průvodce, muže, jenž tam byl zaměstnán už 33 let, přívětivého a shovívavého, jenž mi všechno dobře vysvětloval a snažil se, abych tomu porozuměl. Také jsme společně sjeli dolů, tentokrát 700 m hluboko, a zašli jsme do nejskrytějších koutů tohoto podsvětí. Maintenages či gredins, kobky, v nichž lidé pracují a jež jsou nejvíce vzdáleny od východu, nazývají se "descaches", úkryty. Tento důl má 5 pater, tři nejvyšší jsou vyčerpaná a opuštěná a nyní se v nich už nepracuje, poněvadž tu už není žádné kamenné uhlí. Kdyby se někdo pokoušel namalovat obraz maintenage, bylo by to cosi nového, neslýchaného nebo lépe ještě nevídaného.
Představ si řadu kobek v značně úzké a dlouhé chodbě, podepřené hrubě otesaným roubením. V každé z těchto kobek je zaměstnán jeden dělník v hrubém plátěném obleku, špinavý a umazaný jako kominík rubáním uhlí při slabém světle malé lampy.
V některých kobkách stojí havíři zpříma, v jiných (taiiles á plat) leží na zemi.
Uspořádání se podobá buňkám v úlu, temné škarené chodbě v podzemním žaláři, řadě malých tkalcovských stavů, vlastně však vypadají tyto kobky jako řada pecí na chléb, jaké lze vidět u sedláků nebo jako výklenky ve hrobce. Samy šachty jsou jako vysoké selské komíny v Brabantsku.
V některých prosakuje všude voda a světlo důlní lampy vytváří zvláštní efekty a pableskuje jako v krápníkové jeskyni. Část dělníků je zaměstnána v maintenages, jiní nakládají vyrubané uhlí na malé vozíky, jež je odvážejí, pojíždějíce na kolejích jako tramvaj; to obstarávají hlavně děti, chlapci a dívky. Tam je také, sedm set metrů pod zemí, koňská stáj asi se sedmi starými koňmi, jež odklizují ty velké spousty a dopravují je na tak zvanou accrochage, na místo, odkud se vyvážejí na povrch.
Jiní dělníci jsou zaměstnáni vyspravováním starých chodeb, aby se zabránilo zřícení, nebo prorážením nových do uhelných slojí.
Vesnice mají tu cosi opuštěného, tichého a jako by byly po vymření, protože život se odehrává pod zemí, místo na ní. Člověk by tu mohl být celá léta, jestliže však nebyl dole v šachtách, nemohl by si ještě vytvořit správnou představu o podstatě života.
Lidé jsou tu zaostalí a nevědomí a většinou nedovedou číst, avšak přitom jsou moudří a obratně si počínají při svém díle a jsou srdnatí a svobodomyslní. Jsou malé postavy, ale rozložití v ramenou a mají temné, hluboce položené oči. Vyznají se v mnoha věcech, pracují úžasně mnoho a mají velmi nervosní konstituci, tím nemíním slabou, nýbrž jemně citlivou. Mají zavilou nenávist a hlubokou nedůvěru vůči každému, kdo by si chtěl před nimi hrát na pána. U havířského řemesla musí mít každý havířské způsoby a charakter, a žádné výhrady, žádnou pýchu, žádné školometství, jinak s nimi nic nepořídí a nikdy si nezíská jejich důvěru.
Vyprávěl jsem Ti už o havíři, jenž utrpěl při výbuchu plynu strašné popáleniny? Teď je, díky Bohu, zase jako rybička; vychází, a teď už začíná dokonce zas docházet do cvičení; ruce má ještě slabé a ještě dlouho potrvá, než bude s to jimi pracovat, ale je zachráněn. Od té doby se tu však vyskytlo několik případů tyfu a zhoubné horečky, již tu nazývají "la hotte fievre", a to způsobuje, že nemocní mají děsivé sny, tlačí je můra a blouzní. Tak je tu mnoho churavých lidí, upoutaných na lože, slabých a ubohých. V jednom domě všichni stůňou horečkou a mají jen malou nebo vůbec žádnou pomoc, takže nemocní tu ošetřují nemocné. "Ici c’est les malades qui soignent les malades,”* řekla žena a dodala: "Le pauvre est l’ami du pauvre."**
Viděls v poslední době něco hezkého? Nemohu se od Tebe dočkat dopisu.
Pracoval Israel hodně v poslední době, i Maris, i Mauve?
Před několika dny přišlo tu ve stáji na svět hříbátko, roztomilé zvířátko, jež brzy stálo pevně na nohou. Dělníci tu chovají mnoho koz a všude v domech jsou kůzlata, rovněž králíci, které tu ostatně horníci všeobecně chovají v příbytku.
Musím k nemoceným, a tedy musím skončit. Ať o Tobě něco brzy uslyším, jen známku života, máš-li kdy.
Pozdravuj své spolubydlící a příležitostně Mauva. Měj se co možná dobře a buď ujištěn, že jsem vždycky, v duchu se stiskem ruky,
Tvůj Tě milující bratr Vincent.
Sestup do šachty je cosi strašného, v takovém jakémsi koši nebo kleci jako v okovu do studny, ale do studny hluboké 500-700 m, takže člověk při pohledu ze dna nahoru stěží zahlédne denní světlo jako hvězdu na nebi. Člověk má pocit, jako když se octne po prvé na lodi na moři, avšak silnější, ale na štěstí netrvá dlouho. Dělníci jsou na něj zvyklí, nicméně se však nezbaví nepřekonatelného pocitu mrazení a odporu, jenž v nich tkví nikoli bez příčiny a neoprávněně. Jakmile se však člověk octne dole, překonal tíseň a námaha je tu bohatě odměněna tím, co vidí.
Adresa: Vincent van Gogh, chez Jean Baptiste Denis, Rue du Petit Wasmes, Wasmes (Borinage, Hainaut).
* Nemocní tu ošetřují nemocné.
** Chudák je chudákovi přítelem.
Lidé jsou tu zaostalí a nevědomí a většinou nedovedou číst, avšak přitom jsou moudří a obratně si počínají při svém díle a jsou srdnatí a svobodomyslní. Jsou malé postavy, ale rozložití v ramenou a mají temné, hluboce položené oči. Vyznají se v mnoha věcech, pracují úžasně mnoho a mají velmi nervosní konstituci, tím nemíním slabou, nýbrž jemně citlivou. Mají zavilou nenávist a hlubokou nedůvěru vůči každému, kdo by si chtěl před nimi hrát na pána. U havířského řemesla musí mít každý havířské způsoby a charakter, a žádné výhrady, žádnou pýchu, žádné školometství, jinak s nimi nic nepořídí a nikdy si nezíská jejich důvěru.
Vyprávěl jsem Ti už o havíři, jenž utrpěl při výbuchu plynu strašné popáleniny? Teď je, díky Bohu, zase jako rybička; vychází, a teď už začíná dokonce zas docházet do cvičení; ruce má ještě slabé a ještě dlouho potrvá, než bude s to jimi pracovat, ale je zachráněn. Od té doby se tu však vyskytlo několik případů tyfu a zhoubné horečky, již tu nazývají "la hotte fievre", a to způsobuje, že nemocní mají děsivé sny, tlačí je můra a blouzní. Tak je tu mnoho churavých lidí, upoutaných na lože, slabých a ubohých. V jednom domě všichni stůňou horečkou a mají jen malou nebo vůbec žádnou pomoc, takže nemocní tu ošetřují nemocné. "Ici c’est les malades qui soignent les malades,”* řekla žena a dodala: "Le pauvre est l’ami du pauvre."**
Viděls v poslední době něco hezkého? Nemohu se od Tebe dočkat dopisu.
Pracoval Israel hodně v poslední době, i Maris, i Mauve?
Před několika dny přišlo tu ve stáji na svět hříbátko, roztomilé zvířátko, jež brzy stálo pevně na nohou. Dělníci tu chovají mnoho koz a všude v domech jsou kůzlata, rovněž králíci, které tu ostatně horníci všeobecně chovají v příbytku.
Musím k nemoceným, a tedy musím skončit. Ať o Tobě něco brzy uslyším, jen známku života, máš-li kdy.
Pozdravuj své spolubydlící a příležitostně Mauva. Měj se co možná dobře a buď ujištěn, že jsem vždycky, v duchu se stiskem ruky,
Tvůj Tě milující bratr Vincent.
Sestup do šachty je cosi strašného, v takovém jakémsi koši nebo kleci jako v okovu do studny, ale do studny hluboké 500-700 m, takže člověk při pohledu ze dna nahoru stěží zahlédne denní světlo jako hvězdu na nebi. Člověk má pocit, jako když se octne po prvé na lodi na moři, avšak silnější, ale na štěstí netrvá dlouho. Dělníci jsou na něj zvyklí, nicméně se však nezbaví nepřekonatelného pocitu mrazení a odporu, jenž v nich tkví nikoli bez příčiny a neoprávněně. Jakmile se však člověk octne dole, překonal tíseň a námaha je tu bohatě odměněna tím, co vidí.
Adresa: Vincent van Gogh, chez Jean Baptiste Denis, Rue du Petit Wasmes, Wasmes (Borinage, Hainaut).
* Nemocní tu ošetřují nemocné.
** Chudák je chudákovi přítelem.
Právě tak jako námořníci na pevnině touží po moři, přes veškerá nebezpečí a námahy, jež jim hrozí, tak také havíř; raději je pod zemí nežli na ní.
Žádné komentáře:
Okomentovat