Vincent van Gogh, Dopisy (83)

(Etten, srpen.)

Milý Theo!

   Právě jsem se vrátil domů z vyjížďky do Haagu; dnes večer jsem sám doma, poněvadž otec s matkou jsou ještě v Prinsenhage; tak je tedy vhodná příležitost o lecčems Ti povědět. Odejel jsem minulé úterý, teď je pátek večer. V Haagu jsem navštívil pana Tersteega, Mauva a de Bocka. Pan Tersteeg byl velmi přívětivý a říkal, že si všiml, jaké jsem udělal pokroky. Poněvadž jsem znovu udělal celou serii "Exercices au fusain" 1- 60, vzal jsem ji s sebou, a hlavně vzhledem k tomu mluvil o těch pokrocích, neboť ještě stále připisuje určitou cenu tomu, že je kreslím a že tu a tam kopíruji figury podle Milleta, Boughtona nebo jiných malířů, kdežto ostatní to většinou podceňují. Tak jsem měl jakési zadostiučinění za tuto práci. U Mauva jsem byl jednou v poledne a jednou večer a uviděl jsem v jeho atelieru mnoho pěkného. Mauva velmi zajímaly mé kresby. Dal mi mnoho pokynů, což mě těší, a smluvil jsem s ním, že za ním v poměrně krátké době znovu přijedu, jakmile bych měl opět nějaké studie.

   Dovolil mi prohlédnout si celou spoustu studií a ty mi objasnily, že to nejsou skizzy ke kresbám či návrhy k obrazům, nýbrž skutečné studie, zdánlivě bezvýznamné. Chce mě získat pro malování.  Příjemně jsem se seznámil s de Bockem; byl jsem u něho v atelieru. Ale ten chlapík musí, podle mého mínění, kreslit figury, aby dokázal ještě docela jiné věci. Věřím, že má pravý malířský temperament a že ještě nevyřkl poslední slovo. Horuje pro Milleta a Corota. Ale nevěnovali tito dva hodně píle figurám? Ano či ne? Corotovy postavy nejsou ovšem tak známé jako jeho krajiny, to však přece nevylučuje,  že je dělal.

   Ostatně je u Corota každý kmen stromu kreslen a modelován pozorně a s láskou, jako by měl stejný význam jako postava. A kmen stromu u Corota je cosi zcela jiného nežli u de Bocka. Za nejhezčí z de Bockových prací jsem uznal kopii podle Corota. Jako pravý Corot sice tak lehce neobstojí, ale byla udělána velmi svědomitě, svědomitěji nežli mnohý falešný Corot, jeho rozdíl od pravého nebije tak do očí.

   Potom jsem s ním prohlížel Mesdagovo panorama. To je práce před níž každý musí mít respekt. Přitom jsem si vzpomněl na výrok měšťana Thoréa, myslím, že to bylo o Rembrandtově Anatomii: "Jedinou chybou tohoto obrazu je, že je bez chyby."

   Tři Mesdagovy kresby na výstavě měly snad více chyb, okamžitě však vzbuzovaly sympatii,; aspoň u mne tomu tak bylo. Abych se zmínil o výstavě - je tu nádherná kresba Isaraelsova "Škola šití v Katwyku"; Mauve tu měl stádo překrásných ovcí v dunách a pak ještě jednu jednotlivou figuru; dělníka sedícího večer na zemi, aby si odpočinul.

   Artz měl tři kresby, vzpomínám-li si správně, scénu z útulku, kde starci se stařenami sedí při jídle, velmi pečlivou, velmi dobrou a vážnou; potom dvě studie hlav, plné charakteru, muže a ženy ze Scheveningen.

   Weissenbruch  vystavoval mezi jiným kresbu, kosatce, tak jednoduché, tak dokonale stylové, tak plné umění a lásky, že mnohé kresby z ostatních nemohly vedle nich obstát. Na této výstavě bylo možno rovněž vidět, že mezi mladými je mnoho zdatných krajinářů. Mezi jinými Duchatel a Neuhuys.

   Alb. Neuhuys měl tu velkou figurální kresbu, jež byla nádherná; dívka se dvěma dětmi. Novým zjevem byly práce Clary Montalbové. Je to velmi zvláštní talent a v mnohých věcech mi připomíná Rochussena.

   Také u pana Tersteega jsem viděl ještě mnoho pěkného od Valkenburga, Neuhuyse atd., atd.

   J. Maris měl na výstavě nádherné věci, mezi jiným dvě dívky v bílém u klavíru a mlýn ve sněhu. Willem Marise jsem zahlédl ještě u de Bocka. Ten měl od něho pěknou skizzu, cestu v zimě s postavičkou pod deštníkem.

   Bosboom viděl náhodou mé studie, něco mi ještě k nim poznamenal; přál jsem si, aby se mi aspoň jednou naskytla  příležitost, aby mi ukázal, jak si mám počínat. Bosboom je jeden z lidí, jež jsou obdařeni nadáním také ostatní něčemu naučit a učinit jim to srozumitelným. Na výstavě měl tři nebo čtyři dobré kresby.

   Potom jsem šel ještě do Dordtu, protože jsem tam na jednom místě uviděl z vlaku řadu mlýnů, jež bych si rád nakreslil. Ačkoli pršelo, přece jsem je dodělal, a tak jsem si ještě přinesl z výletu upomínku.

   U Stama jsem našel papír Ingres, ještě jednou tak silný než obyčejný, na tom se lépe pracuje. Bohužel je však bílý; mohl bys mi příležitostně obstarat nějaký toho druhu, který má přibližně barvu nebíleného kopřivového nebo lněného plátna, jako byly některé archy předešlé partie, kterou jsem měl od Tebe, a jako je ten, na němž jsou tištěny Exercices au fusain. Jestliže člověk kreslí na bílém, bezpodmínečně musí, dříve než začne, celý papír podložit tónem.

   Tak jsem byl tedy v Haagu, snad to může být začátkem vážnější známosti s Mauvem a s ostatními. To bych si ovšem přál.

   V duchu Ti tisknu ruku. Přijmi dík za to, že mi tak věrně přitom pomáháš. Snad bych to byl kvůli výdajům nechal nebo aspoň odsunul.

                                                                                   Zcela Tvůj Vincent.