Brusel, leden 81
Milý Theo!
Zajisté mi promineš, řeknu-li Ti, že poslední dopis jsem Ti napsal ve chvíli špatné nálady. Kresby se mi nedařily, a protože jsem nevěděl kudy kam, dal jsem se do psaní. Zajisté bych byl udělal lépe, kdybych vyčkal příznivější okamžik, ale právě z toho vidíš, že bezpochyby patřím k tomu druhu lidí, kteří si nikdy nerozváží, co říkají a dělají. Poněvadž je tomu tak, nechme toho. V každém případě musíš vědět, že v posledních dnech nastal u mne přiznivý obrat. Dokončil jsem křídou a perem nejméně tucet kreseb, nebo spíše návrhů, jež jsou, jak se mi zdá, o poznání lepší. Nepatrně se podobají určitým kresbám od Lancona nebo určitým anglickým dřevorytům, jsou však mnohem neobratnější, ještě mnohem nemotornější. Mezi jiným představují posluhu, uhlokopa, uklizeče sněhu, procházku ve sněhu, staré ženy, starého muže (Ferragus z "Historie třinácti" od Balzaca) atd.
Posílám Ti dvě malé kresby, "U krbu" a "Cestou". Uznávám ovšem, že to není ještě dobré, ale přece se to začíná rozvíjet. Téměř každý den mám nějaký model, starého posluhu, nějakého dělníka nebo chlapce, kteří mi pózují. Příští neděli budou mi stát modelem snad jeden nebo dva vojáci. A protože teď už nejsem ve špatné náladě, mám o Tobě a vůbec o každém všeobecně docela jiné a lepší mínění. Také jsem opět nakreslil krajinu, vřesoviště, což jsem dlouho nedělal. Mám velmi rád obraz krajiny, ale desetkrát víc studie ze života, jež bývají někdy děsně pravdivé, jak je tak mistrovsky kreslili Gavarni, Henri Monnier, Daumier, de Lemud, Henri Pille, Th. Schuler, Ed. Morin, G. Doré (na př. ve svém Londýně), A. Lancon,de Groux, Félcien Rops, atd., atd. I když se teď také nijak neodvažuji tvrdit, že bych mohl dosáhnout někdy takové výše jako tito, přece jen doufám, že soustavným kreslením těch dělnických typů dosáhnu toho, že budu poněkud schopen dělat ilustrace pro noviny a ke knihám. Zejména kdyby mi poměry dopřály častěji používat modelu a také ženských modelů, udělal bych ještě větší pokroky. Cítím to a vím to. Bezpochyby se také dostanu k malbě podobizen. Avšak jen s podmínkou, že budu hodně pracovat, "pas un jour sans une ligne",* jak říkával Gavarni.
Je tedy ujednáno, že tu prozatím zůstávám a čekám, až mi něco navrhneš. Čas od času mi však napiš. Teď se zaměstnávám tím, že už po třetí kreslím "Exercices au fusain" od Bargua.
Zmínil ses o výměně personálu v obchodním domě G.& Co., jakož i o jakési změně v Tvém postavení. Blahopřeji Ti k tomu, a co se týče pánů G.& Co., jsem ochoten věřit, že i jim lze jistě též gratulovat k tomu vyčištění. Stále jsem si myslel, že tito pánové sami jsou ušlechtilejšího a vznešenějšího ducha než ti, co teď konečně odešli.
Snad postavení, jež tito tak dlouho v obchodě zastávali, jejich vliv, a skutečnost, že pánové G.& Co., trpěli tuto hegemonii, odpuzovalo některé jiné zaměstnance, kteří byli opomíjeni, avšak nyní dohnáni do krajnosti, konečně s tím skoncovali a jejich nadvládu jaksi zlomili. Poněvadž ses mi kdysi jen tak mimochodem zmínil, že bych se měl dostat do Paříže - buď přesvědčen, že si nic toužebněji nepřeji, než abych se tam jednoho dne dostal, jestliže by mi přálo štěstí a dozvěděl ses, že tam najdu takové zaměstnání, abych si měsíčně vydělal nejméně sto franků. Rozhodně věz, že když jsem teď začal kreslit, nezanechám toho, a také se vynasnažím v tom pokračovat a dostat se kupředu.
Zobrazování postav a scén ze života nevyžaduje jenom vědomosti o kresbě a prostředí, nýbrž i podrobná literární studia, důkladnou znalost lidské tváře atd., což lze získat jen s velkými obtížemi. Pro dnešek dost. Tisknu Ti ruku; máš-li chvilku kdy, napiš mi a buď ujištěn, že jsem zcela Tvůj
Vincent.
V těchto dnech hodlám vyhledat pana Horba.
* ani den bez čárky.
Žádné komentáře:
Okomentovat