Vincent van Gogh, Dopisy (79)

Brusel, 16. února 1881

Milý otče a matko!

Dostal jsem od Vás dopis a měl jsem z něho velkou radost, poněvadž už jsem se ho nemohl dočkat, zvlášť vzhledem k otcově nemoci. Štěstí, že se mu teď daří lépe. S prací se mi to stále lepší, ačkoli je ještě nedokonalá a musí se ještě zlepšit. V jednom malířském atelieru jsem našel velmi pěkný obraz kostry. Poněvadž je poměrně obtížné nalézt potřebné věci toho druhu, zeptal jsem se malíře, zdali by mi ho laskavě nepůjčil na několik dní ke kopírování.

Z počátku dělal potíže, poněvadž se bezpochyby domníval, že to nebudu umět nebo že bych příliš dlouho podle něho pracoval, já však nedal a tak nakonec svolil. To bylo minulou neděli v poledne. Jakmile jsem byl doma, pustil jsem se do toho, v pondělí večer to bylo na papíře a už v úterý ráno k jeho údivu jsem mu obraz vrátil. Moje kresba se mu líbila a také opravdu není tak špatná. Od toho muže zajisté získám ještě víc, jen má-li dost času, je o mnohém, a zejména o perspektivě, dobře poučen a já se tak mohu od něho ještě mnoho naučit.

Teď Vám musím sdělit ještě něco jiného.

Jak jsem Vám psal, koupil jsem si asi před měsícem z druhé ruky kabát a kalhoty. Tak se mi to zalíbilo, že jsem si vzal u téhož obchodníka ještě jeden kabát a kalhoty. Tou první koupí byl jsem sice poněkud zaopatřen, ale je vlastně lépe, má-li člověk obleky dva, neboť je může střídat, také se hned tak rychle neobnosí. V dopise Vám posílám vzorek látky. Musel jsem si také doplnit spodní prádlo trojími spodky - za kus jsem zaplatil 2,75 fr,; kromě toho jsem si koupil pár bot za 4 fr. Tyto různé věci jsem si nepořídil opravdu zbytečně. To všechno mi udělalo do měsíčního rozpočtu patrnou díru, a musím více méně utáhnout opasek, zejména že jsem dal malíři pět franků zálohy za hodiny. Neznepokojujte se nad těmito výlohami a neviňte mne z bohaprázdnosti; vždyť vlastně opak je má chyba, a kdybych mohl vydat víc, pak bych snad byl ještě dříve hotov a dostal se dále. Můžete-li mi tento měsíc ještě něco poslat, aniž Vám to způsobí nesnáze, prosil bych Vás o to.

Jestliže však nemůžete, pak to zrovna nespěchá; neboť jsem o tom hovořil s hostinským, že bych se možná musel tento měsíc poněkud omezovat, a on souhlasí, abych zaplatil, kdy to bude pro mne příhodné, poněvadž teď mě už dost dlouho zná, takže ode mne výslovně nežádá, abych aspoň na část měsíce zaplatil předem. Se zmíněným oblekem mám ještě jiný úmysl, nežli ho jen sám co nejdéle nosit; až se totiž trochu obnosí, musí mi být ještě jinak užitečný. Vězte, že si teď musím udělat sbírku dělnických šatů, abych mohl do nich oblékat modely ke svým kresbám, na př. modrou brabantskou halenu, šedý plátěný oděv havířů a jejich kožený klobouk, dále slaměný klobouk a dřeváky, hnědý rybářský kostym s námořnickým kloboukem a velmi pravděpodobně též šaty z nějakého černého či hnědého sametu, jež jsou velmi malebné a zvláštní, dále červenou flanelovou bluzu či kamizolu a rovněž několik ženských kostymů, na př. z Kempen a z okolí Antverp s brabantským čepcem, a konečně jeden kostym z okolí Blankenberghe, Scheveningen nebo Katwyku. Toto všechno si však nemíním pořídit najednou, nýbrž si to seženu pomalu a příležitostně, kus po kuse. Je celkem snadné opatřit si to, protože šaty lze koupit ve vetešnictví. A všechno si hezky uspořádám, teprve až dostanu někde nějaký atelier.

Chce-li člověk něčeho dosáhnout, je kreslení podle modelu v určitém kostymu jedině správný způsob. A jenom tehdy, chopím-li se důkladně a vážně kreslení a vynasnažím-li se vždycky znázorňovat skutečnost, něčeho dosáhnu, a pak přes všechna nezbytná vydání mohu v tom ještě nalézt existenci. Dnes může dobrý kreslíř velmi lehce nalézt práci, je po nich poptávka, a může si získat dobře placené místo. Proto jde o to, aby se člověk snažil být co možná nejvíce zdatný. V Paříži je mnoho kreslířů, kteří vydělávají denně deset nebo patnáct franků, ba i víc, a rovněž v Londýně nebo někde jinde; toho se však nedosáhne najednou a já nikterak nejsem ještě tak daleko, může se to však uskutečnit, podaří-li se mi navázat styky s lidmi, jako jsou pan Tersteeg a Theo, a zejména s dobrými malíři a kreslíři. Ale to se musí úžasně pracovat a studovat, to je podmínka.
Neudiví Vás, říkám-li, že jsem neobyčejně zvědav, jaký byl asi Theův návrh, a rovněž bych rád něco slyšel o panu Tersteegovi.
Vždyť přece musím aspoň v polovině března vědět, čeho se mám držet a jak a kde budu moci na jaře a v letních měsících pracovat. Vůbec by mi nebylo nepříjemné, kdybych se ponenáhlu dostal k výdělku, ačkoli hlavní věc je, že dělám pokroky a že jsem v kreslení zručnější, neboť se potom později najde ještě mnoho, ať už by to bylo v kratší či delší době. Modely jsou drahé, aspoň poměrně drahé, a kdybych je mohl zaplatit a používat jich, pak by se mi mnohem lépe pracovalo, ale pak bych též nezbytně potřeboval atelier.
Pan Tersteeg, Theo i ostatní to velmi dobře vědí.
Konečně musím vyčkat, až něco napíší, a zatím dělat, co mohu. Udělal jsem ještě jednu kresbu havířů ve sněhu, jež je už o něco lepší než ta z minulé zimy; je výraznější a efektnější.
Sbírám opět též dřevoryty a vlepuji je do alba, jak to kdysi měli též Theo a Willemina, neboť jestliže bych to měl trochu plné, mohlo by mi to být ještě užitečné; totiž mohlo by to vést k tomu, že bych časem skutečně dělal dřevoryty.
Zmíněné obleky, jež jsem si koupil, mají dobrý střih a sluší mi lépe než mi, jak si vzpomínám, kdy co slušelo. Říkám Vám to, abyste si nemysleli, že je to něco nápadného či neobyčejného. Tato látka se zvlášť nosí v atelierech. A teď končím s pozdravy všem a s blahopřáním k Anniným narozeninám a s ujištěním, že jsem Váš Vás milující
Vincent.
Malíř, u něhož se učím, pracuje nyní na velmi pěkném obraze rybáře z Blankenberghe.