Dopis, 43
Dordrecht, 22. března 1877
Milý Theo!
Snažím se, abys na cestě dostal ještě jeden dopis. Strávili jsme spolu v Amsterodamu opravdu příjemný den! Díval jsem se za vlakem, s nímž jsi odjížděl, ještě tak dlouho, dokud ho bylo vidět; jsme přece tak věrní přátelé; kolikrát jsme spolu putovali ze Zundertu mezi černými poli s mladou zelení obilí, kde jsme s otcem v této roční době poslouchali skřivana. Ráno jsem šel se strýcem C. ke strýci Str. a dlouho jsme hovořili o thematu, jež znáš. Večer o půl sedmé mě strýc C. vyprovázel na dráhu; byl krásný večer a všechno, jako by hovořilo, počasí bylo klidné a v ulicích bylo trochu mlhy, jak je to většinou na příklad v Londýně. Ještě jsme šli též na květinový trh; je něco dobrého v lásce ke květinám, k zeleni jedle, břečťanu a hlohu, na něž se od malička díváme. Ještě jsem napsal domů, jak jsme se měli v Amsterodamu a o čem jsme hovořili. Když jsem se vrátil, nalezl jsem u Rykena dopis z domova.
Otec nemohl minulou neděli kázat a zastupoval ho farář Kam. Jeho srdce, vím o tom, oplývalo horoucí nadějí, a proto jsem mohl s bezmeznou oddaností poslouchat jeho slova; otec mi na to neustále poukazoval. Kéž se to uskuteční a je požehnáno! Pouze s Tebou si tak dopisuji o tom, co mám před sebou, jenom tak si vyjasňuji a ustaluji myšlenky.
Především myslím na výrok: "Pane, ať je mým údělem, že dostojím Tvým slovům". Tak toužím osvojit si pokladnici biblických textů, důkladně a s láskou poznat všechny staré děje a obzvlášť poznat, co víme o Kristu. On je v naší rodině, jež je jistě v pravém slova smyslu křesťanská. V naší rodině, jak daleko lze nahlédnout do její minulosti, z pokolení do pokolení vždycky byl někdo sluhou evangelia; proč by nemohl být tento hlas slyšen i v tomto a následujícím pokolení. Proč by se teď nemohl též jeden člen této rodiny cítit povolán k této službě a proč by se neměl jaksi oprávněně domnívat, že to smí dát najevo a že musí hledat prostředky, aby dospěl k cíli? Za to se modlím a vroucně toužím, aby duch mého otce a děda též na mně spočinul a aby mi bylo dopřáno být křesťanem a dělníkem Krista, jemuž by se měl můj život čím dál více podobat: neboť hleď, to staré víno je dobré, a já si nežádám žádné nové, nežli toto od Něho, kterého tu jmenuji.
Theo, hochu, můj bratře, jehož mám rád, nesmírně po tom toužím, ale jak dosáhnu cíle?
Vroucně bych si přál, abych už měl za sebou mnoho namáhavé práce a stal se služebníkem evangelia.
Měj se dobře na své cestě, brzy mi zas jednou napiš a přijmi v duchu upřímný stisk ruky. Sbohem, a buď ujištěn, že jsem vždy Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
O velikonocích chci být v Ettenu, budeme-li opět pohromadě, jistě bude zase dobře.
Dopis, 44:
/Nedatováno/
Milý Theo!
Děkuji Ti za včerejší dopis; poněvadž mám chvilku kdy, ještě dnes Ti na něj odpovídám.
Vzpomněl jsem si, že když jsme byli v Museu van der Hoopa, hovořili jsme o Burgerově knížce; dostaneš ji v příloze poštou. Najdeš v ní pro svou sbírku Dorého dřevoryt "Judita a Holofernes", a jeden podle Brionaa. Jenom v té sbírce pokračuj, časem bude už pěkná.
Klidně přijmi ode mne malý příspěvek; těmito dárky chci zůstat s Tebou ve spojení. Kdykoli vstupuji do své světničky, tisky na stěně mi Tě po každé připomenou.
Bratrská láska je silnou oporou v životě, to je od pradávna poznaná pravda, hledejme tuto oporu, ať životní zkušenosti posílí mezi námi tento svazek, zůstaňme navzájem upřímní a prostosrdeční, ať mezi námi nejsou žádné tajnosti - tak jak je tomu dnes. Děkuji Ti mnohokrát za dopis. "Ještě tomu není konec", říkáš. Nikoli, to ještě nemůže být, Tvé srdce se bude potřebovat svěřit a vylít, poněvadž se octneš v rozporu - ona, nebo otec! - Věřím, že náš otec Tě má raději než ona, že jeho láska má větší cenu.
Toto jsou zlatá slova:
Het kind vertrouwt zich aan zijn Vader
Dat is die Vader waard
Uw Vader toch Wien hebt ge nader
In Hemel of op aard.–*
Jen tam ještě zajdi, kdyby Tě to tížilo. Tento týden jsem dostal dopis od strýce Vincenta, který píše, že nepokládá za potřebné nadále pokračovat v korespondenci, že mi též v tomto případě nemůže pomoci. - Zároveň přišel dopis od pana Gladwella, v němž se zmiňuje o Harrym; ten asi vytrpěl hrozné úzkosti a dostal se do kruté tísně, že byl donucen jednat tak, jak jednal.
Dnes je v Ettenu pan Gerlitz, aby promluvil s otcem o uprázdněném učitelském místě v De Leur.** Upřímně doufám, že je dostane.
Dnes bylo po prvé jitřní kázání, jehož jsem se zúčastnil. Bylo pěkné a týkalo se příhody, jak se Ježíš zjevil učedníkům na jezeře Tiberiadském (Jan, 21). Připojuji několik Uhlandových básní, jež mě upoutaly. Opět mi, hochu, brzy napiš. Pozdravuj ode mne srdečně své spolubydlící a přijmi v duchu stisk ruky od svého milujícího Tě bratra
Vincenta.
Tu je několik květin, jež Gerlitz přinesl z Ettenu.
* Dítě se svěřuje otci,
což otci lichotí.
Váš otec je přece nablízku,
na nebi nebo na zemi.
** De Leur - malá vesnička u Ettenu
.. brr, na obraze je useknutá hlava Holoferna, nejvyššího Nabukadnesarova velitele, v rukách krásné Judity...
OdpovědětVymazat