Vincent van Gogh, Dopisy (42)

Dopis, 42

/Dordrecht/

dopis nedatován

Milý Theo!

Adam Bede je za 2,60 zl., nazpět tedy dostaneš 1,40 zl. Teď jen doufám, že se to bude doma líbit, aspoň se domnívám.

Děkuji Ti za dopis, který mě velmi potěšil; až se teď opět setkáme, pohlédneme si navzájem zpříma do očí.

Často mě blaží pomyšlení, že máme opět stejnou půdu pod nohama a že hovoříme stejnou řečí.

Minulý týden jsme tu měli povodeň. Když jsem šel v noci mezi dvanáctou a jednou hodinou z obchodu, prošel jsem se ještě jednou kolem velkého chrámu. V jilmech, jež ho obklopují, hučelo, měsíc svítil skrze deštivé mraky a odrážel se v grachtech, jež byly plné, až přetékaly.

V noci o třetí hodině jsme byli všichni u obchodníka Rykena, u něhož bydlím, zaměstnáni vynášením předmětů ze skladiště nahoru, neboť voda už stála v domě na loket vysoko. To nikterak nebyl malý shon a poplach, všude v přízemních místnostech byli zaměstnání lidé, aby vynesli, co mohli, a člun projížděl ulicí. Když se ráno začalo rozednívat, bylo vidět na konci uličky skupinu mužů, jak se jeden za druhým brodili ke svým skladištím. Způsobilo to mnoho škody; také do místa, kde má pan Braat uskladněn papír a jiné zboží, pronikla voda, nikoli však záplavou, nýbrž silným tlakem ze země.

Pan Braat prohlašuje, že ho to bude stát mnoho peněz. Půl druhého dne jsme byli zaměstnáni vynášením věcí do vyššího patra. - Je to přece příjemná změna, musíš-li tak někdy celý den tělesně pracovat, jenom škoda, že příčinou toho byla povodeň. - Měl bys vidět, jak toho večer svítilo slunce; ulice se zdály jako ze zlata, jak to často maloval Cuyp.

Nemohu se dočkat kufru, který je na cestě, též proto, abych měl zase některé obrazy ve svém pokoji. Teď mám pověšen obraz "Kristus utěšitel", ten je od Tebe, a dva anglické dřevoryty, a to "Učedníky z Emauz".

V životě se vyskytují doby, kdy je člověk vším takřka unaven a kdy má pocit, jako by všechno, co dělá, bylo nesmyslné; něco na tom je.

Měl by to být snad pocit, jehož se musí člověk stříci a potlačovat ho, nebo měl by to být "stesk po Bohu, jehož se nesmíme obávat, nýbrž musíme dávat pozor, zda by nás snad nemohl nabádat k dobrému," měl by to snad být "božský stesk, jenž přispívá k blaženosti, lítost, které nikdo nelituje".

Minulou neděli ráno jsem byl ve francouzském kostele, jenž vypadá velmi přísně a vznešeně a má cosi přitažlivého. Text zněl: "Hle, brzy přijdu, braň, co máš, aby ti nikdo nevzal korunu."

Po kostele jsem se pěkně prošel sám po hrázi kolem mlýnů; nad lukami se chvěl vzduch a odrážel se v příkopech.

     

V jiných zemích je též cosi rázovitého, na příklad francouzské pobřeží, jež jsem viděl u Dieppe, strmé břehy, nahoře porostlé zelenou trávou, moře a vzduch, přístav se starými čluny, jak je maluje Daubigny, s hnědými sítěmi a plachtami, malé chaloupky, mezi nimi několik hostinců s bílými záclonkami a zelenými jedlovými větvemi v oknech - káry s bělouši, postrojenými velkými modrými ohlávkami a červeným třepením, vozkové v modrých halenách, vousatí rybáři v šatech promaštěných olejem a francouzské ženy bledých obličejů, tmavých a někdy poněkud vpadlých očí, v černém kabátě a bílém čepci; nebo na příklad londýnské ulice v dešti s lucernami, a noc, strávená tam na prahu starého šedého kostelíka, jak se mi to přihodilo loni v létě po té dlouhé chůzi z Ramsgate. - V jiných zemích je též cosi charakteristického. - Když jsem však minulou neděli chodil sám po hrázi, tu jsem uvažoval, jak je dobrá tato holandská půda, a cítil jsem cosi jako "dnes je mi u srdce tak, jako bych měl vejít ve spolek s Bohem"; - neboť vtírala se mi vzpomínka na minulost, jak jsme často v posledních únorových dnech chodívali s otcem na procházku do Rysbergenu atd. a poslouchali skřivana nad černými poli s mladou zelení obilí v chvějícím se modrém vzduchu s bílými oblaky nad hlavou, a pak na cestu s buky - ó Jerusaleme, Jerusaleme!" Nebo raději, ó Zunderte, ó Zunderte! Kdoví, zdali se ještě jednou tohoto léta neprojdeme k moři. Theo, musíme zůstat stůj co stůj dobrými přáteli a jenom věřit v Boha a spoléhat na něho se starou důvěrou v Něho, jenž je mocný, povýšen nad veškeré modlení a myšlení. Upřímně Ti blahopřeji k dnešnímu dni;* je skoro půl druhé a je tedy už 8. února Bože zachovej nám ještě dlouho otce! Buď veselé mysli a pozdravuj všechny u Roosových a zvlášť pana a paní Tersteegovy a přijmi v myšlenkách stisk ruky a buď ujištěn, že jsem neustále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.

Řekni panu Tersteegovi, ať mi nezazlívá, že se předlohy ke kreslení tak dlouho zdržely. Jde o II.B.S., už třicet jich vybrali - pro večerní školu však chtějí ještě víc vyhledat, a proto si je musí ponechat ještě asi týden. Dostaneš je nazpět, jakmile to bude možné.

* Narozeniny jejich otce. V Holandsku je zvykem, že si o narozeninách každého člena rodiny navzájem blahopřejí všichni příbuzní

 

 

 

odkaz: http://vangoghletters.org/vg/letters/let102/letter.html