Milý Theo!
Krátce potom, co jsem Ti odeslal dopis, obdržel jsem charakteristické
psaní od Rapparda, které bych Ti chtěl někdy poslat, aby sis je
přečetl, poněvadž ho sice znáš od dřívějška, avšak v poslední době ses
už s ním nesetkal.
Jak jsem Ti už psal, zjistil jsem (ačkoli i dříve jsem viděl, že něco
dovede), že se změnil k svému prospěchu, o čemž i Tebe, myslím,
přesvědčí vážný tón tohoto dopisu. Skutečně; jeho kresby jsou po čertech
pěkné, a co dělá, je poctivá práce.
Přečti si dopis; vidím, že v každém směru má znamenité pojetí. Někdy později mi pošli dopis nazpět.
Ještě něco Ti musím povědět - psal jsem Ti přece o svém plánu na
velkou kresbu - nuže, začal jsem ji téhož dne, co jsem Ti o tom psal,
ani dost málo proto, že by mě k tomu povzbudil Rappardův dopis. Od té
doby jsem v tom pokračoval a teď mě to tak absorbuje, že i celou minulou
noc jsem na ní pracoval. Zahloubal jsem se do toho, a proto jsem
nechtěl přestat.
Komposici jsem ještě zjednodušil, totiž jen v řadě kopáčů.
Naskizzoval jsem z ní sedm postav, totiž pět mužů a dvě ženy. Ostatní
na druhém plánu se zmenší. Myslím, že je to nejsilnější kresba, jakou
jsem dosud udělal, a co se týče pojetí, mé myšlenky se nadto podobají
těm, které vyjadřuje Rappard ve svém dopise.
Zrovna jako on se dostávám k manýře mnoha Angličanů, aniž myslím na
to je napodobovat - pravděpodobně proto, že mě v přírodě přitahují
podobné věci, a to takové, s nimiž se obírá jen poměrně málo umělců;
abych teď toto zobrazil, abych vyslovil, co cítím, abych vyjádřil, co
chci, musím si hledat určitý způsob a poněkud odbočit mimo vyježděnou
kolej.
Takovým způsobem nakreslil Rappard na svých kresbách rozmanité stroje
v činnosti, do nichž se neodvážil pustit skoro ještě žádný člověk a
které byly pokládány za obyčejné a nikoli malebné. Víš, jaká je
Rappardova kresba? Působí přesně tak, jako bys četl popis továrny u
Zoly, Daudeta nebo Lemonniera. V jeho dopise jsem podtrhl ještě jedno
místo - o malbě tužkou. Nu, je to přibližně totéž, co jsem
odpověděl loňského roku těm, kteří mi říkali: Malba je kreslení barvou;
odpověděl jsem totiž: Ovšem, a kreslení v černém na bílém je vlastně
malování černou a bílou barvou. Oni říkali: Malování je kreslení - já:
Kreslení je malování. Ale tehdy jsem byl v technice ještě sláb, než
abych to mohl vyjádřit jinak nežli slovy, kdežto nyní to říkám méně
slovy, zato tím více mlčky ve své práci. Od té doby, cos mi psal o svých
finančních obtížích, pracoval jsem skutečně zuřivě ve dne v noci.
Toto je už pátá velká kresba, do níž jsem se pustil, nebo vlastně
šestá, neboť hromadu smetí jsem dělal dvakrát. A kolik studií je k tomu
třeba, uvidíš, až přijedeš.
I když Rappard nekreslil tiskařskou černí, co se mne týče, občas jsem
to dělal, ale co on říká, je správné - pracuje totiž v bílém paspartu a
potom všechno vypadá černěji; naproti tomu já pracuji v hnědém paspartu
s černým vnitřním krajem a tento jsem natřel hlubokou černí, aby kresby
udržely světlo. Tvrdí-li, že Angličané nepoužívají tiskařské černě, pak
se mýlí, neboť vytvářejí své kresby právě tím způsobem, že užívají
někdy tak nesmírných hloubek, že následkem toho zůstávají největší
hloubky uhlu ještě velmi světlé. Tyto hloubky se vytvářejí tiskařskou
černí, autografickým inkoustem, lampovou černí, neutrálním inkoustem a
vodovou barvou. Nesmíš se divit, že jsem v této krátké době začal tolik
věcí, ale při komponování kresby mají myšlení a uvažování skoro ještě
větší úlohu nežli při malování, a co se mne týče, dobře pochodím,
pracuji-li na tom bez ustání od rána až do půlnoci, jako na př. nyní při
té poslední. Ale tak se lze stát též produktivním - také to nesmírně
člověka absorbuje. Ale právě když Tě práce tak uchvacuje, musíš při ní
zůstat tak dlouho, až takřka padáš. Jsem naprosto na suchu - můžeš-li,
pošli mi něco předběžně. Kvůli kresbě budu ovšem dnes v noci zase trochu
spát, v noci je však docela příjemně s dýmčičkou, když je všechno
potichu, a úsvit a východ slunce je božský. Můžeš-li tedy, milý hochu,
brzy mi něco pošli. Přeji Ti ve všem pěkný úspěch.
Zcela Tvůj Vincent.
Z dopisu vyjímám:
OdpovědětVymazat"Nesmíš se divit, že jsem v této krátké době začal tolik věcí, ale při komponování kresby mají myšlení a uvažování skoro ještě větší úlohu nežli při malování, a co se mne týče, dobře pochodím, pracuji-li na tom bez ustání od rána až do půlnoci, jako na př. nyní při té poslední. Ale tak se lze stát též produktivním - také to nesmírně člověka absorbuje. Ale právě když Tě práce tak uchvacuje, musíš při ní zůstat tak dlouho, až takřka padáš."