sobota 25. června 2016

Vincent van Gogh, Dopisy (61)


Etten, 22. července 1878

Milý Theo!
Připojuji pro Tebe k otcovu dopisu pár řádků. Potěšilo mě, když jsem slyšel, že se Ti stále dobře daří a že máš dobrou náladu; jak rád bych se tam s Tebou potloukal.
Minulý týden, jak Ti už otec jistě také napsal, jeli jsme do Bruselu v doprovodu faráře Jonese z Isleworthu, jenž se tu zdržel přes neděli. Dojem, jejž jsme si odnášeli domů z tohoto výletu, byl, jak se nám teď zdá, potud uspokojivý, že se tam jistě časem najde místo a obor působnosti a že cesta tam je velmi pravděpodobně kratší a také méně nákladná než v Holandsku, takže je tedy radno nepouštět Belgii se zřetele a hledat tam tak dlouho, až něco najdeme.
Prohlédli jsme si vlámský vzdělávací ústav, který má tříletý kurs, zatím co v Holandsku, jak víš, trvalo by teď studium nejméně šest let. Aby se člověk mohl ucházet o místo kazatele, nežádá se ani, aby dokončil školu. Vyžaduje se nadání, dovést srdečně a populárně kázat nebo promlouvat k lidu; raději zkrátka a působivě, než učeně a rozvláčně. Méně se tu klade důraz na velkou znalost starých jazyků a na mnoho theologických studií, ačkoli všechno, co z toho víš, je dobrým doporučením, nýbrž více je ceněna způsobilost k praktické práci a přirozená víra. Proto však nejsme ještě tak daleko, neboť člověk nenabývá nadání hovořit k lidu vážně a s citem a neškrobeně a nenuceně najednou, nýbrž teprve dlouhým cvikem; neboť to, co se má říci, musí mít smysl, musí o něco usilovat, k něčemu nabádat, posluchače povzbuzovat, takže touží, aby jeho náklonnosti kořenily v pravdě. Jedním slovem, člověk musí být lidovým kazatelem, aby tam měl úspěch. 
Ti pánové v Bruselu požadují, abych tam přišel na dobu tří měsíců a seznámil se blíže s povinnostmi; ale na delší dobu by to bylo zase nákladné, a tomu, pokud to jde, se musím vyhnout. Proto budu v tuto chvíli ještě trochu pracovat zde v Ettenu, abych se připravil, a odtud čas od času navštívím buď faráře Pietersena v Mechelnu nebo faráře de Jonga v Bruselu, abychom se tak navzájem blíže poznali. Jak to dlouho potrvá, závisí na tom, co oni tam potom řeknou. Oba, otec i já, jsme jim teprve nedávno psali.
Teď si, pokud mohu, udělám do zásoby několik pojednání; tak nyní pracuji na jednom ve spojitosti s Rembrandtovým obrazem v Louvru, "Tesařovo obydlí". Otec musel včera kázat v Zundertu a já jsem musel jít s ním. Jak dokonale krásný je dřevoryt Julia Goupila "Un jeune citoyen de l'an V"! Byl nedávno reprodukován v "L'Illustration"; všiml sis ho? Získal jse ho a teď v této chvíli visí na stěně komůrky, kde jsem se směl usadit, totiž v pracovně, jež má okna do dvora a je zarostlá břečťanem.
O zmíněném obraze bylo v časopise řečeno toto: "Un regard qui a vu le spectacle de l’affreuse guillotine, une pensée qui a survécu à toutes les scènes de la révolution.─ Il est presque étonné de se trouver encore vivant après tant de catastrophes."* Tento obraz je vzácným zjevem v umění a na mnoho lidí zapůsobí i v budoucnu a ty, kdo mají cit pro vysoké umění, vždycky uchvátí nejinak než podobizna od Fabritia nebo některé jiné, v jistém smyslu mystické obrazy ze školy Rembrandtovy. Když jsme se vraceli ze Zundertu přes vřesoviště, šli jsme s otcem kus cesty pěšky; za jedlovým lesem zapadalo rudě slunce a večerní obloha se zrcadlila v tůních. Vřesoviště a žlutý, bílý a šedivý písek byly plny zvuku a harmonie - hle, v životě jsou mnohdy okamžiky, kdy všechno i v nás samých je mír a harmonie a kdy nám celý život připadá jako cesta vřesovištěm; ale vždycky to tak není. Pozdravuj ode mne srdečně Loeka a celou jeho rodinu, jakmile k nim zajdeš. Rovněž příležitostně Františka Braata, Ernsta a ostatní. Mnoho na Tebe vzpomínám a jsem rád, že se Ti dobře daří a že jsi tam našel cosi, co vzbuzuje Tvůj zájem a je takřka dobrou potravou pro skutečný život. Neboť to je také vysoké umění a i díla těch, kteří pracují srdcem, duchem a rozvahou, z nichž mnohé znáš a s nimiž se snad i osobně setkáváš a jejichž slova a díla jsou duch a život.
V duchu se srdečným stiskem ruky Tvůj upřímně Tě milující bratr
Vincent. 

* Pohled, který viděl divadlo potupných poprav, myšlenka, která přežila všechny scény revoluce. Je takřka ohromen, že vyvázl živý po tolika katastrofách.


Žádné komentáře:

Okomentovat