Milý Theo!
Ještě slůvko na dobrý den, dříve než přijedeš. Také abych Ti potvrdil správné přijetí Tvého dopisu i s přílohou a abych Ti za to upřímně poděkoval.
Bylo mi to velmi vítané; neboť se horlivě činím a leccos potřebuji.
Pokud rozumím, shodujeme se v názoru na černou barvu v přírodě. Absolutně černá barva se vlastně nevyskytuje. Je však obsažena skoro ve všech barvách právě tak jako bílá, a tvoří nekonečné a co do tónu a síly rozmanité variace šedé barvy, takže v přírodě není vidět nic jiného nežli tyto tóny nebo rozdíly v jejich síle.
Jsou jen tři základní barvy, červená, žlutá, modrá. Složené barvy jsou hnědá, zelená, fialová.
Z těch vznikají přimícháním černé a trochy běloby nekonečné variace šedé barvy: černošedá, žlutošedá, modrošedá, oranžově šedá, fialově šedá.
Nelze na př. říci, kolik je rozmanitých zelenošedých barev, jež se mění do nekonečna.
Veškerá chemie barev není komplikovanější nežli je těchto několik jednoduchých základních principů, a důležitější nežli sedmdesát rozmanitých barevných tónů je mít o tom představu, protože ze tří základních barev a z bílé a černé lze vytvořit více než sedmdesát tónů. Opravdový kolorista při spatření barvy v přírodě dovede ji okamžitě analysovat a dovede na př. říci: "Zelenošedá je žlutá s černou a téměř bez modré atd.", a dovede zkrátka na paletě namíchat rozmanité přírodní šedi. Silně vyvinutý cit pro konturu je absolutním požadavkem jak při dělání poznámek a malých skizz venku, tak při dalším propracování.
Věřím, že se to nestává samo sebou, nýbrž nejprve postřehem, potom tvrdošíjnou prací a k tomu hledáním a konečně musí k tomu přistoupit studium anatomie a perspektivy. Vedle sebe mám studii krajiny od Roelofse, pérovou skizzu, a nejsem s to Ti říci, jak výrazná a prostá je její kontura. Všechno je v ní. Jiným, ještě výmluvnějším příkladem je velký dřevoryt "Bergere" od Milleta, který jsi mi ukazoval minulého roku a který mi navždy utkvěl v paměti, dále na př. perokresby van Ostadovy a selského Brueghela.
Při pohledu na tyto výsledky nejjasněji vyciťuji velkou důležitost kontury, a Ty víš na př. ze "Sorrow", že mě stálo mnoho námahy dopracovat se po té stránce jistých výsledků. Ale až přijdeš ke mne do atelieru, uvidíš, že kromě toho pídění po kontuře mám cit pro kvalitu tónu právě tak jako jiní a že se nebráním dělat akvarely.
Avšak ty se v prvé řadě opírají o kresbu, a z kreslení pak vznikají kromě akvarelů mnohá jiná odvětví, jež se u mne v příhodné době vyvinou zrovna tak jako u každého jiného, kdo pracuje s láskou. Ještě jednou jsem zaútočil na starý kmen zakrslé vrby a jsem přesvědčen, že se z toho vyklubal nejlepší z akvarelů.
Ponurá krajina, tento mrtvý strom u klidné tůně zarostlé okřehkem, v pozadí, kde se křižují železniční koleje, remíza Porýnské železnice, černé zakouřené komíny, dále zelené louky, struskou vysypaná cesta a obloha s honícími se šedými oblaky, některé se zářícími bílými okraji, a tam, kde se právě oblaka trhají, hluboká modř.
Zkrátka, chtěl jsem to udělat tak, jak to asi musí vidět a cítit železniční hlídač v modré haleně a s červeným praporkem, když si myslí: "Jak je dnes pošmourno!"
V těchto dnech pracuji s velkou rozkoší, ačkoli ještě skutečně pociťuji následky choroby.
Kresby, jež Ti ukážu, si myslím, že Ti dokážou, že jsem neustrnul na téže výši, nýbrž že též postupuji ve směru, který je rozumný. Co se týče prodejné hodnoty mých prací, nemám žádné jiné nároky, než že bych se velmi divil, kdyby se mé práce neměly časem zrovna tak dobře prodávat jako ostatních; stane-li se to teď či později, nuže, to nechávám stranou; avšak pracovat věrně podle přírody, a to tvrdošíjně, to je, zdá se mi, nejbezpečnější cesta, jež nemůže být marná. Cit a láska k přírodě naleznou vždycky ohlas u lidí, kteří se zajímají o umění. Povinností malíře je ponořit se zcela do přírody a využít své inteligence, aby do své práce vložil cit, takže se ostatním stane srozumitelnou. Snaha o prodejnost je naprosto nesprávný způsob, nýbrž, podle mého mínění, spíše klamání milovníků umění. Skuteční malíři to nikdy nedělali, sympatii, kterou dříve či později nalezli, získávali spíše poctivostí. Více o tom nevím a také nemyslím, že by bylo třeba víc o tom vědět. Něco jiného je snažit se hledat milovníky a probouzet v nich lásku k umění, to je ovšem dovoleno.
Ale nesmí se to stát spekulací, jež by mohla mít snadno opačný výsledek a jež by zcela určitě plýtvala časem, který je třeba vynaložit na práci. V mých nynějších akvarelech najdeš ovšem ještě věci, jichž se musím zbavit, avšak to přijde časem. Věz však, že si zdaleka nechci z toho dělat systém nebo něco takového a zabřednout do toho. Něco takového existuje více ve fantasii pan T., nežli ve skutečnosti.
Co se týče T., zajisté chápeš, že mé mínění o něm má osobní příčinu a že Ti vůbec nechci vnucovat, abys se svého stanoviska smýšlel o něm tak, jako musím já.
Pokud o mně hovoří a smýšlí, jak sám víš, nemohu ho považovat ani za přítele, ani za člověka pro mne nějak užitečného, nýbrž za opak, a obávám se, že jeho mínění o mně je příliš pevně zakořeněno, než aby se mohlo někdy změnit - tím spíš, když on, jak víš, se nebude obtěžovat o určitých věcech znova a k tomu jinak uvažovat. Když vidím, jak se tu mnozí malíři, které znám, pachtí se svými akvarely a obrazy, že nevědí kudy kam, tu si někdy myslím: "Příteli, v kreslení ti to jaksi vázne." Ani okamžik nelituji, že jsem zůstal u akvarelování a malby. Bezpečně vím, že to dohoním, budu-li jen ještě nějaký čas dřít, tak aby mi ruka při kreslení a perspektivě nezaváhala; vidím-li však mladé malíře komponovat a kreslit z hlavy, když potom v tom opět z hlavy nazdařbůh všelicos načmárají, potom si to podrží v patřičné vzdálenosti a nasadivše hlubokomyslné ponuré vzezření zkoumají, čemu by se to asi, pro Boha, mohlo nějak podobat, a když pak konečně, stále z hlavy, cosi z toho svedou, tu mě to někdy bolí a je mi z toho nanic a myslím si, že je to přece po čertech nudné a nesnesitelné.
The whole thing makes me sick! * (* Z toho všeho se mi dělá nanic!)
Ti pánové se však prostoduše ptají s protektorskou tváří, zdali jsem už maloval. I mne to někdy popadne, že tu sedím a takřka nazdařbůh si maluji na kousek papíru, ale tomu nepřipisuji větší cenu nežli hadru nebo dřeváku. Doufám, že pochopíš, že zůstávám-li ještě pořád při kreslení, činím to ze dvou příčin. Proto totiž, že chci především stůj co stůj nabýt pevné ruky v kresbě, a za druhé, protože potřeby k malování a akvarel mají za následek příslušné výdaje, jež člověku z počátku nic nevynášejí - výdaje, jež se zdvojnásobují i zdesateronásobují, moří-li se člověk s kresbou, jež ještě není dost správná. A kdybych zabředl do dluhů a obklopoval se plátny a papíry počmáranými barvami, a nebyl bych si jist kresbou, proměnil by se atelier brzy v jakousi jeskyni - jak jsem skutečně viděl jeden atelier, který mi tak připadal.
Takto si však chodím s radostí do atelieru a s chutí v něm pracuji.
Nevěřím tedy o Tobě, že by sis o mně myslel, že nemám dobrou vůli.
Tak se mi však zdá, jako by tu malíři měli ve zvyku asi tímto způsobem rozumovat.
Říkají, musíš dělat to a ono - jestliže to člověk nedělá teď nebo ne hned nebo ne přesně nebo jestliže jen něco proti tomu namítá, pak na to uslyší: "Víš to tedy lépe než já?" A tak někdy bez meškání v pěti minutách stanou příkře proti sobě, a to tak rozhodně, že obě strany nemohou ani kupředu, ani zpět; a nejméně nepřátelské východisko je pak ještě to, že pak jeden z obou je tak duchapřítomný, že mlčí a nějak pod jakoukoli záminkou co nejrychleji práskne do bot, takže lze téměř říci: "Hrome, ti malíři jsou mi také rodina, totiž nešťastné společenství osob s protichůdnými zájmy, z nichž každá je jiného mínění nežli ti ostatní. A jen tehdy jsou dva neb tři stejného názoru, když je třeba spojit se, aby se vrhli na jiného spolubratra." Doufám však, bratře, že tuto definici slova rodina nebudeš muset vždycky považovat za přiléhavou, zvlášť ne tehdy, kdyby šlo o naši vlastní rodinu, nebo o malíře z této rodiny. Zplna srdce si přeji, aby v naší vlastní rodině vládl mír, a zůstávám se stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent
Dodatek.
To je jakýsi výsledek obrazu zakrslé vrby, ale v akvarelu není čerň kromě určitých míst, kde je však lomená.
Kde je na této malé skizze nejtemnější čerň, v akvarelu jsou nejhlubší tóny hnědé a šedé. Nuže, sbohem, a věř mi, že se někdy srdečně směji, že lidé mne, jenž vlastně nejsem nic jiného nežli přítel přírody, studia, práce a zvlášť také lidí, viní ze zloby a různých nechutností, které mi ani ve snu nenapadnou. Enfin, na shledanou - se stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent.
 |
| Odkaz : http://www.4-construction.com/up/images/featured/art/12-pollard-willow-1882.jpg |
Žádné komentáře:
Okomentovat