Vincent van Gogh, Dopisy (141, 142)

Milý Theo!

   Týdny rychle míjejí - a už je opět neděle.

   V těchto dnech jsem byl ještě několikrát v Scheveningen a jednou večer se mi poštěstilo zastihnout příjezd pinky.

   U pomníku stojí prkenná bouda, kde hlídá chlap. Jakmile se přiblížila pinka jasně na dohled, objevil se chlap s velkou modrou vlajkou, doprovázen bandou dětského potěru, který mu nesahal ani po kolena. Měly zřejmě velkou zábavu, když stály u muže s vlajkou, a určitě si představovaly, že takhle pomohou při příjezdu lodi.

   Několik minut nato, co ten muž zamával vlajkou, přijel jiný chlap na starém koni, který musel přitáhnout kotvu. Potom se k této skupině přidružili muži se ženami - i matky s dětmi - aby přivítali mužstvo.

   Když byla loď dost blízko, chlap na koni vjel do vody a vrátil se s kotvou. Nato chlapiska ve vysokých nepromokavých botách vynášela na zádech mužstvo na břeh a při příchodu každého nového příchozího se strhl na uvítanou řádný pokřik. Jakmile byli všichni na břehu, pochodovala celá tlupa domů jako stádo ovcí nebo karavana, nad níž se jako mohutný stín tyčil chlap na velbloudu, totiž na koni.

   Pokusil jsem se naskizzovat si velmi pozorně tyto různé výjevy. Něco z toho jsem též namaloval, totiž malou skupinu, kterou jsem Ti tu načmáral.

   Potom jsem ještě maloval studii mariny, nic než kousek písku, moře a kousek oblohy mlhavé a opuštěné; časem potřebuji takový klid, kde není nic než šedivé moře s osamělým rackem a kde nezazní žádný hlas než šumění vln. Prospívá mi někdy oddechnout si od hluku Geestu a bramborového tržiště.

   Ostatně jsem tento týden dělal většinou skizzy a akvarely.

   Přivedl jsem to o kus dál s velkým akvarelem lavice a potom jsem ještě dělal skizzu žen v zahradě chudobince a jednu z Geestu.

   Na připojené skizze vidíš tyto lidové skupiny, z nichž každá něco dělá, a o to mi jde. Jak je však obtížné vnést do toho život a pohyb, posadit figury na své místo a odlišit je od sebe! To je velký problém, "moutonner" skupiny, postavy, které tvoří celek a které se hlavami a rameny přece navzájem odlišují, zatím co se nohy předních postav v popředí silně odrážejí a nadto ještě kabáty a nohavice tvoří jakousi směsici, v níž je však ještě mnoho kresby.

   Potom podle polohy zorného bodu, doprava a doleva, do stran víc rozvinutí nebo zkrácení. Co se týče komposice, všechny možné figurální scény, ať jde o tržiště, příchod lodi, houf lidí v lidové kuchyni nebo v čekárně, ať je to chudobinec nebo zastavárna, ať jsou to skupiny procházející se a bavící se na pobřeží, jsou založeny na stejném principu ovčího stáda - od něhož ostatně dojista pochází slovo moutonner - a všechno končí u stejného problému světla a stínu a perspektivy. I tu lze nalézt efekt kaštanu, který mi popisuješ v posledním dopise a který jsi mohl zpozorovat na kresbě lavice, tady je však vidět jen zprvu docela málo zelených lístků, ačkoli jsem je též nedávno zpozoroval; ale zde jsou následkem mnoha bouřlivých větrů uvadlé. Snad už tu bude brzy u nás konečně padat listí a doufám, že si pak namaluji ještě mnoho lesních studií, a neméně z pobřeží; neboť ačkoli tu nejsou žádné efekty podzimního listí, přece působí zvláštní dojem světlo podzimních večerů, a je tu, jako všude v tom období, dvojnásob pěkně.

   S barvou jsem poněkud v tísni, a kromě toho s lecčíms jiným, ale víš, že dovedu střídat práci různým způsobem, a je a zůstane nekonečně mnoho co kreslit; vždyť skupina lidí na připojené skizze se mění do nekonečna a vyžaduje bezpočet zvláštních studií a skizz jednotlivých postav, jež musí člověk zachycovat na ulici jako v letu. Tímto způsobem musí to také ponenáhlu nabýt charakteru a smyslu. Tak jsem si nedávno nakreslil studii pánů a dam na pobřeží - ruch procházejících se. Myslím, že by bylo příjemné, kdybych mohl ještě po delší nepřetržité námaze dělat kresby k ilustracím. Jedno snad vzniká z druhého. Pracovat dál, to je ta otázka. Upřímně doufám, že se Ti dobře daří a nezapomínej na mne s žádnou novinkou, která se týká Tebe a věcí z Tvého prostředí. Sbohem, s upřímným stiskem ruky

                            zcela Tvůj Vincent.

Velmi mne znepokojuje, že jsi se s tím, o čem se zmiňuješ, dostal asi do velkých nesnází a upřímně doufám, že se to vysvětlí.

   Na této skizze vidíš, že jsem začal, o čem jsem hovořil v předešlém dopise - pokouším se totiž bez ustání zaznamenávat si scény dělníků a rybářů, jež tak pozoruji, zatím co je kreslím nebo maluji, a jestliže se v tom pocvičím, jsem přesvědčen, že by se právě těchto věcí dalo použít jako ilustrací. Samo sebou se rozumí, že typy pro to musí být ještě víc zdokonaleny!

   Z příjezdu pinky mám asi ještě deset různých záběrů, taktéž ze zvedání kotvy; kresbu toho jsem Ti poslal v předešlém dopise.

 Milý Theo!

   Jenom několik řádek, abych Ti oznámil, že jsem Tvůj dopis obdržel v pořádku; za obsah Ti srdečně děkuji. V posledních dnech jsem nedělal skoro nic jiného nežli akvarely. Připojuji malou skizzu velkého akvarelu. Pamatuješ se snad na Moormanovu Státní loterii, na začátku Spuistraatu. Jednoho deštivého rána jsem šel kolem, když tam stála spousta lidí, kteří čekali na vyzvednutí tažební listiny. Povětšině to byly stařeny, ten druh lidí, o nichž nikdy nelze říci, co dělají nebo jak žijí, a kteří se asi jaksepatří ohánějí a hmoždí a protloukají životem.

   Takový houf lidí, kteří se, jak se zdá, nesmírně zajímají o "dnešní tah", nutí nás oba při povrchním posuzování k smíchu, poněvadž loterie je nám oběma naprosto lhostejná.

   Mne však zaujal tento houf lidí - jejich výraz očekávání - a během práce nabyl pro mne většího a hlubšího významu než v prvním okamžiku. Potom totiž bude asi významnější vidět v tom chuďasy a peníze. Tak je tomu ostatně skoro se všemi figurálními skupinami; chceme-li pochopit, před čím stojíme, musíme o tom uvažovat; pokud jde o zvědavost a ilusi loterie, zdá se nám to více méně naivní, ale stává se to vážné, pomyslíme-li na protest proti bídě a na způsob marného úsilí  těchto nešťastníků, kteří si představují, že by se mohli snadno zachránit losem z loterie, koupeným z peněz na jídlo, které si utrhli od úst. Ať je tomu jakkoli, pustil jsem se do velkého akvarelu této scény.

   Kromě toho pracuji na jiném, představujícím kostelní lavici, kterou jsem viděl v kostelíku v Geestu, kam docházejí lidé z chudobince (tady jim říkají velmi příznačně osiřelí muži a osiřelé ženy).

   Když zase hodně kreslím, myslím si někdy, že přece není nic tak pěkného jako kreslení.

   Toto je kus výřezu z lavic, v pozadí jsou zase jiné mužské hlavy.

   Takové věci jsou však obtížné a hned napoprvé se nepodaří. Mnohdy je zdařilá věc konečným výsledkem celé serie nepovedených pokusů. Když už jsem u těch osiřelých mužů - při psaní dopisu jsem byl vyrušen příchodem svého modelu.

   Pracoval jsem s ním až do setmění - měl na sobě velký starý převlečník, čímž nabyl neobyčejně rozložité postavy; jsem přesvědčen, že by Tě tato kolekce osiřelých mužů v nedělních a pracovních oblecích pobavila.

   Potom jsem si ho ještě jednou naskizzoval sedícího s fajfčičkou. Má zvláštní lysou hlavu - velké hluché uši a bílé licousy.

   Tuto malou skizzu jsem dělal zpola potmě - můžeš si však podle ní aspoň přibližně představit komposici; když to už jednou sedí pohromadě, lze to trochu rychle naškrábat, netvrdím však, že tady to sedí tak, jak bych si to přál. Měl bych chuť namalovat to s postavami velkými aspoň stopu nebo něco míň - komposice by se pak ještě trochu rozšířila.

   Avšak nevím, mám-li to dělat, musel bych si k tomu vzít velké plátno, a když se to nezdaří, nejsou s tím snad velké výlohy?

   Ostatně si myslím - ačkoli bych k tomu měl teď velkou chuť - že samo dojde na tyto věci, nepřestanu-li pracovat na těchto figurálních typech.

   Konečně to nese s sebou také studium podle modelu v té či oné formě, avšak v podstatě stále stejným způsobem.

   Čím dál tím víc pozoruji, jak je užitečné a nanejvýš nutné schovávat si studie podle modelu; pro ostatní nemají zajisté valné ceny, avšak ten, kdo je dělal, spatřuje v nich znovu model a v duchu si oživuje věci. Nezapomeň mi příležitostně vrátit některé z mých studií. Doufám, že z nich ponenáhlu udělám hezčí věci.

  Rozumí se, že ve figurální skupině, jejíž malou černou skizzu Ti posílám, byly nádherné barevné věci, modré haleny, hnědé kazajky, bílé, černé, nažloutlé pracovní kalhoty, vybledlé šátky, zelenavě modrý obnošený převlečník, bílé čepice a černé cylindry, bahnem pokryté dlažební kameny a střevíce jako kontrast k bledým anebo větrem a nepohodou ošlehaným tvářím. Něco takového musím namalovat olejem nebo akvarelem. Nuže hmoždím se s tím. Spoléhám na to, že mi ještě napíšeš, není-liž pravda, a ještě jednou Ti děkuji za včasně zaslané peníze, které jsem skutečně velmi nutně potřeboval, abych mohl jaksepatří pokračovat v práci. Sbohem,  milý hochu, přijmi v duchu stisk ruky,

                            zcela Tvůj Vincent.

   Na akvarelu je ještě plnější popředí - zde vystupují postavy příliš dopředu, a tak nelze popředí okem zvládnout.