Vincent van Gogh, Dopisy (165)

Milý Theo!

   Děkuji Ti opravdu srdečně za dopis a připojený obnos. Těší mě, že jsem se zas jednou podrobně dozvěděl o Tvé pacientce, a to tím víc, když se mi zdálo, že ty zprávy lze nazvat velmi příznivé.

   Velmi se mi líbí, co píšeš o jejím vlivu na ostatní. Těmto věcem věřím - vliv dobrého člověka sahá často daleko. A přirovnání ke kvasu je velmi dobré. Dva dobří lidé - muž a žena, spojeni, téže vůle a téhož smýšlení, naplnění toutéž opravdovostí, co všechno nezmohou!

   Často jsem o tom přemýšlel.

   Neboť spojením se síla k dobrému nejen zdvojnásobuje, nýbrž mnohonásobně zdvojnásobuje - jako umocňováním, abych to vyjádřil aritmeticky.

   Nu, a Tvůj popis domu a jeho okolí - stanoviště drožek je velmi dobré - liší se originální stafáží od jiných Tvých pohledů na město; stanoviště drožek je výtečné; nemohl bys mi někdy toho chlapíka s červeným nosem obstarat k pózování? Těší mě, žes hovořil s Wisselinghem - ten se tedy teď zas vrátil do Paříže a ještě pořád je zaměstnán v Cottierově obchodě? Někdy příležitostně ho ode mne pozdravuj; přijede-li jednou do Holandska - ostatně mi to už vlastně slíbil - by mě jeho návštěva zvlášť potěšila. Byl bych rád, kdybys mu mohl domluvit, aby na to nezapomněl, optal bych se ho na různé věci o Londýně.

   Viděl ještě litografie? Opět bych ho rád poznal docela znova, vždyť měl v sobě něco přitažlivého pro mne, a mnoho ví a správně a svérázně cítí v uměleckých věcech. Je to zkrátka charakter. 

   Malá připojená skizza je podle kresby, kterou jsem načal dnes ráno a na které jsem pracoval celý den.

   To je snad nejlepší, co jsem dosud udělal, aspoň co se týče světla a stínu. Protože si myslím, že na tom poznáš, co získávám změnou osvětlení v atelieru, posílám Ti skizzu, ačkoli na tomto papíře nelze pracovat tak, aby se vystihly tytéž hloubky a vztahy a kresba měla dostatečné popředí. Tato postava je postavena proti světlu, a proto se musí při jejím podání věnovat pozornost více věcem nežli jen obrysu - neboť světlo, vycházející z jediného zdroje, propůjčuje modelaci zvláštní charakter a hloubkám dodává vzájemného účinku a  harmonie. Pojetí nese tedy s sebou nejdříve obtíže ve vyjádření toho, co má člověk před očima, a potom ještě cosi jiného, s čím se musí velmi trápit, totiž jak musí postavit figuru a jak nechat dopadat světlo, aby nejlépe a nejdokonaleji dosáhl charakteru. Co člověk jednou viděl ať ve volné přírodě, nebo v uzavřeném prostoru, vždycky si musí opět dovést představit - tak jasně si musí vytvořit každé světelné poměry. 

   Mám velkou radost ze zprávy, žes dostal surovou křídu. Nepřišla však s dnešní poštou, ačkoli píšeš, že ji odesíláš. Kdybys na to zapomněl, tedy Ti to ještě jednou připomínám, jestližes ji však už poslal, pak určitě brzy přijde. Zase mám zásobu litografické křídy a nyní jsem chtěl tuto křídu s ní kombinovat, což, myslím, musí jít. Tento týden jsem pilně kreslil trakař; myslím, že chlapík při pohledu zezadu dopadl dost charakteristicky. Navštívil mě v.d.Weele a prohlíželi jsme si dřevoryty docela pohodlně na trakaři, neboť jsem právě pracoval s modelem. Také je začne sbírat a chce podniknout kroky, aby jich získal značný počet z pozůstalosti dřevorytce Stama, který je sbíral. Ještě jsem Ti nepsal, že jsem si ponenáhlu opatřil téměř celý úplný Graphic. Od jeho počátku, 1870. Všechno jsem ovšem nesbíral, neboť je v něm hodně balastu, ale jen to nejhezčí.

   Když vidíš tyto kresby, na př. práce Herkomerovy, uspořádány a pohromadě, místo roztroušeny mezi mnoha bezvýznamnými věcmi, pak je lze především příjemněji a pohodlněji prohlížet, mimo to však začínáš též zřetelněji pozorovat charakteristické vlastnosti různých mistrů a velký rozdíl mezi kreslíři.

   Jednou bych si přál vidět něco od Lhermitta. Nedovedu Ti dostatečně vylíčit, jak se cítím šťastný zlepšením atelieru a jak mě živě zaměstnávají postavy, které musím dělat.

   V.d.Weele viděl m.j. studie hlav z letošní zimy - vím určitě, že mi budou ještě užitečné, ostatně také jiné studie. Víš, co mě nyní potěšilo? - Ty víš, že v.d. Weele byl letos v zimě jednou u mne, teď už je to několik měsíců, zabýval jsem se tehdy studiemi kopáčů, které jsem se pokoušel též litografovat. Tehdy si je prohlížel, avšak nezdálo se, že by ho upoutaly, určitě ne. Teď v těchto dnech buď měl, jak se zdá, za model pro obraz, na němž pracuje, kopáče, anebo si je vyhlíží, kde by je zastihl při práci - zkrátka, právě nyní si velmi všímá kopáčů ve skutečnosti. Jakmile jsme při prohlídce mých studií přišli na kopáče, vyjadřoval se o nich docela jinak než letos v zimě, aspoň neříkal tak honem "toto a ono vyhlíží jinak". tentokrát jsem sám o tom neřekl ani slova. Ale čím dál tím víc začínám vidět jak u sebe, tak u jiných, jak často se lze mýlit, zvlášť když si myslíme, že to či ono "není takové"  nebo "nepůsobí" - člověk to často říká mimoděk, kde je to nevhodné, já sám neméně nežli ostatní. Je přesvědčen, že to ví určitě, ale to si musí odvyknout, chce-li být spravedlivý.

   Tvůj popis stanoviště drožek a ctihodného záchodu s plakáty je skutečně velmi dobrý - je přece věčná škoda, že nekreslíš.

   Poněvadž mluvíme o plakátech - místo, kde jsou nalepeny, je někdy znamenitá parodie na vyhlášky nebo naopak. Tak vídám - abych jen něco jmenoval - na vratech zastavárny nebo úvěrní banky nalepeno velkými písmenami:

Prospectus

Eigen Haard.* 

(*Vlastní krb)

   Pozn. Eigen Haard je, jak snad víš, časopis. Shledal jsem, že je to velmi vtipné; kdyby si toho člověk víc všímal, našel by ještě lepší.

   Něco takového namaloval jednou Gavarni, totiž vchod do domu, na němž je vývěska: "On prend des enfants en sevrage".* (*Přijmou se děti ke kojení.)  Na zápraží stojí žena nechutného zevnějšku a chlap s lulkou v ústech, zřejmě lidé z ústavu. Na stěně je nalepeno oznámení: Perdu un enfant - tel et tel.** (**Ztratilo se dítě - takové a takové.).

 A na rendez-vous de la fraternité***(*** na bratrské schůzce) je vývěsní štít putyky, v níž se rve několik opilých chlapů.

   Rappard chce poslat na amsterodamskou výstavu velký obraz. Představuje čtyři malíře kachlíků u stolu. Od jiných jsem ho slyšel chválit.

   Ačkoli teď nemám v úmyslu dělat pro výstavy velké malby, nechtěl bych proto přece méně pracovat nežli na př. Rappard.

   Dokonce spatřuji cosi životodárného v tom, že jeden pracuje v tom, jiný v onom směru a že přece i potom spolu sympatisují. Konkurence, jež prýští ze žárlivosti, je něco docela jiného nežli snaha činit se právě ze vzájemné úcty, aby se práce dělala co možná dobře. Extrémy se stýkají - v žárlivosti nevidím nejmenší spásu, ale pohrdal bych přátelstvím, které by ve mně nevzněcovalo úsilí společně držet krok.

   Někdy začínám velmi toužit po práci současně s více modely - chtěl bych jednou dělat trochu komplikované kresby.

   Tato touha však není nezkrotná - i tak mám dost práce. U v.d.Weeleho jsem viděl studie k jeho velkému obrazu. Byly výtečné, svědomité, ale kdo alespoň trochu ví, jak se dělají studie podle modelů a zná rozdíl mezi nimi a obrazem nebo definitivní komposici, zajisté neočekává, že už ve studii najde obraz.

   Na těch studiích není vidět velikost a jednotnost obrazu, a to není divu - neboť jsou dělány jen kvůli jednotlivým figurám, lhostejno, zdali koňským či lidským, okolí je vynecháno (není tu totiž dostatečně popředí, pozadí atd.), a proto se tak nevyjímají a nejsou na svém místě, jak působí na obraze. Pochopí to každý při pozorování studií?

   Vzpomeň si na to při prohlídce mých, a to především i pak, až jednou dříve či později vidíš, co tu ještě mám. Tento týden jsem si načrtl k svému potěšení několik studií s jinými proporcemi, takže teď mohu z nich stlouci celek.

   Jednoduchým podáním jednotlivých linií a nanesením nehlubokých tónů sepií samo do toho přijde, co někdy nazývám malířským. - Říkám jen - nemysli, že co se týče názoru na prostor v přírodě, vidím jinak nežli na př. v.d.Weele.

   Sbohem, napiš zase brzy. Všechno dobré.

                                    Zcela Tvůj Vincent.

   V této studii vidíš, o čem jsem hovořil na konci tohoto dopisu - zde totiž není vůbec žádné popředí (jež ostatně na vlastní studii přece asi víc existuje), avšak zkombinuji-li nyní tuto studii na př. s jedním z kopáčů, totiž s tím, kterého jsem litografoval, potom patří do popředí velký kus ploché půdy a dozadu na př. okraj lesa a nad ním, docela nahoře, nechám vidět kousek oblohy, jen aby bylo zřetelně poznat, odkud dopadá světlo. Potom by to asi byla do šířky rozvinutá komposice a v ní zapadá figura do svého okolí a na své místo.

   Kdyby to všechno vyjadřovala sama studie, figura by se tak zmenšila, že by mi vůbec nemohla sloužit jako vážná studie pro figuru.

   Věř mi, příjemný zevnějšek není žádné kouzelnictví, a jsou-li mé studie jen takto dobré, jsem v tom ohledu zcela klidný.

   A prostor, vzduch, široké pojednání, nemysli, že je chci odbývat, - s tím se však nesmí začínat; nejprve základy - teprve ve vhodnou dobu přijde střecha.