úterý 17. prosince 2019

Vincent van Gogh, Dopisy (164)

Milý Theo!
   Zrovna se setmělo a pro pobavení Ti posílám dnešní kresbu, poněvadž jsem se Ti o ní zmínil. Dnes ráno jsem začal akvarel, chlapce s dívkou při rozdávání polévky - v rohu je ještě ženská postava.
   Tento akvarel je velmi málo svěží - zčásti to však zaviňuje nevhodný papír. Přesto jsem poznal, jak je nyní atelier nekonečně vhodnější pro práci s barvou, a teď také samozřejmě nezůstanu u tohoto prvního pokusu.
   Tak minulo ráno a v poledne jsem použil ke kresbě kousku křídy, který jsem měl ještě z letošního léta. Zároveň Ti posílám tuto kresbu. Myslím, že není ještě dostatečně hotová, ale jako a sketch frome life má v sobě přece cosi ze života - a trochu lidského citu! Později něco lepšího.
   Tato kresba ponechává sice ještě pořád otevřenou otázku akvarelu, přece však dává předběžnou odpověď na to, cos mi psal, když jsem Ti poslal malou skizzu, abych Ti pomohl vytvořit představu o účinku oken na atelier.
    Chceš-li mě opravdu velmi potěšit, tedy mi pošli poštou několik kousků surové křídy.
   V této surové křídě je duše a život - v Conté spatřuji cosi mrtvého. Dvoje housle mohou navenek vypadat přibližně stejně, ale při hře jedny snad mají pěkný tón a druhé ho nemají. V surové křídě je hodně zvuků nebo tónů. Skoro bych řekl, křída rozumí, co člověk chce, inteligentně si vede a poslouchá, kdežto křída Conté je lhostejná a nepomáhá.
   Surová křída má správnou cikánskou duši; nežádám-li příliš mnoho, pošli mi jí několik kousků. Kdoví, zdali by se mi nyní s ní a s litografickou křídou nemohlo podařit při lepším světle udělat něco pro ilustrované časopisy.
   Aktuality - to se žádá, a rozumí li se tím takové věci, jako na př. iluminace ke královým narozeninám, to by mě ani trochu netěšilo - kdyby se však pánům zlíbilo rozumět aktualitami scény z všedního života lidu, nezdráhal bych se dát se do toho se vším úsilím. Kdybych měl opět křídu, udělal bych zas jednou několik figurek osamělých mužů.
   A rozdávání polévky, jako je toto, dostaneš také ještě v jiných komposicích, než je tato. Tento formát se Ti bude zajisté zdát též trochu velký, ale jsem přesvědčen, že po studiu podle modelu dospěji k tak účinnému vytvoření figur, že tato velikost nebude vadit, ano dokonce bude nutná. To nevylučuje malý rozměr a vždycky jej mohu ještě redukovat.
   V této hrubé skizze je pro mne mnoho rušivého, ale vím určitě, že v krátké době udělám v těchto věcech další pokroky.
   Vidíš-li tak pohromadě tuto skupinu lidí, dovedeš pochopit, že je mi s nimi blaze? Nedávno jsem četl ve "Felix Holt the Radical"  od Eliota: "The people I live among have the same follies and vices as the rich - only they have their own forms of folly and vice - and they have not what are called the refinements of the rich, to make their faults more bearable. It does not much matter to me - I am not fond of those refinements, but some people are, and find it difficult to feel at home, with such persons, as have them not."* (*Lidé, mezi nimiž žiji, jsou stiženi týmiž pošetilostmi a vadami jako boháči - s tím rozdílem, že mají vlastní formy pošetilosti a neřesti, a postrádají to, čemu se říká vytříbenost boháčů, aby své vady učinili přijatelnějšími. Na tom mi mnoho nesejde - nemám rád takovou zjemnělost, ale někteří lidé ano, a je jim těžko cítit se ve své kůži s takovými lidmi, kteří ji postrádají.")
   Nedovedl bych to sám vyjádřit těmito slovy, ale totéž jsem už pociťoval. Jako malíř cítím se u nich nejen dobře a spokojeně, nýbrž víc: nacházím v nich charakter, který mi někdy připomíná cikány - aspoň mají cosi zrovna tak malebného.
   Poněvadž jsem teď po několik dní už mnoho psal, před desátým už bezpochyby nenapíši; můžeš-li, neposílej mi zbytek později, neboť jsem slíbil Leursovi, že mu teď někdy něco zaplatím, a to musím udělat, protože opět potřebuji rozmanité věci, které si nemohu opatřit.
   Mám totiž v úmyslu vzít si u něho různé věci, které má už dlouho na skladě a které mi hodlá levně přenechat, takřka za nákupní cenu.
   Je to především, značný počet archů papíru na malování, hrubý druh, který se už nyní nežádá, který se mi však lépe líbí nežli hladký. S křídou bys mě neobyčejně potěšil. 
   Sbohem, ve všem Ti přeji to nejlepší, především s Tvou pacientkou,
                                 zcela Tvůj Vincent.

Žádné komentáře:

Okomentovat