Amsterodam, 4. září 1877
Milý Theo!
Přikládám několik řádků pro A. a pro L., prosím Tě, něco k tomu připiš a pošli to pak k matčiným narozeninám. Chci Ti jen připomenout, že příčinou toho, proč to posílám Tobě, jsou obavy, že bych neměl známky na dopisy kromě těch, jež potřebuji na korespondenci domů. Napíšeš-li později, nech to do té doby ležet. Strýc Jan odejel minulou sobotu do Helvoirtu a hodlá se tam zdržet do 10. září; v těchto dnech je tedy u nás v domě ticho. Nicméně však dny utíkají, poněvadž denně mám hodinu a musím proto pracovat, zatím co bych si nesmírně přál, aby byly spíše o něco delší, abych trochu víc udělal; neboť to není vždycky snadná práce a přesto, že člověk vyseděl nad ní drahný čas, přece jen ho málo uspokojuje. Konečně co je obtížné, je užitečné, o tom jsem sám u sebe přesvědčen, i když není prozatím vidět žádný výsledek.
Zabývám se opisováním celé knížky "Následování Ježíše Krista"* podle francouzského vydání, kterou jsem si vypůjčil od strýce Cora. To je vznešená kniha a ten, kdo ji napsal, musel být muž božského srdce. Snad proto, že jsem často prohlížel litografii podle Ruy Pereze, zatoužil jsem před několika dny po té knize tak neodolatelně, že jsem poprosil strýce Cora, aby mi ji půjčil. Teď večer sedím nad ní a opisuji - to je pracná robota, ale větší část je už hotova a já neznám lepší způsob, jak bych si něco z toho vpravil do hlavy. Zase jednou jsem si koupil také Bossuetovy "Oraisons funebres", získal jsem je za čtyřicet centů. Nutí mě to, abych se veškerou silou chopil své věci, neboť mám na paměti výrok "dny jsou zlé", a musím se obrnit a snažit se nastřádat si pokud možná nejvíc dobrého, abych mohl klást odpor a byl připraven. To není, jak víš, nepatrný úkol, a nevíme, jaký bude mít výsledek, přesto však dychtím stůj co stůj pustit se do boje. Ta kniha Tomáše Kempenského je zvláštní: jsou v ní tak hluboká a vážná slova, že je nelze číst bez vzrušení, ba skoro bez bázně, aspoň čte-li je člověk se skutečnou touhou po světle a po pravdě; myslím tím tu výmluvnost, jež jímá srdce, poněvadž ze srdce pramení. Vždyť Ty to ostatně máš.
Před několika dny jsem strávil večer v pracovně u faráře Meyese, téhož starého faráře, který mě v kostele tak uchvátil.
Byl to povzbudivý večer. Vyptával se mne na leccos o Londýně, na což jsem mu mohl zevrubně odpovídat, a vyprávěl mi o své práci a požehnání, jehož se mu zřejmě dostávalo. V pokoji tu visela velmi dobrá uhlokresba, představující náboženské cvičení, jež konával v zimních večerech ve svém domě. Je to velmi dobrá kresba, Istraels by měl z ní radost. Dělníci se svými ženami tvořili kruh posluchačů. Také v Dorého knize o Londýně jsou zpracována podobná themata.
Jindy večer jsem byl také u Strickerů a minulou neděli jsem si poslechl strýcovo kázání na slova 1. Epištoly sv. Pavla ke Korintským, kapitola III, je mi , jako bych už pociťoval cosi z požehnání a změny ve svém životě. Přeji si, abys tady uviděl různé věci a blíže je poznal; v židovské čtvrti a též na jiných místech si vzpomínám tak někdy na de Grouxe. Tady jsou dílny stolařů, kupecké krámy, kovárny, lékárny atd., atd., jež ho uchvacovaly. Dnes ráno jsem na příklad viděl ve skladišti otevřený velký tmavý vinný sklep; okamžitě mi vyvstal v duchu příšerný obraz - víš dobře, jaký - v temném sklepení pobíhali muži se světlem; to lze konečně vidět denně, naskýtají se však okamžiky, kdy všední obvyklé věci působí neobyčejným dojmem, kdy se zdají mít hluboký význam a jiné vzezření. De Groux to dovedl vyjádřit ve svých obrazech a zvlášť v litografiích.
Právě teď, co Ti hodlám toto popisovat, přichází od Tebe dopis; děkuji Ti zaň. Velmi mě překvapilo, že Gladwell je v Haagu. Vyřiď mu ode mne srdečný pozdrav a řekni mu, že bych byl rád, ach, tuze rád, kdyby sem jednou zajel. Okamžitě jsem mu napsal lístek a prosil ho, aby se snažil přijet ještě také do Amsterodamu. Snaž se ho též k tomu přimět. Víš sám, jak je pro cizince zajímavé zhlédnout toto město, loděnice a také židovskou čtvrť; a jak bych ho rád doprovázel, pokud na to stačím. Stýská se mi po jeho hnědých očích, jež dovedly tak zazářit, když jsme si prohlíželi obrazy Michelovy a jiných, nebo hovořili o různých věcech. Ano, nebylo by špatné, kdyby jednoduše přijel a zdržel se tak dlouho, jak může; a věřím, že bychom jistě pocítili cosi jako opravdový soulad v našem bývalém přátelství, které nebylo bezvýznamné. Po čase už to nepociťujeme tak živě, "but it is not dead, but it sleepeth",** a aby se to znovu probudilo a oživilo, je dobře se spolu opět uvidět.
Připojuji pro něho několik řádků, myslím, že neopustí Holandsko, aniž zhlédl Trippenhuis a van der Hoopa.*** Snaž se ho pohnout, aby přišel, alespoň pokud to lze uskutečnit a pokud by to neudělal proti své vůli.
Dnes večer musím ještě vysedávat, pokud neusnu, a proto končím tento dopis; kdybych měl kdy, popsal bych celý arch.
Jestliže je Tvé přátelství s Gladwellem trvalé a zanechá něco dobrého, tak bych to pokládal za výtečné. To je už celá věčnost od té doby, co jsem ho naposled viděl.
Sbohem, přijmi v duchu stisk ruky, měj se dobře, podej za mne ruku Gladwellovi a buď ujištěn, že jsem stále Tvůj upřímně Tě milující bratr
Vincent.
* Tomáš Kempenský (Thomas a Kempis) (1380-1478), čtyři Knihy o následování Krista (De imitatione Christi), po prvé vyd. r. 1415.
** "ale mrtvé to není, jen spí".
***Museum vad der Hoopovo v Amsterodamu.
Žádné komentáře:
Okomentovat