Dopis, 58
Amsterodam, 19. listopadu 1877
Milý Theo!
Musím Ti zas jednou napsat; tak často myslím na Tebe a nemohu se dočkat vánoc, kdy se, doufám, opět uvidíme. Nuž, chmurné předvánoční dny jsou na dohled a za nimi leží vánoce tak jako vlídné světlo domů za kamennými balvany a vodou, která na ně za chmurného večera naráží.
Boží hod vánoční vždycky byl a také zůstane pro nás světlým bodem. Na universitě se tu po porvé koná přijímací zkouška, také já se tu ve městě podrobím zkoušce. Vyžadují se tu kromě čtyř obvyklých předmětů, latiny, řečtiny, algebry a geometrie, ještě také dějepis, zeměpis a holandština.
Snažil jsem se nalézt učitele algebry a geometrie, a to s úspěchem; je to totiž Mendesův synovec, Texeira de Mathos, učitel na izraelské církevní škole pro chudé dítky. Utěšuje mě nadějí, že do října příštího roku zvládneme požadovanou látku.
Kdyby se mi zkouška podařila, tak by to šlo rychle; neboť když jsem začínal, říkali mi, že pro čtyři hlavní předměty je třeba dvou let, zatímco já bych, podaří-li se mi to do října, udělal daleko víc v kratší době. - Kéž mě Bůh obdaří moudrostí, kterou potřebuji, a vyplní mi přání mého srdce, abych totiž, pokud možná rychle vystudoval a byl ustanoven v úřadě a v praxi kazatele. Přípravná studia, totiž ta, jež předcházejí vlastním theologickým studiím a cvičením v kázání a přednášení, skládají se přibližně z dějepisu, filologie a zeměpisu Řecka, Malé Asie a Italie. To musím tedy studovat stejně usilovně, jako když pes ohryzává kost, a zrovna tak chtěl bych rád poznat jazyk, dějiny a zeměpis severních zemí, a to těch, jež leží u Severního moře a u Kanálu.
Konečně se mi podařilo dostat mapu Malé Asie, Řecka a Italie, sice trochu velkou (na níž jsou teď zaznamenány také cesty Pavlovy), a rovněž mapu Anglie, na níž je konečně cosi z toho, co jsem si přál. Mendes aspoň to v ní vidí a vyslovil o ní názor, že je kreslena s citem a s láskou. Jména do ní zaznamenávám podle Spünera Menka "Atlas Antiquus", který má Mendes; ten je totiž pro studium dějin.
Vynasnaž se prohlédnout si ten atlas, především také atlas Stielerův, jsou to umělecká díla.
Po dva večery jsem byl u strýce Cora, prohlédnout si po prvé staré knihy. Měl tu mezi jiným staré ročníky "L'Illustration", v nichž jsem zas našel mnoho starých známých (to je přece zajímavý časopis), mezi jiným starý portrét Dickensův a dřevoryt podle obrazu "Šálek kávy". Mladý muž poněkud přísných a ostrých rysů a vážného výrazu, jenž vyhlíží přesně tak, jako by rozjímal o kapitole z "Klášterního života", nebo z "Následování Krista", nebo jako by promýšlel obtížné, ale dobré dílo nebo plán, jako by ho jímala duševní trýzeň. Taková práce není vždycky nejhorší, neboť co kdo dělá takřka s bolestí, zůstává na živu. "Heureux celui que la Verité instruit non par des mots fugitifs mais par elle-même en se montrant telle qu’elle est."* To je přece pěkný výrok!
Potom jsem byl ještě u strýce Cora minulý pátek o tetiných narozeninách; večer se hrály karty, a poněvadž to nedovedu, četl jsem si v Grusonových "Dějinách křížových válek" (Panthéon classique, 50 c.). Je to velmi pěkná knížka, skoro bych řekl, že je místy napsána s citem Thyse Marise, tak jako on maluje na příklad starý zámek na skále v šeru s podzimními lesy, na pozadí s černými poli a se sedlákem, jenž na nich oře s bílým koněm. Také mi to připomíná Micheleta a Carlyla.
Přál bych si, aby otec poznal rytinu "Un jeune citoyen de l'an V". Kdybys to považoval za vhodné, dej ji otci k narozeninám ještě s několika jinými fotografiemi z revoluce, tak aby tvořily celek, aby mohl vidět, o čem tolik přemýšlíme.
Snad už víš, že z Bruselu došla smutná zpráva a že otec je teď tam. Strýc Jan, jenž obdržel od matky telegrafickou zprávu, telegrafoval otci a dostal odpověď: "Stav nezměněn, ještě nejezdi, jsem zde." Strýcové Jan i Cor se hned připravili na společnou cestu, teď čekají bližší zprávy od našeho drahého otce. Kéž by nadešel konec tomu dlouhému a strašnému utrpení!
Měj se dobře, Theo, brzy mi napiš, hochu, můžeš-li; Bůh zachovej naše zdraví a dej nám jasnou mysl a sílu a čilost, jichž je nám každý den zapotřebí. Přijmi v duchu upřímný stisk ruky
od milujícího Tě bratra Vincenta.
Zatím co toto píši, přichází zpráva o strýci Heinovi.
* "Šťasten je ten, koho pravda nepoučuje pomíjejícími slovy, ale sama sebou, ukazujíc se v pravé své podobě."
Žádné komentáře:
Okomentovat