sobota 17. října 2015

Vincent van Gogh, Dopisy (57)


Amsterodam, 18. září 1877

Milý Theo!
Nadchází čas, kdy se vypravíš na cestu pro pány G. & Co., a už se těším na shledání a na rozmluvu s Tebou. Nemohl bys to tak zařídit, abychom mohli být spolu krátký čas nerušeně a v klidu, myslel jsem aspoň celý den - na to jsem se tě chtěl optat.
Během týdne byl Mendes pryč, zdržoval se několik dní u faráře Schrödera ve Zwolle, jenž u něho kdysi brával hodiny. Poněvadž jsem byl proto méně zaměstnán, mohl jsem uskutečnit svůj úmysl a jednou si prohlédnout Rembrandtovy lepty v Trippenhuisu; byl jsem tam dnes ráno a jsem rád, že jsem to udělal.
Teď, když jsem tam byl, napadlo mi, Theo, zdali bychom se někdy nemohli na ně spolu podívat. Uvažuj, zdali by ses nemohl kvůli tomu na jeden nebo více dní uvolnit.

Kolik citu pro Rembrandtovy lepty, jako je na příklad "Útěk do Egypta za noci" nebo "Pohřbívání Ježíše", musí mít někdo jako náš otec, jenž sám, opatřen lucernou, podniká dalekou cestu na příklad k nemocnému nebo k umírajícímu, aby s ním pohovořil o Něm, jehož slovo v noci utrpení a smrtelné úzkosti je světlem. Sbírka v Trippenhuisu je nádherná; tentokrát jsem uviděl mnohé, jež jsem nikdy předtím nenašel; také mi tam vyprávěli o Rembrandtových kresbách u Fodora.* Považuješ-li za vhodné, zmiň se jednou o tom panu Tersteegovi a předtím mi napiš, kdy přijedeš; potom si udělám kus práce napřed, abych byl volný a mohl Ti být k disposici, jakmile přijedeš. Bez pomyšlení na Tebe a na všechny doma se nemohu dívat na něco takového, na příklad na žádný obraz! Ostatně vězím v práci až po uši; neboť je mi jasné, co vlastně musím vědět a co vědí ti, které bych rád následoval, a čím jsou oduševňováni. Nepraví se nadarmo: "Bádej v Písmě!" Tento pokyn je dobrým ukazatelem cesty a já bych se jistě rád stal takovým znalcem Písma, jenž může ze svého pokladu vytvářet staré i nové věci. Otec psal, žes byl v Antverpách; dychtím uslyšet, cos tam zhlédl. Už je to dávno, co jsem tam v museu prohlížel staré obrazy, zvlášť si ještě vzpomínám na krásnou podobiznu Rembrandtovu. Bylo by znamenité, kdyby si člověk mohl všechno zřetelně pamatovat. Ale s tím je to zrovna tak, jako s výhledem na dalekou cestu, kde předměty v dálce se zdají menší a jako v mlze. 

Jednou večer tady na vodě hořelo; byla to bárka s arakem nebo s čímsi takovým. Byl jsem se strýcem na pramici; bylo poměrně málo nebezpečí, poněvadž se podařilo vyvléci hořící bárku z blízkosti ostatních lodí a zakotvit u kůlu. Jakmile plamen vzrostl, bylo vidět Buitenkant, černý zástup lidí, kteří tu přihlíželi, a malé lodice, jež se kolem plamene míhaly, jevily se zrovna tak černé jako voda, v níž se odrážel oheň. Nevím, znáš-li fotografie Ingelových obrazů, jež byly kdysi v Galerie photographique, teď však jsou zničeny, "Vánoční noc", "Požár" a jiné - to bylo cosi podobného.
Už se začíná stmívat, Dickens to nazýval "blessed twilight", a měl pravdu. Požehnaný soumrak, když dva či tři jedné mysli a jako znalci Písma vytvářejí ze svého pokladu staré a nové věci. "Požehnaný soumrak", když dva či tři se sejdou v Jeho jménu a On sám přebývá mezi nimi. A blažený je ten, kdo ví o těch věcech a podle nich jedná.
Rembrandt to věděl, neboť vytvořil z bohatého pokladu svého srdce kromě jiného sepiovou uhlovou a tušovou kresbu "Dům v Bethanii", jež je v Britském museu. V této místnosti je soumrak; postava Pána, ušlechtilá a dojímavá, jako ostrý stín se odráží od okna, jímž sem vpadá soumrak. U Ježíšových nohou sedí Marie, která lepší stránku sobě vyvolila, jež od ní nebude odňata, a Marta je v místnosti čímsi zaměstnána - prohrabává oheň, jestliže si správně vzpomínám, anebo dělá cosi takového.
Ta kresba je, myslím, nezapomenutelná, zrovna tak jako to, co se mi zdála říkat: "Jsem světlo světa, kdo mne následuje, nebude kráčet v temnotách, nýbrž bude mít světlo života".
Takové pravdy říká soumrak tomu, kdo má uši k slyšení a srdce, aby mu porozuměl a věřil v Boha - "požehnaný soumrak".

Měj se dobře, brzy mi napiš a jen brzy přijeď; neboť je milé, když se spolu setkáme a pohovoříme si. Snad bychom si mohli ještě teď v létě prohlédnout výstavu, která se zahajuje v těchto dnech. - Pozdravuj též své spolubydlící.
Sbohem, přijmi v duchu stisk ruky
od svého upřímně Tě milujícího bratra Vincenta. 

* Fodorovo museum v Amsterodamu.


1 komentář:

  1. http://vangoghletters.org/vg/letters/let131/letter.html

    .. líbí se mi obrazy Alexandra Jean Louis Japheta (Jazet), jsou plné lidí, blízkého společenství, vzájemných nálad ... a nádherný je Rembrandt van Rijn - Christ with Mary and Martha (The house at Bethany).. obraz je tak opravdický, doslova živý.. zřejmě právě přišedší (?), stojící dáma má pěkný kloubouček :-) .. a okna v místnosti jsou nádherná.. jen umývat je do čisťounké průzračnosti, musí být určitě fuška, brr :-).

    OdpovědětVymazat