Dopis, 14:
Paříž, 15. července 1875
Milý Theo!
Zase tu byl strýc Vt., několikrát jsem se s ním setkal a o lecčems jsme hovořili. Ptal jsem se ho, zdali by Tě nemohl dostat sem do pařížského obchodu. Z počátku nechtěl o tom ani slyšet a říkal, že je mnohem lepší, zůstaneš-li v Haagu; naléhal jsem však na něj a můžeš být přesvědčen, že teď bude o tom přemýšlet.
Jakmile přijede do Haagu, bezpochyby s Tebou promluví, jen se přitom chovej klidně a nech ho mluvit, co chce; Tobě to neuškodí a později ho budeš bezpochyby ještě potřebovat. O mně se nezmiňuj, nebude-li to zrovna nutné. Je neobyčejně zdatný; když jsem tu byl minulou zimu, řekl mi mimo jiné:
"V nadpřirozených věcech se snad nevyznám, ale přirozené věci znám dokonale všechny." Nevím, byla-li to tato slova, měla však takový smysl.
Ještě Ti chci připomenout, že jedním, z jeho oblíbených obrazů jsou "Ztracené iluse" od Gleyra.
Sainte-Beuve říká: “Il est dans la pluspart des hommes un poëte mort jeune, à qui l’homme survit”*, a Musset: “Sachez qu’en nous il existe souvent, un poëte endormi, toujours jeune et vivant”.** Myslím, že první se vztahuje na strýce Vincenta. Víš tedy, s kým máš co dělat. Rovnou ho popros, aby se laskavě přičinil, aby ses dostal sem nebo do Londýna.
Děkuji Ti za dopis, který jsem dnes ráno obdržel a za Rückertovy verše. Máš jeho básně? Rád bych z nich více poznal. Naskytne-li se příležitost, pošlu Ti francouzskou bibli a "Následování Krista."*** To byla bezpochyby oblíbená kniha ženy, kterou maloval Filip de Champaigne. V Louvru je podobizna její dcery, jeptišky, namalované též od F. de Champaigne; vedle ní na sedadle leží "Následování Krista".
Otec mi jednou napsal: "Víš, že táž ústa, jež řekla: ,Buďte upřímní jako holubové', hned též připojila, ,a opatrní jako hadi'." Dobře si to zapamatuj a věř, že jsem neustále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Máš v obchodě fotografii Meissonierova obrazu? Často si ji prohlížej; ten maloval muže. Snad znáš také "Kuřáka u okna" a "Mladíka u snídaně".
* Ve většině lidí je z mlada odumřelý básník, jejž člověk přežívá.
** Vězte, že často v nás dříme básník, vždy mladý a živý.
*** Tomáš Kempenský, "De imitatione Christi", 1415
Milý Theo!
Zase tu byl strýc Vt., několikrát jsem se s ním setkal a o lecčems jsme hovořili. Ptal jsem se ho, zdali by Tě nemohl dostat sem do pařížského obchodu. Z počátku nechtěl o tom ani slyšet a říkal, že je mnohem lepší, zůstaneš-li v Haagu; naléhal jsem však na něj a můžeš být přesvědčen, že teď bude o tom přemýšlet.
Jakmile přijede do Haagu, bezpochyby s Tebou promluví, jen se přitom chovej klidně a nech ho mluvit, co chce; Tobě to neuškodí a později ho budeš bezpochyby ještě potřebovat. O mně se nezmiňuj, nebude-li to zrovna nutné. Je neobyčejně zdatný; když jsem tu byl minulou zimu, řekl mi mimo jiné:
"V nadpřirozených věcech se snad nevyznám, ale přirozené věci znám dokonale všechny." Nevím, byla-li to tato slova, měla však takový smysl.
Ještě Ti chci připomenout, že jedním, z jeho oblíbených obrazů jsou "Ztracené iluse" od Gleyra.
Sainte-Beuve říká: “Il est dans la pluspart des hommes un poëte mort jeune, à qui l’homme survit”*, a Musset: “Sachez qu’en nous il existe souvent, un poëte endormi, toujours jeune et vivant”.** Myslím, že první se vztahuje na strýce Vincenta. Víš tedy, s kým máš co dělat. Rovnou ho popros, aby se laskavě přičinil, aby ses dostal sem nebo do Londýna.
Děkuji Ti za dopis, který jsem dnes ráno obdržel a za Rückertovy verše. Máš jeho básně? Rád bych z nich více poznal. Naskytne-li se příležitost, pošlu Ti francouzskou bibli a "Následování Krista."*** To byla bezpochyby oblíbená kniha ženy, kterou maloval Filip de Champaigne. V Louvru je podobizna její dcery, jeptišky, namalované též od F. de Champaigne; vedle ní na sedadle leží "Následování Krista".
Otec mi jednou napsal: "Víš, že táž ústa, jež řekla: ,Buďte upřímní jako holubové', hned též připojila, ,a opatrní jako hadi'." Dobře si to zapamatuj a věř, že jsem neustále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Máš v obchodě fotografii Meissonierova obrazu? Často si ji prohlížej; ten maloval muže. Snad znáš také "Kuřáka u okna" a "Mladíka u snídaně".
* Ve většině lidí je z mlada odumřelý básník, jejž člověk přežívá.
** Vězte, že často v nás dříme básník, vždy mladý a živý.
*** Tomáš Kempenský, "De imitatione Christi", 1415
Dopis, 15:
Paříž, 24. července 1875
Milý Theo!
Před několika dny jsme dostali obraz od de Nittise, pohled na Londýn za deštivého dne, Westminsterský most a Parlament. Každé ráno a večer jsem chodil po Westminsterském mostě a vím, jak vypadá, když slunce zapadá za Westminsterské opatství a budovu Parlamentu a jak vypadá časně zrána a v zimě ve sněhu a v mlze. Jakmile jsem spatřil ten obraz, pocítil jsem, jak mám rád Londýn. Nicméně věřím, že je pro mne dobré, že jsem odtamtud pryč. Toto je odpověď na Tvou otázku.
Není, myslím, jisté, že pojedeš do Londýna. Vřelý dík za Rückertovy básně "Z mládí" a "O půlnoci". Jsou skutečně pěkné; poslední mi připomíná "Prosincovou noc" od Musseta. Rád bych Ti ji poslal, ale nemám ji. Včera jsme odeslali do Haagu bednu a pro Tebe, co jsem Ti slíbil.
Slyším, že A. a L. jsou doma; rád bych je přece jednou uviděl.
Měj se co možná dobře a brzy mi napiš. Se stiskem ruky Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Milý Theo!
Před několika dny jsme dostali obraz od de Nittise, pohled na Londýn za deštivého dne, Westminsterský most a Parlament. Každé ráno a večer jsem chodil po Westminsterském mostě a vím, jak vypadá, když slunce zapadá za Westminsterské opatství a budovu Parlamentu a jak vypadá časně zrána a v zimě ve sněhu a v mlze. Jakmile jsem spatřil ten obraz, pocítil jsem, jak mám rád Londýn. Nicméně věřím, že je pro mne dobré, že jsem odtamtud pryč. Toto je odpověď na Tvou otázku.
Není, myslím, jisté, že pojedeš do Londýna. Vřelý dík za Rückertovy básně "Z mládí" a "O půlnoci". Jsou skutečně pěkné; poslední mi připomíná "Prosincovou noc" od Musseta. Rád bych Ti ji poslal, ale nemám ji. Včera jsme odeslali do Haagu bednu a pro Tebe, co jsem Ti slíbil.
Slyším, že A. a L. jsou doma; rád bych je přece jednou uviděl.
Měj se co možná dobře a brzy mi napiš. Se stiskem ruky Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
![[1729]](https://lh3.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_stEBJeYrGtEis_KlPNM9JvOulPmT_4eek4jw5e1o3YAeG8EeoicQGfojsh59IgSVtFOJWlTMwj77ENL5hFiMRUKo-4WjaUBzmNouwV_8I4K6m6xBZZZBM=s0-d "Giuseppe de Nittis - Victoria Embankment in London")
Dopis, 16:
Paříž, 17. září 1875
Milý Theo!
Cit, samotný jemný cit pro krásy v přírodě není totéž, jako náboženský cit; nicméně věřím, že oba si jsou velmi blízké.*
Téměř každý člověk má cit pro přírodu, jeden více, druhý méně; málo je však těch, již přitom pociťují, že Bůh je duch, a kdož ho vzývají, musí ho vzývat v duchu a v pravdě.
Naši rodiče patří k této menšině, myslím, že také strýc Vincent.
Víš, že stojí napsáno: Svět pomíjí a všechna jeho nádhera, a že naproti tomu se mluví také o části, jež nepomine, o studnici živé vody, jež tryská až do věčného života. Prosmež, abychom byli bohati v Bohu. Avšak o těchto věcech, jež se Ti jednou samy vyjasní, příliš hluboce nedumej a jen dělej, co jsem Ti poradil.
Pozdravuj u Roosových a každého, kdo by se na mne ptal.
Neustále Tě milující bratr
Vincent.
* Právě tak je to s citem pro umění. Také se mu příliš nepoddávej. Ostatně Tobě přece dobře chutná? Jez především tolik chleba, kolik zmůžeš. Dobrou noc, musím si jít na zítřek vyčistit boty.
Milý Theo!
Cit, samotný jemný cit pro krásy v přírodě není totéž, jako náboženský cit; nicméně věřím, že oba si jsou velmi blízké.*
Téměř každý člověk má cit pro přírodu, jeden více, druhý méně; málo je však těch, již přitom pociťují, že Bůh je duch, a kdož ho vzývají, musí ho vzývat v duchu a v pravdě.
Naši rodiče patří k této menšině, myslím, že také strýc Vincent.
Víš, že stojí napsáno: Svět pomíjí a všechna jeho nádhera, a že naproti tomu se mluví také o části, jež nepomine, o studnici živé vody, jež tryská až do věčného života. Prosmež, abychom byli bohati v Bohu. Avšak o těchto věcech, jež se Ti jednou samy vyjasní, příliš hluboce nedumej a jen dělej, co jsem Ti poradil.
Pozdravuj u Roosových a každého, kdo by se na mne ptal.
Neustále Tě milující bratr
Vincent.
* Právě tak je to s citem pro umění. Také se mu příliš nepoddávej. Ostatně Tobě přece dobře chutná? Jez především tolik chleba, kolik zmůžeš. Dobrou noc, musím si jít na zítřek vyčistit boty.
Dopis, 17:
Paříž, 25. září 1875
Milý Theo!
Cesta je úzká, musíme být proto opatrni. Víš, jak se jiní dostali tam, kam se také my chceme dostat, pojďme též jednoduchou cestou.
Modli se a pracuj!
S veškerým úsilím plňme svou každodenní práci a věřme, že Bůh ty, kteří ho o to prosí, obdaří milostí, údělem, jenž nám nemůže být odňat.
Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest: staré věci pominuly; aj, nové všechno učiněno jest. (II. Epištola sv. Pavla ke Kor., kap. V, verš 17.)
Zbavím se všech knížek od Micheleta atd., atd., udělej to též.
Už se nemohu dočkat vánoc! Buďme však trpěliví, dost rychle nadejde ta doba.
Drž se, milý chlapče, a pozdravuj ode mne všechny známé.
Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Jakmile mi bude možno, pošlu peníze za rámy; až napíši panu Tersteegovi, řeknu mu, že zrovna nemám dost peněz, poněvadž jsem požádal našeho pokladníka, aby mi zadržel část měsíčního platu, protože k vánocům budu hodně potřebovat na cestu atd.
Doufám však, že už to nepotrvá tak dlouho, až mu je pošlu.
Milý Theo!
Cesta je úzká, musíme být proto opatrni. Víš, jak se jiní dostali tam, kam se také my chceme dostat, pojďme též jednoduchou cestou.
Modli se a pracuj!
S veškerým úsilím plňme svou každodenní práci a věřme, že Bůh ty, kteří ho o to prosí, obdaří milostí, údělem, jenž nám nemůže být odňat.
Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest: staré věci pominuly; aj, nové všechno učiněno jest. (II. Epištola sv. Pavla ke Kor., kap. V, verš 17.)
Zbavím se všech knížek od Micheleta atd., atd., udělej to též.
Už se nemohu dočkat vánoc! Buďme však trpěliví, dost rychle nadejde ta doba.
Drž se, milý chlapče, a pozdravuj ode mne všechny známé.
Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Jakmile mi bude možno, pošlu peníze za rámy; až napíši panu Tersteegovi, řeknu mu, že zrovna nemám dost peněz, poněvadž jsem požádal našeho pokladníka, aby mi zadržel část měsíčního platu, protože k vánocům budu hodně potřebovat na cestu atd.
Doufám však, že už to nepotrvá tak dlouho, až mu je pošlu.
Dopis, 18:
Paříž, 11. října 1875
Milý Theo!
Děkuji Ti za dopis z dnešního rána. Tentokrát Ti chci už konečně napsat, jak to často nedělám, chci Ti totiž dopodrobna vyprávět, jak se mi tu daří.
Jak víš, bydlím na Montmartru. Ještě tu bydlí mladý Angličan,* zaměstnaný v našem obchodě, osmnáctiletý, syn londýnského obchodníka s obrazy, který bezpochyby později vstoupí do otcova obchodu.
Ještě nikdy nebyl z domova a zvlášť v prvých týdnech byl hrozně neotrkaný; jedl na příklad ráno, v poledne a večer za 4 až 6 sous chleba (mimochodem chléb je tu laciný) a doplňoval to několika librami jablek, hrušek atd. Nicméně byl hubený jako louč, s dvěma řadami silných zubů, s velkými červenými rty, s lesknoucíma se očima, s dvěma velkýma, většinou červenýma odstávajícíma ušima, s hlavou dohola ostříhanou (má černé vlasy) atd., atd.
Ujišťuji Tě, že je to úplně jiné stvoření nežli žena od Filipa de Champaigne. Tento mladík byl hrozně směšný z počátku i mně. Přesto jsem pociťoval, že k němu ponenáhlu lnu a ujišťuji Tě, že jsem nesmírně rád večer v jeho společnosti. Má docela naivní, nezkažené srdce a v obchodě pracuje velmi snaživě. Každý večer jdeme společně domů, u mne v pokoji něco pojíme, a zbytek večera předčítám, většinou z bible. Umínili jsme si, že ji budeme celou předčítat. Ráno, zpravidla už mezi pátou a šestou hodinou, přichází mě budit, potom snídáme v pokoji a asi v 8 hodin jdeme do obchodu. V poslední době začíná se trochu mírnit v jídle, začíná sbírat rytiny, při čemž mu pomáhám.
Včera jsme šli spolu do Luxembourgu; tam jsem mu ukázal obrazy, jež mě nejvíc upoutávají,** a skutečně, prosťáčkové vědí mnoho, co znalci nevědí.
V obchodě konám všechno, co mi přijde do rukou, to je, milý hochu, náš celoživotní úkol. Kéž bych to jen dělal s veškerým úsilím!
Udělals, co jsem ti poradil, zanechals knih Renanových, Micheletových atd.? Myslím, že se tím uklidníš. Přesto ovšem nezapomeneš na místo z Micheleta o ženské podobizně od F. de Champaigne a také nezapomeň na Renana; přesto však je odlož. "Jestliže jsi našel med, hleď, aby ses ho nepřejedl, aby se ti nezprotivil," tak nějak je to v příslovích Šalamounových. Znáš od Erckmanna-Chatriana "Le Conscrit", "Waterloo" a především "L'ami Fritz" a "Madame Thérèse"? Můžeš-li to dostat, přečti si to. Změna stravy povzbuzuje k jídlu. (Ostatně se musíme starat, abychom jedli jednoduše. Nadarmo se neříká: Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Ani luk nemůže být stále napjatý.)
Nezazlívej mi, povídám-li Ti tu páté přes deváté. Vím, že jsi též rozumný. Jen nepovažuj všechno za dobré a nauč se pociťovat rozdíl mezi poměrně dobrým a špatným a tento cit Ti pod vyšším vedením ukáže pravou cestu; neboť, chlapče, tak potřebujeme, "que Dieu nous mène"*** Brzy mi napiš a ať je to něco obšírného. Pozdravuj známé, především též pana Tersteega a rodinu, a měj se co možná dobře. Sbohem. Buď ujištěn, že jsem neustále
Tvůj Tě milující bratr Vincent.
* Harry Gladwell
** Breton: Sama, Svěcení polí, Svolávání sběračů klasů. - Brion: Pole v zimě. - Cabat: Rybník v podzimním večeru. - Émile Breton: Zimní večer. - Bodmer: Fontainebleau. - Duwerger: Rolník s dětmi. - Millet: Kostel v Gréville. - Daubigny: Jaro a podzim. - Français: Konec zimy a hřbitov. - Gleyre: Ztracené iluse. - Hébert: Kristus v olivetské zahradě. Malarie. - Také Rosa Bonheurová: Orání. - Potom jeden obraz (nemohu si teď vzpomenout na jméno malíře). Klášter, kde mniši přijmou cizího příchozího a najednou zpozorují, že je to Kristus. Na stěně kláštera je napsáno: Člověk míní, Pán Bůh mění. - Kdo vás přijímá, mě přijímá a kdo mě přijímá, přijímá toho, jenž mě poslal.
***aby Bůh řídil naše kroky.
Milý Theo!
Děkuji Ti za dopis z dnešního rána. Tentokrát Ti chci už konečně napsat, jak to často nedělám, chci Ti totiž dopodrobna vyprávět, jak se mi tu daří.
Jak víš, bydlím na Montmartru. Ještě tu bydlí mladý Angličan,* zaměstnaný v našem obchodě, osmnáctiletý, syn londýnského obchodníka s obrazy, který bezpochyby později vstoupí do otcova obchodu.
Ještě nikdy nebyl z domova a zvlášť v prvých týdnech byl hrozně neotrkaný; jedl na příklad ráno, v poledne a večer za 4 až 6 sous chleba (mimochodem chléb je tu laciný) a doplňoval to několika librami jablek, hrušek atd. Nicméně byl hubený jako louč, s dvěma řadami silných zubů, s velkými červenými rty, s lesknoucíma se očima, s dvěma velkýma, většinou červenýma odstávajícíma ušima, s hlavou dohola ostříhanou (má černé vlasy) atd., atd.
Ujišťuji Tě, že je to úplně jiné stvoření nežli žena od Filipa de Champaigne. Tento mladík byl hrozně směšný z počátku i mně. Přesto jsem pociťoval, že k němu ponenáhlu lnu a ujišťuji Tě, že jsem nesmírně rád večer v jeho společnosti. Má docela naivní, nezkažené srdce a v obchodě pracuje velmi snaživě. Každý večer jdeme společně domů, u mne v pokoji něco pojíme, a zbytek večera předčítám, většinou z bible. Umínili jsme si, že ji budeme celou předčítat. Ráno, zpravidla už mezi pátou a šestou hodinou, přichází mě budit, potom snídáme v pokoji a asi v 8 hodin jdeme do obchodu. V poslední době začíná se trochu mírnit v jídle, začíná sbírat rytiny, při čemž mu pomáhám.
Včera jsme šli spolu do Luxembourgu; tam jsem mu ukázal obrazy, jež mě nejvíc upoutávají,** a skutečně, prosťáčkové vědí mnoho, co znalci nevědí.
V obchodě konám všechno, co mi přijde do rukou, to je, milý hochu, náš celoživotní úkol. Kéž bych to jen dělal s veškerým úsilím!
Udělals, co jsem ti poradil, zanechals knih Renanových, Micheletových atd.? Myslím, že se tím uklidníš. Přesto ovšem nezapomeneš na místo z Micheleta o ženské podobizně od F. de Champaigne a také nezapomeň na Renana; přesto však je odlož. "Jestliže jsi našel med, hleď, aby ses ho nepřejedl, aby se ti nezprotivil," tak nějak je to v příslovích Šalamounových. Znáš od Erckmanna-Chatriana "Le Conscrit", "Waterloo" a především "L'ami Fritz" a "Madame Thérèse"? Můžeš-li to dostat, přečti si to. Změna stravy povzbuzuje k jídlu. (Ostatně se musíme starat, abychom jedli jednoduše. Nadarmo se neříká: Chléb náš vezdejší dej nám dnes. Ani luk nemůže být stále napjatý.)
Nezazlívej mi, povídám-li Ti tu páté přes deváté. Vím, že jsi též rozumný. Jen nepovažuj všechno za dobré a nauč se pociťovat rozdíl mezi poměrně dobrým a špatným a tento cit Ti pod vyšším vedením ukáže pravou cestu; neboť, chlapče, tak potřebujeme, "que Dieu nous mène"*** Brzy mi napiš a ať je to něco obšírného. Pozdravuj známé, především též pana Tersteega a rodinu, a měj se co možná dobře. Sbohem. Buď ujištěn, že jsem neustále
Tvůj Tě milující bratr Vincent.
* Harry Gladwell
** Breton: Sama, Svěcení polí, Svolávání sběračů klasů. - Brion: Pole v zimě. - Cabat: Rybník v podzimním večeru. - Émile Breton: Zimní večer. - Bodmer: Fontainebleau. - Duwerger: Rolník s dětmi. - Millet: Kostel v Gréville. - Daubigny: Jaro a podzim. - Français: Konec zimy a hřbitov. - Gleyre: Ztracené iluse. - Hébert: Kristus v olivetské zahradě. Malarie. - Také Rosa Bonheurová: Orání. - Potom jeden obraz (nemohu si teď vzpomenout na jméno malíře). Klášter, kde mniši přijmou cizího příchozího a najednou zpozorují, že je to Kristus. Na stěně kláštera je napsáno: Člověk míní, Pán Bůh mění. - Kdo vás přijímá, mě přijímá a kdo mě přijímá, přijímá toho, jenž mě poslal.
***aby Bůh řídil naše kroky.
Žádné komentáře:
Okomentovat