Vincent van Gogh, Dopisy (19,20,21,22)

Dopis, 19:

Paříž, 14. října

Milý Theo!
Jednou zas pár slov, abych sebe sama a rovněž Tebe povzbudil. Radil jsem Ti, abys zanechal svých knih a ještě Ti to radím; určitě to udělej, uklidníš se tím; učiníš-li to však, snaž se, abys nebyl tak úzkoprsý a omezený a vůbec si nepřečetl, co je dobře napsáno, to je nám naopak v životě útěchou.

"Ať všechno, co je pravdivé, všechno, co je slušné, všechno, co je spravedlivé, všechno, co je čisté, všechno, co je roztomilé, všechno, co má dobrou pověst a v čem je nějaká síla a co je hodno chvály, ať všechny tyto věci zaměstnávají vaše myšlenky." Hledej světlo a svobodu a neponoř se příliš do kalu světa.

Přál bych si, abys byl tady, abych Ti ukázal Luxembourg a Louvre; mám však takový pocit, že se sem také časem dostaneš. Otec mi jednou napsal: "Jenom nezapomeň na příběh Ikarův, který chtěl vzlétnout k slunci a sotva dosáhl určité výšky, ztratil křídla a zřítil se do moře." Často pocítíš, že ani Ty, ani já nejsme tím, čím jsme se doufali stát a že jsme ještě tuze vzdáleni od svého otce a ostatních, protože nám chybí důkladnost, prostota a přímost. Naráz se člověk nestává prostým a upřímným.
Kéž je nám však dopřáno přece jen vydržet a především mít trpělivost. Kdo věří, neukvapí se; je sice ještě rozdíl mezi naší touhou stát se křesťany a Ikarem, jenž chtěl vzlétnout k slunci. Myslím, že poměrně silné tělo nemůže škodit, proto se hleď dobře živit, a máš-li poněkud velký hlad nebo, lépe řečeno, chuť k jídlu, pak se řádně najez. Ujišťuji Tě, že to též občas dělám a zvlášť jsem dělal. Obzvlášť ti, chlapče, radím, jez hodně chleba. "Bread is the stuff of life",* říkají Angličané (ačkoli mají přece rádi maso a všeobecně je přespříliš jedí). A zase mi brzy napiš, a to o běžných věcech a též o obchodě.

Buď vytrvalý a pozdravuj všechny, kdož se na mne ptají; doufám, že se asi za deset týdnů uvidíme. V duchu tisknu Ti srdečně ruku a jsem neustále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.

*Chléb je podstata života.

 

 

 

Dopis, 20:

Paříž, 15. listopadu 1785

Milý Theo!
Přikládám lístek pro strýce H. Nepsal jsem mu od Annetiny smrti a vím, že je nutné to udělat. Chodíváš k nim někdy? Jistěže tam lístek osobně doručíš, není-liž pravda?

Můj milý Angličan vaří teď každé ráno ovesné vločky, jichž dostal od otce 25 liber; jak bych byl rád, kdybys to jednou mohl ochutnat. Jsem přece jen šťasten, že jsem se s tím mladíkem setkal. Učil jsem se od něho a mohl jsem ho upozorňovat na nebezpečí, jež mu hrozilo.
Ještě nikdy nebyl mimo domov a trpěl chorobnou (jakkoli ušlechtilou) touhou po otci a po domově, ačkoli to nedal na sobě znát.
Soužil se po nich takovou touhou, jež příšluší jen Bohu na nebesích. Zbožňování není láska, kdo miluje své rodiče, musí se svým životem podle nich řídit. Teď to zřejmě pochopil; se smutkem v srdci má přece odvahu a chuť pokračovat ve své cestě.

Řekl Ti někdy otec, co mi často říkával: "Především si chraň srdce; neboť z něho pramení život." Jen si toho hleďme, pak ze všeho už s pomocí Boží vyvázneme. Měj se dobře a buď ujištěn, že jsem neustále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.

 

 

Dopis, 21:

Paříž, 9. prosince 1875

Milý Theo!
Dnes ráno jsem se dověděl z domova, co se Ti přihodilo, a proto Ti hned píši. Kéž bych jen věděl, co bych mohl pro Tebe udělat! V těchto dnech jde od nás do Haagu bedna, přibalím do ní trochu čokolády; Gladwell tomu říká "útěcha". Pošlu Ti též knížku od Julese Bretona, jen co mi bude vrácena, půjčil jsem ji. Tuze rád bych slyšel, jak se Ti daří; napiš mi tedy brzy, a chceš-li, dopodrobna vylič, jak ses měl v těchto dnech.

Byl bych nesmírně rád s Tebou, Theo! Ale co dělat, jinak to, chlapče, nejde. Za čtrnáct dní jedu domů a pak se, doufejme, uvidíme, a naše shledání nebude přes to, co se přihodilo, méně srdečné. Až uvidíš strýce Jana, pozdravuj ho, prosím, a poděkuj mu za dopis. Hleď se s ním dobře spřátelit, znám ho málo, přece však vím, že je to zlatý člověk.
Jak se ochladilo! Na štěstí tu včera začala obleva, neměl jsem nic proti tomu. V těchto dnech jsem měl ještě mnoho práce s inventurou a s vyřizováním různých věcí před odjezdem.

A nyní, Theo, Ti v duchu tisknu ruku. Přeji Ti upřímně, milý hochu, aby ses uzdravil. Stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.

 

 

Dopis, 22):

Paříž, 10. prosince 1875

Milý Theo!
V příloze posílám, co jsem ti slíbil. Poznáš, že kniha od Julese Bretona je pěkná. Zvlášť jedna z jeho básní mě mocně zaujala, jmenuje se "Iluse". Šťastlivci, jichž srdce je tak naladěno. "Kdož milují Boha, těm všechno slouží k dobru," je krásné rčení. Tobě též prospěje a zmírní pachuť těchto těžkých dnů.
Přece mi však brzy napiš, jak se Ti daří a co říká lékař, kdy se uzdravíš, jestliže už vůbec nejsi zdráv. Doufám, že ode dneška za čtrnáct dní jsme v Ettenu; dovedeš si představit, jak se už toho nemohu dočkat.

Už jsem Ti vyprávěl, že opět kouřím dýmku. V dýmce jsem zase našel starého věrného přítele a myslím, že se jistě už nikdy nerozloučíme.
Slyšel jsem od strýce Vincenta, že také kouříš.
U Roosových všechny ode mne pozdravuj; oba jsme v této rodině prožili mnoho dobrého a pocítili mnoho oddanosti. Máme tu teď "Nedělní večer" od Émila Bretona. Znáš to přece. Je to cesta ve vesnici se selskými chalupami a stodolami, na konci s kotelem mezi topoly. Všechno je zasněženo, jen postavičky lidí, ubírajících se do kostela, jsou černé. Říká nám to, že zima je chladná, že však lidská srdce jsou vřelá. Měj se, hochu, dobře, pokud je to možné, a buď ujištěn, že jsem stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.

Balíčky čokolády, označené X, jsou pro Tebe, ostatní pro slečnu Roosovou.
Cigarety vykuř se svými spolubydlícími. Sbohem.

 

 

  http://vangoghletters.org/vg/letters/let061/letter.html