Dopis, 23:
Paříž, 13. prosince 1875
Milý Theo!
Už jsem toužebně očekával Tvůj dopis, který dnes ráno došel. Nesmírně mě těší, že se Ti ulevilo. Balíček pro Tebe byl teprve dnes odeslán; je v něm knížka od Julese Bretona.
Nemohu se dočkat vánoc a též, abych Tě, hochu, spatřil. Teď však už brzy toho dosáhneme. Asi za týden v neděli večer odtud odjedu.
Přičiň se, abys dostal co možná nejdéle volno. Teď však ještě něco, nezazlívej mi to. Oblíbil sis, zrovna jako já, Heinovy a Uhlandovy básně, dej však, hochu, pozor, to je dost nebezpečné zboží; iluse netrvá dlouho, nepoddávej se tomu. Snad jsi odložil knihy, které jsem Ti vypsal? Heinovy a Uhlandovy knihy přijdou Ti jistě později do rukou a pak si je přečteš s jiným pocitem a s klidnějším srdcem. Cením si Erckmanna-Chatriana, o tom dobře víš. Znáš "Přítele Fritze"?
Abych se vrátil k Heinovi. Vezmi si jednou otcovu a matčinu podobiznu a "Les adieux" od Briona a maje tyto tři věci před sebou, přečti si Heina; jistě poznáš, co míním. Přece dobře víš, hochu, že Ti nedělám mravní kázání a nepředčítám Písmo. Vím dobře, že máš v srdci to, co já; proto tak někdy s Tebou hovořím.
Rozhodně to však jednou zkus.
Ať je Ti co nejdříve lépe a opět mi brzy napiš. Jak se daří Vilémovi Volkisovi?
Pozdravuj všechny spolubydlící a všechny známé, též od Itersona.
Teď tu máme pěkný obraz od Schreyera, vůz s koňmi v podzimní krajině při západu slunce. Též nádherného Jacqua, ponurou krajinu s ovcemi. Jak se Ti libil malý Jacque, "Orání", jež je od jisté doby v Haagu? Přeji Ti upřímně to nejlepší a aby ses opět uzdravil.
Stále Tě milující bratr Vincent.
Milý Theo!
Už jsem toužebně očekával Tvůj dopis, který dnes ráno došel. Nesmírně mě těší, že se Ti ulevilo. Balíček pro Tebe byl teprve dnes odeslán; je v něm knížka od Julese Bretona.
Nemohu se dočkat vánoc a též, abych Tě, hochu, spatřil. Teď však už brzy toho dosáhneme. Asi za týden v neděli večer odtud odjedu.
Přičiň se, abys dostal co možná nejdéle volno. Teď však ještě něco, nezazlívej mi to. Oblíbil sis, zrovna jako já, Heinovy a Uhlandovy básně, dej však, hochu, pozor, to je dost nebezpečné zboží; iluse netrvá dlouho, nepoddávej se tomu. Snad jsi odložil knihy, které jsem Ti vypsal? Heinovy a Uhlandovy knihy přijdou Ti jistě později do rukou a pak si je přečteš s jiným pocitem a s klidnějším srdcem. Cením si Erckmanna-Chatriana, o tom dobře víš. Znáš "Přítele Fritze"?
Abych se vrátil k Heinovi. Vezmi si jednou otcovu a matčinu podobiznu a "Les adieux" od Briona a maje tyto tři věci před sebou, přečti si Heina; jistě poznáš, co míním. Přece dobře víš, hochu, že Ti nedělám mravní kázání a nepředčítám Písmo. Vím dobře, že máš v srdci to, co já; proto tak někdy s Tebou hovořím.
Rozhodně to však jednou zkus.
Ať je Ti co nejdříve lépe a opět mi brzy napiš. Jak se daří Vilémovi Volkisovi?
Pozdravuj všechny spolubydlící a všechny známé, též od Itersona.
Teď tu máme pěkný obraz od Schreyera, vůz s koňmi v podzimní krajině při západu slunce. Též nádherného Jacqua, ponurou krajinu s ovcemi. Jak se Ti libil malý Jacque, "Orání", jež je od jisté doby v Haagu? Přeji Ti upřímně to nejlepší a aby ses opět uzdravil.
Stále Tě milující bratr Vincent.
Dopis, 24:
Paříž, 10. ledna 1876
Milý Theo!
Ještě jsem Ti nepsal od té doby, co jsme se viděli, zatím se však přihodilo něco, co nebylo zcela nečekané.
Když jsem se setkal s panem Boussodem, ptal jsem se ho, zdali schvaluje, abych i v tomto roce pracoval opět v podniku, že mi přece nemůže vytknout mnoho vážných chyb. To však on mohl a opakoval takřka má slova, a mínil, že bych mohl od 1. dubna odejít, děkuje Tvůrci za to, čemu jsem se v jejich podniku naučil.
Když je jablko zralé, slabý větřík je shodí se stromu; tak je to také tady; vskutku jsem se dopustil věcí, jež byly v jistém smyslu pošetilé, a proto nemám mnoho co říci.
Do čeho se teď, chlapče, pustím, je mi prozatím poněkud nejasné, musíme si však zachovat naději a odvahu. Buď tak hodný, dej tento dopis přečíst panu Tersteegovi, on to zajisté může vědět. Myslím však, že je lepší, jestliže se o tom nikomu nezmíníš a jen dělej, jako by se nic nedělo.
Brzy mi napiš a buď ujištěn, že jsem stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Milý Theo!
Ještě jsem Ti nepsal od té doby, co jsme se viděli, zatím se však přihodilo něco, co nebylo zcela nečekané.
Když jsem se setkal s panem Boussodem, ptal jsem se ho, zdali schvaluje, abych i v tomto roce pracoval opět v podniku, že mi přece nemůže vytknout mnoho vážných chyb. To však on mohl a opakoval takřka má slova, a mínil, že bych mohl od 1. dubna odejít, děkuje Tvůrci za to, čemu jsem se v jejich podniku naučil.
Když je jablko zralé, slabý větřík je shodí se stromu; tak je to také tady; vskutku jsem se dopustil věcí, jež byly v jistém smyslu pošetilé, a proto nemám mnoho co říci.
Do čeho se teď, chlapče, pustím, je mi prozatím poněkud nejasné, musíme si však zachovat naději a odvahu. Buď tak hodný, dej tento dopis přečíst panu Tersteegovi, on to zajisté může vědět. Myslím však, že je lepší, jestliže se o tom nikomu nezmíníš a jen dělej, jako by se nic nedělo.
Brzy mi napiš a buď ujištěn, že jsem stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Dopis, 25:
Paříž, 2. února 1876
Milý Theo!
Prokázal bys mi velkou laskavost? Znáš vydání Andersenových "Povídek o měsíci", přeložených od Ten. Kateho. Mohl bys mi příležitostně poslat jeden exemplář?
Teprve zítra jde do Haagu bedna, do níž vložím balíček, o němž jsem Tě uvědomil. Co je určeno pro otce, jistě nebude moci být v Ettenu v pravý čas, pošli to však co nejdříve.
Dosud nemám ještě odpověď na dopisy, jež jsem psal na inserát. Také strýc Vincent mi neodpověděl. Ptal jsem se pana Obacha,* mohu-li na něj odkazovat lidi, kteří by žádali o mně informace, a on mi odpověděl přátelským dopisem.
Konečně, chlapče, jen klidně pokračujme s pohledem upřeným na Toho, na něhož myslíme, říkáme-li: "Kdo nám ukáže, co je dobré."
Sbohem. Pozdravuj ty, kdož se na mne ptají; stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
* Šéf firmy v Londýně, kde byl Vincent dříve zaměstnán.
Milý Theo!
Prokázal bys mi velkou laskavost? Znáš vydání Andersenových "Povídek o měsíci", přeložených od Ten. Kateho. Mohl bys mi příležitostně poslat jeden exemplář?
Teprve zítra jde do Haagu bedna, do níž vložím balíček, o němž jsem Tě uvědomil. Co je určeno pro otce, jistě nebude moci být v Ettenu v pravý čas, pošli to však co nejdříve.
Dosud nemám ještě odpověď na dopisy, jež jsem psal na inserát. Také strýc Vincent mi neodpověděl. Ptal jsem se pana Obacha,* mohu-li na něj odkazovat lidi, kteří by žádali o mně informace, a on mi odpověděl přátelským dopisem.
Konečně, chlapče, jen klidně pokračujme s pohledem upřeným na Toho, na něhož myslíme, říkáme-li: "Kdo nám ukáže, co je dobré."
Sbohem. Pozdravuj ty, kdož se na mne ptají; stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
* Šéf firmy v Londýně, kde byl Vincent dříve zaměstnán.
Dopis, 26:
Paříž, 23. března 1876
Milý Theo!
Přikládám knihu od Longefellowa, zajisté Tě potěší. Dnes jsem opět odpověděl na anonci, pokračuji v tom, ačkoli na většinu dopisů nepřichází žádná odpověď. Čas se mi tu blíží ke konci.
Na své cestě uvidíš jistě mnoho pěkného; ačkoli cit pro přírodu není to jediné, přece je to krásná vlastnost; kéž by nám jen vždycky zůstala zachována! A "zastavíš se v mnohých krčmách", i to je někdy svérázný požitek. Víš, že jsem jednou ponikl pěšky cestu do Brightonu, s požitkem stále na ni vzpomínám. Hospody v Anglii jsou někdy tak hezké. Longfellow je líčí v "Povídkách z hospody u silnice". Gladwell dostane po mně místo v galerii a už je tu, aby povýšil, jakmile odejdu. Už jsem viděl několik obrazů, jež jsou určeny pro Salon, mezi jiným dva velmi pěkné Gabriely. Jeden představoval ráno na pastvě, skrz mlhu je v dálce vidět město, druhý to, čemu bychom mohli říci, že "slunce pije vodu". Též jsem viděl dva velké obrazy od Xaviera de Cocka, jeden "Večer na počátku léta"; pastvina obklopená topoly, v dálce selský dvůr a pole a dívka, jež žene krávy domů, v popředí je bažina, u níž v trávě leží tři krávy, bílá, černá a červená; slunce právě zapadlo a obloha je jemně žlutá, proti ní stojí tmavé stromy.
Toto píši ve spěchu, jak zajisté poznáš podle písma. Šťastnou cestu!
Stále Tvůj Tě milující bratr Vincent.
Milý Theo!
Přikládám knihu od Longefellowa, zajisté Tě potěší. Dnes jsem opět odpověděl na anonci, pokračuji v tom, ačkoli na většinu dopisů nepřichází žádná odpověď. Čas se mi tu blíží ke konci.
Na své cestě uvidíš jistě mnoho pěkného; ačkoli cit pro přírodu není to jediné, přece je to krásná vlastnost; kéž by nám jen vždycky zůstala zachována! A "zastavíš se v mnohých krčmách", i to je někdy svérázný požitek. Víš, že jsem jednou ponikl pěšky cestu do Brightonu, s požitkem stále na ni vzpomínám. Hospody v Anglii jsou někdy tak hezké. Longfellow je líčí v "Povídkách z hospody u silnice". Gladwell dostane po mně místo v galerii a už je tu, aby povýšil, jakmile odejdu. Už jsem viděl několik obrazů, jež jsou určeny pro Salon, mezi jiným dva velmi pěkné Gabriely. Jeden představoval ráno na pastvě, skrz mlhu je v dálce vidět město, druhý to, čemu bychom mohli říci, že "slunce pije vodu". Též jsem viděl dva velké obrazy od Xaviera de Cocka, jeden "Večer na počátku léta"; pastvina obklopená topoly, v dálce selský dvůr a pole a dívka, jež žene krávy domů, v popředí je bažina, u níž v trávě leží tři krávy, bílá, černá a červená; slunce právě zapadlo a obloha je jemně žlutá, proti ní stojí tmavé stromy.
Toto píši ve spěchu, jak zajisté poznáš podle písma. Šťastnou cestu!
Stále Tvůj Tě milující bratr Vincent.
Dopis, 27:
Etten, 4. dubna 1876
Milý Theo!
Ráno před odjezdem z Paříže jsem obdržel dopis od učitele z Ramstgate, který mi navrhuje, abych k němu přijel na jeden měsíc (bezplatně), aby poznal, zdali mě může po uplynutí této doby potřebovat.
Představ si, jak jsem rád, že se něco našlo. Stravu a byt mám v každém případě zdarma.
Včera jsme byli s otcem v Bruselu, se strýcem Heinem to bylo velmi smutné. Ve vlaku jsme se s otcem bavili o obrazech, mezi jiným o Rembrandtových obrazech v Louvru a o portrétu purkmistra Sixe, také ještě zvlášť o Michelovi.
Nemohl by si otec někdy prohlédnout knihu o Michelovi? Uvažuj o tom, naskytne-li se k tomu příležitost. Těším se, že Tě uvidím ještě před svým odjezdem a též L.
Ramsqate je, jak víš, lázeňské místo s dvanácti tisíci obyvatel, jak jsem se dočetl v jakési knize, nic víc však o tom nevím.
Na sobotu Ti tedy přeji šťastnou cestu a jsem stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Gladwell mě doprovázel minulý pátek na nádraží. O mých narozeninách přišel už ráno o půl sedmé a přinesl mi velmi pěknou rytinu podle Chauvela; představuje podzimní krajinu se stádem ovcí na písčité cestě.
Milý Theo!
Ráno před odjezdem z Paříže jsem obdržel dopis od učitele z Ramstgate, který mi navrhuje, abych k němu přijel na jeden měsíc (bezplatně), aby poznal, zdali mě může po uplynutí této doby potřebovat.
Představ si, jak jsem rád, že se něco našlo. Stravu a byt mám v každém případě zdarma.
Včera jsme byli s otcem v Bruselu, se strýcem Heinem to bylo velmi smutné. Ve vlaku jsme se s otcem bavili o obrazech, mezi jiným o Rembrandtových obrazech v Louvru a o portrétu purkmistra Sixe, také ještě zvlášť o Michelovi.
Nemohl by si otec někdy prohlédnout knihu o Michelovi? Uvažuj o tom, naskytne-li se k tomu příležitost. Těším se, že Tě uvidím ještě před svým odjezdem a též L.
Ramsqate je, jak víš, lázeňské místo s dvanácti tisíci obyvatel, jak jsem se dočetl v jakési knize, nic víc však o tom nevím.
Na sobotu Ti tedy přeji šťastnou cestu a jsem stále Tvůj Tě milující bratr
Vincent.
Gladwell mě doprovázel minulý pátek na nádraží. O mých narozeninách přišel už ráno o půl sedmé a přinesl mi velmi pěknou rytinu podle Chauvela; představuje podzimní krajinu se stádem ovcí na písčité cestě.
Žádné komentáře:
Okomentovat