(7. ledna 1882)
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
Říkáš: "Nechápu Tě." Nuže, to Ti rád věřím; neboť psaní je vlastně
prostředek z nouze k vzájemnému objasnění věcí. Vyžaduje to mnoho času a
Ty i já máme přece hodně práce. Musíme mít však navzájem trpělivost,
než se opět jednou uvidíme a pohovoříme si. Co se týče Mauva, ano,
skutečně si ho velmi vážím a sympatisuji s ním, velmi si vážím jeho
práce a považuji se za šťastného, že se od něho něčemu naučím - ale
právě tak málo jako sám Mauve mohu se omezit na jeden systém či směr, a
kromě Mauva a jeho práce vážím si i mnoha ostatních, kteří jsou docela
jiní a docela jinak pracují.
A pokud jde o mne a mou vlastní práci, ano, snad je jakási shoda, ale
jistě též právě rozdíl; jestliže si někoho či něčeho vážím, pak je to
doopravdy, a někdy se ještě k tomu přidružují učiněná vášeň a nadšení,
ale proto nikdy systematicky nepovažuji za dokonalé jen jednotlivé osoby
a ostatní za bezvýznamné - to je mi cizí. Říkáš "napiš opět". Ano,
zajisté, ale nejprve se musíme spolu domluvit, jak.
Chceš, abych Ti psal obchodním slohem, suše a odměřeně, uvažuje o
svých slovech a odvažuje je a vlastně nic neříkaje, nebo chceš, abych
pokračoval v takovém způsobu psaní, jako jsem dělal v poslední době,
když jsem Ti sděloval myšlenky, jež mě napadaly páté přes deváté, aniž
jsem musel být úzkostlivý, když někdy překročím meze, aniž jsem musel
své myšlenky přistřihovat nebo zatajovat. Nejraději dělám poslední -
totiž naplno psát a mluvit, co si myslím...
Mnohem lepší by bylo, kdybych byl letošní zimu strávil v Ettenu, a
zvlášť by to bylo pro mne pohodlnější z finančních důvodů, kdybych však
teď znovu o tom uvažoval a myslel na to, stal bych se z toho
melancholickým, tedy zkrátka a dobře je konec. Nyní sedím tady a musím
hledět se probíjet. Kdybych si o tom sem tam s otcem dopisoval, přiléval
bych tím oleje do ohně, a já se nechci opět rozčilovat a vrhám se tu s
veškerou silou do života a do práce. A co chci? Etten a het Heike jsou
ztraceny, pokusím se však získat něco jiného.
Nuže, opravdu srdečně Ti děkuji za zaslané. Netřeba ti zajisté říkat,
že vlastně mám starostí až po uši. Moje výlohy jsou samozřejmě větší
než v Ettenu a nemohu se ani zpola tak pustit do práce, jak bych si přál
a mohl, kdybych měl víc k disposici.
Ale atelier vypadá k světu. Přál bych si, aby sis ho někdy prohlédl;
všechny své studie jsem rozvěsil a ty, co máš, musíš mi též vrátit;
vždyť je ještě mohu potřebovat. Jsou asi neprodejné a sám ochotně
přiznávám veškeré jejich chyby, ale je v nich něco přirozeného, poněvadž
byly dělány s určitou náruživostí.
Jak víš, mořím se teď s malováním akvarelů, a jakmile v tom budu obratnější, pak budou prodejné.
Když jsem byl po prvé u Mauva s kresbami, říkal mi: "Ty to musíš
jednou zkusit s uhlem, křídou, štětcem a těrkou." Ubezpečuji Tě, Theo,
že mi to dalo zatraceně mnoho práce dělat s novým materiálem. Byl jsem
trpělivý, a když se zdálo, že to nepomáhá, pak jsem někdy tak dalece
pozbyl trpělivost, že jsem rozšlapal uhel a úplně jsem zmalomyslněl. A
přesto jsem Ti za nějaký čas nato poslal kresby dělané křídou, uhlem a
štětcem, a s celou kupou takových jsem navštívil Mauva, jenž k nim,
zajisté právem přičinil několik poznámek, jako Ty ovšem také, nicméně
jsem však udělal pokrok.
Teď znova vězím v takovém období boje a sklíčenosti, trpělivosti a
netrpělivost, naděje a pochybnosti. Ale musím se probojovat a nakonec se
po čase pustím do akvarelu s lepším zdarem.
Kdyby to bylo tak snadné, bylo by to bez vtipu. A s malířstvím už to
tak je. Navíc ještě je nepříznivé počasí, a tak tuto zimu nezažiji mnoho
radosti. Můj život se mi však líbí, a že mám vlastní atelier, je,
myslím, nevýslovně velkolepé. Kdypak přijdeš ke mně na kávu nebo na čaj?
Doufám, že brzy. Můžeš u mne v nutném případě i přenocovat, docela
znamenitě a pohodlně. Mám dokonce i květiny, několik bedniček s
květinovými cibulemi. Kromě toho jsem objevil ještě i jinou ozdobu pro
atelirer, úžasně levně jsem koupil nádherné dřevoryty z Graphicu.
Většinou žádné obtisky s klišé, nýbrž přímo Franka Holla, Walkera a
jiných. Koupil jsem je u židovského knihkupce Bloka a nejlepší za 5
zlatých jsem vyhledal z nesmírné haldy Graphiců a London News. Jsou v
tom nádherné věci, m.j. "Houseles and Homeless" od Fildese (chudí lidé,
kteří čekají před nočním asylem), dva velcí Herkomerové a mnoho malých,
"Irští emigranti" od Franka Holla; kromě toho ještě velký Herkomer,
"Invalidé". Krátce, je to právě obchod, jaký potřebuji. Ačkoli jsem
ještě na hony daleko od toho, abych to sám tak pěkně udělal, přece mohu
mít klidně doma takové pěkné věci, ježto tu mám na stěně pověšeno
několik svých studií starých sedláčků atd., jež dokazují, že mé nadšení
pro tyto kreslíře není jen daremnost, nýbrž že se mučím a usiluji, abych
též sám něco vytvořil, co by bylo uděláno realisticky, a přece s citem.
Mám kresbu s jedenácti postavami kopáčů a lidí, zaměstnaných na
brambořišti, a uvažuji, zdali bych z toho něco nevytvořil. Ty máš také
ještě několik z nich, na př. muže, jenž dává brambory do pytle. Zkrátka,
ještě to nevím, ale jednou to přece musím udělat, ať už je to teď nebo
později; neboť/t jsem si to letos v létě dobře okoukl a tady v dunách
bych mohl udělat dobrou studii půdy a atmosféry - a pak směle do toho
posadit figury.Nejsem však tolik závislý na těchto studiích a ovšem
doufám, že je udělám jinak a lépe, avšak brabantské typy jsou rázovité a
kdo ví, zdali jich ještě jednou nevyužiji.
Chceš-li si některé z nich ponechat, jen si je nech, ale ty, na nichž Ti
nezáleží, bych velmi rád přece jen dostal zpět. Studiem nových modelů
sám budu upozorněn na proporční chyby ve studiích z léta, a když si to
uvědomím, snad mi budou ty studie ještě užitečné. Poněvadž se tvůj dopis
tak dlouho omeškal (neboť tím, že šel nejprve k Mauvovi, dostal jsem ho
ještě později), musel jsem jít za panem T. a ten mi půjčil 25 zl. na
tak dlouho, až bych obdržel od Tebe dopis. Snad je dobré, že jsme se já s
Tvým, či Ty s mým vědomím domluvili o takových věcech s p. T. Vždyť
chápeš, Theo, že musím co možná určitě vědět, na co se mám spolehnout, a
předem si musím vypočítat a vědět, mohu-li to či ono udělat nebo
musím-li od toho upustit. Potěšil bys mne, kdybychom se spolu domluvili
na něčem pevném, a doufám, že mi o tom co nejdříve napíšeš.
Mauve mi slíbil, že mě navrhne, abych se ihned stal mimořádným členem
Pulchri, poněvadž bych tam potom mohl dva večery v týdnu kreslit podle
modelu a více se stýkat s umělci. Pak se už co možná brzy stanu řádným
členem.
Nuže, milý hochu, děkuji Ti mnohokrát za zaslané a důvěřuj mi.
Se stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent.
V neděli večer, Schenkweg 139 u Porýnské dráhy.
Milý Theo!
Včera jsem Ti sice napsal, nicméně Ti píši vzápětí ještě jednou.
Neboť ačkoli jistě mám jakousi dávku odvahy, přece je mi někdy obtížné
vůči Mauvovi, panu T. a ostatním chovat se vždycky přívětivě. A přece to
musím dělat; neboť ačkoli se vůči nim netvářím prostě bezstarostně,
nepotřebuji jim přece prozrazovat veškeré podrobnosti a nejtajnější
soukromí svého postavení. Dost často se mi však stává, že prosedím s
hlavou v dlaních. Zrovna dnes ráno mi bylo tak mizerně, že jsem si lehl;
bolela mě hlava a ml jsem zimnici z předrážděnosti, poněvadž jsem tento
týden už bezradný a nevím, jak z toho vyváznu. A pak jsem zase psal a
zase si lehl, teď je mi opět trochu lépe, přece jsem Ti však chtěl říci,
že jsem ve svém včerejším dopise nepřeháněl. Jestliže se teď usilovně
propracovávám, pak už dlouho nepotrvá, že si prací něco vydělám, ale až
dosud vězím důkladně v starostech. Také mám ještě poměrně málo
kreslicího materiálu nebo jen nedostatečný. Prozatím mi ovšem mohl
stačit, mám skřínku na barvy, podstavec a štětce, ale tento týden se mi
prkno zkřivilo jako bečka, poněvadž je příliš tenké, a při převozu se mi
valně poškodil podstavec.
Je zkrátka mnoho věcí, jež ještě musím mít nebo musím opravit, ovšem
to všechno nelze najednou, ale to způsobuje, že den co den je třeba
nějakých maličkostí, jež mi dohromady působí mnoho starostí. Někdy
potřebuji leccos vyspravit na obleku, i Mauve mi už o tom leccos řekl.
Určitě to udělám, ale všechno nejde najednou. Víš, mé šaty jsou většinou
od Tebe předělané věci, a některé z nich byly též koupeny hotové a ze
špatné látky. Už tedy nejsou nové, a při tom veškerém neustálém mazání s
barvou je ještě mnohem obtížnější udržet je, aby se daly nosit; s
botami je to totéž. spodní prádlo se mi také začíná trhat. Víš, už to
trvá celou věčnost, že toho nemám nadbytek, a pak mnoho věcí se
opotřebuje. A pak se ovšem přihází, že člověk je bezděky, i když jen na
chvíli, strašně sklíčený, mnohdy právě v době, kdy je dobré mysli, jako
jsem byl v těchto dnech a dokonce jsem ještě teď. Tak tomu bylo dnes
ráno; to jsou ony zlé hodiny, kdy se člověk cítí bezmocný a vysílený
přílišnou námahou.
Domnívám se, že se to vlastně stalo kvůli tomu, že jsem se domluvil s
Mauvem o podrobnostech, jež bych měl uplatnit při práci s modelem, a to
venku, a tu mi najednou napadlo... snad to ani nemohu udělat, protože
za dva dny nebudu mít ani groše, a Mauve si pak pomyslí, že jsem toho
zanechal ze zbabělosti.
A proto jsem tedy ještě vstal, abych Ti napsal, že nemám klidu.
Nesmírně mě zdržuje od práce, když proti své vůli mám v hlavě mnoho
jiných věcí a zatím co sedím před modelem, uvažuji, jak ho zaplatím a
zda-li budu či nebudu moci příští den pokračovat. A musím, musím být při
práci klidný a v dobré míře, to je však dost obtížné. Teď si však
především musím zachovat zdraví; ale dnes ráno jsem naprosto jasně
pociťoval, jak je mých sil namále, nikoli chuti a odvahy, a proto ti to
opět říkám.
Dokonale chápu, že i Ty to musíš mít těžké, ale zdá se mi, že se lze
přece v nutném případě domluvit s panem T., aby se všechno upravilo.
Nyní mohu v Pulchri kreslit podle modelů, dva večery v týdnu, na
model by nejnutnějším případě stačily čtyři dny, a nyní, když jsem si
našel starou babičku, nemusí to být tak nákladné jako tehdy, když jsem
se musel v prvých dnech s tím či oním rvát.
Měl jsem totiž různé modely, ale buď jsou příliš drahé, nebo si
myslí, že je to příliš daleko na chůzi, nebo dělají později obtíže a
nemohou pak pravidelně docházet - domnívám se však, že s touto babičkou
jsem nyní dobře pořídil.
Včera mě ještě Mauve trochu poučil o kreslení rukou a obličejů a jak
je třeba udržet je pak v barvě. Mauve to znamenitě dovede, a když něco
říká, dělá to se zájmem, nikoli aby jen něco řekl; nuže, poslouchám tedy
také se zájmem a snažím se to udělat. Říkal jsem sice včera ještě
jednou Mauvovi, že musím nezbytně něco vydělat, o peníze ho však nechci
prosit; neboť to, co mi dává, má mnohem větší cenu než peníze, a ostatně
mi dopomohl k nábytku, to je víc než dost. Když jsem Ti to teď napsal,
pustím se ráno opět s veselou myslí do práce. Když jsi byl posledně v
létě v Ettenu, povídals mi, že bych měl pracovat s akvarelem; tehdy jsem
neviděl žádné východisko a nevěděl jsem, jak bych to měl zařídit; teď
začíná trochu svítat a navzdory všemu přece vychází slunce.
Nuže sbohem, Theo, přijmi v duchu stisk ruky a důvěřuj
zcela Tvému Vincentovi.
Schenkweg 138, čtvrtek
Milý Theo!
Obdržel jsem od Tebe dopis s vloženými 100 fr.
Jestliže si však ještě dopřeji několik dní klidu, pak to zase na
dlouhou dobu pomine, a dám-li si trochu pozor, potom se netřeba hned tak
obávat, že by se to opakovalo.
Velmi se divím, že i Ty nejsi zdráv. Když jsem byl loňskou zimu v
Bruselu, koupal jsem se, pokud to šlo, často v lázních. Cítil jsem se
přitom velmi zdráv a i zde to opět udělám. Nepochybuji, že rovněž tobě
to velmi pomůže, poněvadž tím se člověk, jak tady říkají, propláchne,
totiž póry v pokožce se otevrou a pokožka může vykonávat svou činnost,
zatím co se jinak, zejména v zimě, poněkud svrašťuje. A bez obalu ti
říkám, že se člověk nesmí ostýchat občas jednou si zajít k děvčeti,
ví-li o některém, že se na ně může spolehnout a jež má i pro to trochu
citu; a takových je hodně. Neboť každému, jehož život je plný napětí, je
třeba, svrchovaně třeba, aby zůstal normální a při rozumu.
Takové věci netřeba přehánět a páchat prostopášnosti, příroda má však
přísné zákony, proti nimž bojovat je osudné. Zkrátka, sám víš dobře
všechno, co musíš vědět. Pro Tebe a pro mne by bylo dobře, kdybychom
byli ženatí, ale qy´y faire?
Posílám Ti malý akvarel, avšak nesmíš podle něho soudit, že všechny jsou
takové; tento je dost matný a rychle umytý, ale zvlášť u větších se to
vždycky nepodaří, ano, téměř jen velmi zřádka. Avšak bude Ti snad
důkazem, že to není věc beznadějná, a že do toho jaksi vniknu.
Když tu byl naposled Mauve, ještě se mne ptal, zdali bych potřeboval
peníze. Tentokrát jsem to mohl s díky odmítnout, a jistě je to tak
lepší; avšak vidíš, že kdyby uhodila nouze, dojista by ještě pomohl.
A ačkoli jistě nadejdou ještě starosti, přece mám naději, že se z
toho nějak vyškrabeme. Obzvlášť kdyby pan T. byl tak dobrý a poskytl mi
nějaký úvěr, kdybys proti tomu nic neměl a kdyby to bylo vůbec nutné.
Zmiňuješ se o "krásných slibech". Se mnou je to více méně zrovna tak.
Mauve říká, že to půjde dobře ale to nemění nic na tom, že akvarely,
jež dělám, přece ve skutečnosti ještě prodejné nejsou. Nu, i já sám
jistě v to doufám a budu na tom důkladně dřít, ale často je to dost na
pováženou, když to chce člověk dále dovést a potom to všechno špatně
dopadá. Z toho by si člověk pomalu zoufal; vždyť to není nepatrná obtíž.
A pokusy a zkoušky jsou u akvarelu dost nákladné; papír, barvy, štětce a
model, čas a bůhvíco všechno.
Nicméně však věřím, že nejméně nákladný způsob je udělat toto všechno bez ztráty času.
Neboť člověk se musí prokousat tímto mizerným obdobím.
Teď se musím odnaučit, čemu jsem se do jisté míry sám naučil, a
docela jiným způsobem pozorovat věci. Člověk se musí všelijak namáhat,
dříve než má jisté oko pro proporce předmětů. Pro mne není vždycky dost
snadné vyjít s Mauvem, rovněž ne naopak, poněvadž jsme oba stejně
nervosní, a stojí ho to skutečně mnoho námahy, aby mi leccos ukázal, a
mne neméně, abych to pochopil a prakticky toho použil. Domnívám se však,
že si už začínáme navzájem rozumět a že to už začíná zasahovat hlouběji
nežli povrchní sympatie. Má mnoho práce s velkým obrazem, jenž byl
svého času určen pro Salon; je nádherný. Kromě toho má ještě rozdělaný
obraz zimy a pěkné kresby. Věřím, že do každého obrazu a do každé kresby
vkládá kousek svého života. Někdy je unaven jako pes a říká krátce: "Z
toho nezesílím", a kdo by ho viděl v tom okamžiku, nezapomněl by lehce
na výraz jeho obličeje.
Jsou-li mé kresby těžkopádné, špinavé, černé, umrlé, říká mi Mauve toto:
"Kdybys teď pracoval hezky jemně, vnesl bys do toho určitý vkus, ale
po dlouhém kreslení by ses pravděpodobně stal těžkopádný; teď tu dřepíš a
dřeš se, a proto ti to jde ztěžka; později se to však rychle změní."
Jestliže se to někdy vyplní, nemám nic proti tomu. A teď to vidíš na
malé kresbě, kterou jsem začal a dokončil ve čtvrthodině, když jsem
předtím udělal takovou větší, jež byla příliš těžká. A právě proto, že
jsem se mořil s větší kresbou, mohl jsem později, když se model zas
náhodou stejně postavil, v okamžiku si ho naskizzovat na kousek papíru,
jenž mi zbyl z archu Whatmannova.
Tento model je hezká dívka, je to Artzova modelka, a myslím mnoha
jiných malířů, za den však musí dostat jeden tolar, a to je teď pro mne
přece příliš drahé. Vypomáhám si tedy starou babičkou. Zdar či nezdar
kresby závisí, myslím, na náladě a stavu, v němž člověk je, a proto
dělám, seč jsem, abych byl bystrý a v pořádku. Někdy mě však, jako nyní,
zmáhá nějaká mrzutost, a pak je to zatracené.
Avšak i potom je naším úkolem pokračovat v práci; vždyť na př. Mauve,
Israels a tolik ostatních, kteří jsou vzory, dovedou využít každé
nálady. Zkrátka, mám jedinou naději, že se to bude lépe dařit než teď,
až budu zase docela v pořádku. Když se musím delší dobu zotavovat, pak
to udělá, ale bezpochyby to brzy pomine.
Ve všem všudy už to se mnou není jako asi před rokem; tehdy se mi
nikdy nepřiházelo, abych zůstal den v posteli, a teď je každou chvíli
něco, co mě ruší, i když to není tak zlé.
Enfin, mé mládí je to tam, nikoli chuť do života a životní síla,
myslím dobu, kdy člověk cítí, že žije a žíje ještě bez obtíží.
Vlastně říkám: tant mieux, apres tout všechno se daří lépe než dříve.
Buď statečný, milý hochu; je přece dost malicherné a sprosté od pánů G.
& Co., že Ti odmítli, když sis chtěl vyzvednou peníze. Jistě sis
nezasloužil, aby se k Tobě tak špatně zachovali, vždyť pro ně taháš
kaštany z ohně a sebe nešetříš. Máš tedy na to právo, aby měli na Tebe
ohledy.
Přijmi v duchu stisk ruky, doufám, že ti brzy povím něco lepšího
nežli dnes a v poslední době, nesmíš mi to však zazlívat, jsem úplně
zničen.
Sbohem,
zcela Tvůj Vincent.
Žádné komentáře:
Okomentovat