sobota 3. února 2018

Vincent van Gogh, Dopisy (103, 104, 105)

                                                                                                 (7. ledna 1882)
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Říkáš: "Nechápu Tě." Nuže, to Ti rád věřím; neboť psaní je vlastně prostředek z nouze k vzájemnému objasnění věcí. Vyžaduje to mnoho času a Ty i já máme přece hodně práce. Musíme mít však navzájem trpělivost, než se opět jednou uvidíme a pohovoříme si. Co se týče Mauva, ano, skutečně si ho velmi vážím a sympatisuji s ním, velmi si vážím jeho práce a považuji se za šťastného, že se od něho něčemu naučím - ale právě tak málo jako sám Mauve mohu se omezit na jeden systém či směr, a kromě Mauva a jeho práce vážím si i mnoha ostatních, kteří jsou docela jiní a docela jinak pracují.
   A pokud jde o mne a mou vlastní práci, ano, snad je jakási shoda, ale jistě též právě rozdíl; jestliže si někoho či něčeho vážím, pak je to doopravdy, a někdy se ještě k tomu přidružují učiněná vášeň a nadšení, ale proto nikdy systematicky nepovažuji za dokonalé jen jednotlivé osoby a ostatní za bezvýznamné - to je mi cizí. Říkáš "napiš opět". Ano, zajisté, ale nejprve se musíme spolu domluvit, jak.
   Chceš, abych Ti psal obchodním slohem, suše a odměřeně, uvažuje o svých slovech a odvažuje je a vlastně nic neříkaje, nebo chceš, abych pokračoval v takovém způsobu psaní, jako jsem dělal v poslední době, když jsem Ti sděloval myšlenky, jež mě napadaly páté přes deváté, aniž jsem musel být úzkostlivý, když někdy překročím meze, aniž jsem musel své myšlenky přistřihovat nebo zatajovat. Nejraději dělám poslední - totiž naplno psát a mluvit, co si myslím...
   Mnohem lepší by bylo, kdybych byl letošní zimu strávil v Ettenu, a zvlášť by to bylo pro mne pohodlnější z finančních důvodů, kdybych však teď znovu o tom uvažoval a myslel na to, stal bych se z toho melancholickým, tedy zkrátka a dobře je konec. Nyní sedím tady a musím hledět se probíjet. Kdybych si o tom sem tam s otcem dopisoval, přiléval bych tím oleje do ohně, a já se nechci opět rozčilovat a vrhám se tu s veškerou silou do života a do práce. A co chci? Etten a het Heike jsou ztraceny, pokusím se však získat něco jiného.
   Nuže, opravdu srdečně Ti děkuji za zaslané. Netřeba ti zajisté říkat, že vlastně mám starostí až po uši. Moje výlohy jsou samozřejmě větší než v Ettenu a nemohu se ani zpola tak pustit do práce, jak bych si přál a mohl, kdybych měl víc  k disposici.
   Ale atelier vypadá k světu. Přál bych si, aby sis ho někdy prohlédl; všechny své studie jsem rozvěsil a ty, co máš, musíš mi též vrátit; vždyť je ještě mohu potřebovat. Jsou asi neprodejné a sám ochotně přiznávám veškeré jejich chyby, ale je v nich něco přirozeného, poněvadž byly dělány s určitou náruživostí.
   Jak víš, mořím se teď s malováním akvarelů, a jakmile v tom budu obratnější, pak budou prodejné.
   Když jsem byl po prvé u Mauva s kresbami, říkal mi: "Ty to musíš jednou zkusit s uhlem, křídou, štětcem a těrkou." Ubezpečuji Tě, Theo, že mi to dalo zatraceně mnoho práce dělat s novým materiálem. Byl jsem trpělivý, a když se zdálo, že to nepomáhá, pak jsem někdy tak dalece pozbyl trpělivost, že jsem rozšlapal uhel a úplně jsem zmalomyslněl. A přesto jsem Ti za nějaký čas nato poslal kresby dělané křídou, uhlem a štětcem, a s celou kupou takových jsem navštívil Mauva, jenž k nim, zajisté právem přičinil několik poznámek, jako Ty ovšem také, nicméně jsem však udělal pokrok.
   Teď znova  vězím v takovém období boje a sklíčenosti, trpělivosti a netrpělivost, naděje a pochybnosti. Ale musím se probojovat a nakonec se po čase pustím do akvarelu s lepším zdarem.
   Kdyby to bylo tak snadné, bylo by to bez vtipu. A s malířstvím už to tak je. Navíc ještě je nepříznivé počasí, a tak tuto zimu nezažiji mnoho radosti. Můj život se mi však líbí, a že mám vlastní atelier, je, myslím, nevýslovně velkolepé. Kdypak přijdeš ke mně na kávu nebo na čaj? Doufám, že brzy. Můžeš u mne v nutném případě i přenocovat, docela znamenitě a pohodlně. Mám dokonce i květiny, několik bedniček s květinovými cibulemi. Kromě toho jsem objevil ještě i jinou ozdobu pro atelirer, úžasně levně jsem koupil nádherné dřevoryty z Graphicu. Většinou žádné obtisky s klišé, nýbrž přímo Franka Holla, Walkera a jiných. Koupil jsem je u židovského knihkupce Bloka a nejlepší za 5 zlatých jsem vyhledal z nesmírné haldy Graphiců a London News. Jsou v tom nádherné věci, m.j. "Houseles and Homeless" od Fildese (chudí lidé, kteří čekají před nočním asylem), dva velcí Herkomerové a mnoho malých, "Irští emigranti" od Franka Holla; kromě toho ještě velký Herkomer, "Invalidé". Krátce, je to právě obchod, jaký potřebuji. Ačkoli jsem ještě na hony daleko od toho, abych to sám tak pěkně udělal, přece mohu mít klidně doma takové pěkné věci, ježto tu mám na stěně pověšeno několik svých studií starých sedláčků atd., jež dokazují, že mé nadšení pro tyto kreslíře není jen daremnost, nýbrž že se mučím a usiluji, abych též sám něco vytvořil, co by bylo uděláno realisticky, a přece s citem. Mám kresbu s jedenácti postavami kopáčů a lidí, zaměstnaných na brambořišti, a uvažuji, zdali bych z toho něco nevytvořil. Ty máš také ještě několik z nich, na př. muže, jenž dává brambory do pytle. Zkrátka, ještě to nevím, ale jednou to přece musím udělat, ať už je to teď nebo později; neboť/t jsem si to letos v létě dobře okoukl a tady v dunách bych mohl udělat dobrou studii půdy a atmosféry - a pak směle do toho posadit figury.Nejsem však tolik závislý na těchto studiích a ovšem doufám, že je udělám jinak a lépe, avšak brabantské typy jsou rázovité a kdo ví, zdali jich ještě jednou nevyužiji.
Chceš-li si některé z nich ponechat, jen si je nech, ale ty, na nichž Ti nezáleží, bych velmi rád přece jen dostal zpět. Studiem nových modelů sám budu upozorněn na proporční chyby ve studiích z léta, a když si to uvědomím, snad mi budou ty studie ještě užitečné. Poněvadž se tvůj dopis tak dlouho omeškal (neboť tím, že šel nejprve k Mauvovi, dostal jsem ho ještě později), musel jsem jít za panem T. a ten mi půjčil 25 zl. na tak dlouho, až bych obdržel od Tebe dopis. Snad je dobré, že jsme se já s Tvým, či Ty s mým vědomím domluvili o takových věcech s p. T. Vždyť chápeš, Theo, že musím co možná určitě vědět, na co se mám spolehnout, a předem si musím vypočítat a vědět, mohu-li to či ono udělat nebo musím-li od toho upustit. Potěšil bys mne, kdybychom se spolu domluvili na něčem pevném, a doufám, že mi o tom co nejdříve napíšeš.   
   Mauve mi slíbil, že mě navrhne, abych se ihned stal mimořádným členem Pulchri, poněvadž bych tam potom mohl dva večery v týdnu kreslit podle modelu a více se stýkat s umělci. Pak se už co možná brzy stanu řádným členem.
   Nuže, milý hochu, děkuji Ti mnohokrát za zaslané a důvěřuj mi. 
   Se stiskem ruky
                                                     zcela Tvůj Vincent.


V neděli večer, Schenkweg 139 u Porýnské dráhy.

Milý Theo!
   Včera jsem Ti sice napsal, nicméně Ti píši vzápětí ještě jednou. Neboť ačkoli jistě mám jakousi dávku odvahy, přece je mi někdy obtížné vůči Mauvovi, panu T. a ostatním chovat se vždycky přívětivě. A přece to musím dělat; neboť ačkoli se vůči nim netvářím prostě bezstarostně, nepotřebuji jim přece prozrazovat veškeré podrobnosti a nejtajnější soukromí svého postavení. Dost často se mi však stává, že prosedím s hlavou v dlaních. Zrovna dnes ráno mi bylo tak mizerně, že jsem si lehl; bolela mě hlava a ml jsem zimnici z předrážděnosti, poněvadž jsem tento týden už bezradný a nevím, jak z toho vyváznu. A pak jsem zase psal a zase si lehl, teď je mi opět trochu lépe, přece jsem Ti však chtěl říci, že jsem ve svém včerejším dopise nepřeháněl. Jestliže se teď usilovně propracovávám, pak už dlouho nepotrvá, že si prací něco vydělám, ale až dosud vězím důkladně v starostech. Také mám ještě poměrně málo kreslicího materiálu nebo jen nedostatečný. Prozatím mi ovšem mohl stačit, mám skřínku na barvy, podstavec a štětce, ale tento týden se mi prkno zkřivilo jako bečka, poněvadž je příliš tenké, a při převozu se mi valně poškodil podstavec.
   Je zkrátka mnoho věcí, jež ještě musím mít nebo musím opravit, ovšem to všechno nelze najednou, ale to způsobuje, že den co den je třeba nějakých maličkostí, jež mi dohromady působí mnoho starostí. Někdy potřebuji leccos vyspravit na obleku, i Mauve mi už o tom leccos řekl. Určitě to udělám, ale všechno nejde najednou. Víš, mé šaty jsou většinou od Tebe předělané věci, a některé z nich byly též koupeny hotové a ze špatné látky. Už tedy nejsou nové, a při tom veškerém neustálém mazání s barvou je ještě mnohem obtížnější udržet je, aby se daly nosit; s botami je to totéž. spodní prádlo se mi také začíná trhat. Víš, už to trvá celou věčnost, že toho nemám nadbytek, a pak mnoho věcí se opotřebuje. A pak se ovšem přihází, že člověk je bezděky,  i když jen na chvíli, strašně sklíčený, mnohdy právě v době, kdy je dobré mysli, jako jsem byl v těchto dnech a dokonce jsem ještě teď. Tak tomu bylo dnes ráno; to jsou ony zlé hodiny, kdy se člověk cítí bezmocný a vysílený přílišnou námahou.
   Domnívám se, že se to vlastně stalo kvůli tomu, že jsem se domluvil s Mauvem o podrobnostech, jež bych měl uplatnit při práci s modelem, a to venku, a tu mi najednou napadlo... snad to ani nemohu udělat, protože za dva dny nebudu mít ani groše, a Mauve si pak pomyslí, že jsem toho zanechal ze zbabělosti.
   A proto jsem tedy ještě vstal, abych Ti napsal, že nemám klidu. Nesmírně mě zdržuje od práce, když proti své vůli mám v hlavě mnoho jiných věcí a zatím co sedím před modelem, uvažuji, jak ho zaplatím a zda-li budu či nebudu moci příští den pokračovat. A musím, musím být při práci klidný a v dobré míře, to je však dost obtížné. Teď si však především musím zachovat zdraví; ale dnes ráno jsem naprosto jasně pociťoval, jak je mých sil namále, nikoli chuti a odvahy, a proto ti to opět říkám.
   Dokonale chápu, že i Ty to musíš mít těžké, ale zdá se mi, že se lze přece v nutném případě domluvit s panem T., aby se všechno upravilo.
   Nyní mohu v Pulchri kreslit podle modelů, dva večery v týdnu, na model by nejnutnějším případě stačily čtyři dny, a nyní, když jsem si našel starou babičku, nemusí to být tak nákladné jako tehdy, když jsem se musel v prvých dnech s tím či oním rvát.
   Měl jsem totiž různé modely, ale buď jsou příliš drahé, nebo si myslí, že je to příliš daleko na chůzi, nebo dělají později obtíže a nemohou pak pravidelně docházet - domnívám se však, že s touto babičkou jsem nyní dobře pořídil.
   Včera mě ještě Mauve trochu poučil o kreslení rukou a obličejů a jak je třeba udržet je pak v barvě. Mauve to znamenitě dovede, a když něco říká, dělá to se zájmem, nikoli aby jen něco řekl; nuže, poslouchám tedy také se zájmem a snažím se to  udělat. Říkal  jsem sice včera ještě jednou Mauvovi, že musím nezbytně něco vydělat, o peníze ho však nechci prosit; neboť to, co mi dává, má mnohem větší cenu než peníze, a ostatně mi dopomohl k nábytku, to je víc než dost. Když jsem Ti to teď napsal, pustím se ráno opět s veselou myslí do práce. Když jsi byl posledně v létě v Ettenu, povídals mi, že bych měl pracovat s akvarelem; tehdy jsem neviděl žádné východisko a nevěděl jsem, jak bych to měl zařídit; teď začíná trochu svítat a navzdory všemu přece vychází slunce.
   Nuže sbohem, Theo, přijmi v duchu stisk ruky a důvěřuj
                                                         zcela Tvému Vincentovi.



Schenkweg 138, čtvrtek

Milý Theo!
   Obdržel jsem od Tebe dopis s vloženými 100 fr.
   Jestliže si však ještě dopřeji několik dní klidu, pak to zase na dlouhou dobu pomine, a dám-li si trochu pozor, potom se netřeba hned tak obávat, že by se to opakovalo.
   Velmi se divím, že i Ty nejsi zdráv. Když jsem byl loňskou zimu v  Bruselu, koupal jsem se, pokud to šlo, často v lázních. Cítil jsem se přitom velmi zdráv a i zde to opět udělám. Nepochybuji, že rovněž tobě to velmi pomůže, poněvadž tím se člověk, jak tady říkají, propláchne, totiž póry v pokožce se otevrou a pokožka může vykonávat svou činnost, zatím co se jinak, zejména v zimě, poněkud svrašťuje. A bez obalu ti říkám, že se člověk nesmí ostýchat občas jednou si zajít k děvčeti, ví-li o některém, že se na ně může spolehnout a jež má i pro to trochu citu; a takových je hodně. Neboť každému, jehož život je plný napětí, je třeba, svrchovaně třeba, aby zůstal normální a při rozumu.
   Takové věci netřeba přehánět a páchat prostopášnosti, příroda má však přísné zákony, proti nimž bojovat je osudné. Zkrátka, sám víš dobře všechno, co musíš vědět. Pro Tebe a pro mne by bylo dobře, kdybychom byli ženatí, ale qy´y faire?
Posílám Ti malý akvarel, avšak nesmíš podle něho soudit, že všechny jsou takové; tento je dost matný a rychle umytý, ale zvlášť u větších se to vždycky nepodaří, ano, téměř jen velmi zřádka. Avšak bude Ti snad důkazem, že to není věc beznadějná, a že do toho jaksi vniknu.
   Když tu byl naposled Mauve, ještě se mne ptal, zdali bych potřeboval peníze. Tentokrát jsem to mohl s díky odmítnout, a jistě je to tak lepší; avšak vidíš, že kdyby uhodila nouze, dojista  by ještě pomohl.
   A ačkoli jistě nadejdou ještě starosti, přece mám naději, že se z toho nějak vyškrabeme. Obzvlášť kdyby pan T. byl tak dobrý a poskytl mi nějaký úvěr, kdybys proti tomu nic neměl a kdyby to bylo vůbec nutné.
   Zmiňuješ se o "krásných slibech". Se mnou je to více méně zrovna tak. Mauve říká, že to půjde dobře ale to nemění nic na tom, že akvarely, jež dělám, přece ve skutečnosti ještě prodejné nejsou. Nu, i já sám jistě v to doufám a budu na tom důkladně dřít, ale často je to dost na pováženou, když to chce člověk dále dovést a potom to všechno špatně dopadá. Z toho by si člověk pomalu zoufal; vždyť to není nepatrná obtíž. A pokusy a zkoušky jsou u akvarelu dost nákladné; papír, barvy, štětce a model, čas a bůhvíco všechno.
   Nicméně však věřím, že nejméně nákladný způsob je udělat toto všechno bez ztráty času.
   Neboť člověk se musí prokousat tímto mizerným obdobím.
   Teď se musím odnaučit, čemu jsem se do jisté míry sám naučil, a docela jiným způsobem pozorovat věci. Člověk se musí všelijak namáhat, dříve než má jisté oko pro proporce předmětů. Pro mne není vždycky dost snadné vyjít s Mauvem, rovněž ne naopak, poněvadž jsme oba stejně nervosní, a stojí ho to skutečně mnoho námahy, aby mi leccos ukázal, a mne neméně, abych to pochopil a prakticky toho použil. Domnívám se však, že si už začínáme navzájem rozumět a že to už začíná zasahovat hlouběji nežli povrchní sympatie. Má mnoho práce s velkým obrazem, jenž byl svého času určen pro Salon; je nádherný. Kromě toho má ještě rozdělaný obraz zimy a pěkné kresby. Věřím, že do každého obrazu a do každé kresby vkládá kousek svého života. Někdy je unaven jako pes a říká krátce: "Z toho nezesílím", a kdo by ho viděl v tom okamžiku, nezapomněl by lehce na výraz jeho obličeje.
   Jsou-li mé kresby těžkopádné, špinavé, černé, umrlé, říká mi Mauve toto:
   "Kdybys teď pracoval hezky jemně, vnesl bys do toho určitý vkus, ale po dlouhém kreslení by ses pravděpodobně stal těžkopádný; teď tu dřepíš a dřeš se, a proto ti to jde ztěžka; později se to však rychle změní." Jestliže se to někdy vyplní, nemám nic proti tomu. A teď to vidíš na malé kresbě, kterou jsem začal a dokončil ve čtvrthodině, když jsem předtím udělal takovou větší, jež byla příliš těžká. A právě proto, že jsem se mořil s větší kresbou, mohl jsem později, když se model zas náhodou stejně postavil, v okamžiku si ho naskizzovat na kousek papíru, jenž mi zbyl z archu Whatmannova.
   Tento model je hezká dívka, je to Artzova modelka, a myslím mnoha jiných malířů, za den však musí dostat jeden tolar, a to je teď pro mne přece příliš drahé. Vypomáhám si tedy starou babičkou. Zdar či nezdar kresby závisí, myslím, na náladě a stavu, v němž člověk je, a proto dělám, seč jsem, abych byl bystrý a v pořádku. Někdy mě však, jako nyní, zmáhá nějaká mrzutost, a pak je to zatracené.
   Avšak i potom je naším úkolem pokračovat v práci; vždyť na př. Mauve, Israels a tolik ostatních, kteří jsou vzory, dovedou využít každé nálady. Zkrátka, mám jedinou naději, že se to bude lépe dařit než teď, až budu zase docela v pořádku. Když se musím delší dobu zotavovat, pak to udělá, ale bezpochyby to brzy pomine.
   Ve všem všudy už to se mnou není jako asi před rokem; tehdy se mi nikdy nepřiházelo, abych zůstal den v posteli, a teď je každou chvíli něco, co mě ruší, i když to není tak zlé.
   Enfin, mé mládí je to tam, nikoli chuť do života a životní síla, myslím dobu, kdy člověk cítí, že žije a žíje ještě bez obtíží.
   Vlastně říkám: tant mieux, apres tout všechno se daří lépe než dříve. Buď statečný, milý hochu; je přece dost malicherné a sprosté od pánů G. & Co., že Ti odmítli, když sis chtěl vyzvednou peníze. Jistě sis nezasloužil, aby se k Tobě tak špatně zachovali, vždyť pro ně taháš kaštany z ohně a sebe nešetříš. Máš tedy na to právo, aby měli na Tebe ohledy.
   Přijmi v duchu stisk ruky, doufám, že ti brzy povím něco lepšího nežli dnes a v poslední době, nesmíš mi to však zazlívat, jsem úplně zničen.
   Sbohem,
                                                        zcela Tvůj Vincent.

Žádné komentáře:

Okomentovat