Milý Theo!
Dnes jsem Ti poslal poštou kresbu (kresba "Sorrow"), kterou Ti dávám jako důkaz vděčnosti za to všechno, cos pro mne udělal během této, jinak velmi kruté zimy. Když jsi měl loni v létě u sebe velký Milletův dřevoryt "Pasačka", uvažoval jsem, co všechno přece může člověk vyjádřit jedinou linií. Nejsem arci domýšlivý, že bych jediným obrysem vyjádřil tolik, co Millet. Přesto jsem se snažil vložit do této postavy trochu citu. Teď jen doufám, že ti ta kresba bude sympatická. Z toho zároveň vidíš, že horlivě pracuji. Když už jsem s tím začal, tuze rád bych udělal třicet studií aktů. Toto je, jak se mi zdá, nejlepší postava, kterou jsem nakreslil, proto jsem se rozhodl Ti ji poslat. Není to studie podle modelu a přece je to přímo model. Věz, že jsem měl pod papírem dva archy jako podložku; nyní jsem to pečlivě obtáhl, aby správně vynikla kontura, a když jsem s desky sundal kresbu, byla velmi čistě vytlačena na obou arších podložky; potom jsem ji ihned vypracoval podle první studie, takže tato kresba je poněkud svěžejší než prvá.
Obě ostatní jsem si nechal pro sebe a nerad bych se jich zbavoval. Z toho zároveň poznáš, že není bez příčiny, když jsem psal, že by T. mohl ještě chvíli s penězi počkat, sám jich nyní tolik potřebuji, a zdá se mi, že intensivní práce podle modelu je nejkratší způsob, abych něčeho dosáhl. Model, který mám, není sice tak drahý, ale ježto vydání jsou na denním pořádku, je přece pro mne často obtížné jej zaplatit. Enfin, pošli, jak to nejlépe jde, hodí-li se Ti však, pak posílej měsíčně, o čem ses zmínil, ale nikoli příliš pozdě.
Zcela Tvůj Vincent
Zdá se mi, že tato kresba by se hezky vyjímala v jednoduchém šedivém paspartu. Samo sebou se rozumí, že vždycky tak nekreslím jako tentokrát. Zvlášť si však velmi vážím anglických kreseb, jež jsou dělány tímto způsobem, a není tedy divu, že jsem to tak jednou zkusil, a poněvadž to bylo pro Tebe, který takové věci zajisté chápeš, neostýchal jsem se být trochu melancholický. Chtěl jsem tím říci:
"Mais reste le vide du coeur
Que rien ne remplira." *
Jako v knize Micheletově.
* Ale zbývá prázdnota srdce,
kterou nic nezaplní.
Dnes jsem Ti poslal poštou kresbu (kresba "Sorrow"), kterou Ti dávám jako důkaz vděčnosti za to všechno, cos pro mne udělal během této, jinak velmi kruté zimy. Když jsi měl loni v létě u sebe velký Milletův dřevoryt "Pasačka", uvažoval jsem, co všechno přece může člověk vyjádřit jedinou linií. Nejsem arci domýšlivý, že bych jediným obrysem vyjádřil tolik, co Millet. Přesto jsem se snažil vložit do této postavy trochu citu. Teď jen doufám, že ti ta kresba bude sympatická. Z toho zároveň vidíš, že horlivě pracuji. Když už jsem s tím začal, tuze rád bych udělal třicet studií aktů. Toto je, jak se mi zdá, nejlepší postava, kterou jsem nakreslil, proto jsem se rozhodl Ti ji poslat. Není to studie podle modelu a přece je to přímo model. Věz, že jsem měl pod papírem dva archy jako podložku; nyní jsem to pečlivě obtáhl, aby správně vynikla kontura, a když jsem s desky sundal kresbu, byla velmi čistě vytlačena na obou arších podložky; potom jsem ji ihned vypracoval podle první studie, takže tato kresba je poněkud svěžejší než prvá.
Obě ostatní jsem si nechal pro sebe a nerad bych se jich zbavoval. Z toho zároveň poznáš, že není bez příčiny, když jsem psal, že by T. mohl ještě chvíli s penězi počkat, sám jich nyní tolik potřebuji, a zdá se mi, že intensivní práce podle modelu je nejkratší způsob, abych něčeho dosáhl. Model, který mám, není sice tak drahý, ale ježto vydání jsou na denním pořádku, je přece pro mne často obtížné jej zaplatit. Enfin, pošli, jak to nejlépe jde, hodí-li se Ti však, pak posílej měsíčně, o čem ses zmínil, ale nikoli příliš pozdě.
Zcela Tvůj Vincent
Zdá se mi, že tato kresba by se hezky vyjímala v jednoduchém šedivém paspartu. Samo sebou se rozumí, že vždycky tak nekreslím jako tentokrát. Zvlášť si však velmi vážím anglických kreseb, jež jsou dělány tímto způsobem, a není tedy divu, že jsem to tak jednou zkusil, a poněvadž to bylo pro Tebe, který takové věci zajisté chápeš, neostýchal jsem se být trochu melancholický. Chtěl jsem tím říci:
"Mais reste le vide du coeur
Que rien ne remplira." *
Jako v knize Micheletově.
* Ale zbývá prázdnota srdce,
kterou nic nezaplní.
 |
| Sorrow, odkaz: http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcReberBwPeRwVnO_xDBDLQc22qQTRdqrtbqCiOlTpJ6W8FHEZOi |
(12.dubna 82.)
Milý Theo!
Poslední dopis s vloženými 180 fr. jsem od Tebe správně obdržel a opravdu mockrát Ti za to děkuji.
Velmi mě těší, že jsi v zaslané kresbě něco našel, i mně se též zdálo, že v tom dojista něco je. - Byl bych tuze rád, kdyby sis nechal pro ni udělat malý jednoduchý šedý paspart, neboť se v něm lépe uplatní.
Potom myslím, že je částečně správné, co říkáš o vzhledu mnoha kreseb, jež jako by měly jisté "je ne sais quoi", jež lze nejlépe přirovnat k neuhlazené rytině.
Nicméně věřím, že tento zvláštní účinek, jehož si někteří znalci, podle mého mínění právem, vysoce cení, je u kreseb (zajisté nikoli u rytin, neboť tu je to ostrý vryp jehly na plotně) způsobován spíše zvláštními záchvěvy ruky, když člověk pracuje v rozčilení, nežli materiálem, s nímž kreslí.
Mezi svými studiemi sám mám několik, jež vypadají neuhlazené, jak už to tedy chci nazývat. Jestliže jsem Tvou kresbu nefixoval nebo po zafixování ještě tu a tam na ní pracoval, takže jsou na ní nepříjemně lesklá místa, pak ji zkrátka polij velkou sklenicí mléka nebo vody s mlékem a potom ji nech schnout. Uvidíš, že vyvstane zvláštní matná čerň, mnohem půvabnější nežli člověk obyčejně vidí u kreseb tužkou.
Aby se docílilo tohoto zvláštního vzhledu neuhlazenosti, myslím, že nelze používat křídy, nýbrž spíše dřevěného uhlu, máčeného ve lněném oleji. Panu T. jsem teď ovšem ihned poslal 25 zl.
- - - - - - - - - - - - - - - -
Nu ano, vím, že matka je nemocná - a vím nadto ještě o mnoha trudných věcech v naší vlastní rodině, jakož i v jiných rodinách. A nejsem vůči tomu bezcitný, a zdá se mi, že bych nebyl s to nakreslit "Sorrow" neboli bolest, kdybych ji sám nepociťoval.
Od minulého léta se mi stalo opravdu jasným, že disharmonie mezi otcem, matkou a mnou se stala jakousi chronickou strastí, a to proto, že příliš dlouho trvala, že mezi námi panovalo hluboké nedorozumění a odcizení, takže tím, vždyť už je to tak dávno, oboustranně trpíme. Domnívám se, že bychom si navzájem víc rozuměli, kdybychom se byli mnohem dříve snažili žít pospolu a sdílet štěstí a hoře, majíce stále na paměti, že rodiče a děti musí zůstat jedno. Těchto chyb jsme se dopouštěli nikoli úmyslně a z valné části je třeba je připisovat vyšší moci svízelných poměrů a uštvanému životu. Nyní je taková situace, že jsem pro otce a matku zpola cizí, zpola obtížný člověk a ani trochu víc, a pokud jde o mne, cítím se doma opuštěný a osamělý. Způsob myšlení a zaměstnání se tak rozcházejí, že si navzájem překážíme, aniž to je s obou stran úmyslné, avšak, opakuji, zcela bezděčně. Je to sice velmi trapný pocit, avšak ve světě a v životě je plno takových poměrů a běda, nejsme si vlastně užiteční, mnohem víc si škodíme, navzájem si to vyčítajíce, a proto je někdy v takovém případě nejlepší jeden druhému se vyhnout. Nevím však, zdali je nejlepší tohle, nebo něco jiného, tolik bych si přál to vědět.
Otec s matkou nacházejí mnoho útěchy ve své práci a já ve své, neboť, milý hochu, přes všechny petites miseres pracuji skutečně s radostí.
Právě jsem obdržel dopis od Rapparda; nějaký čas jsem se choval k němu chladně, teď se však opět navzájem zajímáme o svou práci.
Pravděpodobně mě brzy navštíví.
Teprve nedávno jsem byl u Blommeres v atelieru; umělecký večer o dřevorytech se přese vše nekonal, přece jsem však měl z toho užitek, že jsem se konečně jednou dostal k tomu, abych si je pěkně roztřídil a uspořádal. Nemohl jsem však věnovat dostatek času a péče, abych shledal věci, a den ze dne se zabývám kreslením. Dnes jsem opět udělal studii aktu klečící ženy a včera její posici při pletení, ostatně ty, jež jsem už dříve měl v úmyslu kreslit, jak jsem ti psal. Nuže, příjemný klid, už je pozdní noc; ještě jednou mnoho díků za zásilku a důvěřuj mi; se stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent.
Žádné komentáře:
Okomentovat