Vincent van Gogh, Dopisy (122, 123, 124)

Milý Theo!
   Zajisté bych si přál, abys znal Sienu* (*Sien - Christina), jsi však tak daleko a já nedovedu tak popsat člověka, abys ho sám, z mého popisu dostatečně poznal. Přesto mohu to zkusit.
   Vzpomínáš si na chůvu, jež byla druhdy u nás doma v Zunderti, Leenu Heermannovou? Vzpomínám-li si správně, je Sien, zdá se mi, taková osůbka. Typ jejího obličeje je podobný andělu z pašijí od Landella, dojista víš, co míním - klečící postavu. Goupil vydal reprodukci. Ale ovšem není tomu naprosto tak, říkám to jen, abych Ti přibližně vyvolal představu o linii jejího obličeje. Měla lehkou formu neštovic, a není tedy hezká, avšak linie její postavy je prostá a nikoli bez půvabu.
   Vážím si u ní, že se mnou nekoketuje, klidně si počíná, je vtipná, opravdu se chce vpravit do poměrů tak, jak se vyvíjejí a přizpůsobit se, takže mi může při práci v tisíci věcech pomáhat. A že už není ani mladá, ani nerozumná, ani koketní, hleď, právě to jsou příčiny, jež způsobují, že s ní  mohu něco začít. Její konstituce byla velmi zubožena a letos v zimě velmi zeslábla. Teď je, zvlášť díky jednoduché stravě, častým procházkám a pobytu venku i koupelím, značně silnější a zdravější nežli tehdy. Ale těhotenství je skutečná bitva. Její řeč je však ošklivá, často říká věci a používá výrazů, jež by naše sestřička W., jež je zcela jinak vychována, nikdy nevyslovila. Mně to však vůbec nevadí. Raději mám, mluví-li ošklivě a je hodná, než kdyby v řeči něco předstírala, a přece byla neupřímná. Ale právě to je to, je velmi upřímná, něco snese, je trpělivá, má dobrou vůli, pracovitá, neskládá ruce do klína a každý týden přijde vydrhnout atelier, aby ušetřila za posluhovačku.
   Nuže, budeme ovšem chudí, ona však není churava v tom smyslu, že by měla fysické bolesti - jen když má co jíst. Dříve však velmi často stonala, na př. na neštovice a potom na krční nemoci. Avšak to není příčina, proč by se nemohla opět úplně uzdravit. Na něco se Tě důvěrně zeptám. Nemyslíš, že by se snad otec obával, že bych ho mohl při té příležitosti poprosit o peníze? Zcela určitě bych to neudělal. Otec mi často říkal, že moje výchova atd. byla nákladnější nežli ostatních. Proto bych tedy otce v budoucnu, kdybych se na př. oženil, také o nic nepožádal, ba ani o starý šálek nebo tácek. Sien a já máme to nejprostší zařízení. Jediné, co nemůžeme postrádat, dokud neprodávám, je od Tebe 150 fr. na činži, chléb, boty, kreslicí materiál, enfin běžné výdaje. Po ničem netoužím, po žádném starém šálku nebo i jen tácku, toužím jen po jediném: aby mi bylo dovoleno milovat svou chudičkou, slabou, utrápenou ženušku a tak pečlivě se o ni postarat, jak mi dovoluje chudoba, aniž by kdo zakročoval, aby nás rozloučil nebo nám bránil anebo působil mrzutosti.
   Nikdo se nestaral o ni nebo o její plahočení, byla sama a opuštěná jako odhozený hadr, a já jsem ji pozvedl a věnoval jí veškerou lásku, veškerou něžnost a veškerou péči, jaké jsem byl schopen. Pocítila to a posílilo ji to, nebo spíše, posiluje ji to. Dojista znáš tu starou bajku nebo podobenství.
   Kdysi žil ve městě chuďas, který neměl zhola nic kromě jediného jehněte, jež si koupil a krmil, až u něho v domě vyrostlo. Jedlo mu z úst, pilo z jeho poháru a spalo na klíně. A bylo mu jako jeho dcera.
   V tomto městě žil také boháč, který měl mnoho stád ovcí a dobytka. Nicméně uchvátil chuďasovi jediné jehně a zabil je.
   Vidíš, kdyby T. na př. mohl, co by chtěl, pak by Sienu ode mne odloučil a uvrhl by ji znova do jejího dřívějšího zatraceného života, který se jí vždy ošklivil. A proč...? 
   Dobře pochop, že život této ženy, dítěte a můj visí na vlásku těch 150 fr na měsíc do té doby, nežli mé práce půjdou na odbyt. Přetrhne-li se vlásek před touto dobou, potom - "morituri te salutant".
   Otcův a matčin klid bude ze tří čtvrtin záviset na tom, co jim řekneš. Budeš-li dělat obtíže, bude z toho pěkný tanec. Řekneš-li, aby zachovali klid a nebránili mi, nebo najdeš-li prostředek a způsob, abys je uklidnil, zůstanou klidní. Sám se tím nemusíš kompromitovat nebo brát na sebe odpovědnost. Na mně vůbec mnoho nezáleží. Zůstaneš-li však pro mne, čím jsi dodnes byl, můžeš je zajisté upokojit v dvojím smyslu, pokud jde o finanční stránku: za prvé, že na běžné výdaje mám od Tebe pomoc v měsíčním příspěvku, za druhé, že od nich nic nežádám, ani cent, ani starý šálek nebo tácek, za třetí, že už mám nejnutnější nábytek, ložní prádlo, dětské šatičky, kolébku atd.
   Hleď, bratře, zabraňme raději dramatickým scénám a ať máme všichni radost. To je má naděje a o to usiluji.

Milý Theo!

   Dnes v sobotu Ti posílám dvě kresby: "Sušárna ryb v dunách u Scheveningen"  a  "Truhlářské dílny a přádelna"  (jak je vidím z okna atelireru).

   V těchto dnech jsem na Tebe velmi myslel a chvílemi též na dávno uplynulé časy, kdy jsme si jednou za Tvé návštěvy v Haagu  vyšli na procházku ryswyckou cestou a ve známém mlýně popíjeli mléko. Možná ovšem, že mě to trochu ovlivnilo při práci na těchto kresbách, v nichž jsem se pokusil nakreslit věci co možná naivně, přesně tak, jak se mi jevily. V dob, kdy jsme se zastavili ve mlýně -  s jakou něhou si vždycky vzpomínám na ty časy - nebyl bych přece s to přenést na papír, co jsem viděl a cítil. Proto říkám, že změny, jež dokázal čas, v podstatě neměly vlastně vliv na můj cit a myslím, že se jen vyvinul v jiné formě. Můj život, a snad i Tvůj, není už tak slunný, jako tehdy, nicméně se však nechci vrátit právě proto, že po dřině a protivenstvích vidím objevovat se něco nového, totiž schopnost dovést vyjadřovat svůj cit.

   Rappard byl velmi zaujat jednou z takových kreseb, jak je má C.M., mimo to  všemi ostatními, jež má C.M., především tou největší, jež představuje dvorek. On chápe, co chci, a rozumí obtížím, jež jsou přitom. Myslím, že najdeš Rapparda od jeho prvého pařížského pobytu, kdys ho poznal, velmi změněného.

   Přede mnou leží Dickensův svazek "Household edition"  s ilustracemi.l Tyto ilustrace, kreslené Bernardem a Fildesem, jsou výtečné. Vyskytují se tu kusy ze starého Londýna, jež pro svůj zvláštní ráz jako dřevoryty mají zcela jiné vzezření než na př. "Truhlářské dílny". Přece však věřím, že způsob, aby si mohl člověk později počínat směleji a brutálně, je docela klidně pokračovat a co možná věrně pozorovat. Jak vidíš, jsou v této kresbě rozmanité hloubky, člověk se tu může rozhlédnout a nahlédnout do rozličných zákoutí a úhlů. Ještě u ní chybí drsnost, aspoň nemá zdaleka takový vzhled jako zmíněné kresby, ale to časem přijde. Od C.M. jsem obdržel zprávu ve formě poukázky na 20 zl. - avšak k tomu ani slovo. Ještě tedy zatím vůbec nevím, zdali si ještě něco u mne objedná a zdali kresby vyhovují jeho přání. Ale ve srovnání s cenou 30 fr., kterou mi zaplatil za předešlé, a vzhledem k tomu, že tato poslední zásilka byla značně bohatší než prvá (nejprve bylo 12 malých kreseb, z těchto je 1 malá, 4 takové jako přikládám, 2 velké, tedy sedm kusů),  zdá se mi, jako by ten šlechetný pán nebyl vstal z postele zrovna pravou nohou, když je dostal, nebo jako by se mu bůhvíproč nelíbily.

   Rád bych dodal, že by pro oko, jež je zvyklé jen na akvarely, mohlo být cosi hrubého v kresbách, na nichž bylo škrábáno perem a světla vyškrabána anebo znova nanesena krycí barvou. Avšak jako existují též lidé, kteří si vyjdou na procházku, když silně fouká, poněvadž je to mnohdy pro zdravý organismus příjemné a osvěžující, tak jsou též, tvrdím, sběratelé, kteří se nezaleknou této obludy.

   Weissenbruch by je na př. neshledával nepříjemnými nebo nudnými.

   Za těchto okolností bych rád věděl, zdali by si C.M. nepřál nějaké nové kresby, neboť se nechci a nemohu velectěnému pánu vnucovat, ale doufám, že jednou při své návštěvě přijdeš na to, jak to vlastně je.

   Těch 20 zl. je mi též jistě vhod, ačkoli jsem se domníval, že by mohl za tuto zásilku dát o deset zlatých víc než za předešlou, a to tím spíše, když jsem stanovení ceny ponechal velectěnému pánovi. A kdyby schválil, abych začal 6 nebo 12 nových, zcela určitě bych je udělal, poněvadž si nechci nechat ujít žádnou příležitost něco prodat.

   S radostí udělám, co mohu, abych uspokojil velectěného pána; neboť si myslím, kdybych z toho vytloukl jen na činži a s tím trochu pohodlněji vyšel, pak to už stojí za námahu. Jen kdyby se velectěný pán sám zmínil, že dá za hotové kresby o něco víc a ne o něco míň.

   Zmiňuji-li se o tom, děje se to především proto, abys věděl, co musím udělat kvůli příští nové objednávce nebo příští neobjednávce; ostatně se může stát, že mi o tom ještě sám velectěný pán později napíše.

   Jakmile budu mít kdy, pošlu Ti co nejdříve stručný seznam své sbírky dřevorytů. Jsem určitě přesvědčen, že Tě potěší. Jestliže jsem měl letos v zimě též menší vydání za barvy než jindy, zato jsem měl větší vydání při studiu perspektivy za nástroj, jehož popis se vyskytuje v jednom díle Albrechta Dürera a jehož používali staří Holanďané. Tento přístroj umožňuje srovnávat proporce blízko postavených předmětů se vzdálenějšími v případech, kde nelze vytvořit konstrukci podle perspektivních pravidel, kde se vždycky mýlí ten, kdo to dělá podle míry od oka - i když je v tom velmi zběhlý a vycvičený.

   Tento přístroj se mi nepodařilo zhotovit najednou, nýbrž teprve po mnoha pokusech s pomocí truhláře a kováře, a domnívám se, že při dalším hledání lze s ním dosáhnout ještě mnohem lepších výsledků.

   Bylo by mi nanejvýš příjemné, kdyby se snad v Tvé garderobě našly ještě kalhoty a kabát, které by se mi hodily a které už nebudeš nosit.

   Když si něco koupím, snažím se totiž, aby to bylo do práce v dunách nebo doma co možná nejpraktičtější - ale šaty, v nichž chodím ven, jsou přece jen trochu ošumělé. A ačkoli se nestydím vycházet na ulici v prostém obleku, jdu-li do práce, přece se velmi stydím za panské šaty, jež člověku dodávají vzezření pána, který přišel na mizinu. Všední oblek však nemám nikterak v nepořádku, právě že mám teď Sienu, která ho udržuje v pořádku a vyspravuje malé vady. Ke konci dopisu Ti ještě jednou říkám, že si opravdu velmi přeji, aby rodina nespatřovala v mém poměru k Sieně to, co v něm vůbec není, totiž úskok, což by mne nesmírně ranilo a co by ještě víc prohlubovalo propast. Doufám, že se nikdo nebude do toho plést s určitou všetečnou moudrostí, aby mi zabránil žít s ní pohromadě. Spekulovat na dědictví, o čemž ses jednou zmínil, je už zcela vyloučeno proto, že pro mne neexistuje dědictví, o němž bych věděl, a také žádné nemůže být; vždyť tu nic není. Doma, pokud vím, doslova není peněz. Jediná osoba, od níž bych snad mohl za docela jiných okolností něco zdědit, poněvadž jsem kmotřenec, strýc Vincent, je někdo, s nímž jsem se před mnoha lety kvůli mnoha věcem vůbec nepohodl, a to tak, že to, podle povahy věci - snad proto, že jsem byl jeho protégé - nelze urovnat; sám bych to určitě nechtěl a on zajisté na to také už ani dost málo nemyslí; avšak doufám, že při eventuálním setkání jako v minulých letech nedojde mezi námi k nějaké zjevné rozepři.

   A teď se stiskem ruky

                                    zcela Tvůj Vincent.     

Obecní nemocnice, 4. třída, sál 6, č.9, Brouwergstracht.

   Milý Theo!

   Přijedeš-li asi ke konci června, doufám, že mě opět najdeš při práci. Teď však, v tomto okamžiku, jsem v nemocnici, kde zůstanu jen 14 dní. Už asi 3 týdny jsem trpěl nespavostí a horečkou a při močení jsem cítil bolesti. Proto tu teď musím klidně zůstat v posteli, polykat hodně chininových pilulek a občas dostávám též vstřiky, částečně čisté vody, částečně kamencové, tedy tak nevinné, jak je to jen možné, pročež se nemusíš nad tím znepokojovat. Také Breitner tu ještě leží, ovšem v jiném sále, a bezpochyby brzy odejde; neví, že jsem tu.

   To se ví, že jsem musel zaplatit předem na 14 dní 10,50 zl. za celé zaopatření. Mezi osobami, jež jsou ošetřovány zdarma na účet chudinské pokladny a těmi, jež samy platí 10,50 zl., není, co se týče stravy a ošetření, rozdíl. V sále ležím s desíti lidmi, a řeknu Ti, že ošetření je po všech stránkách velmi dobré. Nenudím se a klid a pečlivé praktické lékařské ošetřování mi prospívá. Říkám Ti zajisté přesně, jak to je, a v žádném případě se proto nemusíš znepokojovat. Hodí-li se Ti to, buď tak hodný a pošli mi něco ke 20. červnu na hořejší adresu, avšak nikoli jako doporučený dopis, nýbrž poznamenej na dopis obnos 50 fr. Víš, že jsem 1. června dostal 100 fr. Proto jsem si potom pro každý případ vydlužil. Musím-li se tu ještě zdržet, připlatím a zůstanu, a jinak mi aspoň něco zbude, když odejdu z nemocnice. Raději bych se ovšem za 14 dní vrátil zase k práci a za 14 dní budu opět prahnout po procházce do dun.

   Sien chodí ke mně o návštěvních dnech a střeží atelier. Věz, že den před příchodem sem jsem ještě dostal dopis od C.M., v němž se ze široka rozepisuje o "zájmu", který má o mne a který, jak říká, o mne projevil i pan T., myslí však, pokračuje, že ode mne není správné, že jsem byl nevděčný za zájem T-ův. Que soit. - Teď tu ležím opravdu dostatečně v klidu a pokoji, ujišťuji Tě však, Theo, že bych nadobro ztratil dobrou náladu, kdyby opět kdokoli přišel a častoval mě takovým zájmem, jako za jistých okolností T.  A když uvažuji, že velectěný pán došel ve svém zájmu tak daleko, že mě přirovnal ke kuřákovi opia, tu mě ještě udivuje, že jsem mu též neprojevil svůj zájem: "Táhni k čertu!"  (Mluvíme-li o kouření opia: pohodlí a luxus, jakási sláva, v níž se T. pohybuje, a dost silná dávka lichotek, jež mu uštědřují zákazníci, tyto věci samého velectěného pána mnohdy víc omamují, nežli se snad uvědomuje.)

   Na dopis jsem C.M. neodpověděl a také to neudělám

   Nicméně si vážím, že mi velectěný pán říká, že si dojista také později ze zájmu ještě jednou něco vezme, především míní-li to doopravdy, což se samo ukáže.

   Tvůj dopis mě ovšem velmi potěší.

   Sien se připravuje v těchto dnech k odjezdu.

   Mnoho na ni myslím - opět ji brzy čekám, kéž by to jen ve zdraví přestála! Dokud jsem mohl, bránil jsem se tomu a ještě bez ustání jsem pracoval, ale konečně jsem pochopil, že je naléhavě třeba poradit se s lékařem. Ale ještě dnes ráno mi říkal, že bych mohl vyváznout.

   Dostal jsi ještě dvě kresby?

   Sbohem, se stiskem ruky a přáním tolika příjemného, kolik může člověk snést.

                                        Zcela Tvůj Vincent.