Vincent van Gogh, Dopisy (120, 121)

Milý Theo!

   Po obdržení Tvého dopisu z 13. května, který se asi křižoval s mým, považuji za nutné ještě bezodkladně Ti něco vyložit. V Tvém dopise s mnohým dokonale souhlasím, na př. "Člověk by musel být malicherný anebo by musel mít falešný stud, aby bez výjimky cenil výše jeden stav než druhý."  Svět však tak nesoudí a nikdy nerespektuje v člověku to "lidské", nýbrž větší či menší majetkové hodnoty, jež má, dokud je na živu. Co je po smrti, na to svět vůbec nepomyslí; proto tedy jde svět jen tak daleko, kam dosáhne nohama.

   Avšak co se mne týče, mám sympatii nebo antipatii právě k lidem jako lidem a jejich okolí mě nechává dost chladným.

   Přesto však též do jisté míry dbám toho (a kdyby mé poměry byly takové, že bych mohl, potom bych se vpravil ještě do víc věcí), co říkáš: "Mnozí lidé udržují určitou vážnost proto, aby si jich nikdo nevšímal a nepletl se příliš do jejich záležitostí."

   Myslím, že si často musím nechat líbit věci, při nichž si umiňuji, že to či ono neudělám nebo neřeknu, abych se nikoho nedotkl.

   Avšak ve velkých a vážných záležitostech nesmí člověk jednat v souhlase s veřejným míněním, ale též nikoli podle své vášně, nýbrž musí se držet zásady, jež je hlavní podmínkou každé morálky": "Miluj svého bližního jako sebe samého; jednej tak, aby ses mohl zodpovídat před Bohem; počínej si správně a jednej poctivě."

   Teď je tu se mnou Christina a soudím takto: "Jak by mi asi bylo, kdyby mi někdo nejprve pomáhal a pak mě opustil - zda bych si pak nemyslil, že by byl tento člověk, který takhle jedná, udělal lépe, kdyby se o mne nebyl staral. Když nechce dokončit, co začal, vlastně mě podvedl."  Člověk, s nímž má Christina dítě, uvažoval docela přesně v duchu Tvého dopisu, Theo, a podle mého mínění naprosto zvrhle. Choval se k ní velmi mile, avšak neoženil se s ní, i když s ním otěhotněla - kvůli svému stavu a své rodině, jak říkal atd. Tehdy byla Christina mladá, setkala se s ním po smrti svého otce, neměla zkušenosti, jež má nyní, a když zemřel, zůstala tu sama s dítětem, opuštěná, bez ničeho. Musela na ulici proti své vůli, onemocněla, přišla do nemocnice v hrozně zuboženém stavu. -

   Počínání toho muže bylo před Bohem zatíženého vinou, v očích světa si však udržel svou vážnost: "Zaplatil jí". Jakmile však stanul tváří v tvář smrti, nevzbudilo to v něm žal a lítost???

  Ale ve světě je to tak, že takové charaktery, jako tohoto muže, stojí proti charakterům, jako je na př. můj.

   Zrovna tak málo dbám o svět, jako tento muž dbal o to, co je správné. Stačilo mu zdání práva, mínění světa - za to nedám ani zlámanou grešli. Přednost dávám tomu, že žádnou ženu neoklamu nebo neopustím. Zdráhá-li se žena jako K. se mnou zabývat, pak ji nenutím, i kdyby byla má vášeň ještě tak silná - ustoupím, se smutkem v srdci, jakmile po mém "ona a žádná jiná" bylo vysloveno "on určitě ne".

   Na nikom se nedopustím násilí a nikoho neopustím. Protestuji také, jestliže mě někdo znásilňuje a opouští. Kdybych se oženil s ženou a potom poznal, že by tato žena měla přitom poměr s jiným, nenechal bych si ze sebe tropit žerty, a přece bych ji teprve tehdy opustil, až bych se pokusil všemi prostředky přivést ji na správnou cestu.

   Vidíš tedy, jak smýšlím o manželství a že je rovněž pojímám vážně.

   V takové situaci jsem se setkal s Christinou, těhotnou, nemocnou, v zimě, jak víš - byl jsem sám a zrovna jsem se v Amsterodamu dozvěděl, co jsem ti psal. Nezačal jsem však ihned pomýšlet na manželství, ale přece, když jsem ji blíž poznal, bylo mi jasné, že chci-li jí pomoci, musím to pojímat vážněji. Promluvil jsem s ní upřímně, řka: tak a tak o tom uvažuji, tak a tak se dívám na tvou a na mou situaci. Jsem chudý, nejsem však svůdce, pověz mi, zdali by ses mohla se mnou shodnout; jinak je všemu konec. Na to řekla: "Zůstanu u tebe, i když jsi tak chudý."  A tak to tedy došlo až sem.

   Zakrátko odjede do Leydenu a rád bych se s ní hned potom bez  otálení oženil, poněvadž jinak bychom se, ona i já, octli v zatrolené kaši, čemuž se rozhodně chci naprosto vyhnout.

   A pak tu stojím jako dělník, který má své povolání, v němž mi ona pomáhá.

   Máš v rukou mé kresby a aspoň tento prvý rok závisí můj a její chléb na Tobě a na těch, jež jsou mi ochotni pomoci; vidíš, že co se týče mé práce, dělám, seč jsem, a že ve mně vězí kreslíř, myslím i malíř, a že se ponenáhlu projevuje. Myslím si tedy, Theo, že tímto činem neudělám své rodině ostudu, a přál bych si, aby se má rodina s tím smířila. Jinak se spolu neshodneme, a tu, co se mne týče, říkám: "Kvůli nikomu neopustím ženu, s kterou mě pojí svazek, utvrzený vzájemnou pomocí a úctou."  Nemusím říkat, a Ty zajisté pochopíš, že to není ode mne svéhlavost anebo zlovolné prosazování své vůle.

   Jestliže mě má rodina zavrhne, že jsem svedl ženu, pak bych se, kdybych to skutečně udělal, pokládal za padoucha, kdyby mi však kladla odpor, že zůstávám věrný ženě, jíž jsem slíbil věrnost, zřekl bych se rodiny. Každá žena není schopna se stát ženou malíře, ona je však ochotná a denně se tomu přizpůsobuje.

   Rozumím zvláštním stránkám její povahy, jež ostatní odsoudili.

   T. si o ní asi pomyslí, co si myslí o mně, a řekne, že má nepříjemnou povahu a že je v ní cosi nepříjemného - a na tom bude trvat.

   Samo sebou se však rozumí, že teď vím dost o světě a o lidech, abych nic víc nežádal, nežli aby mi nikdo nedělal nějaké nesnáze ve sňatku, a doufám, že mi nebude chybět vezdejší chléb, pokud ukáži, že pracuji, jak nejlépe dovedu, a že usiluji stát se zdatným malířem nebo snad také jen kreslířem.

   Ani sám, ani s ní nevstoupím do domu své rodiny nebo někam jinam, nýbrž omezím se na svůj okruh, který mě inspiruje k práci. Nikoho to nepohorší, leda že by zlomyslníci úmyslně hledali kámen úrazu, což se, doufám, nestane. Jinak Ti ovšem ochotně udělám všechno, co mohu, aniž se stanu Christině nevěrným. Milerád bych na příklad slyšel, co bys mi poradil o místě k bydlení nebo o podobných věcech. Jsou-li nějaké námitky proti tomu, že se zdržuji v Haagu, nuže, Haagu nejsem zavázán věrností a mohu si vytvořit působiště, kdekoli to shledáš příznivým, buď na vesnici, nebo ve městě. V postavách a krajině, které se mi namanou, jistě vždycky najdu dost zajímavého, abych se pokusil z toho vytvořit, co dovedu nejlepšího. Mohu-li dostávat v tomto roce 150 fr měsíčně - i když mé práce ještě nemohou být okamžitě prodejné, zato však jsou základem, na němž mohu později budovat - pak se chopím věci s větší chutí a odvahou, poněvadž pak aspoň vím: nebudou mi chybět nejnutnější potřeby, abych mohl pracovat, vezdejší chléb, byt a kreslicí materiál, mohu pracovat.

   Kdybych věděl, že mi odepřeš pomoc, byl bych bezmocný, ruka by mi při nejlepší vůli zchromla, ano, to by potom bylo dost bídné a nanejvýš ošklivé. Co byste z toho měli, Ty nebo někdo jiný - zhroutil bych se a Christina s dítětem by zahynula. Snad se Ti zdá nemístné, myslím-li si, že bys mohl něco takového udělat, ale stává se to.

   Sbohem, milý hochu, dříve než mi dáš ránu a utneš hlavu (a k tomu Christině a dítěti) - ještě jednou si to přes noc rozmysli. Ještě jednou: musí-li to být, pak ve jménu Božím, "hlavu dolů" - ale raději ne, ještě ji potřebuji.

                                                    Vincent.

(17. května 82)

Milý Theo!

   Poněvadž Christina hodně trpěla křečemi atd., myslel jsem, že bude dobré, zajede-li znova do Leydenu, aby přesně věděla, jak to s ní je. Byla tam a zas se vrátila. Všechno je, bohudík, v pořádku; jak víš, podrobila se v březnu operaci a teď byla znova prohlédnuta. Potřebuje ošetření a ještě nadále musí užívat něco na posílení, pokud možná i nějaké koupele, ale není důvodu k obavám a je veškerá naděje, že se z toho ve zdraví dostane.

   V březnu nemohl profesor přesně zjistit, kdy by mohla porodit, myslel však, že koncem května nebo začátkem června. Teď říká, že by se to mohlo stát pravděpodobně asi později v červnu, a změnil jí přijímací lístek na polovinu června.

   Tentokrát se jí podrobně vyptal, s kým žije, a podle toho, co jí ohledně toho řekl, vím teď zcela určitě, že by se zhroutila, kdyby zase musela na ulici, což jsem si už sám myslel, a že letos v zimě, když jsem ji potkal, přišla pomoc v nejvyšší čas.

   Nepomýšlím tedy od ní upustit, jak už jsem Ti psal; neboť za těchto okolností byl by to ode mne podlý čin.

   Lékař ji shledal zdravější než v březnu, dítě se má k světu, a dal jí ještě pokyny o výživě atd., takže nejednám naslepo.

   Prádlo pro děťátko je též hotové, nanejvýš jednoduché.

   Nestojím tu před ilusí nebo abstrakcí, nýbrž před skutečností, kde se musí jednat rozhodně.

   Za těchto okolností neznám ani pro ni, ani pro sebe lepšího východiska, nežli se s ní oženit. Velmi mě potěšil, jak jsem Ti psal, vlídný tón Tvého dopisu z 13. května, jakož i předcházejícího, nedělal jsem si žádné iluse a čekal jsem, že naprosto odsoudíš můj způsob jednání a odepřeš mi svou pomoc, a ještě nyní se skoro neodvažuji doufat, že Tvá pomoc potrvá, poněvadž vím, že takový skutek platí v očích většiny lidí Tvého stavu za hrdelní zločin, který má, myslím, za následek jakési vyobcování. Proto se už nemohu od Tebe dočkat příštího dopisu. Také bych rád věděl, zdali jsi obdržel kresby. Ještě si však nedělám o tom iluse.

   Ale nebyl bych upřímný, kdybych Ti říkal něco jiného, nežli že je mým pevným předsevzetím co nejdříve se s ní oženit. Důvody, jež udáváš, nejsou tak rozhodující, že by mohly způsobit, abych od toho upustil, ačkoli v lecčems, co říkáš, je mnoho snad zcela či částečně správného, zvláště když je to uváženo samo o sobě. A abych Ti tedy řekl pravdu- tento měsíc bych vlastně ještě něco potřeboval, ačkoli jsem až do 1. června zaplatil za chléb, nakoupil něco kávy atd. Mám v úmyslu ihned se pustit do objednávky pro C.M., poněvadž říkáš, že o tom není třeba pochybovat, zatím co jsem myslel, že by tomu tak bylo; už jsem udělal k tomu studie. Jistě však budu ještě potřebovat asi tři týdny, dříve než bude 6 kreseb hotovo; vždyť abych dostal dohromady 6 dobrých kreseb, budu muset kromě těch, které už k tomu mám, zajisté udělat ještě víc nežli šest. Nevím, co za to dostanu, vynasnažím se však a doufám, že pak v červnu za to obdržím peníze.

   Jestliže je v mém jednání vůči Christině cosi dobrého - zatím - pak lze toto dobro spíš přičítat Tobě nežli mně vzhledem k tomu, že já jsem byl a jsem jen nástrojem, který to dělal, avšak bez Tvé pomoci bych byl bezmocný.

   Peníze, posílané od Tebe, pomohly mi pokračovat v kreslení, a co víc, mimo to zachránily Christině a jejímu dítěti život; v jistém smyslu, kdybys to všechno chápal jako zneužití důvěry, jsem ovšem vinen, ale doufám, že to nebudeš tak pojímat.

                                                  Zcela Tvůj Vincent.