Vincent van Gogh, Dopisy (109, 110)

Milý Theo!

   V dopise z 16. února říkáš: "Když tu byl T., hovořili jsme ovšem o Tobě, a říkal mi, že ho můžeš klidně navštívit, kdybys něco potřeboval." Proč se tedy stalo, že T., když jsem ho v těchto dnech poprosil o 10 zl., dal mi je sice, ale s doprovodem tolika výtek, a skoro bych řekl urážek, že jsem se sotva mohl udržet, ačkoli jsem se ovládl.

   Byl bych mu hodil těch 10 zl. do tváře, kdyby byly pro mne; musel jsem však zaplatit modelu, chudé nemocné ženě, kterou nesmím nechat čekat. Choval jsem se tedy klidně. Ostatně teď půl roku nevkročím k T., tak dlouho s ním ani nepromluvím, ani ho nenechám podívat se na mé práce.

   Jemu to ostatně neřeknu, ale říkám to Tobě. Milý Theo, říkáš sice: "Dbej o to, abys zůstal s T. v přátelské poměru; vždyť je pro nás téměř jako starší bratr." Ale, milý hochu, ať se k Tobě chová i přátelsky, já přece už před lety jsem měl co dělat s jeho nepřívětivě krutou stránkou.

   Dělal by mi výčitky právem, kdybych nepracoval, avšak člověku, jenž namáhavě a vytrvale pracuje na obtížném trpělivém díle, není dovoleno vytýkat, jako na př.: "Jsem si jist, že nejsi žádný umělec."  "U mne svědčí v tvůj neprospěch, že jsi tak pozdě začal."  "Musíš si vydělávat na živobytí."  Potom si říkám: "Počkej! Uklidni se trochu."

   Člověk nemůže být vždycky přítelem, někdy se musí ovšem také bránit. Co se týče dohody mezi Tebou a mnou, že přijímám od Tebe peníze, žádám, abychom si s Tebou o tom promluvili v přítomnosti Mauva a někoho jiného při Tvém příjezdu do Haagu, což se, doufám brzy stane. Mauve brzy dokončí velký obraz a potom mi jistě zas řekne leccos o akvarelování. Souhrn toho, co mi dosud řekl, je: "Vincente, když kreslíš, maluješ!"

   A proto jsem se tolik obíral kresbou, proporcí a perspektivou a nyní po celé týdny usilovně pracoval, a T. to dostatečně neoceňuje a jenom žvaní o "prodejnosti". Po té stránce nezasluhuji od něho výtek - rád bych se však ovládl, poněvadž si přece toho pána vážím - proto říkám, za půl roku si opět spolu pohovoříme, ale půl roku spolu nepromluvíme.

   Můžeš-li, pošli mi brzy peníze na tento měsíc. S prací pokračuji, avšak bez peněz, neboť s malou troškou nemohu pracovat.

   Se stiskem ruky

                                                         zcela Tvůj Vincent.

   Raději nebudu půl roku obědvat a tak budu šetřit, než abych někdy opět dostal od T. 10 zl. s doprovodem jeho výtek.

   Rád bych věděl, co by řekli malíři o jeho argumentech: "Používat méně modelů kvůli láci", když člověk po dlouhém hledání našel modely, jež nejsou příliš drahé.

   Práce bez modelů je pro figuralistu mor, zvlášť v jeho začátcích.

                                

(18. března)

Milý Theo!

   Pomyslíš si, že je snad silné, co jsem ti napsal o T., nicméně to neodvolávám. Musí se mu to říci velmi zřetelně, jinak mu to nepronikne jeho tlustou kůží. Vždyť mě po léta považoval za jakéhosi snílka a blouznivce, ještě na mne tak pohlíží a i o mých kresbách říká" "Sám se přivádíš do jakéhosi opiového opojení, abys necítil útrapy, jež ti působí vědomí, že nejsi s to dělat akvarely."  Nuže, to je sice znamenitě řečeno, avšak výrok není uvážen, je povrchní a naprosto bezdůvodný. Hlavní příčina, proč nemohu najednou  dělat akvarely, je, že musím ještě vážněji kreslit a všímat si proporcí a perspektivy. A dost - jeho výtek nezasluhuji, a nebaví-li mé kresby váženého pána, mne zase rovněž tak nebaví nechat si je od váženého pána prohlížet. Odsuzuje mé kresby, v nichž tkví skutečně něco dobrého, a to jsem od něho nečekal. Dělám-li vážné studie podle modelu, pak je to daleko praktičtější než jeho praktické žvanění o prodejnosti či neprodejnosti, o čemž ostatně já, jenž sám jsem dokonce obchodoval s obrazy a kresbami, nepotřebuji objasnění do té míry, jak se asi domnívá. Raději tedy ztratím jeho přátelství, než abych mu dal za pravdu. Ačkoli mívám okamžiky, kdy jsem starostmi sklíčen, přece jsem klidný, a můj klid má oporu ve vášnivém zaujetí a promýšlení mé práce. Ačkoli mám okamžiky vášnivosti a moje tělesná soustava je někdy stupňuje, přece jsem klidný, jak  velmi dobře ví on, jenž mě dost dlouho zná. Sám mi též říkal: "Máš příliš mnoho trpělivosti."

   Toto slovo není vhodné, vždyť v umění nemůže mít člověk příliš mnoho trpělivosti, toto slovo není v pořádku, ale snad pan T. má příliš málo trpělivosti s mým případem.

   Už z toho všeho musí vidět, že se vážně chápu věci a že se nenechám donutit posílat do světa věci, jež by neměly osobitý charakter. Má vlastní povaha se teď obzvlášť začíná projevovat v mých posledních kresbách a studiích, jež T. odsoudil.

   Snad by se mi podařilo udělat už teď v akvarelu cosi takového, co by se s větší námahou mohlo prodat, to by však znamenalo vyrábět akvarely v donucovací pracovně. T. a ty musíte počkat určitou dobu, jíž je k tomu třeba, a ta tu ještě není.

   Když byl u mne, hovořil anglicky, poněvadž seděl při tom model. Řekl jsem mu" In due time you shall have your watercolours, now you can´t. - They are not due yet - take your time." (Své akvarely dostaneš v pravý čas, teď je dostat nemůžeš. Ještě nejsou zralé, vyčkej.)

   A na tom trvám. Stačí.

   Od T-ovy návštěvy jsem udělal kresbu osiřelého chlapce, jak čistí boty. Snad je udělána rukou, jež ještě zcela neposlouchala mou vůli, nicméně je v tom dobře zachycen typ toho osiřelého chlapce. A co také říkal o nemotornosti mé ruky, tato ruka konečně přece jednou musí udělat, co chce má hlava. Tak jsem udělal ještě jednu studii v atelieru, s ohništěm, kamny, podstavcem, stolem, židlí atd., ovšem teď zrovna neprodejnou, avšak velmi dobrou pro použití perspektivy.

   Nemohu se dočkat Tvého příjezdu, potom si musíš řádně prohlédnout všechno, co jsem udělal od Tvé poslední návštěvy v létě. Theo, spoléhám na to, že si prohlédneš mé práce se sympatií a důvěrou a nikoli s pochybností nebo nespokojen.

   Velmi mnoho pracuji; T. si myslí, že je to tak lehké, ale v tom se už úplně mýlí.

   Jsem vlastně skutečně mezek a vůl. Přijedeš-li, především si vzpomeň na papír Ingres. Obzvlášť rád pracuji na tom silném, který je asi, jak se mi zdá, vhodný i pro akvarelování.

   Věřím, že pokud jde o umění, platí rčení: "S poctivostí nejdál dojdeš." Lepší je vynaložit trochu víc námahy na vážné studium nežli na líbivost, aby se polichotilo publiku. Někdy jsem sice v okamžicích nepokoje zatoužil, abych měl více líbivosti, ale když o tom uvažuji, přece si říkám: nikoli, ať jsem raději svůj a ať kostrbatým způsobem vyjadřuji kruté, drsné, avšak pravdivé věci. Nebudu nadbíhat sběratelům nebo obchodníkům, kdo má chuť, ať přijde ke mně.

   In due time, we shall reap, if we faint not. (Až nadejde čas, budeme sklízet, jestliže nezemdlíme.) Enfin! Millet, to byl chlapík, Theo!

   Od de Bocka jsem si vypůjčil velké dílo Sensierovo. Tak mě zajímá, že se v noci probouzím, rozžíhám lampu a čtu; vždyť ve dne musím pracovat. Pošli mi brzy zase něco, jestliže je Ti to trochu možné. Přál bych si, aby T. byl jednou po celý týden přinucen z toho, co spotřebuji, pořídit totéž, co já. Hned by poznal, že to není žádné snění, blouznění či opiové opojení, že člověk musí být spíš důkladně čilý, aby zápasil s tolika obtížemi, jež se mu stavějí do cesty. Není také snadné dostat modely a přimět je k pózování. Většina malířů se přitom trápí, zvlášť když se musí omezovat a utrhovat si na jídle, na pití a šatech, aby modely zaplatila. Zkrátka, T. je T. a já jsem já. Nicméně věř, že nejsem paličatý; to znamená, že se k němu nechovám nepřátelsky; ale musím mu dát na srozuměnou, že mě posuzuje povrchně, a věřím, že se v tom změní - upřímně v to doufám; vždyť ta nehoda s váženým pánem mě velmi bolí a ztěžuje mi život. Doufám, že brzy přijde od Tebe psaní - tento dopis vyplácím za poslední centy. Je sice teprve několik dní od doby, co jsem dostal od T. 10 zl., ale ještě téhož dne jsem musel z toho zaplatit 6 zl. modelu, pekaři a děvčeti, jež mi uklízí atelier.

   Sbohem, přeji Ti zdraví a veselou mysl, i já má přese všechno dobrou náladu.

                                               Je te serre la main. (Tisknu Ti ruku.) Vincent.

Dodatek:

Theo, to jsou téměř zázraky! ! !

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

   Za  prvé - teď dostávám zprávu, že si mám vyzvednout od Tebe dopis. Za druhé - teď přišel C. M. a objednává si 12 malých perokreseb, pohledy z Haagu, jako doplněk k několika už hotových (´t Paddemoos, de Geest, de Vleersteeg byly hotovy) po tolaru za kus, za cenu, kterou jsem určil, se slibem, že si u mne objedná 12 jiných, jestliže mu je udělám podle přání, avšak jejich cenu, vyšší než já, určí on.

   Za třetí - potkal jsem Mauva, který šťastně dokončil velký obraz, slíbil, že se brzy objeví.

   A ještě něco mě překvapuje - a to velmi překvapuje; řekl jsem modelu, ať dnes nechodí, neřekl jsem proč; ale ubohá paní přece přišla, i protestoval jsem. "Ano, ale já nepřicházím, abych se dala kreslit, jen se jdu podívat, zdali máte dost jídla." - Měla s sebou fazolové lusky a brambory. Přece se v životě přiházejí věci, jež stojí za námahu.

   Hle, tu je několik slov, jež mě v Sensierově Milletovi velmi překvapila a uchvátila, totiž Milletovy výroky:

   "Umění je boj - v umění je třeba nastavit vlastní kůži.

   Je třeba pracovat jako několik černochů.

   Raději bych mlčel, než bych se vyjadřoval chabě."

   Teprve včera jsem četl tento poslední výrok Miletův, avšak už před časem jsem pociťoval právě totéž; proto mám někdy pocit, že se nepotřebuji vyjadřovat jemným štětcem, nýbrž že musím vyrýt tesařskou tužkou a perem, co cítím. Pozor! T., pozor! zpropadeně se mýlíš.