Vincent van Gogh, Dopisy (106, 107, 108)

Milý Theo!

   Ještě dnes ráno, než jsem Ti psal, byl jsem pln sklíčenosti kvůli něčemu, co mě neobyčejně rušilo, ale teď jsem se zatím uklidnil. Musím Ti sdělit špatnou zprávu, že totiž Mauve je vlastně zase velmi churav - ovšem stará věc. - Ale i dobrou zprávu - mohu totiž být jist, že se ke mně choval v poslední době velmi nepřátelsky proto, že je nemocen, a nikoli proto, že se má práce dostala na scestí. Už v předešlém dopise jsem Ti psal, že mě navštívil Weissenbruch.

   Weissenbruch je v této chvíli pomalu jediný, kterého ještě pouštějí k Mauvovi, a napadlo mi, že bych ho měl jednou vyhledat. Nato jsem byl dnes u něho v atelieru, ve známém Ti podkroví.

   A sotva mě uzřel, dal se do smíchu a řekl: "Jistě jdeš, abys slyšel něco o Mauvovi." Ihned věděl, proč jsem přišel, a nemusel jsem nic vysvětlovat. Sdělil mi pak, že vlastně příčinou jeho návštěvy u mne bylo, že ho Mauve, jenž nade mnou zapochyboval, ke mně poslal, poněvadž chtěl slyšet Wiessenbruchův názor o mé práci.

   A Weissenbruch řekl potom Mauvovi: "Zpropadeně dobře kreslí, podle jeho studií bych mohl pracovat."

   "A mne" připojil, "nazývají nemilosrdným mečem, a to také jsem, a Mauvovi bych to neřekl, kdybych v tvých studiích nenašel nic dobrého."

   Nyní, pokud je Mauve nemocen nebo příliš zaměstnán prací na velkém obraze, je mi dovoleno navštěvovat Weissenbrucha, když potřebuji něco vědět, a Weissenbruch mi řekl, že se naprosto nemusím znepokojovat Mauvovou změněnou náladou. Potom jsem se zeptal W., co si myslí o mých perokresbách. "Jsou to tvé nejlepší věci," řekl. I vyprávěl jsem mu, že mi T. kvůli nim četl levity. "To si neber k srdci," řekl, "když Mauve prohlásil, že v tobě vězí malíř, T. to popřel, a tu se tě Mauve zastal, byl jsem přitom, a bude-li se to opakovat, pak se tě též zastanu, když jsem nyní uviděl tvé práce."

   Netoužím po tomto "zastání", musím toliko říci, že je mi někdy nesnesitelné, když mi T. pořád a věčně opakuje: "Jednou už musíš začít myslit na to, že si musíš vydělávat chléb." Tento způsob řeči se mi zdá tak hnusný, že se musím přemáhat, abych se udržel. Dělám, co mohu, a sebe nešetřím, jsem tedy hoden chleba, a nikdo mi nemusí vytýkat, že jsem dosud ještě nemohl nic prodat.

   Sděluji Ti tyto podrobnosti, poněvadž nemohu pochopit, proč jsi mi tento měsíc ani nenapsal, ani nic neposlal.

   Možná, že jsi snad od T. leccos slyšel, co Tě opět zmátlo. Buď ještě jednou ujištěn, že usiluji o to, abych v snadno prodejných věcech, totiž v akvarelech, udělal pokroky, to však nejde najednou.

   Daří-li se mi to ponenáhlu, pak je to už mnoho vzhledem ke krátké době, v které se tím zabývám. Ihned se mi to však nepoštěstí. Jakmile se Mauve opět uzdraví a zas ke mně přijde anebo když já přijdu k němu, jistě mi opět dá nové užitečné pokyny ve spojitosti s mými studiemi, jež mezitím dělám.

   V poslední době jsem měl z Mauva žalostně málo, a jednou mi sám řekl: "Nejsem vždycky v náladě ukazovat ti to, a pak musíš, proboha, vyčkat vhodnější okamžik." Myslím, že je pro mne velkou předností, že smím tu a tam navštěvovat tak znamenité lidi, jako je Mauve, obzvlášť když se neobtěžují, jako na př. dnes ráno W., vytáhnout kresbu, na níž pracují a jež není ještě hotova, a vysvětlit, jak ji pojímají. Právě toho je mi třeba. Máš-li příležitost pozorovat, jak se maluje nebo kreslí, pak si toho všimni; neboť věřím, že by mnohý obchodník s obrazy jinak uvažoval o mnoha obrazech atd., kdyby přesně věděl, jak se dělají. Je sice pravda, že to lze poněkud i instinktivně pochopit, určitě však vím, že jsem nabyl o mnoha věcech větší jasnosti tím, že jsem viděl jiné pracovat a pak se o to sám pokusil. Příležitostně bych si přál mít ještě trochu papíru Ingres, snad bude brzy příznivé počasí, abych mohl sedět venku, a tu by mi byl velmi užitečný. Se studiemi začínám šetrněji zacházet a ty, jež máš u sebe, chtěl bych ovšem mít zpět.

   Sbohem, milý hochu, přijmi v duchu stisk ruky. Ubohý Mauve! Nebude se cítit zdravější, dokud jeho velký obraz nebude hotov, a potom bude docela vyčerpán!

                                                       Zcela tvůj Vincent.

V sobotu večer.

   Milý Theo!

   Tvůj poslední dopis s přiloženými 100 fr jsem řádně obdržel a ze srdce Ti děkuji za zásilku.

   Byl bych Ti ihned podal zprávu, že jsem to správně dostal, měl jsem však velmi mnoho práce s několika kresbami, k nimž jsem měl model.

  Máš-li mnoho práce, pak věz, že tak je tomu i u mne a bude čím dál víc, poněvadž jsem nabyl lepšího rozhledu ve své práci a jen stěží se mohu odtrhnout, abych napsal nebo, když je třeba, toho či onoho vyhledal.

   Potěšila mě Tvá zpráva, že snad už brzy přijedeš do Holandska.

   Až opět uvidíš, čím jsem se v poslední době zabýval, pak snad budeme moci nabýt ještě víc jasna o budoucnosti. Doufám, že v klidu posedíme pospolu v atelieru, přijdeš-li; doufám, že mi napřed napíšeš, abych to pak s modelem zařídil tak, abych si ho nebral v den Tvé návštěvy.

   Píšeš mi o otcových narozeninách; musím Ti říci, že se cítím nesmírně šťasten, jsa toho všeho ušetřen, teď mám klid, jejž tolik potřebuji k své práci; nemohu mít v hlavě víc, než se tam vejde, a proto se tolik rozmýšlím začínat novou korespondenci, že to ještě zatím nechávám klidně při starém.

   Pomyslím-li si na Etten, obchází mě jakási hrůza, zrovna tak, jako bych byl v kostele. Enfin, qu´y faire a ještě jednou qu´y faire?  Á propos, nesmíš mi, Theo, zazlívat nebo si myslet, že začínám rýpat, avšak napsals něco, o čem sis asi myslel, že by mě potěšilo, radost mi to však neudělalo.

   Říkáš, že malý akvarel je nejlepší, cos ode mne viděl - no, tak tomu přece není; vždyť studie, jež máš ode mne, jsou mnohem lepší a perokresby z léta jsou také lepší; vždyť ta věc nic neznamená; ostatně poslal jsem Ti to jen, abych Ti ukázal, že není nemožné, že budu moci časem malovat akvarely. V ostatních věcech vězí však mnohem víc vážného studia a zdařilosti, ačkoli ještě vypadají jako z jedné vody načisto. A kdybych měl něco proti panu T. (nic však proti němu nemám), bylo by to cosi podobného; že mě totiž nenabádá k obtížnému studiu podle modelu, nýbrž mnohem víc k postupu, který je vlastně jen zpola schopen tlumočit, co chci vyjádřit vlastním temperamentem ve shodě se svou vlastní povahou.

   Samo sebou se rozumí, že bych byl velmi šťasten, kdybych prodal kresbu, avšak ještě daleko víc mě těší, když se opravdový umělec, jako Weissenbruch, vyjádří o neprodejné (???) studii: "Je to věrné a mohl bych podle toho pracovat."

   Hleď, ačkoli peníze mají pro mne, zvlášť nyní, velkou cenu, přece zůstává pro mne č.1 udělat něco rozumného. Cosi podobného, jako se vyjádřil Weissenbruch o práci na obraze krajiny v drnovišti a co řekl Mauve o jedné postavě, totiž starého sedláka, jenž sedí u ohniště a upřeně hledí před sebe, jako by v záři ohně nebo v dýmu viděl vynořovat se věci z minulosti. Ať to trvá trochu déle nebo kratčeji, ale je přece jediná cesta: hluboko vniknout do přírody. "Zbývá jen být pravdivý", říká Gavarni. ať je potom člověk delší čas v peněžních petites miseres, přesto se z nich dostane, a kresby, jež se dříve odmítaly, teprve potom se prodají.

   Když jsem napsal. C.M. a oznámil mu, že jsem si pronajal atelier, odepsal mi, že hodlá zakrátko přijet do Haagu a že mě potom někdy navštíví.

   Nedávno jsem dostal pozdrav od starého přítele Wisselingha z Londýna - též někdy přijede a těší ho, že pracuji.

   Nuže, doufám, že se Ti přece podaří jednou vyrazit; vždyť se mi po Tobě hrozně stýská. Myslím, že když jsi teď viděl studie z této poslední doby, uznáš za dobré, že si beru pravidelně model.

   Jak trochu lépe poznávám modely, zrovna tak je dovedu přirozeně lépe kreslit. V hledání modelů jsem měl ještě dost štěstí. Teď maluji dítě, jež si musí půlhodinku odpočinout, a tak využívám této půlhodinky, abych Ti napsal. Ještě jednou mnohokrát děkuji za zásilku a v duchu stisk ruky.

   Sbohem,                                         zcela Tvůj Vincent.

P.S. Dnes jsem udělal ještě dvě studie dítěte, teď se stmívá. Bon soir.

V pátek 3. března.

   Milý Theo!

   Od té doby, co jsem dostal od Tebe dopis a peníze, bral jsem si den co den model a teď vězím v práci až po uši.

   Nyní mám nový model, ačkoli jsem ji už dříve jednou narychlo kreslil, nebo lépe řečeno, je to víc než jeden model; neboť z téže rodiny jsem kreslil už tři osoby, ženu asi pětačtyřicetiletou, jež je veskrze jako postava od Ed. Fréra, pak její dceru asi třicetiletou a dítě desítileté nebo dvanáctileté.

   Jsou to chudí lidé, kteří jsou, to musím přiznat, k nezaplacení ochotni.

   Dosáhl jsem nikoli bez námahy, že mi svolili pózovat, a jen s podmínkou, že bych jim slíbil stálou práci. Právě tohle jsem si sám nesmírně přál a myslím, že je to velmi vhodné.

   Mladá žena není v obličeji hezká, poněvadž měla neštovice, má však velmi půvabnou postavičku a pro mne má mnoho kouzla. Má též pěkné šaty z černé vlny, čepec pěkné fasony a hezký pléd atd. Kvůli penězům se nemusíš příliš znepokojovat, neboť už z počátku si to s nimi zařídím; slíbil jsem jim, že jim dám denně jeden zlatý, jakmile něco prodám, a že pak doplatím, oč dávám teď méně.

   Musím tedy hledět, abych něco z toho odbyl. Kdybych mohl, ponechal bych si všechno, co nyní podle nich dělám; jestliže si to na několik let uložím, jsem přesvědčen, že určitě dostanu za to více než nyní.

   Avšak konečně myslím, že by bylo za těchto okolností už velmi příjemné, kdyby si pan T. vzal občas nějaké kresby, v nutném případě s podmínkou výměny, když nic neprodá.

   Pan T. mi slíbil, že jednou, až bude mít k tomu kdy, ke mně přijde.

   Tyto kresby bych si rád ponechal z toho prostého důvodu, že kreslím-li jednotlivé postavy, děje se to vždycky se zřetelem ke komposici s více postavami, to by byla na př. čekárna 3. třídy, nebo zastavárna, nebo interiér. Větší komposice musí však pomalu uzrávat a ke kresbě se třemi švadlenami musí člověk nakreslit asi 90 švadlen. to je svízel.

   Od C.M. jsem dostal přátelské psaníčko se slibem, že brzy přijede do Haagu a potom i mne navštíví; nuže, to je sice též zas jen slib, ale snad přece něco. Enfin. Ostatně budu čím dál méně běhat za lidmi, ať je to kdokoli, ať obchodníci s obrazy, ať malíři; budu shánět jedině modely; neboť práci bez modelu považuji, aspoň ještě nyní, za naprosto nesmyslnou.

  Přece je, Theo, trošku milé, když člověku maloučko svítá, a mně poněkud vzchází světlo. Je něco krásného kreslit člověka, něco, co žije, je to zatraceně těžké, ale enfin, je to nádherné!  

   Zítra ke mně přijde dětská návštěva: dvě děti, jež musím zabavit a zároveň kreslit; chci, aby mi vstoupil do atelieru život, a v sousedství mám už různé známé. V neděli mě přijde navštívit jeden chlapec, sirotek, neobyčejně typický, mohu ho však, bohužel, kreslit jen krátkou dobu.

   Je snad dojista pravda, že nejsem způsobilý stýkat se s lidmi, kteří si velmi potrpí na formu, avšak dovedu se snad naopak přátelit s chudými nebo drobnými občany, a ztrácím-li po jedné stránce, získávám po jiné, a potom prostě dám na to, co je podle mého mínění především správné a levné, že jako umělec žiji v tom, co cítím a co chci vyjádřit; hanba tomu, kdo v tom hledá špatnost, Teď máme opět začátek měsíce, a ačkoli to ještě není celý měsíc od té doby, co jsi mi něco poslal, přece bych Tě kamarádsky žádal, abys mi v těchto dnech, můžeš-li, ještě něco poslal.

   Konečně nemusí to být najednou těch 100 fr, jen když něco, abych vystačil do té doby, kdy můžeš poslat.

   Říkám Ti to, poněvadž ses v minulém dopise zmínil, že bys mohl teprve po skončení inventury postrádat peníze.

   Často mě velmi rmoutí pomyšlení, že bych musel nechat model chvíli čekat, Tuze totiž potřebují peníze. Až dodnes jsem ji zaplatil, avšak příští týden bych to nemohl udělat.

   Přesto ovšem mohu dostat model, ať je to stará žena nebo mladší nebo dítě.

   A propos, Breitner se mnou nedávno o Tobě hovořil - opravdu velmi lituje určité věci a obává se, že by ses mohl na něj ještě kvůli tomu zlobit. Má totiž ještě kresbu, jež Ti, myslím, patří; zcela jsem nepochopil, oč jde. Má rozdělanou velkou věc, tržiště, kde má být mnoho postav. Včera večer byl jsem s ním ještě venku, abychom hledali na ulici rázovité postavy. Tak jsem nakreslil starou ženu, kterou jsem spatřil na Geestu, kde stojí blázinec; asi tohoto druhu. Nuže, bon soir, doufám, že brzy o Tobě něco uslyším.

                                                 Zcela Tvůj Vincent.

   Tento týden jsem musel zaplatit činži. Dobrou noc, už jsou dvě hodiny a ještě nejsem hotov.